Miloš Balabán: Slovenské varování a česká toxická směs

Praha 26. března 2021

S údivem hledíme na  situaci na Slovensku. Uprostřed nejvážnější poválečné krize se rozpadá vláda na základě vnitřních animozit a zjevně nezvládnutého vládnutí premiérem. Prezidentka Zuzana Čaputová situaci popsala slovy: „Tři týdny jednání bez výsledku, a to všechno před kulisami přeplněných nemocnic, vyčerpaných zdravotníků a lidí zápasících o život, zdraví a vlastní důstojnost je nebezpečné a neohleduplné.“

Chce se dodat, že je to nebezpečné i pro demokracii jako takovou, protože frustrace veřejnosti z její politické elity předvádějící takovéto kousky může nakonec vést k nedobrým koncům.

V Česku jsme na tom lépe, vláda přes všechny problémy vládne i přes mimořádnou krizi. Samozřejmě našel by se nespočet důvodů pro její kritiku, jenže srovnávejme. I mnohé naše „západní vzory“ se nevyhnuly chybám i politice pokus omyl, vyplývající z bezprecedentnosti a rozsahu krize.

Někdy to je ale jako na houpačce. Britský premiér Johnson byl ještě tak před třemi měsíci za špatné zvládání situace v zemi skoro na odpis, dnes je to zcela naopak, Johnson má nebývalou podporu za to, že Británie, i díky masivnímu očkování, míří jako jedna z mála evropských zemí k rozvolňování.

U nás máme přesto jeden problém: parlamentní volby v říjnu. S pandemií je to toxická směs. Nutí totiž opozici vymezovat se vůči vládě i za každou cenu.

Prodloužení nouzového stavu se tak stává třeskutým tématem, na kterém je možné se zviditelnit navzdory zcela jasné situaci: kvůli přijatým restrikcím se nám podařilo odvrátit katastrofický scénář, zdaleka ale nemáme vyhráno.

Alternativa k nouzovému stavu zatím neexistuje a dobře si to opět uvědomuje i řada hejtmanů. Liberecký Martin Půta to řekl jasně: „Pokud mají epidemiologická čísla spadnout k rozumné hranici, tak bez omezení volného pohybu aspoň do Velikonoc to podle mého názoru není možné.“

Přesto se v pátek ve Sněmovně dočkáme reprízy únorového představení, které málem přivedlo zemi do kolapsu, a určitě i s rebelujícími poslanci bez roušek. A člověk si není jist, co z toho může vzejít tentokrát.

Slovenský příklad by nicméně mohl být mementem. Ostatně i pro současnou opozici, která v říjnových volbách třeba uspěje, nebude ternem, když země pořádně nepřekoná pandemii. Zatím to bez omezení pohybu neboli bez nouzového stavu nejde.

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)