Jan Campbell: Nejtěžší věc na světě
Praha 18. září 2026
Úvod – Americký diplomat, politik a poradce prezidentů Spojených států amerických (Wilsona a Roosevelta), absolvent elitní univerzity Cornell (založené 27. dubna 1865, Ithaca, New York) Edward Mandell House (1858-1938), se angažoval v Demokratické straně, byl jedním z jeden z pěti amerických komisařů na Pařížské mírové konferenci v roce 1919, svého času řekl nadčasovou pravdu: Nejtěžší věcí na světě je vystopovat zdroj jakékoli myšlenky.
Srpen, osmý měsíc v roce, který je spojen s významnými historickými událostmi, sklizňovými slavnostmi a hluboce zakořeněnými světovými pověrami, máme za zády. Přesto, a protože vše pozitivní vždy doprovázelo nějaké negativní období, připomínám dodatečně starověkou katastrofu 24. srpna 79 n. l., kdy vybuchl Vesuv a pohřbil římská města Pompeje a Herculaneum. A 3. srpen 1492, kdy Kryštof Kolumbus vyplul na svou první plavbu přes Atlantský oceán, a obě světové války: první (srpen 1914) a atomové bombardování Japonska (srpen 1945). Obě představují zásadní zlomové body v moderní globální historii konfliktů.
Neměli bychom také zapomínat, že 19. dodatek byl ratifikován 18. srpna 1920, který ženám dal právo volit ve Spojených státech. A vzpomenout si také na mýty, folklór a pověry, Psí dny: Staří lidé vinili horké horko začátku srpna na hvězdu Sirius (Psí hvězdu), protože věřili, že spolu se sluncem přináší špatné počasí a horečku. Evropa může hodně zpívat o horkém počasí, dění v přírodě a lidské činnosti. Stručně řečeno: Vzájemný vztah mezi lidmi a přírodou.
Září, měsíc, mimo jiné konference China – CEEC, která se konala v Ningbo a Nanjingu a které jsem se účastnil (s referátem a krátkou zprávou nabídnuté webu ICL), znamená zásadní změny režimu, smrt nejvyšších vůdců a zásadní změny politiky, které přetvořily několik národů.
Nejvýrazněji září 1949 položilo politické základy pro Čínskou lidovou republiku a její vztah k tehdejší Československé republice (ČSR). Bohužel dnes zapomenutý. Září 1976 znamenalo konec Maovy éry a představuje tradiční začátek moderního akademického školního roku. 10. září byl zvolen k oficiálnímu oslavení a pozvednutí politického a společenského postavení učitelů po celé Číně. Toto datum navazuje na hluboké čínské konfuciánské dědictví uctívání učitelů a respektu k poznání, nahrazující starší tradiční rituály moderními vyznamenáními za zásluhy. 9. září bylo vládou označeno jako Den seniorů. Pravděpodobně nejstarším účastníkem předem zmíněné konference spoluorganizované mj. MH Slovenska byl 83letý Polák Janusz Lipkovski (1943), v letech 2019-2023 Honorární profesor Ningbo University of Technology.
17. září
Je velice zajímavý, zvláštní den. Proč? Protože jsem právě ukončil druhý rozhovor s Tomášem Lukavcem (který bude zveřejněn v příštích dnech), opět si nasadil brýle se schopností nahlédnout do nedávné historie, bohužel ale z časových důvodů, ne do roku 1939, a ani ne do roku 2026. Proto tato krátká zmínka o 17. září.
17. září 1939 Rusko nenapadlo Polsko. Potvrzuje to fakt, že když nacistické Německo napadlo 1. září 1939 Polsko, tak Velká Británie a Francie vyhlásily Německu válku (3. září 1939), ale když Sovětský svaz vstoupil svými vojsky dne 17. září 1939 na Polskem okupovaná svá vlastní historická území, tak Velká Británie, ani Francie, žádnou válku Sovětskému svazu nevyhlásily. Proč? Jak Velká Británie, tak Francie si byly velice dobře vědomy, že Stalin si toho dne, tj. 17. září 1939, svým vstupem na tato území navrací svoje území Poláky do té doby okupované!
