Miloš Balabán: Nelehké odcházení Angely Merkelové
Praha 8. července 2021
Fotografie anglické královny Alžběty II. a německé kancléřky Angely Merkelové z jejich nedávného společného setkání ukázala dvě neznámější ženy nejen Evropy, ale i světa.
Pro Merkelovou to znamenalo rozlučku s panovnicí, která je na trůnu už téměř sedmdesát let, a ačkoliv nemá žádné politické pravomoci znamená pro Brity symbol jistoty a kontinuity vládnutí. Vlivná kancléřka, která formovala osud nejen Německa, ale i Evropy a v mnohém ovlivnila i světové záležitosti naopak v politice po šestnácti letech končí, i když mnozí Němci si nedokážou úplně představit německou politiku bez „Mutti Merkel“.
Když v roce 2005 nastupovala do kancléřství poprvé svět vypadal zcela jinak. USA zažívaly svůj unipolární moment, Čína nebyla tak mocná jako dnes a Rusko se stále vzpamatovávalo z chaosu devadesátých let minulého století. A Evropa řešila co dál po ztroskotání Evropské ústavy.
Provést Německo evropskými a globálními turbulencemi nebylo jednoduché. Krizí bylo mnoho: ekonomická a finanční krize 2008-2009, řecká dluhová krize, arabské jaro měnící se na arabskou zimu, konflikt Ruska s Ukrajinou, uprchlická krize a znovu krize eurozóny. Nečekaná byla prudká změna kursu ve Washingtonu s prezidentem Donaldem Trumpem, který německou kancléřku věru „nemusel“. A nakonec přišla pandemie covidu.
Pro nás je důležité, že za éry Merkelové došlo k našemu vstupu do EU a že vždy měla pro Česko pochopení. Jako bývalá občanka NDR se dokázala vžít do uvažování politiků postkomunistické země a vázala jí k Česku její vědecká kariéra před listopadem 1989. To nám může v budoucnu trochu chybět.
Na konci její politické kariéry je Německo ještě více respektovaným evropským i globálním hráčem bez kterého se neobejdou zásadní politická rozhodnutí o směřování Evropy i světa. Přesto se možná dostává do kritického momentu. Příčina je zřejmá: obnovené a zostřující se soupeření USA na straně jedné a Číny a Ruska na straně druhé zužuje Německu manévrovací prostor v evropské i globální politice.
Německo se vždy snažilo vyvažovat krajní pozice, nacházet ve vztazích kompromisy, udržovat komunikační kanály s Ruskem a Čínou, což bylo samozřejmě výhodné i pro německý byznys, jehož prosperita je hlavně na obchodu s Čínou mimořádně závislá.
Teď ovšem USA a někteří jeho evropští spojenci od Německa chtějí, aby zaujalo jednoznačnou protiruskou a protičínskou pozici. Merkelová se tomu zřejmě pokusila v závěru mandátu čelit: dotáhla do konce investiční dohodu EU s Čínou a na summitu EU navrhla setkání lídrů EU s prezidentem Putinem. Investiční dohoda je ale u ledu z vůle EP, kvůli zostření vztahů s Pekingem a setkání s ruským prezidentem potopil východ Evropy.
Pokud Merkelová zamýšlela, že setkání s americkým prezidentem Bidenem příští týden může být završením jejího finálního „geopolitického triptychu“ nic z toho nebude. Následník Merkelové to zkrátka bude mít v rozbouřeném světě ve kterém ještě nejsou uzavřeny účty studené války hodně složité.
Publikováno v deníku Právo.
(Autor je bezpečnostní analytik)