Georg Friedrich Händel: ALCINA
Brno 26. ledna 2022
Vzhůru do světa kouzel!
Hipogryf, kouzelný prsten, rytíři proměnění ve stromy a divou zvěř, mocná kouzelnice Alcina a její ostrov s vyčarovaným zámkem – ne, to není pokračování Hry o trůny, ale něco daleko lepšího. Nefalšovaná barokní opera!
Soubor Janáčkovy opery NdB zahajuje rok 2022 skutečně mimořádným projektem. Barokní opery se v ČR zatím nestaly pravidelnou součástí repertoáru operních domů a je to škoda. Mají všechno, co si jen divák může přát – krásnou hudbu, dramatický příběh, akci a nečekané zvraty. I Händelova Alcina se v Brně představí poprvé, ale možná je dobře, že si mocná kouzelnice počkala, protože teď ji čeká to nejlepší. K brněnskému souboru v čele s Pavlou Vykopalovou a Václavou Krejčí Houskovou se připojí nejen vynikající pěvci, kontratenoristé Justin Kim a Ray Chenez, kanadská sopranistka Karina Gauvin, ale také Collegium 1704, orchestr, který si získal za svou interpretaci barokní hudby na dobové nástroje mezinárodní renomé a Collegium Vocale 1704. Než Alcina vyrazí na turné do francouzských divadel ve Versailles a Caen, v jejichž spolupráci vzniká, bude mít v Brně 5 představení.
Úspěch barokní hudby v dnešní době je přesvědčivým důkazem, že lidská duše se od doby Monteverdiho nebo Händela zas až tak nezměnila a to, co oslovovalo posluchače před dávnými staletími, dokáže promlouvat stejně i dnes. Händel byl nejen geniálním skladatelem, ale také znalcem lidských duší a umělcem, který prožil život plný zvratů a kterému snad právě proto bylo téma lidských osudů uvězněných na kouzelném ostrově tak blízké. Téma záměny identity, klamu a kouzel ovlivňující lidské osudy neztvárnil Händel poprvé v opeře Alcina. Jako by však Händel k čarodějkám choval jistou sympatii a pochopení. Svěřuje jim nejkrásnější a nejhlubší hudbu, propůjčuje lidskou dimenzi, vykresluje je jako trpící oběti vlastních kouzel.
Václav Luks
Mocná kouzelnice Alcina vytvořila na ostrově velkolepý palác v překrásné krajině, kam láká milence do sítí své moci. Jedním z nich je i křesťanský rytíř Ruggiero, který podlehne jejím kouzlům a zapomene na svou snoubenku Bradamante. Ta se ho však nehodlá vzdát a v převleku se vydává Ruggiera zachránit. Co je však platná magie, když je ve hře opravdová láska?
Alcina bývá často interpretována jako negativní postava, kouzelnice zneužívající milence. Já jsem ale skrze Händelovu hudbu i libreto objevil jiný příběh – osud osamělé ženy, která hledá dokonalý vztah, ale skončí zklamaná a opuštěná. Samota a hledání rovnováhy ve vztahu dvou lidí se tak pro mě staly hlavním tématem. Původní myšlenka byla odehrát celou inscenaci ve scénografii vycházející z versailleského zámku. Postupně jsme se ale dostali k prostoru, který v sobě nese ono téma osamělosti. Když jsem poslouchal Händelovu hudbu, tak se mi objevil obraz opuštěného domu na pobřeží a ženy, která je tam v hluboké samotě. To se stalo východiskem, a protože to je dům kouzelnice, skrývá v sobě jednotlivé pokoje, které jsou vyobrazením její fantazie. Vnitřek domu je také plný zrcadel – symbolu hledání sama sebe. Každá postava v nich vidí svou duši, své nedokonalosti i dokonalosti.
Jiří Heřman
Své o tom určitě věděl i velikán barokní opery G. F. Händel (1685-1756), který kouzla ukrýval do své hudby a právě jeho Alcina v sobě skrývá tu nejkrásnější a ne nadarmo patří k nejčastěji uváděným Händelovým operám na světových jevištích. Händelovo dílo stále oslovuje i dnešní publikum skrze skladatelovu výjimečnou melodickou invenci, schopnost dramatického cítění a především hluboké porozumění pro to, co se skrývá v hlubinách lidských duší.