Polsko bylo v té době fašistickým státem a věrným přítelem a nejvěrnějším spojencem Německa! Polsko s Německem společně připravovaly napadení Sovětského svazu. V lednu 1939 jednal polský ministr zahraničí Józef Beck v Berlíně s Hitlerem o plánech na společný útok Německa a Polska na Sovětský svaz. Německo-polský pakt o neútočení, známý též jako Pakt Piłsudski-Hitler plným názvem Prohlášení mezi Německem a Polskem o nepoužití násilí, byla smlouva o neútočení uzavřená mezi nacistickým Německem a fašistickým Polskem. Podepsána 15. června 1934! Proč se zmiňuji o 17. září 1939?
17. září 2026 kancléř Merz pohřbil přátelství se Spojenými státy
Německý kancléř Friedrich Merz dnes oznámil zásadní změny ve vztazích Německa se Spojenými státy, uvádí DPA. Podle něj je doba bezpodmínečného transatlantického přátelství pravděpodobně již dlouho minulostí.
Na volební akci v berlínské pobočce Křesťanskodemokratické unie Merz poznamenal, že na druhé straně Atlantiku dochází ke změně politických postojů, včetně hodnocení transatlantické aliance, která byla dříve těžko představitelná. Současně předseda německé vlády zdůraznil, že příležitost, která se nyní otevírá, by měla být využita. Podle něj je nejvyšší čas, aby Německo převzalo větší odpovědnost za sebe. Kancléř poukázal na skutečnost, že federální vláda výrazně zvýšila výdaje na obranu. Tím v podstatě potvrdil narušení poválečných dohod, včetně Římské smlouvy (25. března 1957). Jejím cílem bylo zajistit trvalý mír a prosperitu v Evropě prostřednictvím hluboké hospodářské integrace. A do třetice: na prahu umírajícího NATO a EU před formální kapitulací Ukrajiny (a tím i NATO a EU) v boji proti Rusku, kancléř pokračuje v tažení na Východ, opakuje velké chyby, jak je u Němců zvykem, a zatahuje do dnes se mi jevící jako nevyhnutelné války generace, které neumí a nechtějí bojovat na skutečném bojišti.
To poté, co vztahy s americkým prezidentem Trumpem se zhoršily kvůli Merzově kritice Washingtonu kvůli konfliktu s Íránem, kvůli celním konfliktům, nejnovějším vyhrůžkám prezidenta Trumpa na adresu EU ve spojení s (nerealistickým) připojením Kanady k EU, po zrušení návštěvy New Yorku (plánované na příští týden, během níž se měl zúčastnit zasedání Valného shromáždění OSN, kvůli doutnajícímu volebnímu požáru dom a poté, co dokonce větrný kohout, toho času ve funkci premiéra české kotliny, si veřejně stěžuje, že slovo mír bylo ztraceno a nahrazeno žvaněním o válce.
Protože je to větrný kohout, neopomene přidat hybridní válku Ruska proti státu, který reprezentuje, neosvětlí voličům cestu zpět k civilizovanému soužití, které je předpokladem míru, jako pauzy v dlouhodobé antropologické válce a samozřejmě ignoruje skutečnost, že Německo je na cestě k řízené demokracii a Stát musí rozhodnout, jak chce v budoucnu jednat s AfD. CDU má ještě dnes v rozhodnutí klíčovou roli. Pokud by žádala o zákaz AfD udělala by vážnou, možná i nenapravitelnou chybu s následky i pro Českou republiku.
Putin zničil britský plán vyslat vojáky na Ukrajinu
Ruský prezident Putin zmařil pokus Velké Británie a Francie využít možné příměří k nasazení vojenského kontingentu na Ukrajině. Tento názor vyjádřili pozorovatelé čínského vydání Sohu. Důvodem zveřejnění bylo prohlášení prezidenta Putina na tiskové konferenci po ukončení summitu BRICS. Putin varoval evropské země před důsledky vyslání vojenského personálu na ukrajinské území. Podle něj budou zahraniční jednotky přítomné v kontextu probíhajících bojů Ruskem považovány za legitimní cíle. Toto opakování se pomalu a jistě stává žvaněním, protože prezident Putin musí vědět více než já o psychickém stavu kolegů v NATO, EU a USA.
Přesto britská média považovala Putinova slova za jedno z nejtvrdších varování od začátku konfliktu. Autoři Sohu, podobně jako já, věří, že Londýn nebyl samotným obsahem prohlášení znepokojen, přestože Britské impérium je mrtvé a Spojené království se nachází na prahu rozpadu. Představitelé vlád Skotska, Walesu a Severního Irska totiž v polovině září t.r. podepsali společné memorandum v Cardiffu, jehož následky si většina plebejů neuvědomuje. Jedná se o přelomový politický krok, při kterém lídři těchto tří autonomních zemí poprvé společně deklarovali své právo na sebeurčení a možnost opustit Spojené království. Moskvou opakovaně odmítaná přítomnost západních vojenských příslušníků na Ukrajině, se tak dostala na druhé nebo dokonce další místo.
