Jan Campbell: Čínský zákon o etnické problematice z 12. března, platný od 1.7.
Praha 22. července 2026
Zákon si zaslouží víc než jen letmou zmínku. Nejde o drobnou administrativní reformu ani o další zákon plný hesel, který bez odporu schválil Národní lidový kongres. Zákon představuje zásadní mezník v tažení čínského vůdce Si k cíli posunout Čínu od zdání etnické autonomie k politické asimilaci zakotvené v zákoně.
Složitost tohoto posunu je zřetelnější v čínském originálu než v uhlazeném anglickém překladu. Zákon opakovaně používá výraz 铸牢中华民族共同体意识, který se často překládá jako upevňování silného vědomí společenství čínského národa. Čínský výraz 铸牢 však znamená vykovat, odlít nebo zpevnit něco tak, aby to bylo pevně zakotveno. Nabízí se otázka: co má být zpevněno? Jenom společenská harmonie. Nebo něco víc. Například samotné vědomí.
Zákon o podpoře etnické jednoty a pokroku byl přijat 12. března a vstoupil v platnost 1. července a zaměřuje na jeho ústřední myšlenku: Přechod od správy etnických odlišností k disciplinárnímu přístupu.
Podle anglického překladu zákona od projektu China Law Translate článek 6 uvádí, že Čína bude podporovat to, co mají jednotlivé etnické skupiny společné, a zároveň respektovat a přijímat jejich odlišnosti. V angličtině to může znít jako podpora multikulturního soužití.
V čínském politickém kontextu je však rozhodující uvědomit si, že přednost mají společné prvky podřízené vedení Komunistické strany Číny, národní jednotě, vzdělávání v mandarínské čínštině, státem schválenému výkladu historie a stranou prosazovanému pojetí čínského národa.
Tvrzení vyplývá ze článku 2 zákona, který podřizuje oblast etnické jednoty celkovému vedení KS Číny a vyžaduje dodržování myšlenek prezidenta Si. Článek 6 zákona prohlašuje, že vědomí příslušnosti k čínskému národnímu společenství je základem etnické jednoty, a zakazuje jednání, která jednotu narušují nebo vytvářejí etnické rozdělení. Článek 10 zákona ukládá každému občanovi povinnost zachovávat národní jednotu a stavět se proti tomu, co vláda označuje za zahraniční snahy využívat etnické otázky, náboženství nebo lidská práva k omezování či oslabování Číny. Jinými slovy a krátce: V podstatě jde o test loajality a identity.
Proto očekávám trvalou kritiku ze Západu. Již nedávno Americká organizace Council on Foreign Relations označila zákon za posun od autonomie k asimilaci a uvedla, že Peking jím právně zakotvil dlouhodobý odklon od poválečného příslibu etnické autonomie po roce 1949 směrem k silnější, centralizované národní identitě. Zákon vytváří celostátní právní rámec modelu, který se realizuje již v předem zmíněné Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, v Tibetu a Vnitřním Mongolsku. i mezi muslimy Hui.
Připomínám, že starší čínský systém etnické autonomie obsahoval formulace o ochraně menšin. Uznával menšinové jazyky, zvyky i formální samosprávu ve vymezených regionech. Existence zákona vyhovovala západnímu pohledu, protože zákon vyjadřoval představu, že identita menšin má v rámci čínského státu chráněné místo. Nový zákon přesouvá těžiště politiky. Tvrdí, že odlišnost může být respektována, ale teprve poté, co je učiněna bezpečnou pro stát, potažmo pro stranu. Posun poskytuje úředníkům prostředky pro uplatňování nátlaku. A to je výzva pro KS Číny, kterou by měla řešit co nejdříve, aby se vyhnula propagandistické kritice Západu.
Půdu pro kritiku si připravila již v prosinci 2025 americká Kongresově-výkonná komise pro Čínu (CECC), když upozornila, že návrh zákona posílí jazykovou a kulturní asimilaci tím, že prosadí výuku v mandarínštině pro děti z menšin již od předškolního věku a zakotví ideologickou výuku předepisující správný pohled na dějiny, etnicitu, kulturu a náboženství.
Výroční zpráva CECC za rok 2025 se věnuje i Vnitřnímu Mongolsku. Tam úřady dokončily přechod na výuku všech předmětů v mandarínské čínštině od mateřských škol až po vyšší střední školy a nahradily kulturní rámec založený na mongolské identitě pojmem kultura severního pohraničí. Tím Čína sama nabídla západním analytikům možnost zneužít pojem ke kritice na základě údajného oslabování mongolské identity a na dominanci etnických Hanů.
