Jan Campbell: Čím méně vím, tím lépe spím

Praha 13. března 2020

Staré pravidlo použité pro název příspěvku platí i pro současnou situaci s koronavirusem. Komplexní situaci s očividnými prvky paniky, chaosu a bezradnosti způsobují masová média, sociální sítě a pokrytecká snaha moci o transparentnost a klid ve společnosti. Ani jedna z uvedené trojice nenabízí informace s referencemi, možnost srovnání a tím přípravu na přestavitelné následky pandemie nejenom pro život EU a v EU.

Je nejvyšší čas si proto připomenout, že žijeme v době vyspělého informačního terorismu, potřebného testování již z velké části neurotické společnosti na úroveň kritického myšlení a v neposlední řadě, jak daleko jsme došli se ztrátou psychického zdraví společnosti.

Jestliže informační terorismus demoralizuje již beztak agresivní společnost, to deficit kritického myšlení určuje míru akceptace podčinění se zájmům neviditelné moci a vlastníků několika málo klíčových médií a jejich slouhů určujících obsah masových médií ve světě. Uvedený pár – informační terorismus a testování společnosti společně se ztrátou psychického zdraví společnosti dokazují neudržitelnost globalizovaného hospodářsko – politického systému a jeho nedemokraticky předurčeným dalším vývojem s pomocí neregulovaných nadnárodních technologických koncernů a zkorumpovaných politických slouhů.

Za necelých šest týdnů tomu bude 24 let (26.4.1986) co došlo k Černobylské havárii, dnes, před 9 roky (11.3. 2011) došlo k druhé nejzávažnější havárii v historii jaderné energetiky: Fukušimě. Havárie vyvolala mezinárodní politickou diskuzi o využívání jaderné energie. V Německu způsobila obrat v energetické koncepci. Výsledkem je neprodloužení jaderným elektrárnám provoz, dočasné uzavření 7 JE a zvýšení ceny elektrické energie na německém trhu až o 18 % již v dubnu 2011. Proč se zmiňuji o haváriích jaderných elektráren?  

Je obtížné přesně určit počet úmrtí způsobených událostmi v Černobylu i ve Fukušimě. Není a nebylo obtížné ale zjistit a dokázat, že hlavní příčinou havárií byl člověk, jeho nedostatečná kompetentnost a nepřipravenost pro krizový postup při řešení havárie a jejích následků. V obou případech však způsob komunikace a konání politiků nabízejí zajímavé srovnání se současnou situací doprovázenou pandemií koronavirusu.

Černobylská a Fukušimská havárie představovaly potenciálně mnohem větší a komplexnější nebezpečí, než koronavirus. V případě Černobylu se proto jednalo v začátku havárie o prakticky utajovanou záležitost, dovolující mimo jiné oslavy 1. května v Kyjevě, přestože byla zjištěna zvýšená radioaktivita v Dukovanech již v pondělí 28. dubna 1986, tj. dva dny po havárii. Masová média a sociální sítě nebyly schopny vytvořit situaci paniky, chaosu a bezradnosti podobnou té současné. Kvalitativně jiná situace byla v případě Fukušimi, pouhých 15 let po Černobylu. Ta vyvrcholila až pět let později, v červnu roku 2016. Společnost TEPCO tehdy přiznala, že první dva měsíce po jaderné havárii lhala veřejnosti o rozsahu katastrofy. Prý se to dělo na nátlak japonského premiéra Naoto Kana. Jak je tomu v případě koronavirusu?

S pravděpodobností hraničící s jistotou, na základě veřejně dostupných laboratorních výsledků (na příkladu kombinace SARS a AIDS, poškozující jak plíce, tak imunitní systém) lze již dnes tvrdit, že příčinou havárie s koronavirusem není člověk, jeho nedostatečná kompetentnost a nepřipravenost pro krizový postup řešení havárie a jejích následků. Jestliže je tvrzení pravdivé, nabízí se jako příčina lidský úmysl. Protože náhody neexistují. V takovém případě a v kontextu probíhající transformace světového politického – hospodářského a vojenského řádu lze s pravděpodobností hraničící s jistotou tvrdit, že se oficiálně nikdy nedovíme, kdo je autorem a vykonavatelem lidského úmyslu. Kromě toho je nezbytné si uvědomit, že první objevení onemocnění koronavirusem v ČLR nepředstavuje důkaz, že se jedná o v ČLR vyrobený virus nebo, že se jedná o realizaci úmyslu Číňanů.

Současný hospodářsko – politický systém a proto i jeho komplexní transformační proces charakterizuje a popisuje známý krátký smyslový výraz: Homo homini lupus est – Člověk člověku vlkem jest. Smyslový výraz pochází z komedie Asinaria římského básníka Titus Maccius Plautus (ca. 254–184 před n.l.). V originálu je uveden lupus na začátku, kdy obchodník říká: upus est homo homini, non homo, quom qualis sit non novit.(překlad autora příspěvku: Člověk je člověku vlkem, a žádný člověk, do té doby než ví, jaký je ten druhý, tj. než se poznají). Smyslový výraz je potřeba chápat i v kontextu druhé části. O ní se ví již méně: Facias ipse quod faciamus nobis suades. Tj. dělej to, co říkáš, co kážeš.

Anglický politický filozof a spoluzakladatel materialismu ve filozofii Thomas Hobbs (1588 – 1679) známý většině čtenářů knihou Leviathan (1651) a teorií společenské smlouvy, použil uvedený krátký smyslový výraz pro popis vztahu mezi člověkem vytvořenými státy. Tím Hobbs zahrnul do obsahu smyslového výrazu i války mezi státy.

Protože vztahy mezi spojenci, státy a systémy jsou narušené, nacházíme se v procesu transformace. Ta je doprovázená více úrovňovou válkou. Proto nedává smysl očekávat od současného vedení republiky a EU více, než co samo dělá pro udržení se u moci bez občanského násilí. Bod návratu (point of no return) jsme proletěli. Alternativní řešení pro bezpečné přistání jsme z důvodů lpění na pseudo – demokracii, ve falešné víře v naší moc a nepřiznáním svých chyb, a proto děláním dalších, nedopustili. Proto dnes můžeme pouze bezmocně a ve strachu přihlížet dění ve světě, které představuje poslední výzvu.

Co znamená poslední výzva, může pomoci pochopit americký thriller z roku 1991- Last call. Nebo kooperativní detektivní hra založená na principu Q Systém: deduktivní minihře, ve které se hráčům formou krátkého úvodu představí složitá záhada, jíž musí společně (nebo 1 hráč samotný) vyřešit. Pomocí jednoduchých pravidel musí analyzovat stopy, diskutovat o teoriích a pokusit se kolektivní dedukcí vyřešit záhadu. Kdo raději čte: okultistická novela Tima Powerse, Poslední výzva, je zasazená do prostředí paralelního gangsterského světa Las Vegas, vypráví příběh jednookého profesionálního hazardního hráče, který zjišťuje, že není skutečným vítězem dávné partie pokeru, a snaží se vyhrát zpět vlastní duši.

Dříve než se zítřek stane včerejškem, lidé často přehlédnou šance, které jim nabízí dnešek. Proto, čím méně vím, tím lépe spím a nemám strach ze smrti, ale z pomalého nedůstojného umírání. Souhlasu netřeba.