Händel svou 34 operu napsal na jaře 1735 pro Royal Theatre Covent Garden, které se pyšnilo nákladnou jevištní technikou umožňující spektakulární scénické efekty. Tomu odpovídal i kouzelnický námět, jehož původní předlohou je část z Ariostovy básně Orlando furioso. Na brněnském jevišti zazní Händelova Alcina vůbec poprvé.
Alcina
Opera o 3 dějstvích
Hudba Georg Friedrich Händel
Libreto neznámý autor podle libreta k opeře L’isola di Alcina
Hudební nastudování Václav Luks
Režie Jiří Heřman
Scéna Dragan Stojčevski
Kostýmy Alexandra Grusková
Choreografie Jan Kodet
Světelný design Daniel Tesař
Dramaturgie Patricie Částková
Osoby a obsazení
Alcina Pavla Vykopalová / Karina Gauvin
Morgana Doubravka Součková / Mirella Hagen
Ruggiero Justin Kim / Ray Chenez
Bradamante Václava Krejčí Housková / Monika Jägerová
Oberto Andrea Široká / Eva Kývalová
Oronte Ondřej Koplík / Krystian Adam
Melisso Roman Hoza / Tomáš Král
Kouzelník Zdeněk Bačko / Ladislav Mikeš
Collegium 1704
Collegium Vocale 1704
Premiéra 5. února 2022, Janáčkovo divadlo
reprízy: 6. 2., 12. 2., 13. 2., 18. 2. 2022
Předpremiérové kukátko 25. ledna 2022 v 16h
Odkaz ke zhlédnutí: https://youtu.be/KsNqTZztRiA
Inscenace vznikla v koprodukci Národního divadla Brno, Théâtre de Caen a Royal Opéra – Château de Versailles Spectacles, v mimořádné spolupráci s Collegium 1704 a za podpory
Gesamtkunstwerk Bratislava a Bohemian Heritage Fund.
Inscenační tým
Václav Luks studoval na konzervatoři v Plzni, na Akademii múzických umění v Praze a studia završil specializovaným studiem staré hudby na švýcarské Schole Cantorum Basiliensis ve třídě Jorga‑Andrease Böttichera a Jespera Christensena (obor historické klávesové nástroje a historická provozovací praxe). Během studií v Basileji i v následujících letech koncertoval jako sólový hornista Akademie für Alte Musik Berlin po celé Evropě i v zámoří. Po návratu ze zahraničí v roce 2005 přetvořil
komorní soubor Collegium 1704, který založil již za studií, v barokní orchestr a založil vokální soubor Collegium Vocale 1704. Pod jeho vedením soubory hostují na prestižních festivalech a účinkují ve významných koncertních síních. Jejich nahrávky si získaly nejen velký ohlas publika, ale i četná ocenění kritiky včetně cen jako Trophées, Diapason d’Or či Preis der deutschen Schallplattenkritik. Kromě intenzivní práce s Collegiem 1704 Václav Luks spolupracuje také s dalšími uznávanými soubory jako Netherlands Bach Society, Camerata Salzburg, Akademie für Alte Musik Berlin, La Cetra Barockorchester Basel nebo Dresdner Kammerchor . Při benefičním koncertu na obnovu Notre Dame dirigoval Václav Luks Orchestre National de France. V roce 2021 mu francouzská rozhlasová stanice France Musique věnovala pět dílů seriálu Grands interprčtes de la musique classique. V květnu 2021 dirigoval Collegium 1704 při zahajovacím koncertu mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Spolupracoval s mezinárodně proslulými pěvci jako Karina Gauvin, Vivica Genaux, Ann Hallenberg, Martina Janková, Philippe Jaroussky, Magdalena Kožená, Bejun Mehta, Sara Mingardo, Adam Plachetka a Andreas Scholl. Na operních a divadelních představeních spolupracoval Václav Luks s režiséry jako Willy Decker, Ondřej Havelka, Ursel Herrmann, Jiří Heřman, Louise Moaty, J. A. Pitínský nebo David Radok. Collegium 1704 pod jeho vedením nahrálo hudbu k dokumentu Petra Václava Zpověď zapomenutého i k jeho chystanému filmu Il Boemo o životě Josefa Myslivečka, na němž se Václav Luks podílí také jako hlavní hudební poradce. Jeho aktivity sehrály významnou roli v oživení zájmu o dílo českých skladatelů Jana Dismase Zelenky a Josefa Myslivečka a také v posílení česko‑německych
kulturních vztahů skrze znovuobjevování společných hudebních tradic obou zemí.