Co se týče Tibetu americký CECC varuje, že přibližně 80 procent tibetských dětí je odděleno od svých rodin a vzděláváno v systému státních internátních škol. Problému dětí se uchopila samozřejmě i organizace Human Rights Watch.
Ve své nové zprávě z roku 2026 s názvem Start with the Youngest Children (Začněme u nejmladších dětí) dokumentuje politiku zaměřenou na mateřské školy, předškolní vzdělávání a začleňování tibetských dětí do systému identity, v němž má přednost mandarínská čínština. Ani jedna ze zpráv neříká a nepíše nic o mizerném stavu výchovy a školství v USA, o České republice ani nemluvě. V žádné zprávě není ani slovo o tom, jak je tomu s angličtinou, kterou vyučuje kdejaký držitel TEFL a Bůh ví jakého certifikátu, nevědoucí nic o idiomatice anglického jazyka jako imperiálního, o tom, že nositelé rodného jazyka, angličtiny, neznají dnes v průměru ani 4 tisíce slov, ale že sama EK má vlastní definici rodného jazyka pro výuku ve svých vlastních Evropských školách.
Skutečností je, že zákon v podmínkách současné Číny ukládá občanům ztotožnit se s velkou vlastí, čínským národem, čínskou kulturou, čínskou komunistickou stranou a socialismem s čínskými rysy. Státu zákon zároveň ukládá budovat společný duchovní domov prostřednictvím školství, bydlení, náboženské politiky, veřejné architektury a médií. O programech nebo parlamentních aktivitách v EU s cílem vytvoření zákona podobného tomu v Číně, nevím.
Zato vím, že trvalá kritika Západu předem krátce popsaných programů a lidských práv ve zprávě Congressional Research Service je založená na předsudcích a neznalosti historie a představuje varování, kam může logika vést. Tvrdit, že například program typu staňme se rodinou, v jehož rámci ujgurské a muslimské rodiny ubytovávaly ve svých domovech stranické kádry a státní úředníky představuje násilí, je absolutní hloupost pro znalce místních podmínek.
Připomínám, že Peking vnímá svébytnou etnickou, náboženskou nebo kulturní identitu za možné ohrožení národní jednoty. Proto ukládá školám, pracovištím, místním úřadům, náboženským institucím, médiím i rodinám, aby pěstovaly nabídnutou identitu.
Předpokládám, že nikdy nebude existovat jediný příkaz, že Tibeťané musí přestat být Tibeťany, Mongolové Mongoly, muslimové Hui muslimy, nebo Ujgurové Ujgury. Proč? Protože zákon vyžaduje přirozenou jednotu občanů k udržení míru a stability v nestabilní době. Hovořit mandarínskou čínštinou a absolvovat ideologickou výchovou s moderním výkladem historie představuje možnost kulturně se sjednotit a být politicky loajální v době, kdy Čína a vedení komunistické strany musí chtěně nechtěně ujmou role a funkce jednoho ze světových hegemonů. Nejenom Spojené státy a jejich spojenci včetně EU by měli tento zákon pečlivě studovat. Proč? Protože poskytuje jasný obraz toho, kam směřuje vnitřní správa Číny.
Je přitom nutné si uvědomit, že mezinárodní debata v duchu západních stereotypů na kurzu Pekingu nic nezmění. Svět však tento zákon stále potřebuje vidět takový, jaký skutečně je. A naučit se rozlišovat mezi překladem určeným pro západní publikum a plánem, podle něhož se transformují čínské menšinové komunity.
Iniciativa pro globální správu
V roce 2025 prezident Si Ťin-pching předložil Iniciativu pro globální správu. Iniciativa nabízí čínský přístup k zásadním otázkám naší doby: jaký systém globální správy budovat a jak reformovat a zlepšovat globální správu.
V červnu tohoto roku Čína zveřejnila bílou knihu s názvem Budování spravedlivějšího a rozumnějšího systému globální správy: čínské koncepce, iniciativy a kroky. Kniha systematicky představuje čínskou vizi, návrhy a konkrétní opatření v oblasti globální správy. Dovolte v této souvislosti uvést několik poznámek.
