Miloš Balabán: Svět v nouzi

Praha 4. října 2020

Nejmocnější muž světa, prezident Trump má koronavirus. „Odmítače“ vážnosti epidemie tak virus nakonec dostihl, stejně jako jeho brazilského kolegu Bolsonara. Ovlivní to výsledek prezidentských voleb, které jsou doslova za dveřmi a kde už je i tak spousta neznámých? Již víme, že počet obětí covidu celosvětově překročil hranici jednoho milionu, a USA se na tomto počtu podílí nelichotivou pětinou.  

Stoupající počet nakažených i obětí v celém světě nám zároveň signalizuje, že s covidem nestrávíme jen Vánoce, nýbrž v lepším případě i několik měsíců roku příštího, možná i celý rok. Počítejme raději s dalším nestandardním létem. Svět s nadějí čeká na vakcínu. Snad se jí dočkáme brzy. Devět vakcín je už v pokročilém třetím stadiu a pět jich je schválených ke klinickému použití. Cesta k vakcinaci může být ovšem ještě hodně trnitá.

Rozvinuté země nyní balancují mezi ochranou zdraví a uzavřením ekonomiky a společnosti. Izrael byl nucen pod tlakem exponenciálního nárůstu covidu vyhlásit přísnou třítýdenní karanténu, proti níž jsou česká omezení zatím procházkou růžovým sadem. Podle výpočtů Mezinárodní organizace práce budou předpokládané globální ztráty pracovní doby kvůli covidu ekvivalentem přibližně 245 milionů ztracených pracovních míst.   

Britský The Economist popsal, jak se s krizí popasovali ve Švédsku a na Novém Zélandu.  Švédský experiment nechat ekonomiku otevřenou v době covidu úplně nevyšel: koeficient úmrtnosti činí 58,1 na sto tisíc obyvatel a pokles HDP ve druhém čtvrtletí dosáhl 8,3 %. Nový Zéland vsadil na téměř totální uzavření a koeficient úmrtnosti byl pouze 0,5 na sto tisíc obyvatel, pokles HDP za druhé čtvrtletí ovšem dosáhl 12,2 %.

Varující jsou zprávy ze zemí třetího světa. Zatímco rozvinuté země mají i přes vážné ekonomické problémy stále ještě dostatek zdrojů na zvládání nečekané krizové situace totéž se nedá říct o chudých zemích v Africe, Asii a Latinské Americe, mezi nimiž je i celá řada „rozpadlých“ států.

 Zprávy agentur OSN, Mezinárodního měnového fondu a Světové banky jsou alarmující. 30 milionů lidí je bezprostředně ohroženo smrtí hladem a počet lidí, kteří mají omezený dostup k výživě se letos zdvojnásobí na 270 milionů – platí to především pro Afriku. Pandemie covidu ohrožuje mezinárodní úsilí o snížení počtu lidí žijících v podmínkách extrémní chudoby na tři procenta v roce 2030, dnes se to týká 160 milionů lidí v Asii a 45 milionů lidí v Latinské Americe.

Mimořádně znepokojivé je, že 51 zemí není schopno v současné krizi garantovat fungování vzdělávacího systému, což se týká 872 milionů studentů. UNICEF to dokonce označuje za generační krizi ve vzdělávání. Nemůže tak být vzdělanostní deficit téměř miliardy mladých lidí se ve světě, který je plný etnických, náboženských, a ideových předsudků, ozbrojených konfliktů a ekonomických protikladů i potenciální bezpečnostní hrozbou?

Pandemie koronaviru nám tak znovu ukazuje nakolik je nutná změna v přístupu ke globálním i regionálním hrozbám a jejich hodnocení. A to i s vědomím toho, že další pandemie podobně nebezpečné jako je ta současná budou s velkou pravděpodobností následovat.  

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)