Jiří Heřman vystudoval zpěv na konzervatoři v Plzni a operní režii na pražské AMU. Renomé si získal jak komorními projekty v netradičních prostorách, tak inscenacemi na velkých operních jevištích. K těm prvním patří např. Lamenti (2004), původní scénická meditace na text F. Micieliho a hudbu Michala Nejtka, uvedená v Universálním prostoru NoD, v divadle Schlachthaus Theater ve švýcarském Bernu a na festivalu Rio Cena Contemporânea v brazilském Riu de Janeiro, nebo česká premiéra duchovní hry B. Brittena Curlew River (2005) v bývalém kostele sv. Máří Magdalény na Malé Straně (České muzeum hudby) v rámci festivalu Struny podzimu. Na velkém jevišti se představil v plzeňském Divadle J. K. Tyla Saint-Saënsovým Samsonem a Dalilou (2002), Wagnerovým Bludným Holanďanem (2004), který získal Cenu Sazky a Divadelních novin, a Gounodovým Faustem a Markétou (2013). V letech 2007–2012 byl uměleckým šéfem opery Národního divadla. Nastudoval zde šest inscenací, které získaly mimořádný ohlas publika i kritiky – Monteverdiho Orfea, Dvořákovy opery Rusalka a Jakobín, Hry o Marii B. Martinů, Wagnerova Parsifala a Brittenovu Glorianu. K jeho dalším uměleckým počinům patří originální scénické zpracování Schubertovy Zimní cesty (2013) v prostoru filmového ateliéru č. 4 na pražském Barrandově a v roce 2014 činoherní Lorcova Yerma v Jihočeském divadle, Rusalka v Otáčivém hledišti v Českém Krumlově, Fibichova opera Pád Arkuna v Národním divadle v Praze (2014), Pucciniho Tosca v Janáčkově opeře NdB (2015), Řecké pašije B. Martinů v Aalto-Musiktheater v Essenu (2015), Pucciniho Madama Butterfly v pražském Národním divadle (2016), dvojvečer Epos o Gilgamešovi B. Martinů a Dido a Aeneas H. Purcella v Janáčkově opeře NdB, který získal cenu Divadelních novin za Hudební inscenaci roku 2016. Z nedávných inscenací v Janáčkově opeře NdB to jsou Dvořákův Čert a Káča (2016), česká premiéra opery Láska na dálku K. Saariaho (2017), která získala cenu Divadelních novin za Hudební inscenaci roku 2017, mimořádné projekty s brněnským operním souborem Gounodův Faust a Markéta (2017) a Smetanova Libuše (2018), která získala cenu Divadelních novin za Hudební inscenaci roku 2018, určené pro BVV, Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky, které zahájily festival Janáček Brno 2018, Straussův Růžový kavalír (2019), Verdiho Nabucca (2021) a Řecké pašije B. Martinů (2021). V rámci Pražského Quadriennale 2015 působil jako komisař pro sekci Hudba a prostor. Od ledna 2015 je uměleckým šéfem Janáčkovy opery NdB.