I. Prosazovat skutečný multilateralismus a neochvějně hájit ústřední postavení Organizace spojených národů. Spojené státy se snaží OSN oslabit, a dokonce nahradit Světovou radou míru s doživotním předsedou prezidentem Trumpem. Dnes se může zdát, že multilateralismus nefunguje tak, jak by měl. Není to však proto, že by OSN ztratila svůj význam, ale právě proto, že její autorita a úloha nejsou dostatečně respektovány a využívány. To, že se znovu objevuje zákon džungle, není důsledkem zastaralosti Charty OSN, nýbrž skutečnosti, že její ustanovení nejsou důsledně dodržována a chráněna. Proč tomu tak je, je otázka, na kterou dnes nelze z časových důvodů odpovědět.
II. Podporovat inkluzivní a přínosnou ekonomickou globalizaci. Jako největší rozvojová země světa Čína vždy zasazuje svůj vlastní rozvoj do širšího kontextu rozvoje lidstva. Důsledně se drží principu otevřenosti a vzájemného prospěchu, prosazuje inkluzivitu a sdílený rozvoj. Prostřednictvím čínské modernizace a šířením výsledků vytváří nové příležitosti pro svět a podporuje modernizační úsilí všech zemí. Bohužel EU se brání.
Čína trvale hájí multilaterální obchodní systém, jehož jádrem je Světová obchodní organizace (WTO), podporuje liberalizaci a usnadňování obchodu a investic. Čína usiluje o to, aby se ekonomická globalizace ubírala inkluzivnějším a prospěšnějším směrem. V kontextu uvedeného připomínám, že letošní rok je prvním rokem realizace 15. pětiletého plánu Číny na období 2026–2030.
Od nové formálně české vlády by se měl očekávat rozvoj ekonomické diplomacie a prosazování národních hospodářských zájmů, které ale nejsou jasně definovány. Jsem přesvědčen, že Čínská strana by ocenila pragmatickou spolupráci s českou stranou ve všech oblastech, které mohou potenciálně přinést výhody občanům obou zemí. Samozřejmě nelze ignorovat ty veřejně známé, ale i zatím veřejnosti utajované skandály v českých státních společnostech. Pragmatická spolupráce se nabízí při podpoře a realizaci Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu a Pařížské dohody i proto, že Čína trvá na principu společné, avšak diferencované odpovědnosti, prosazuje budování systému globální klimatické správy a současně ví, že z politického hlediska česká pozice nemá v EU šanci na realizaci a vážné zohlednění.
Připomínám, že u příležitosti 50. výročí navázání diplomatických vztahů mezi Čínou a Evropskou unií a 10. výročí uzavření Pařížské dohody vydali v loňském roce vedoucí představitelé Číny a Evropské unie společné prohlášení o změně klimatu, v němž zdůraznili potřebu posilovat spolupráci v této oblasti s ohledem na blaho obyvatel.
Co se týče tzv. umělé inteligence, Čína již osm let po sobě pořádá Světovou konferenci o umělé inteligenci a v den rozhovoru na TV Bureš (17. července) založila v Šanghaji spolu s 29 státy mezinárodní organizaci pro spolupráci v oblasti umělé inteligence s cílem společného využívání AI ve prospěch lidstva a nejenom ve prospěch několika technologických oligarchů a kapitálu.
Konference Čína-CEEC o spolupráci v oblasti inovací
Prohlubování spolupráce v oblasti technologií mezi Čínou a centrální a Východoevropskými zeměmi pokračuje nehledě na překážky, vyhrůžky a rizika. Od svého založení v roce 2016 konference úspěšně realizovala pět zasedání v Číně, Slovensku, Bosně a Hercegovině, Srbsku.
Rok 2026 znamená 10. výročí od založení Konference. Ministerstvo vědy a techniky Čínské republiky a Ministerstvo hospodářství Slovenské republiky pořádají od 9. do 11. září 2026 v Ningbo (provincie Zhejiang) a Nanking (provincie Jiangsu) konferenci na téma Desetiletí inovace, budování budoucnosti společně.
Konference zveřejní 10letý ročník, tj. Zprávu o inovační spolupráci mezi Čínou a CEEC. Ve zprávě bude diskutována i Vize 2030 pro inovační spolupráci a očekává se podepsání několika dohod o spolupráci. Nemám tušení, zda se konference zúčastní někdo z ČR, a když ano, z jaké organizace. Samozřejmě rád nabídnu adekvátnímu partnerovi součinnost, bude-li zájem nebo potřeba. Souhlasu netřeba.