Letní únava nemusí být jen z vedra. Může upozornit i na problém s metabolismem
Praha 5. srpna 2026
Bolest hlavy, slabost nebo nevolnost patří k létu stejně jako vysoké teploty. Nejčastěji za ně mohou nedostatek tekutin, přehřátí, více pohybu nebo rozhozený jídelníček a po odpočinku ve stínu a doplnění tekutin rychle odezní. Pokud se však obtíže opakovaně vracejí, trvají nezvykle dlouho nebo jsou výraznější než obvykle, nemusí jít jen o běžnou reakci na horko. Letní zátěž totiž může narušit rovnováhu organismu a upozornit na metabolickou poruchu, která do té doby zůstávala bez povšimnutí. Opakované příznaky proto není dobré automaticky svádět na počasí.
Nejtypičtějšími projevy toho, že se náš organismus s letním režimem nedokáže vyrovnat, bývají výrazná únava, slabost, závratě, bolesti hlavy, nevolnost, svalové křeče nebo zhoršená schopnost soustředit se. Nemusí přitom jít pouze o důsledek vysokých teplot. Letní měsíce bývají spojené také se zvýšenou fyzickou aktivitou, dehydratací či změnami ve stravovacím režimu, přičemž všechny tyto faktory mohou narušit metabolickou rovnováhu. Výraznější problémy proto mívají lidé s vrozenými poruchami metabolismu, ale také pacienti s diabetem či jinými získanými onemocněními. Riziko představuje rovněž delší hladovění, cestování nebo infekční onemocnění.
„Tyto obtíže mohou někdy signalizovat metabolickou poruchu, například poruchu metabolismu glukózy či lipidů nebo některé ze vzácných dědičných metabolických onemocnění. Pokud se opakují, jsou intenzivní a přetrvávají i po dostatečné hydrataci a odpočinku, může jít o první signál chronického onemocnění,“ vysvětluje Mgr. Hana Sládková Kavínová, vědecká specialistka na nutriční genetiku ze společnosti GHC Genetics.
Poruchy vrozené i získané
Metabolické poruchy představují širokou skupinu onemocnění, která spojuje skutečnost, že při nich organismus nedokáže správně zpracovávat nebo využívat živiny, například cukry, tuky, bílkoviny či stopové prvky, jako jsou železo či měď. Mezi nejznámější patří diabetes mellitus, poruchy metabolismu lipidů, jako je hypercholesterolemie, nebo obezita a metabolický syndrom. Mnohem vzácnější, avšak o to závažnější, jsou dědičné poruchy metabolismu, například fenylketonurie, Wilsonova choroba či hemochromatóza.
Tato skupina se dále dělí na vrozené a získané poruchy. Vrozené poruchy jsou způsobeny genetickou variantou přítomnou již od narození a obvykle souvisejí s narušenou funkcí konkrétního enzymu. V těle se pak může hromadit látka, která ho postupně poškozuje. Většinou se projeví už v dětství a mohou být velmi závažné. Získané poruchy vznikají v průběhu života kombinací genetických predispozic, životního stylu, věku a dalších onemocnění. Nejčastěji se objevují ve středním až vyšším věku.
Podíl genetiky se u jednotlivých onemocnění výrazně liší. „U monogenních dědičných metabolických poruch může dosahovat až 100 %. U získaných onemocnění, jako jsou diabetes 2. typu nebo metabolický syndrom, jde o kombinaci genetické predispozice a životního stylu. Přesný podíl genetiky v těchto případech stanoven není a různé studie často uvádějí rozmezí mezi 25 a 75 %,“ říká Sládková Kavínová. U získaných poruch proto hraje důležitou roli životospráva, která může jejich nástup oddálit nebo dokonce zcela zabránit jejich vzniku.
Stín ani sklenice vody už nestačí?
Obecně platí, že vyšší riziko mají lidé s pozitivní rodinnou anamnézou metabolických nebo kardiovaskulárních onemocnění, osoby s nadváhou, sedavým způsobem života či nevhodnými stravovacími návyky. U dědičných poruch je podstatný zejména výskyt onemocnění v rodině nebo narození dítěte s vrozenou metabolickou vadou. Většinu dědičných metabolických poruch zatím nelze zcela vyléčit, protože jejich příčinou je genetická změna. Díky moderní diagnostice a cílené léčbě však lze u řady pacientů příznaky výrazně zmírnit, předcházet komplikacím a umožnit jim kvalitní život. Klíčovým faktorem úspěchu přitom zůstává včasné odhalení.
„Pozornost by měly vzbudit především opakované nebo nevysvětlitelné obtíže, které neodpovídají běžné reakci na horké počasí. Varovnými příznaky mohou být kolapsové stavy, poruchy vědomí, zvracení, hypoglykemie, tmavá moč po zátěži nebo dlouhodobě přetrvávající únava či výrazná svalová slabost po fyzické námaze,“ upozorňuje odbornice. Pokud se podobné obtíže opakují, objevují se již od dětství nebo se v rodině vyskytují metabolická či jiná onemocnění, je namístě konzultovat zdravotní stav s lékařem.
Vlastní predispozice může přiblížit také genetický test GenScan Individual Metabolismus od GHC Genetics. Analyzuje vybrané genetické varianty spojené s metabolismem živin a energetickým hospodařením organismu, například se zpracováním tuků a sacharidů nebo s reakcí na určité stravovací návyky. Typicky jde o rizika spojená s rozvojem obezity, diabetu a metabolického syndromu, testovány jsou však také geny ovlivňující metabolismus železa, mědi, bilirubinu či kyseliny močové. Výsledek ve většině případů nepředstavuje diagnózu onemocnění, ale poukazuje na predispozice a vrozenou vnímavost k různým složkám výživy. Může tak posloužit jako podklad pro individuální prevenci.
„V letním období je důležité dbát na dostatečný pitný režim, příliš nevybočovat ze stravovacích návyků a chránit organismus před přehřátím. U dědičných metabolických poruch mohou mít dehydratace, horečka nebo intenzivní fyzická zátěž mnohem závažnější dopady než u zdravých osob. Pacienti by proto měli znát své rizikové situace, mít připravený postup pro případ akutních obtíží a při cestování nezapomínat na potřebné léky ani případnou dietu,“ uzavírá Hana Sládková Kavínová.