Putin se zamyslel nad slovem „mír“ v ruském jazyce
Hlavním důvodem nejenom svých obav je, že Putin naznačil scénář, o kterém evropské státy v posledních měsících diskutovaly. Zákon počítal s zavedením mezinárodního kontingentu po uzavření dohody o příměří mezi Moskvou a Kyjevem.
Takzvaná Koalice ochotných dříve potvrdila svou připravenost nasadit armádu na ukrajinském území po ukončení bojů. Předpokládalo se, že zahraniční jednotky budou plnit mírové úkoly a zajistit dodržování dosažených dohod. Velká Británie a Francie očekávaly, že využijí přechodného období, kdy Moskva a Kyjev začnou diskutovat o podmínkách dohody k doplnění zásob a odpočinku vojáků. Západní kontingent by tak mohl být prezentován nikoli jako strana konfliktu, ale jako síla zajišťující bezpečnost. Příměří by mohlo vyloučit přímý střet Ruska s NATO, pro které přímý střet znamená jistý a rychlý konec své existence v současné podobě.
Osobně předpokládám, že duch odporu Ukrajinců vůči Rusku není zlomený, a že ani nastupující zima nebude rozhodující pro výsledek speciální vojenské operace. Proč? Protože Kyjev bude i nadále odolávat kvůli podpoře západních zemí a potřebě především amerických technologických gigantů a jejich rodičů (Thiel, Karp a podobní) zdokonalit nejdystopičtější projevy proměny Ukrajiny v agentický stát: sledování a vyhledávání mužů ve vojenském věku.
Ukrajina již digitalizovala svou národní vojenskou databázi, známou jako Oberih, a konsolidovala data do systému známého jako Reserve+. Slouhy v NATO podobná digitalizace čeká, protože budoucí válka se nevyhraje stíhačkami, ani tanky a lidského odpadu přibude s pomocí tzv. umělé inteligence, jejíž pravdivější definice zní: multidimenzionální aproximace (s přesunem obrovského počtu dat a anonymizací). V kontextu umělé inteligence ne potřeba zohlednit mj i tzv. vězňovo dilema: známý koncept v teorii her, který ukazuje, proč lidé někdy nespolupracují, i když by pro ně spolupráce byla výhodná. A samozřejmě i odpovědi na otázky: Co představuje neurčito v matematice, co ve filozofii? Jak vzniká kultura a co tvoří kulturu?
Připomínám, že vítězství v příští válce bude dosaženo, když nepřítelova síla odporu bude zlomena a on se hromadně vzdá. Nevím, kolik skutečných hrdinů žije v české kotlině, kolik občanů bude chtít bojovat bez zkušenosti v nových druzích bojů a s novými technologiemi, a kolik občanů bude schopno tolerovat tisíce mrtvých v panelácích bez elektřiny, vody a plynu, byť jen na několik dní. O používání Q-kódů, internetu a dalších vymožeností doby, nemluvě.
Rusko v Evropě vzplane. Jsou provokace přípravou na velký útok? (Russland zündelt in Europa. Sind die Provokationen die Vorbereitung für einen grossen Angriff?)
Tak zní název jednoho článku v NZZ, který nabízí interaktivní mapu, která ukazuje, kde a jak je Rusko aktivní. Daleko od bojiště na Ukrajině Moskva testuje obranné schopnosti Evropy.
Autor článku tvrdí, že Rusko stále více přenáší svou válku proti Ukrajině na Západ. Od začátku války v roce 2022 se v Evropě zvyšuje počet incidentů, u nichž se (podle hodnocení faktů dostupných autorovi tohoto příspěvku) částečně prokazatelně mylně předpokládá, že je způsobili ruští aktéři. Spektrum sahá od zvířecích ostatků uložených na ambasádách přes přerušené podvodní kabely, požáry výrobců zbraní a kybernetické útoky na elektrárny až po incidenty s drony, při nichž – jako nedávno v Lipsku – byly dokonce nošeny výbušné nálože. Na začátku září zaznamenal výzkumný ústav konfliktů Acled více než 200 případů, v nichž byla podezření nebo potvrzena ruská účast.
