Miloš Balabán: Klimatická naděje?

Praha 13. listopadu 2021

Největší odpovědnost v boji s klimatickými změnami, o němž se jedná na klimatickém summitu v Glasgowě leží především na dvou nejsilnějších světových ekonomikách – americké a čínské. Připadá na ně ročně více než 40 procent globální spotřeby fosilních paliv.

Může ale dojít k nějaké užší koordinaci nebo spolupráci obou mocností v klimatické agendě, pokud mezi nimi existují napjaté politické vztahy v oblasti ekonomiky, bezpečnosti a lidských práv? Když už řada expertů i oficiálních amerických dokumentů počítá s nevyhnutelností ozbrojené konfrontace? Neuralgických bodů neustále přibývá a indo-pacifický region začíná připomínat sud se střelným prachem. 

Prezident Biden i jeho „klimatický car“ John Kerry se domnívají, že i přes řadu třenic je možné v oblasti klimatu pragmaticky spolupracovat.  Podle Číny ale nelze klima separovat od další politické a bezpečnostní agendy.

Možná i proto se čínský prezident Si Ťin-pching nezúčastnil nejen summitu v Glasgow ale ani summitu G20 v Římě. Vysvětlení v duchu syrové reálpolitiky nabídl Walter Russel Mead ve Wall Street Journal: podle něj čínskému prezidentovi nedává smysl zúčastňovat se osobně nějakých rituálů Amerikou vedeného světového pořádku. Z jeho pohledu nemá smysl naslouchat moralistnímu kázání nějakého globálně nepodstatného lídra nebo šéfa nějaké bývalé kolonie, když je v pozici jednoho z nejmocnějších politiků světa.

Katrina vanden Heuvelová ve Washington Post i proto volá po novém „dlouhém telegramu“ (v roce 1946 ho napsal americký diplomat George Kennan, kde vyložil strategii USA vůči SSSR po II. světové válce), který by definoval strategii spolupráce s Čínou a také s Ruskem v boji s klimatickou hrozbou. Heuvelová dochází k závěru, že pokud nebude nalezen způsob, jak se v něm spojit, nebudou Spojené státy schopny zajistit bezpečnost svých občanů.

Nemůže ke stejnému závěru dospívat i Čína? Může to signalizovat společná americko-čínská deklarace na které se obě mocnosti dohodly v Glasgow. Podle ní bude posílena spolupráce v oblasti ochrany klimatu na základě shody, že klimatické změny jsou existenciální a závažná výzva. Vyzývá i ke „konkrétním a pragmatickým krokům v této dekádě” při dekarbonizaci, omezení metanu a boji s odlesňováním.

Pokud by se to skutečně promítlo do praxe byl by to s ohledem na současné napjaté vztahy významný posun. Nelze ho ale přeceňovat: mnohé animozity přetrvávají. Americko-čínské soupeření se odráží i v horečném zbrojení. Na jeho čele zůstávají Spojené státy s ročním vojenským rozpočtem 778 miliard dolarů, Čína vydává 252 miliard.

Ilustrativní je, že podle Americké asociace pro rozvoj vědy byly v USA výdaje na výzkum a vývoj ve vojenství 73 miliard dolarů, což je 20krát více než výdaje na výzkum v energetice. Jde tedy o nasměrování zdrojů tam, kde leží existenciální hrozba. A v tom spočívá jeden z hlavních limitů globálního úsilí v boji s klimatickou změnou.  

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)