Ivan Černý: Uplynulo osmdesát let od španělské občanské války (1936 – 1939)

Praha 13. prosince 2019

Toto významné výročí většina z našich médií, jak je dnes zvykem (co se nehodí, tak se nepřipomíná) tiše přešla. Čestnou výjimkou je kniha reportéra a spisovatele Stanislava Motla Peklo pod španělským nebem, kterou vydalo nakladatelství Rybka v roce 2017 a měsíčník Národní osvobození, který v letech 2017 a 2018 publikoval na pokračování novelu ze španělské války, příběh československého interbrigadisty pod názvem Obloha nad celým Španělskem je čistá, z pera autora těchto řádků.

K této knize, která Černému vychází zjara příštího roku v nakladatelství Grada, napsal předmluvu publicista nejpovolanější, Stanislav Motl. Tento reportér takříkajíc každým coulem, je bez nadsázky reinkarnací legendárního Egona Ervína Kische. Na prstech obou rukou nespočítá své cesty do Španělska, ani hodiny strávené v domácích i zahraničních archívech a studovnách (nejenom v ČR či na Slovensku, ale i v Německu, Izraeli, Velké Británii a v Rusku) včetně španělských. Jeho obdivuhodná publikace Peklo pod Španělským nebem je svým širokým záběrem a hloubkou bádání ojedinělá. Na čtyřech stech stranách, doplněných unikátními dobovými fotografiemi i záběry z Motlových cest je skvělým žurnalistickým dokumentem, ba i učebnicí příčin, průběhů a událostí i následků španělské občanské války, kde mimo dobrovolníků z 52 zemí světa bojovalo na straně republiky, čelíci vojenskému puči generála Francisca Franca, podporovanému nacistickým Německem a fašistickou Itálií, zhruba na dva tisíce Čechoslováků. Motlova kniha vzbudila velký zájem i u španělských historiků, některé z jejích částí byly přeloženy a Stanislav Motl si zde vysloužil pochvalu, že objevil a popsal řadu věcí, o kterých místní badatelé nevěděli. Ty především zaujaly Motlem vyzpovídání pamětníci tehdejších událostí, kterých valem ubývá a každá konkrétní vzpomínka má svou vysokou historickou cenu. Velký aplaus si zde rovněž vysloužil promítáním filmové podoby své knihy. Stejnojmenný film, natočený podle námětu a scénáře Stanislava Motla, režíroval Michael Kaboš.  Snímek byl opatřen španělským překladem, takže ho do této doby shlédlo i velké množství španělsky mluvících diváků.

S novinářským blokem v ruce

„V posledních pěti letech jsem měl možnost procestovat křížem krážem prakticky celé Španělsko, abych tu hledal stopy, které tu v době občanské války zanechali i naši Čechoslováci,“ vzpomíná Motl, který prošel vše, co bylo třeba. Od Madridu až po přístav Alicante na jihu, kde se psala jedna ze závěrečných kapitol tragické občanské války. Byl v Saguntu, kde se vyznamenala dělostřelecká baterie Klement Gottwald, která odrazila jednapadesát bombardovacích vln. Českoslovenští dělostřelci, byla mezi nimi řada antifašistických Němců z československého pohraničí, sestřelili desítky nepřátelských letounů, které měly za úkol srovnat republikánské město se zemí, což se ale díky našim dělostřelcům nepovedlo. Procházel se po dlažbě výcvikového střediska dobrovolníků v Albacete, hledal jizvy dávných bojů a pamětníky z řad místních i hroby našich interbrigadistů. Přitom rovněž přemýšlel například i nad tím, proč je u nás toto významné období boje proti nastupujícímu nacismu a fašismu spíše přecházeno či potlačováno, zatímco po osmdesáti letech, které uplynuly od tohoto krvavého konfliktu ostatní svět zaznamenává vzrůstající zájem historiků, publicistů i spisovatelů o události, jež se tehdy ve Španělsku odehrály. Zejména se tak děje v USA, Velké Británii a Izraeli.

Kupříkladu ve Stuttgartu postavili pomník, věnovaný, stejně jako náměstí, válečné fotoreportérce Gerdě Taro, která 26. července 1937 zahynula v řadách španělských republikánů u Brunete. V Chicagu vyhlásili slavnostní proklamací 21. listopad Dnem Olivera Lawa – velitele americko-kanadského praporu „Abraham Lincoln“ bojujícího na straně republikánů. Oliver Law prvně v dějinách USA prolomil hranice rasové segregace a stal se prvním Afroameričanem, který velel americké vojenské jednotce. Padl 9. července 1937 v bitvě u Brunete.

