Miloš Balabán: Plavba v neklidných vodách
Praha 14. května 2021
Cesta k rozvodu mezi EU a Velkou Británií od brexitového referenda před pěti lety byla politicky velmi trnitá. Formálně ji zakončila vzájemná dohoda o obchodu a spolupráci, která vstoupila v platnost 1. května. Dění u britského ostrova Jersey, kde osmdesát francouzských rybářských lodí vplulo do přístavu Saint Heller na protest proti změnám v licencích pro rybolov v britských vodách ukazuje, že problémy nepominuly.
Britská média označila postup Francouzů za blokádu. Konflikt byl umocněn vysláním jak britských, tak francouzských vojenských plavidel k „monitorování situace“. Ta se i verbálně vyhrotila: francouzská vláda pohrozila Britům „odvetnými kroky“ včetně možného omezení dodávek elektřiny pro Jersey.
Nakonec došlo k uklidnění situace, rybáři i vojenské lodě se stáhli. Nicméně není od věci si připomenout výrok předsedy výboru pro obranu britského parlamentu Tobiase Ellwooda, který poznamenal, že naši protivníci se nám budou smát, když se velké evropské armády budou střetat v boji o ryby. Francouzi nejsou spokojeni.
Protivníci ale mohou s větším zájmem sledovat vývoj ve Skotsku. Tamní národní strana prosazující nezávislost Skotska po čtvrtečních regionálních volbách posílila a s podporou Zelených mají zastánci referenda o budoucnosti země většinu v regionálním parlamentu. Jeho legitimitu opírají o fakt, že Skotové byli většinově proti brexitu. A i když premiér Johnson další referendum kategoricky odmítá, skotská premiérka Sturgeonová jasně prohlásila, že neexistuje demokratický důvod, aby zablokoval právo obyvatel Skotska zvolit si vlastní budoucnost.
Samozřejmě, že cesta k tomu může být dlouhá a řada Skotů jistě má i pochybnosti o tom, zda by takový radikální krok Skotsku politicky a ekonomicky neublížil. Ostatně v posledním referendu před sedmi lety pochyby převážily a 55 procent voličů bylo proti samostatnosti. Neprojeví se ale časem ekonomicky negativní stránky britské samostatné plavby globálními vodami, které mohou Skoty více nalomit?
A aby toho nebylo málo znovu to bublá i v Severním Irsku, kde před měsícem propukly násilné nepokoje mezi unionisty a nacionalisty.
Pro Borise Johnsona je tak nepříjemné, že jeho koncept nové „Globální Británie“ může být torpédován domácími rozepřemi.
Britský příklad nám zároveň ukazuje, že i Evropa nesmí zavírat oči i nad svými ohnisky potenciální nestability: namátkou lze uvést snahu Katalánska o nezávislost, řecko-turecké spory, problémy s nelegální migrací nebo ztrátu kontroly států nad děním v některých lokalitách.
Spor o „no-go“ zóny ve Francii dokonce nedávno vyústil i v silný protest bývalých francouzských generálů proti netečnosti vlády, který podpořili i vojáci v aktivní službě.
Ambice, aby Evropa hrála silnější globální roli se musí opírat o její stabilitu doma, na což se ke škodě věci tak trochu zapomíná.
Publikováno v deníku Právo.
(Autor je bezpečnostní analytik)