Miloš Balabán: Uprchlická dramata a zaskočená Evropa
Praha 1. prosince 2021
Zdá se, že uprchlická krize na bělorusko-polské hranici polevuje. Prezidentovi Lukašenkovi nevyšla sázka na to, že jím importovaní migranti zopakují příběh s otevřením schengenské hranice před šesti lety. V Bělorusku sice zůstává dva až tři tisíce běženců jenže mezitím se rozběhly jejich letecké repatriace zpět domů, hlavně do iráckého Kurdistánu. Území Běloruska opustilo kolem tisíce osob
Sám Lukašenko navštívil zbylé migranty poblíž polské hranice. Někteří po něm chtěli vrátit peníze, které utratili za cestu na což reagoval zvláštním způsobem: „Že mě Němci a Poláci nechtějí poslouchat, není má vina. Udělám, co chcete, ale musíte si uvědomit, že nemůžeme rozpoutat válku.“
Varšava v krizi hraje dost tvrdě. Hranici vojensky uzavřela a nepřipustila, aby se tamní situace odehrávala za asistence médií nebo organizací na podporu lidských práv, což by mohl být v konečném důsledku i nástroj, který by mohl Poláky nutit k nějakým ústupkům.
Polsko nepotřebuje celounijní řešení krize. Jediné, co připustilo byl solidární budapešťský summit visegrádské čtyřky zřejmě s cílem vymezit se vůči EU s níž má napjaté vztahy kvůli sporné justiční reformě.
Mezitím se 1700 kilometrů od polsko-běloruské hranice odehrává další uprchlické drama, které komplikuje vztahy mezi dvěma nejsilnějšími evropskými vojenskými mocnostmi v NATO – Francií a Británií.
Průliv La Manche se totiž stal migračním eldorádem i hřbitovem. Podle britského ministerstva vnitra se přes něj letos z Francie do Británie dostalo téměř 26 tisíc lidí. Minulý týden 27 migrantů našlo v průlivu smrt, když se převrátil jejich člun, v němž se vydali britský břeh. Byla to rozbuška diplomatického konfliktu.
Francouzský ministr vnitra Darmanin uvedl, že za celou migrační šlamastyku může špatné řízení migrace v Británii. Britové kontrovali tím, že naopak Francouzi špatně kontrolují své pláže. Darmanin zároveň ukázal jádro pudla, když konstatoval, že situace v Kanálu je mezinárodním problémem. „Říkáme našim belgickým, německým a britským přátelům, že by nám měli pomoci bojovat proti převaděčům, kteří operují na mezinárodní úrovni.“
Britský deník The Telegraph vytáhl proti Francii silný kalibr. Podle něj francouzské úřady jen přihlížejí, jak migranti lezou do chatrných člunů a jejich loďstvo je doprovází mimo francouzské vody. Nechávají na britských úřadech, aby běžence zachraňovaly.“
Konec krize je tak zatím v nedohlednu. Británie se nezúčastnila víkendové schůzky o migraci v Calais pod patronací Francie, které se zúčastnili ministři zodpovědní za migraci z Belgie, Německa a Nizozemska spolu se zástupci Evropské komise, Europolu a Frontexu.
Pro EU je to nepříjemná situace, protože zrovna v momentu, kdy rezolutně hodnotí dění na polsko-běloruské hranici se ukazuje, že nemá pod kontrolou jednu uprchlickou krizi ani na svém území. A navíc se dále zhoršují francouzsko-britské vztahy. Politikové nejen v Bruselu mají opět o čem přemýšlet.
Publikováno v deníku Právo.
(Autor je bezpečnostní analytik)
Mám dvě poznámky. První je terminologická a týká se použití spojení „uprchlická krize“ v souvislosti se situací na polsko-běloruské (ale také na litevsko-běloruské) hranici. Ať už totiž byly pohnutky Lukašenka k otevření hranice ilegálním migrantům, dopravovaným do Běloruska tureckými a saúdskoarabskými letadly jakékoliv, bylo polské řešení standardním chováním země na hranici schengenského prostoru. Poláci migranty na území EU prostě nevpustili. Bělorusko reagovalo rovněž standardně. Ve skutečnosti, významně se lišící od smršti lží v (nejen) českých médiích, poskytlo migrantům humanitární pomoc a s politickou a finanční pomocí RF (EU Bělorusku nejen že nepomohla, ale naopak na něj uvalila sankce) je začal vracet zpět do zemí, odkud přiletěli. Takže žádná krize, ale naprosto standardní situace, odpovídající mezinárodním smlouvám v rámci EU. Pokud by se tedy mělo v této souvislosti mluvit o krizi, spíše by měla být na pořadu dne otázka, co dělají na polské hranici s Běloruskem vojáci NATO. Zvlášť když Polsko jasně vyhlásilo, že je schopno problém řešit samo.
Druhou poznámku mám k použitému „srovnávacímu příkladu“. Migranti, snažící se překonat La Manche, opouštějí EU. Nedivím se Francouzům, že jim v tom nehodlají bránit. Na rozdíl od Bělorusů za to ani nemusí platit, a pokud Britové na svém území ilegální migranty nechtějí, ať to jim a převaděčům dají jasně najevo. Že umí být tvrdá a nemilosrdná, to ostatně prokázala Británie ve svých dějinách nesčetněkrát. Svého času i vůči tehdejšímu Československu, které naservírovala Hitlerovi na zlatém podnose. Že by se nedokázala tvrdě postavit pronikání desítek a desítek tisíc migrantů na své území, kdyby v tom nebyl vnitřní záměr? Tomu se prakticky nedá věřit. Takže ani tady vlastně o krizi ve smyslu definice tohoto pojmu také nejde. Navíc i počty přecházejících migrantů jsou se situací na polské hranici, kde se vyskytovalo i v nejvypjatější situaci méně než 4000 lidí, absolutně nesrovnatelné. Pokud bych já osobně srovnával situaci na hranicích, bylo by to spíše na příkladu Řecka a Turecka. Řecka, popotahovaného unijními orgány za „nevstřícnost“ vůči desítkám tisíc migrantů, navíc skutečně doslova hnaných tureckou armádou proti řeckým hranicím, a Turecka, nečlena EU, které za svou „vstřícnost“ obdrželo 3 miliardy Euro. Politickou a bezpečnostní krizi, kterou vyvolávají pokračující turecké přípravy na válku s Řeckem a veřejně proklamované záměry na obnovu Velkoturecké říše v Evropě, teď zcela pominu. Pokud totiž vím, navzdory proklamacím unijních politiků a článkům v médiích na straně Běloruska nic podobného neprobíhá.