Félix Černoch: Dematematizace vzdělání
Praha 1. listopadu 2019
Vzdělanec jen žasne, co úžasného se může zrodit v hlavách nad úžas (po)mazaných! Výplod má tvar boje o maturity. ANO nebo NE a zrovna u matematiky. Podbíhání těm, kdož hledají únikové cesty, nadbíhání těm, kdo si jen málo věří anebo nabíhání si na vidle? Kde hledat pravdu a kde arbitra? Zkusme zapojit zdravý rozum o jehož pěstování tu v podstatě kráčí.
Ten přinejmenším napovídá, ne-li v opoře o vědu přímo radí a přesvědčuje, že jde o rozvoj lidského myšlení. Pak víme a uznáváme jeho dvě, relativně protikladné složky: verbální a naproti tomu symbolickou. Samozřejmě ve vzájemné propojenosti. Přesvědčit se tom lze mezi jiným na cílech, pojetí, obsahu a výslednici výuky jednotlivých vyučovacích předmětů na školách. Jestliže převahou paměťově založené učivo, interpretované především slovním projevem, podporuje a ovlivňuje zejména první jmenovanou, potom ke druhé směřuje a následně jí slouží vše, čím se buduje představivost a tvořivost.
Potřebuje-li to někdo i zároveň chce doložit na příkladech, pak sám od sebe bude jistě schopen jmenovat či jenom uznat, námatkou a bez odsuzování, třeba zeměpis, dějepis, literaturu nebo občanskou nauku. Kdežto na druhou hromádku, krom informačních technologií, kybernetiky, logiky a praktických cvičení, netroufne si rozhodně nepřiřadit právě matematiku s jejími disciplinami typu geometrie, zvláště onou deskriptivní. Mimo jakoukoli diskusi, není-liž pravda, když zde musí mít i nejzavilejší odpůrce na výsost jasno? Že ne?
Tak sejděme níže, to značí k jádru probíhajících polemik, sporů a pří či jenom dohadů. Zdali matematiku z maturit zcela vyjmout a ponechat na dobrovolné volbě, po přechodnou dobu respektive natrvalo? Jak to pak půjde dohromady s tím, co jsme si tu ve shodě vyvodili? Kdo a čím zajistí rovnováhu myšlení nastupujících pokolení? Ponechat jí aspoň zatím dosavadní podobu všeobecně závazné povinnosti, když se tím vlastně nic nedá moc pokazit natož ještě pozměnit k horšímu?
Čekat, až se zlepší vyučovací postupy a přijdou připravenější učitelé, znamená totéž, co nám připomíná podobenství „nepouštět děti do vody, dokud se nenaučí plavat“. Kde jinde se naučit matematice než právě v ní a tamtéž jedině se dá osvojit umění ji dokonale učit. Obojí se děje souběžným procesem obou jeho účastníkům čili spolutvůrcům výstupních hodnot. V opačném případě podléháme vnějším tlakům a nahráváme redukci požadavků, které nemohou vést jinam, než k jejich dalšímu a případně ještě dalšímu snižování. To vskutku chceme? Přejeme si a plánujeme?
A co s tím bude mít společného maturita? Úředním jazykem definovaná jako státem uznávaná závěrečná zkouška při ukončení středoškolských studií. Něco ve smyslu výstupní kontroly, bez níž přece nelze uzavřít žádný cyklus, netoliko pouze ten výrobní. Tady se tudíž prověřuje, hodnotí a oceňuje, kolik z toho student v průběhu osvojování předepsané látky zvládl a s čím bude odcházet ze školy do života. Pro navazující vzdělávání nebo povolání, na něž byl soustavně připravován. Je vůbec možné chápání a vysvětlování jiné? Co VY nato, hlavně VY, co za to zodpovídáte? Hlavně a nám všem, víte?