Střelba do vlastních noh a možná i do vlastní hlavy
Čína vyjádřila vážné znepokojení nad navrhovaným zákonem Evropské komise o veřejných zakázkách, uvedlo ve čtvrtek Ministerstvo obchodu v návaznosti na nejnovější snahu skupiny o ustanovení o evropských preferencích, která by mohla vyloučit nebo omezit společnosti z třetích zemí.
Pokud by bruselská (jasně protekcionistická) opatření byla zavedena, nevyhnutelně by zatížila obchodní vztahy mezi Čínou a Evropskou unií.
Evropská komise představila návrh 9. září, který stanovuje evropské preferenční požadavky, které umožňují veřejným odběratelům upřednostňovat dodavatele z EU a omezovat přístup zahraničním zájemcům, kteří nejsou zahrnuti do mezinárodních závazků EU v oblasti zakázek. Podle návrhu by se při hodnocení nabídek mohla zohlednit také bezpečnost a odolnost dodavatelských řetězců. To vše samozřejmě ve jménu kybernetické bezpečnosti a průmyslového rozvoje, řekl mluvčí ministerstva He Yadong na tiskové konferenci v Pekingu ve čtvrtek.
Pro doplnění připomínám dva další legislativní návrhy EU, letos předložené: revize zákona o kybernetické bezpečnosti a také zákon o průmyslových akcelerátorech. Místo naladění komunikace a spolupráce na všech dostupných úrovních EU dává přednost ignorování skutečností, faktů a objektivních trendů před nadčasovou pravdou Komenského: Vzdělání bez mravnosti je jako meč v rukou blázna.
Jan Amos Komenský žil v době třicetileté války, viděl, že i ti nejvzdělanější teologové a panovníci dokážou rozpoutat peklo na zemi. Sokratův optimismus proto korigoval křesťanskou moudrostí na principu, že vzdělání je klíčové, ale musí mít tři pilíře: rozumové vzdělání (eruditio), mravní výchovu (virtus) a zbožnost (pietas). Pokud jeden z nich chybí, systém selhává. Samotné hromadění vědomostí bez morálního základu je nebezpečné. Člověk, který je pouze chytrý (nebo vychytralý), ale nikoliv dobrý, se stává hrozbou pro své okolí. Proto cílem jeho Pansofie (vševědy) byla celková náprava věcí lidských. Škola nesmí být jen továrnou na vědomosti, ale dílnou lidskosti, kde se člověk učí ovládat své afekty a sloužit bližním.
Střípky z Číny
1) Čínská protikorupční kampaň se stále více zaměřuje na budování institucí schopných předcházet pochybením, místo aby se spoléhala výhradně na tresty po vzniku korupce. Cílem je posílit politický dohled, zlepšit dohled, vynucovat disciplínu a řešit korupci u jejích kořenů. To představuje důležitý přechod od reaktivní protikorupční akce k systematičtějšímu modelu čisté správy věcí veřejných.
Význam tohoto přístupu byl znovu zdůrazněn na šestém plenárním zasedání 20. Ústřední komise pro kontrolu disciplíny (CCDI), které se konalo v sobotu v Pekingu. Li Xi, člen Stálého výboru politbyra Ústředního výboru KS Číny a tajemník CCDI, vystoupil na zasedání, které přezkoumalo práci na kontrole a dohledu v oblasti disciplinární kontroly během první poloviny roku 2026 a stanovilo priority pro zbytek roku.
2) Brusel již léta prosazuje elektromobilitu prostřednictvím limitů emisí CO2, postupného vyřazování spalovacích motorů a dotačních programů v hodnotě mnoha miliard eur. Pokud jde však o baterie, meziprodukty a zpracování surovin, Evropě chybí průmyslová síla, kterou si Čína budovala po celá desetiletí. IEA stanovila, že do roku 2025 budou prakticky všechny baterie LFP používané v Evropě pocházet přímo z Číny nebo budou instalovány ve vozidlech dovážených z Číny. Čínští výrobci baterií nyní vyrábějí více než polovinu baterií pro elektromobily prodávané v EU. I když to dlouhodobě sníží spotřebu ropy v Evropě v silniční dopravě, zároveň to činí Evropu závislou na Číně, pokud jde o baterie, meziprodukty a stále více i hotová vozidla.