Dragan Stojčevski se narodil v Pančevu na území bývalé Jugoslávie. Vystudoval obor scénografie na DAMU v Praze u prof. J. Duška, v současnosti pokračuje na stejné škole v doktorandském studiu. Vedle těchto studií absolvoval také stáž na pražské AVU v ateliéru V. Kokolii. Kromě scénografie pro divadlo realizoval řadu instalací a uměleckých intervencí ve veřejném prostoru. Intenzivně se zabývá tvorbou site-specific projektů, často ve spolupráci se skupinou Mamapapa jak v Čechách, tak i v zahraničí. Své projekty realizoval v archeologických lokalitách, v muzeích, v místech opuštěných industriálních zón či v rurálním prostředí. Jeho scénografická tvorba pro divadlo za poslední dobu: Dobře placená procházka (Západočeské divadlo v Chebu, 2012), Labyrint světa a ráj srdce (Divadlo Drak, Hradec Králové, 2015), Král jelenem (Západočeské divadlo v Chebu, 2015), Řecké pašije (Státní divadlo Essen, 2015), Ženy na pokraji nervového zhroucení (Západočeské divadlo v Chebu, 2016), Pýcha a předsudek (Divadlo Jatka78, Praha, 2016), Experiment myší ráj (Národní divadlo, 2016), Epos o Gilgamešovi / Dido a Aeneas (Národní divadlo Brno, 2016), Dynastie: Lehman Brothers (Husa na provázku, 2017), Noční sezóna (Národní divadlo, 2017), Faust (Stavovské divadlo, 2018), Hráč (Husa na provázku, 2018), Amerika (Husa na provázku, 2018), Příhody lišky Bystroušky (Národní divadlo Brno, 2018), Proslov k národu (Nová scéna, Národní divadlo, 2019), Král Oidipús (Národní divadlo, 2019), Romeo a Julie (Divadlo ABC, 2019), Garsonky (Divadlo Archa, 2019) a Řecké pašije (Národní divadlo, 2021).
Alexandra Grusková se narodila roku 1968 v Bratislavě. Na Střední uměleckoprůmyslové škole vystudovala restaurování a ve studiu dále pokračovala na Divadelní fakultě Vysoké školy múzických
umění v Bratislavě v oborech scénografie a kostýmní návrhářství. Na katedře scénografie působí od roku 2000 jako pedagog a od roku 2008 jako docent. Spolupracuje s předními divadelními režiséry v Čechách a na Slovensku, věnuje se operní, taneční i činoherní tvorbě. K jejím profilovým inscenacím patří Pucciniho Tosca a Madama Butterfly, Jiráskova Lucerna a Franzův balet Zlatovláska pro pražské Národní divadlo, Shakespearův Hamlet, Večer tříkrálový a Zkrocení zlé ženy, Rostandův Cyrano z Bergeracu, Wildeův Ideální manžel, Marivauxovy Strategie a rozmary, Brittenův Peter Grimes a Bartókův Hrad knížete Modrovouse pro Slovenské národní divadlo v Bratislavě, Prodaná nevěsta, Tosca, dvojvečer Epos o Gilgamešovi / Dido a Aeneas,Příhody lišky Bystroušky a Řecké pašije pro Janáčkovu operu NdB, Romeo a Julie pro Balet NdB, Shakespearův Macbeth, Čechovův Racek, Maryša bratří Mrštíků, Ibsenova Heda Gabler, Tajovského Statky zmätky pro Divadlo Andreje Bagára v Nitře, muzikály Excalibur pro pražské divadlo Ta Fantastika, West Side Story a Mrazík pro Divadlo Nová scéna v Bratislavě, Řecké pašije B. Martinů pro Státní divadlo v Essenu. Jako architektka a kostýmní návrhářka spolupracuje také s filmem a televizí. Za všechny produkce zmiňme televizní filmy Amálko, já se zblázním, Dlouhá krátká noc, Vůle a představa manželů Andrássyových (Slovenská televize), filmy Vadí nevadí (Studio honza), Květy sakury (Arina), Pokoj v duši (Forza), Panelák (televize JOJ), Tma (Film Studio Gatteo), Květy a Lucie (Oreo). Několikrát byla nominována na slovenskou divadelní cenu DOSKY, kterou dvakrát získala. V roce 2004 jí byla udělena Cena Tatrabanky za umění.