„A v prosinci 2017, za účasti nejvyšších představitelů měst Sagunto a Valencie, za účasti předních španělských historiků…“ poznamenává Stanislav Motl, „ byla v Saguntu jedna z ulic slavnostně pojmenována právě po naší, československé protiletecké brigádě…Starosta města mi řekl, že i on samozřejmě zná Gottwaldovu osobní historii, nicméně pro španělské historiky a zejména pro obyvatele Sagunta je podstatné, že Čechoslováci z této brigády, řada z nich jich zahynula, zachránili město. Zatajovat to, co se třeba zrovna politicky nehodí, nepatří ke zvyklostem kulturního národa. Člověk by měl vnímat historii jako takovou a nikoliv, jak se občas i děje, vnímat pouze ideologicko-politickou interpretaci historie.“

Zprávu o pojmenování ulice v Saguntu  převzaly mnohé světové agentury, až…až na ČTK…, proč? Vysvětlení je na větší prostor, než dává novinový článek, odpovědi však najde pozorný čtenář právě ve vzpomínané knize Stanislava Motla  Peklo pod španělským nebem.

Komu čest, tomu čest

Na Iberském poloostrově jsou ale dodnes uctívaní i další Čechoslováci. Na jaře 2018 vzbudila ve Španělsku velký ohlas výstava na téma Lékaři a zdravotníci ve Španělské občanské válce. Autor výstavy Guillem Casaň věnoval velkou část expozice československému polnímu lazaretu J. A. Komenský. Mezi lékaři a zdravotníky tu tehdy působili například MUDr. Bedřich Kisch, bratr „ zuřivého“ reportéra  E. E. Kische, který zde psal své frontové reportáže.

“Těch později známých osobností tam bylo daleko více,“ upozorňuje  Motl, kupříkladu PhMr. Helena Petránková, později jedna z prvních příslušnic naší vojenské jednotky v Sovětském svazu, nebo budoucí hrdina Pražského jara MUDr. František Kriegel.“ dodává Motl, který pracuje na tom, aby tato zajímavá výstava navštívila i Českou republiku.

Reportér a spisovatel Motl váže osobní čas na lékárnických váhách. Veškeré své síly, zkušenosti a aktivity směřuje k badatelské a tvůrčí práci. Jak se nám podařilo zjistit, vzhledem k tomu, že se státní instituce nemají k tomu, aby významné činy a hrdinství našich interbrigadistů v boji proti nastupujícímu německému nacismu během španělské občanské války nějak zvýraznily, kupříkladu pomníky nebo pamětnímu deskami doma či ve Španělsku, rozhodl se vzít věci do svých rukou. Za své peníze, ve svém volném čase a po řadě zdlouhavých mezinárodních jednání, chystá umístění pamětní desky našim hrdinům.

Závěrem se ptáme, kdy, kde a komu bude deska věnována?

„Pamětní deska by měla být věnována více než zhruba dvěma tisícům československých interbrigadistů, kteří v letech 1936 až 1939 bojovali a umírali po boku španělských republikánů. Rád bych, aby byla z bronzu. O jejím umístnění stále ještě, společně se svými přáteli, jednáme se španělskými úřady. Osobně bych si přál, aby byla vztyčena na hřbitově Montjuic. V sousedství památníku, věnovaného mužům a ženám z židovské brigády Naftali Botwin. Tito interbrigadisté, kteří do Španělska přicestovali většinou z tehdejší Palestiny, se vyznamenali, i když za cenu velkých ztrát, především v bojích o město Belchite a ve slavné bitvě na řece Ebro.“ 

Curicculum vitae

Stanislav Motl je znám čtenářům především jako autor literatury faktu. Jeho životním tématem je historie protektorátu Čechy a Morava a druhá světová válka. Pracuje jako televizní a rozhlasový reportér a dokumentarista. Vysokou sledovanost má jeho skvělý a ojedinělý rozhlasový pořad Stopy, fakta, tajemství, který dostal svého času i televizní podobu. Mimo jiné je i scénáristou řady filmových dokumentů.

Za svou žurnalistickou činnost obdržel řadu významných zahraničních cen. Jde kupříkladu o celosvětovou soutěž The AIB International Media Excelence Awards, udělovanou ve Velké Británii, v Londýně. V roce 2010 se stal prvním Čechem, který tuto prestižní cenu – považovanou za rozhlasového či televizního Oskara, získal. Několik desítek poradců z celého světa ocenilo mimo jiné jeho pátrací metody, včetně jeho práce v domácích i zahraničních archivech. K jeho známým aktivitám patří i přednášky, kterých mívá doma i v zahraničí několik desítek ročně.

Napsal přes dvě desítky knihy, mj. A třináctý byl kat… Muži generála Pattona, Kam zmizel zlatý poklad republiky, Oběti a jejich vrazi, Mraky nad Barrandovem, Lída Baarová-Joseph Goebbels (vyšla i němčině), Svědek z cely Smrti,  Cesty za oponu Času 1-5. díl, Děti Antonína Kaliny či Válka před válkou.

V současnosti připravuje k vydání 2 další knihy.  Jde o několik výjimečných příběhů výjimečných osobností, které se ocitaly uprostřed dějinných zvratů.

Foto: archiv Stanislava Motla