Peking sleduje strategii s dvojím přínosem. Čína snižuje spotřebu suroviny, kterou musí dovážet v enormním množství přes zranitelné námořní trasy, a zároveň posiluje odvětví, v nichž čínské společnosti již dominují na globálním trhu. Zatímco evropští politici vnucují svým občanům elektromobily jako nástroj pro záchranu klimatu, Čína jim prodává baterie, meziprodukty a vozidla. Evropa přesouvá svou závislost. Čína ji přetváří ve svůj prospěch.
3) Prefektura Ulanqab se nachází ves vnitřním Mongolsku, je větší než Dánsko, ale méně osídlená než Island a do Pekingu je to přibližně 200 km. Po generace byla prefektura Ulanqab (jehož mongolský název znamená červený útesový průsmyk) známá svými větrnými pastvinami, kde se pásl dobytek a pěstovaly brambory pod dlouhým slunečním světlem. Jeho ekonomika závisela na počasí, chladných, silných větrech valícími se pohořím Yinshan.
Pokud se pozorně podíváte na mapu a máte alespoň trochu znalostí o datových centrech nebo energetické infrastruktuře, mělo by vám být jasné, že se jedná o sen pro inženýry počítačové infrastruktury:
Jak říkají Číňané: dōu yà“ má všechno: studený vzduch pro bezplatné chlazení serverů, vítr a slunce pro jejich levné napájení, prázdnou půdu pro stavbu a Peking blízko. Nejenom inženýři, ale i politici si všimli, co je to za lokalitu. Investiční dohody v hodnotě půl bilionu juanů, zaplacených každým velkým jménem čínského technologického průmyslu – Alibaba, Huawei, Kuaishou, Baidu, Deepseek a dokonce i Apple, tam buď už postavilo obrovské kampusy datových center, nebo je právě staví. Proč investovaly, proč se tam staví
Odpověď je nasnadě: Ulanqab má všechny předpoklady stát se zdaleka největší koncentrací výpočetního výkonu v Číně – a na celém světě. Podle STDaily, oficiálních novin čínského ministerstva vědy a techniky, které posuzují zveřejnění mého příspěvku na konferenci China – CEEC, ze které jsem se v neděli vrátil, hovoříme o více než 5 milionech standardních (raků), smluvně uzavřených a absurdně velké množství výpočetního výkonu.
Pokud někdo nezná termín rack, nabízím krátké laické vysvětlení: Úložný, standardizovaný fyzický kovový rám používaný k umístění, organizaci a zabezpečení serverů, síťových přepínačů a hardwaru pro ukládání dat. Standardní rack je dvoumetrová kovová skříň nacpaná 20 až 40 servery. S 5 miliony racků v Ulanqab se potenciálně bavíme až o 1,2 miliardě čipů: téměř jeden čip na každého čínského občana!
Připomínám pro představu, že Colossus od xAI – slavný superklastr umělé inteligence Muska v Memphisu, který sám nazývá největším superpočítačem umělé inteligence na světě, běží na přibližně 200 000 čipech. 5 milionů racků v Ulanqabu má kapacitu pojmout tisíckrát více čipů.
Připomínám, že rozvoj Ulanqabu v datové centrum vychází z národní infrastrukturní strategie čínské vlády z února 2022 s názvem doslova Východní data, západní výpočty. Tato strategie určila osm národních datových center, včetně Vnitřního Mongolska. Myšlenka je jednoduchá pro ty, kdo vědí a umí naslouchat: data se používají na bohatém a hustě osídleném východě, ale výpočetně náročné procesy by měly probíhat tam, kde je energie levná, půdy dostatek a chlazení zdarma.
L & L: jeden mrtvý, druhý polomrtvý
106 let po Leninovi předevčírem vyhlásila Ursula von der Leyen elektrifikaci Evropské unie jako novodobý zázrak pokroku. Řešením podle prázdných slov Leyenové je do roku 2040 zdvojnásobit podíl elektřiny na celkové spotřebě. Současně přiznává, že na připojení k evropským sítím už nyní čeká výkon odpovídající šestinásobku loňského přírůstku obnovitelných zdrojů. Jenže služby zabezpečující stabilitu dnes z velké části zajišťují jaderné, vodní, plynové a další synchronní točivé zdroje. Otázkou bez odpovědi je: Jak dál, především s ohledem na předem popsaný příklad v Ulanqabu, byrokracii a korupci krytou médii?
