Miloš Balabán: Mosty na Západ jsou strženy

Praha 2. června 2021

Běloruský prezident Alexandr Lukašenko už může jen nostalgicky vzpomínat na návštěvu Mikea Pompea, tehdejšího amerického ministra zahraničí v Minsku počátkem února loňského roku.  Byl to zřejmě vrchol jeho politiky manévrování mezi Ruskem a Západem, kterému ale Západ vycházel částečně vstříc. Pompeova cesta do Minsku to dokazuje.

 Po protestech ohledně výsledků prezidentských voleb minulý rok a kauze s letadlem Ryanair je situace už zcela jiná: všechny mosty na Západ jsou nyní strženy a Lukašenkovi po sedmadvaceti letech vlády už zbývá jako jediný velký spojenec Rusko.

Andrej Kortunov, generální ředitel vlivné Ruské rady pro mezinárodní otázky lakonicky poznamenal, že „schopnost Lukašenka využívat Rusko proti druhým zemím se radikálně snížila. Stále častěji bude přijíždět se žádostí o peníze.“  

Při jednání Lukašenka s Vladimírem Putinem v Soči minulý týden byl skutečně potvrzen další úvěr ve výši půl miliardy dolarů. Letouny v Evropě embargované společnosti Belavia také rozšíří svoje lety do Ruska. Závislost Běloruska na Rusku se prohlubuje.

Přesto existují limity ruské ochoty podporovat neefektivní běloruskou ekonomiku. Např. před patnácti lety energetické subvence z Ruska tvořily téměř pětinu běloruského HDP. Minulý rok to bylo už pouze jedno procento.

A v ruské politické elitě se už ozývají hlasy nespokojenosti s Lukašenkem, protože některými činy Rusku začíná komplikovat život. Putin ho zatím drží, nicméně může to mít i svoje hranice.

Běloruské opozici paradoxně letadlová kauza mohla pomoci. Otázka Běloruska se totiž dostala výš v globální politické agendě. Bílý dům potvrdil, že se dostane na přetřes v rámci nadcházející schůzky Biden-Putin v Ženevě.  

Co to případně přinese Moskvě?  Šanci na manévr. O změnách ve vnitřní politice se s Američany moc chtít bavit nebude, v ukrajinské otázce se nedá očekávat dramatický posun, ale v případě Běloruska třeba dojde na vstřícnost.

Jedině Rusko je schopné vyvolat v běloruské politice změny a odchod Lukašenka je na prvním místě. Byla by po sedmadvaceti letech jeho vlády poměrně zásadní. Nové vládní uspořádání se může stát přijatelnější jak pro obyvatele země, tak pro zahraničí.

Nakolik by v něm bylo místo pro současnou běloruskou opozici je otázkou, nicméně i Rusko má v jejích řadách svoje želízka v ohni. Jedno je jasné: úzké vztahy Běloruska s Ruskem zůstanou zachovány, a to je pro Moskvu hlavní cíl.  

V současné geopolitické konstelaci se jedná o maximum možného. EU s tím musí počítat. Více tlačit na pilu by mohlo být kontraproduktivní. V lecčems se o tom přesvědčila na Ukrajině.  

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)