„Doba covidová“ zhoršuje také syndrom psychického strádání typického při neplodnosti

Praha 11. května 2021

Pandemie koronaviru, jíž čelíme, už více než rok nepřidává na psychické pohodě nikomu. Výjimkou nejsou ani páry snažící se o početí potomka, zejména v případě využití metod asistované reprodukce. Velká psychická zátěž provází terapii i za „normálních“ okolností a je dokázáno, že až 20 % párů právě z tohoto důvodu léčbu nakonec vzdá. Také proto dlouhodobá absence možností společenského, sportovního či kulturního vyžití terapii komplikuje ještě více. Podle odbornice jsou ohroženější ženy, u kterých se rozvíjí syndrom psychického strádání.

Léčba neplodnosti je psychicky náročný proces a případné podcenění psychické nepohody může mít významný vliv na její výsledek.Nárůst potřeby psychologické intervence při léčbě neplodnosti potvrzuje i psycholožka Mgr. Jana Březinová z pražské kliniky IVF Cube, která se jako jedna z mála psychoterapeutů v České republice na léčbu neplodnosti specializuje. „Aktuální situace výrazněji zasahuje ženy, u nichž se při problémech s plodností tendence k sociální izolaci a smutkům ještě více prohlubují,“ říká J. Březinová a pokračuje: „Ženy mají přirozené sklony vztáhnout si problém na sebe a věnovat mu o to více energie. Vyhledají různé alternativní cesty, cvičení, bylinky, čímž se paradoxně ‚zacyklují‘ v problému ještě víc. Následně se u nich rozvíjí syndrom psychického strádání typického při neplodnosti.“ Ten podle odbornice v určité míře mohou prožívat všechny ženy navštěvující IVF centra. Obvykle začíná pocitem psychické nepohody, smutkem, strachem a postupně může přerůst do vážných psychických těžkostí – depresí, úzkostí, nespavosti

Psychika má vliv na úspěšnost léčby

Mezi varovné signály syndromu psychického strádání patří zejména postupné uzavírání se do sebe.  Žena často nejdřív vyžaduje velkou emoční podporu od partnera, který ale mnohokrát nerozumí tomu, co se děje. Postupně upouští od aktivit, které má ráda, i od kontaktů s blízkými lidmi. Začínají jí vadit kamarádky, které jsou těhotné anebo mají děti, straní se společnosti. Nakonec má pocity, že jí nikdo nerozumí a je na vše sama. Pokud včas nevyhledá pomoc, problémy mohou vyústit do krize, nevěry či až rozpadu partnerského vztahu. „Léčba neplodnosti je psychicky náročný proces, a když se s psychickou nepohodou nepracuje, může to mít významný vliv i na výsledek terapie. Podle našich zkušeností by měla být konzultace s psychologem součástí léčby neplodnosti,“ říká J. Březinová. „O psychickou podporu může požádat kdokoli z páru, mohou přijít společně anebo každý zvlášť. Na naší klinice mají jedno sezení s psychoterapeutem pacienti v rámci ceny IVF terapie. V případě potřeby mohou sezení probíhat i on-line.“ Počet terapií se odvíjí od potřeb jednotlivce či celého páru.

Osm rad, jak podpořit psychiku při neplodnosti

Radí Mgr. Jana Březinová, IVF CUBE

1. Zachovejte rozvahu. Ve většině případů žena neotěhotní hned z prvního nechráněného styku. Když jsou oba partneři zdraví, případný neúspěch je třeba řešit přibližně po roce pravidelného nechráněného styku (asi dvakrát až třikrát týdně). Samozřejmě plodnost s věkem klesá, proto po 35. roku věku ženy je vhodné vyhledat pomoc odborníků už po šesti měsících a po čtyřicítce nečekat déle než dva až tři měsíce.

• Netlačte na partnera. Není nic horšího, než když žena svému partnerovi oznamuje, kdy je vhodný čas k početí, měří si bazální teplotu anebo hlásí stav cervikálního hlenu. Toto je často pro muže odpuzující, a tak hrozí nejen nepříjemné situace, ale i možné problémy v sexuálním životě. Plánovat lze i čistě „žensky“.

• Netlačte na sebe. Proces otěhotnění není úplně závislý na vašich schopnostech a je třeba se smířit s tím, že ho nemůžete stoprocentně ovlivnit. Není to žádná vizitka osobních schopností ani úspěšnosti. Pokud postupujete léčbu v centru asistované reprodukce, vnímejte ji jako pomoc, ne jako selhání.

• Někdy je méně více. Zvažte, co vše pro otěhotnění děláte a jak je to užitečné. Pokud děláte „nadpráci“, v podstatě vysíláte psychice signál, že něco nejde a je třeba pro to hodně dělat. Tím se dostáváte do stresu, který se projevuje v podobě psychických těžkostí – pocitech beznaděje, selhání, viny a strachu z toho, jak to nakonec dopadne.

• Je to váš příběh. Nenechte se ovlivnit příběhy jiných, v reprodukční medicíně nejsou univerzální postupy. To, co absolvovala vaše kamarádka anebo známá, nemusí vyhovovat vám.  Raději věnujte pozornost sobě a vnímejte souvislosti týkající se vašeho životního příběhu psychického a fyzického zdraví. Inspiraci a podporu je třeba hledat především ve vlastním partnerském vztahu.

• Využijte včas pomoc odborníků. Neváhejte se včas obrátit na odborníky a řešit s nimi všechny otázky a obavy. Někdy se zbytečně dlouho trápíte nejistotou a vykonstruovanými scénáři. Lékaři, sestry a další odborníci jsou připravení vám odpovědět na jakékoli otázky. To samé platí i o psychologické pomoci, která je dnes už považovaná za součást terapie.

• Myslete na to, že váš přístup k terapii ovlivní i dítě. Pokud podstupujete IVF terapii, snažte se zachovat si reálný nadhled a klid, rozhodujte se uváženě a nebojte se ptát ani dát najevo strach anebo nejistotu. Právě vaše schopnost být v terapii vašemu lékaři partnerem pomůže v budoucnosti i vašim dětem. Ukazuje se totiž, že děti počaté v rámci IVF terapie bývají vychovávané úzkostněji a rodiče za ně často řeší i sebemenší těžkosti.  Veďte stále svůj život, co nejpodobněji, samozřejmě dle doporučení svého lékaře, kterému důvěřujte. Věnujte se stále svým koníčkům a zájmům, které vás baví a přináší vám pohodu.
• Trpělivost není nečinnost. Některé věci se nedějí na počkání a u těhotenství to platí dvojnásobně. Být trpělivý neznamená, abyste nic nedělali a čekali, až „to přijde samo“, ale abyste netlačili na výkon a na čas.

Eva Kašparová