Miloš Balabán: Hořká čísla a ztráta důvěry

Praha 25. října 2020

Známý komentátor New York Times Thomas Friedman v úterý napsal, že se očekávalo, jak se pandemie covidu v Číně přetaví v „černobylský moment“. Tedy ve veřejnou nespokojenost s vládou komunistické strany. Byl to špatný odhad a Friedman konstatuje, že covid se naopak stává pro Západ bitvou u Waterloo, ve které – stejně jako Napoleon -prohrává.  

Porovnává údaje univerzity Johna Hopkinse o úmrtnosti na covid mezi USA a Čínou: USA 65,74 na sto tisíc obyvatel s počtem mrtvých 216 tisíc, Čína 0,34 na sto tisíc obyvatel s počtem mrtvých okolo 4750. Friedman připouští, že Čína může i podvádět ale i kdyby to bylo čtyřikrát víc mnohem lépe chrání svoje občany než Spojené státy.

Vskutku hořká čísla zasadil v závěru článku i do širšího kontextu společenské atmosféry v USA čtrnáct dní před prezidentskými volbami. Podle něj, to, co dnes znepokojuje Američany nelze vyléčit s pomocí vakcíny proti covidu. Lidé ztratili důvěru jeden k druhému, k vládním institucím a taktéž ztratili elementární pojetí co je pravda. Přitom se jedná o elementy nezbytné ke společnému zvládnutí covidové krize.

To, co měly USA v minulých válkách postrádají v té nynější. Friedman zároveň nepřekvapivě nabízí jako redaktor novin, které Trumpa opravdu nemusí „vakcínu“ proti skepsi – volbu Joe Bidena.

Nechme na Američanech, koho si zvolí. Slovům o ztrátě důvěry a o schopnosti vnímat pravdu bychom nicméně mohli v Česku naslouchat.  Důvod je zřejmý: covidová pandemie u nás roste, jen tak nezmizí a „slepé skvrny“ chudoby, nezaměstnanosti, exekucí, a sociálního vyloučení existující už před covidem, jak o nich píše sociolog Daniel Prokop ve své knize se určitě ještě zvětší. Kumulace problémů může vyústit i v nemalý sociální a společenský neklid, který rozvibruje republiku zrovna v roce, kdy se budou konat parlamentní volby.

Pokušení vézt se na vlně nespokojenosti a získávat z ní popularitu bude asi v předvolební době nemalé. Jen aby to nakonec celé nedopadlo podobně jako v USA, hlubokou politickou polarizací spojenou s ekonomickou a v pravém smyslu slova sociální krizí, kde už recepty a snahy o restart a obnovu společnosti nezabírají. V takové situaci už nebude třeba hledat nějaký „hybrid“ vnášející neklid odněkud zvenčí, protože ten je ryze domácího původu.

Venku může být ovšem také živo, vždyť posledních pět let nás poučilo, že konstanty mezinárodní politiky i našich spojenectví se mohou rychle a nepředvídatelně měnit ne vždy k lepšímu. Navíc Západ jako celek ustupuje ze své výlučné globální dominance, což přináší nemalé komplikace.       

Sečteno a podtrženo: čekají nás těžké roky, kdy budeme potřebovat, aby se příkopy ve společnosti spíš zasypávaly, než prohlubovaly. Zatím je ale na místě spíše skepse. 

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)