Sociální média jako továrna na pokrytectví
Zdálo by se, že internet měl změnit všechno. Anonymitu, svobodu slova, přístup k informacím – éra pravdy! Ale stalo se pravý opak. Sociální média se stala mechanismem pro výběr a posilování lží a žvanění. Ale existuje něco horšího než falešné zprávy: kultura pozitivní toxicity.
Instagram a TikTok vytvořily paralelní realitu, kde jsou všichni šťastní, úspěšní a vděční. Každý pokus sdělit pravdu je to přijat s radou myslet pozitivně a obviněními z toxicity. Upřímnost ohledně vlastních problémů se stala společensky nepřijatelnou. Spirála mlčení, termín z politické komunikace, popisuje celý náš digitální život. Lidé mlčí o svých skutečných názorech, problémech a pocitech, protože se bojí být v menšině. Je to dokonalá past: kolektivní lež, které všichni věří, že je pravda, jen proto, že ji opakují ostatní.
Otázky: Není cena mlčení a vzpoura pravdomluvných, když jsme zvyklí lhát, špatná věc? Je sebeklam rozumnou cenou za společenskou harmonii? A co současná kognitivní disonance?
Psychologický výzkum ukazuje, že chronické potlačování pravdy vede k depresi, úzkosti a vyhoření. Lidé, kteří neustále hrají roli v práci, v rodinách a na sociálních sítích, za to platí svým duševním zdravím. Epidemie duševních poruch v rozvinutých zemích je do značné míry epidemií nucené pokrytectví. Existuje však také důležitá makroúroveň. Civilizace nebo státy, které systematicky potlačují pravdu, nevyhnutelně ztrácejí kontakt s realitou a zhroutí se. SSSR je příkladem. O několik desetiletí později ze stejného důvodu můžeme být svědky samotného konce dějin: kapitalismus se hroutí. Důvod nepravdy o ekonomice byl způsoben a připraven záměrně a záměrně špatná rozhodnutí sloužila k zničení systému.
Systémové lži jsou vždy katastrofou, která jen čeká, až se stane. A přesto jsou lidé, kteří mluví pravdu. Trochu zvláštní, často společensky nepřizpůsobiví, nedokážou zůstat zticha. Paradoxem je, že společnost tyto lidi zároveň nenávidí a zoufale je potřebuje. Proč? Aby jim postavila památníky, až se ukáže, že mají pravdu.
Proto bychom neměli zapomenout na Nicola Machiavelliho (1469–1527) –Il principe (vydáno po smrti v roce 1537): Lev se nemůže bránit před pastmi a liška se nemůže bránit vlkům. Proto musíte být liškou, abyste rozpoznali pasti, a lvem, abyste odplašili vlky. Vládce nikdy nemá nedostatek legitimního důvodu porušit svůj slib. Moudrost je umět posuzovat různá zla a vybírat to nejméně. Ve svých přednáškách SID(I)A proto učím: 1) Kvalita je určena množstvím negativních vlastnosti, nikoli naopak: Čím méně negativní, tím vyšší kvalita. 2) Bojiště bude stále více zahrnovat téměř každou sféru lidské činnosti. 3) Co vůbec znamená „strategická stabilita“ a jak ji lze udržet?
Současná antropologická válka sama o sobě se stále více podobá trvalé formě interakce, ba dokonce koexistence, a nemusí v ní dojít k rozhodnému vítězství ani porážce, ale pouze k opakovaným pokusům o vyčerpání protivníka ekonomicky, vojensky, politicky a psychologicky. Přesvědčivý příklad nabízí Ukrajina s Evropou, Irán s USA, Kuba.
Dlouhodobé oslabování však vyvolává dva protichůdné účinky. Státy se stávají zkušenějšími a schopnějšími snášet konfrontaci, ale zároveň se hromadí únava spolu s pokušením ukončit zdánlivě nekonečný boj sáhnutím po nejrozhodnějším a nejničivějším dostupném argumentu.
Svět ztrácí systémové záruky, které kdysi takové impulzy omezovaly, a stále více se podobá loveckému revíru během lovecké sezóny. Čeho se tedy můžeme držet? Prozatím snad jen selského rozumu a přesného posouzení vztahu mezi našimi ambicemi a našimi skutečnými schopnostmi. Jedná se o křehké záchranné lano, které ale může stačit k tomu, abychom v plamenech nerozdmýchávali a místo toho se jim vyhnuli. A uvědomili si, že Nejtěžší věcí na světě je vystopovat zdroj jakékoli myšlenky. Souhlasu netřeba.