Miloš Balabán: Izraelské inspirace a české hrátky

Praha 6. června 2021

V čem se nyní nejvíce sobě podobají Česko a Izrael? Odpověď je vcelku jednoduchá. Leitmotivem izraelské opozice je program „antinetanjahu“, který vede k vytvoření  různorodé vlády osmi politických stran a hnutí s velmi těsnou většinou v izraelském Knesetu. Premiér Benjamin Netanjahu tak po dvanácti letech může jako premiér skončit. Jestli je ale „slepená koalice“ udržitelným modelem vládnutí na delší dobu jisté není.

V Česku je dlouhodobým evergreenem opozice program „antibabiš“. Zda to u voličů výrazněji zabere v říjnových volbách uvidíme.  Průzkumy veřejného mínění naznačují, že sestavit funkční vládu bez Andreje Babiše, resp. proti němu nemusí být nic jednoduchého. Rýsuje se možnost spolupráce bloku PiStan a Spolu, jenže to obnáší celkem pět politických stran.

Politická kompatibilita mezi nimi drhne. A drhne to i kvůli tomu, kdo se má stát premiérem. Zatímco podle šéfa pirátů Ivana Bartoše není otázka o budoucím premiérovi na stole, šéf poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura tvrdí, že koalice jsou soupeři a Spolu udělá vše pro to, aby byl příštím předsedou vlády předseda občanských demokratů Petr Fiala.

Pokud tyto bloky ve volbách uspějí, mohl by spor vyřešit izreelský model.  Nejprve  má do premiérského křesla usednout Naftali Bennett, šéf pravicové strany Jamina, kterého za dva roky vystřídá Jair Lapid, dosavadní vůdce opozice a předseda centristické strany Ješ Atid.

Jistě by bylo originální, pokud by se v Česku střídalo pirátsko-konzervativní duo Bartoš-Fiala…Nicméně nepředbíhejme. Do voleb je ještě daleko a s volebními výsledky může ještě leccos zahýbat. Své o tom aktuálně jistě ví TOP 09.

Nyní nám ovšem bylo před létem dopřáno absolvovat další řečnické cvičení o vyslovení nedůvěry vládě. Rozhodli o tom komunisté, což jistě nepostrádá půvab.

Jen si člověk klade otázku, zda by nebylo lepší tolik promarněného času raději věnovat podstatnější debatě o úpravě pandemického zákona, který byl zjevně ušit ve Sněmovně i s účastí opozice horkou jehlou, jak se nyní ukazuje po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o zrušení protiepidemických opatření.

 Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch to řekl jasně: „Pokud pandemie udeří s novou silou, nezbývá než vyhlásit nouzový stav nebo kvůli plošným preventivním zákazům upravit pandemický zákon.“ Vybídl k tomu i opozici.

 Je dobře, že o tom přemýšlí – pohled do světa ukazuje, že covid se ještě nevzdává a krizová situace i navzdory očkování může stále přijít. Měli bychom být na ni připraveni bez ohledu na volby. Bojím se ale, že atmosféra u nás tomu příliš nenahrává a politický konsensus se v této otázce najít nemusí. Ke škodě všech.

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)