Jan Kodet získal taneční základy ve Vysokoškolském uměleckém souboru Univerzity Karlovy (později Taneční divadlo Praha). Zde měl možnost pracovat s předními osobnostmi moderního tance té doby (Ivanka Kubicová, Jan Hartman, Marcela Benoniová). V roce 1991 absolvoval Taneční katedru HAMU – obor pedagogika moderního tance u prof. Ivanky Kubicové. Poté působil jako tanečník v řadě zahraničních divadel, např. Dance Berlin, S.O.A.P. Dance Theatre Frankfurt nebo Ballet Gulbenkian (Lisabon), kde se setkal s takovými choreografy, jako jsou např. Ohad Naharin, Nacho Duato, Paulo Ribeiro, Itzik Galili aj. Nejdůležitější pro něj zůstává portugalský choreograf Rui Horta, v jehož skupině několik let tančil a posléze pracoval i jako jeho asistent, a to s celou řadou evropských souborů (Cullberg Ballet, Compagnie National de Marseille, Icelandic Ballet aj.). Jako pedagog se účastnil celé řady mezinárodních workshopů, sám je spoluzakladatelem a uměleckým šéfem International Contemporary Dance Workshop Prague (ICDW). V Praze vyučuje mimo jiné choreografii na Taneční katedře HAMU, spolupracuje s Taneční konzervatoří hl. města Prahy, Tanečním centrem Praha a zastává funkci baletního mistra v Baletu Národního divadla. Patří k předním představitelům současné taneční scény. V Čechách i zahraničí vytvořil řadu úspěšných projektů, např. Danse Macabre (Divadlo Archa), 6× Eva, Evička, No End, Adam + Eva – Náhoda neexistuje, Gates (Trans Dance Europe), Cala Estreta, Jade (Gulbenkian Ballet Lisabon), Chrysalis (BDT Bratislava), About Firewomen and an other stories (Hochschule FFM), Raumtraumen (St. Gallen), Lola & Mr.Talk (Divadlo Archa, Cena divadelních novin a Sazky za nejlepší choreografický počin divadelní sezony 2003–2004), Povídání s Fridou (Taneční konzervatoř hl. m. Prahy, Balet NdB), Argonauti (Laterna magika), Duel (Balet ND v Praze), Zlatovláska (Balet ND v Praze), (e)MOTION PURE, Light Symphony a Kevel (Divadlo Ponec, Cena diváka na České taneční platformě v roce 2007), Rusalka (Opera ND v Praze), Camoufl •AGE (Balet ND v Praze, Cena divadelních novin a Sazky za nejlepší choreografický počin divadelní sezony 2008–2009), Hry o Marii, Parsifal, Gloriana (vše Opera ND v Praze), Doteky snáře (Pražský komorní balet) či Čarodějův učeň (Balet ND v Praze) a Sen noci svatojánské (Letní shakespearovské slavnosti Praha). V roce 2006 uvedl s Baletem ND inscenaci Zlatovláska, v roce 2013 balet Čarodějův učeň, ve kterém spolupracoval se stejným inscenačním týmem jako při vzniku baletu Malá mořská víla v roce 2016. Jde především o režisérské duo SKUTR, s nimiž inscenoval například v roce 2013 Sen noci svatojanské a v roce 2016 titul Romeo a Julie v rámci Pražských shakespearovských slavností, ale též opery Výlety pana Broučka (Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě) a Příběhy lišky Bystroušky na otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Jan Kodet se jako choreograf podílí také na vzniku operních inscenací režiséra Jiřího Heřmana (ND Praha: Rusalka, 2009; Hry o Marii, 2009; Parsifal, 2011; Gloriana, 2012; Pád Arkuna, 2014; NdB: Hry o Marii, Epos o Gilgamešovi / Dido a Aneas, 2016) Vyučuje techniku moderního tance, improvizaci a kompozici, a to v mnoha souborech a tanečních školách v Čechách a v zahraničí (Hochschule für Tanz Frankfurt am Main, Institut del Teatro Barcelona, Ballet Academy Stockholm, Iwanson International München, Nordance Dance Company ve Švédsku, DV8 v Londýně či Carte Blanche v Norsku atd.)