Milena Městecká: Vítr, co odvane prach ze zimy

Praha 29. prosince 2019

Pražské Uměleckoprůmyslové muzeum v tento čas potěšilo milovníky výtvarného umění a životního stylu jedinečnou výstavou s názvem Ikona finského designu. Jedná se o průřez tvorbou Tapio Wirkkaly, u nás dosud nepříliš známého legendárního finského designéra. Tento tvůrce designu lahve vodky Finlandia, přinesl od 50. let výrazný zlom ve světovém designu interiéru i užitého umění. Až do konce ledna roku 2020 můžeme shlédnout jeho návrhy a výrobky, jež mnozí z nás jistě znají, ale často neví, kdo je vlastně autorem.

Vítr, co odvane prach ze zimy

To vše se dozvídáme na informačních panelech vzpomínané výstavy. Tapio Wirkkala (2. června 1915 – 19. května 1985), čerpal po léta inspiraci a životní sílu na dalekém severu, v Laponsku, tedy zemi Sámů. V pustém kraji tundry, kterým se dvakrát ročně proženou sobí stáda. Přesto je to kraj v náruči Matky Země, propojen se všemi. Není divu, že se stal domovem a inspirací pro mnohé umělce. Podle slov Tapia Wirkkaly – možnost být zde pro něj znamenalo přežít. V sepjetí s přírodou a dávnou kulturou Sámů. Získal však mnohem víc. Jeho návrhy jsou nesmrtelné, výrobky světoznámé a oblíbené dodnes. Finský designer, jehož svět zná jako tvůrce lahve vodky Finlandia a Koskenkorva či designu skla a porcelánu pro světově proslulé firmy jako Rosenthal a další, byl pro Finsko umělcem národním. Vytvořil mnohé předměty denní potřeby od dřevěných mís, nádobí a příborů přes špičkový design sklářských výrobků až po medaile pro olympijské vítěze či bankovky vytvořené pro finskou banku v roce 1955.

Láska na první pohled

Na konci zimy 1958 zakoupil Tapio Wirkkala pozemek Lemmensuu u jezera Inari na základě inzerátu v novinách. Bez toho, že by se na něj přijel podívat. Na pozemku byl starý a rozpadlý laponský dům a sauna bez komínu. Vše zrekonstruoval, trávil zde letní i jiná období roku, velmi rád i zimy. Cesty sem v té době nevedly žádné, dřevo se v zimě vozilo na saních tažených soby. Pobýval ve velmi skromných podmínkách, bez jakýchkoliv vymožeností civilizace. Umělce fascinovala příroda a její proměny tvarů, z nich čerpal inspiraci. Do své práce a návrhů promítal, co zde viděl a prožíval. Také se hluboce ponořil do studia života místních lidí. Tapio Wirkkala se aktivně snažil o zlepšení životních podmínek zdejších skoltských Sámů v souladu a s velkým respektem k jejich zvykům a způsobu života.

Wirkkalova stálá výstava

Dnes je část stálé expozice věnovaná Tapiu Wirkkalovi k shlédnutí v muzeu SIIDA. Podivný název, že, a nejen pro Čechy. Siida v řeči Sámů – tedy Laponců, což je výraz, který sami nemají rádi – znamená osada, sídlo, společenství. Sámové, následující svá sobí stáda, nikdy neměli v pravém slova smyslu svá města či vesnice. Až v moderní době, kdy se jejich území rozkládá ve třech státech, Finsku, Norsku a Švédsku, mají dokonce své parlamenty a města. Na území Finska je to i metropole, už za polárním kruhem ležící Rovaniemi. Muzeum sámské kultury SIIDA, opravdu jedinečné a nabité informacemi, o pro nás okouzlujícím a tajemném životě a historii neméně jedinečného národa Sámů, najdete ještě mnohem severněji. Ve městě Inari, které leží u břehů posvátného jezera Sámů stejného jména.

Expozice Tapio Wirkkaly zde není k shlédnutí náhodou. Jak jsme již naznačili, kraj Sámů se mu stal domovem, jejich kulturu si zamiloval. Vykonal mnoho pro její zachování v době, kdy se stále více propadala do zapomnění a nebezpečí úplného vymazání z povrchu zemského. Důsledkem, jak jinak, moderní doby. Po všech problémech spojených po staletí s otázkami politické moci a ovládáním odvěkých území Sámů, po nichž často i tři státy, Švédsko, Rusko a Norsko žádali daně nebo bránili tradičnímu stěhování sobích stád přes hranice svých států, zasáhla jejich kulturu rána největší. Ekonomika a konzumní společnost, všeovládající a vytlačující přírodní způsob života. Nechybělo mnoho a sobí stáda, kroje Sámů, jejich jazyk, zvyky a pověsti bychom znali jen z obrázků a literatury – mimochodem nám dosud téměř neznámé a přitom velmi rozsáhlé.

Psal se rok 1984…

…kdy Tapio Wirkkala stál u zrodu muzea sámské kultury SIIDA. Se svým synem Sami Wirkkalou byl autorem prvních skic a modelů pro plánované muzeum a byl při založení nadace pro jeho výstavbu. Na místě, kde stál už od roku 1959 skanzen vesnice Sámů, pak vyrostla moderní budova dnešního muzea SIIDA, postavená podle návrhu architekta Juhaniho Pallasmaa, otevřena v dubnu 1998. Tedy až čtrnáct let po smrti svého příznivce a jednoho z iniciátorů Tapia Wirkkaly. Jeho stopy zde však stále zůstávají. Finové ani Sámové na něj už nezapomenou.

Čas od času sem zavítají návštěvníci i z dalekých Čech, v rámci tzv. poznávací turistiky. Autorka těchto řádků zde během svých pěších toulek panenskou, leč drsnou krajinou za polárním kruhem, kdy i ona obdivovala její proměny tvarů, též prožila  Wirkkalovo okouzlení z jara, které výtvarník vtělil do věty:„Jakmile se naskytne příležitost, žene mě to ven, kde vítr z kopců odvane z mé hlavy prach, který se v ní v zimě nahromadil.“

Tundrou Laponska k Inari, posvátnému jezeru Sámů

Tapio Wirkkala před původním skanzenem, který je dosud součástí dnešního muzea Siida v Inari

Jedna z mnoha skic inspirovaných krajinou tvarovanou vodou, větrem, mrazy a ledovcem

Váza Pinus, známá a stále prodávaná jako výrobek finské sklárny Iitala dokládá a přímo vyzařuje tvary inspirované přírodou

Design, jehož název vyjádří vše – Kmen stromu či velmi oblíbený dřevěný talíř ve tvaru listu