Miloš Balabán: Limity sankcí

Praha 30. května 2021

Po nezákonném donucení, aby letadlo společnosti Ryanair přistálo v Minsku s cílem zatknout jednoho z opozičních lídrů se opět dostaly do popředí další protiběloruské sankce. Otevřelo to i debatu nakolik jsou sankce Západu proti Bělorusku, ale i Rusku, Číně nebo Íránu účinné.

Francouzský prezident Emmanuel Macron podle agentury Bloomberg po posledním unijním summitu v Bruselu neskrýval v tomto ohledu svoji skepsi. Reagoval tak i na média, která na něj tlačila, zda by se vůči Bělorusku nemělo ještě přitvrdit.  Macron opáčil, že „není zřejmé co jiného lze udělat“ a položil řečnickou otázku, zda snad máme zahájit ozbrojený konflikt. Zároveň zmínil, že i s Ruskem „politika postupných sankcí za zmrazené situace není účinná“. A jeho finální konstatování je jasné: „Jsme na hranici toho, čeho mohou sankční politiky dosáhnout“.

Americký vojenský analytik Robert Pape provedl analýzu efektivnost sankcí jako nástroje zahraniční politiky od roku 1914. Pouze v 5 ze 115 případů vedly k nějaké zásadnější změně. Jaká je současnost? Protiruské sankce po obsazení Krymu a konfliktu na východě Ukrajiny stály podle odhadů Evropu 100 miliard euro. Výsledek? Žádná změna ruské politiky.

Americký ministr financí Steven Mnuchin za Trumpa konstatoval, že polovinu svého úřadování strávil plánováním sankcí.  O tom že by přinesly nějaký průlom lze pochybovat. Írán se pod tlakem sankcí obrátil k Číně. Totéž se děje v případě Ruska. Geopolitická osa Peking-Moskva-Teherán začíná být realitou, jakkoliv mezi třemi mocnostmi existuje celá řada rozdílných pohledů.

Neexistuje nicméně totéž i mezi zeměmi Západu? Sankce nesankce řada zemí si počíná pragmaticky. Takže se staví Nord Stream 2, obchoduje se ve velkém s Čínou i s Ruskem. Nelze se pak divit, že na bruselském summitu vyzněla „strategická debata“ o vztazích Unie s Ruskem poněkud do ztracena.

Nenastává tak čas uvažovat o některých věcech trochu jinak, protože současný stav není udržitelný? Americký bezpečnostní expert Michael O’Hanlon přišel na stránkách listu USA Today s ideou nové bezpečnostní architektury v Evropě. Jejím základem by byla zóna „nezúčastněných“ zemí, ve které by se nacházely Finsko, Švédsko Ukrajina, Bělorusko, Moldávie, Gruzie, Arménie, Ázerbájdžán, Kypr a Srbsko.

Vztahy těchto zemí s NATO nebo s Ruskem by nebyly dotčeny, ale oficiální bezpečnostní závazky by nebyly rozšiřovány ani Bruselem, ani Moskvou. NATO i Rusko by na sebe vzaly závazek zajišťovat bezpečnost uvedených zemí. V takovém rámci by bylo možné řešit i urovnání konfliktů, a pokud by se to podařilo ukončit i politiku sankcí.

Fantazie? Spíš alternativa stávajícímu velkému zamrzlému konfliktu na východě Evropy s nereálnými představami o členství Ukrajiny v NATO, což ostatně nedávno odmítli i Američané. Není ovšem sporu, že by to vyžadovalo „nové myšlení“ na obou stranách a opakování toho co bylo na stole už před více než třiceti lety. Macronovi by to možná potíže nedělalo, když Rusku nabídl před dvěma lety olivovou ratolest.  

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)