Praha 21. dubna 2026

Jako druhý nejstarší filmový festival na světě patří KVIFF mezi evropské festivaly tzv. první vlny poválečného trendu evropských filmových přehlídek.

Před 80 lety, od 1. do 15. srpna 1946 proběhl první, tehdy ještě nesoutěžní ročník Filmového festivalu s mezinárodní účastí, o jehož pořádání se podělila lázeňská města Mariánské Lázně a Karlovy Vary. Konal se dříve než inaugurační ročníky festivalů v Cannes nebo Locarnu a předcházel rovněž i obnovenému 7. ročníku nejstaršího filmového festivalu na světě v Benátkách (založen 1932, obnoven 1946).

Na programu prvního festivalu bylo třináct snímků, které byly v premiéře uvedeny v Mariánských Lázních a následující den v repríze v Karlových Varech. Ceny se poprvé na festivalu udělovaly v roce 1948, od roku 1950 se hostitelským městem staly trvale Karlovy Vary. Do průběhu prvních ročníků, stejně jako do programového výběru již od počátku významně zasahovala politická realita, jíž byl festival nucen čelit. Klíčovou osobností, která po desítky let určovala podobu festivalu, se stal novinář, pedagog a mezinárodně respektovaný odborník Antonín Martin Brousil (1907-1986). Fakticky se podílel na založení festivalu, roky předsedal jeho hlavním porotám a plnil v jistém smyslu neoficiální funkci programového ředitele.

Disproporce mezi oběma výročími byla ovlivněna několika skutečnostmi. V letech 1953 a 1955 se festival nekonal, posléze mu byla vnucena politickým rozhodnutím dvouletá periodicita. Festival, který byl mezinárodní organizací FIAPF v roce 1957 uznán jako přehlídka kategorie A (podobně jako např. festivaly v Cannes či Benátkách), se tak musel o prestižní označení podělit od roku 1959 s nově vzniklým filmovým festivalem v Moskvě.

Za dlouhou dobu své existence prošel karlovarský festival řadou turbulentních zvratů. Po době hledání smysluplného obsahu v letech padesátých přišlo období svobodného rozletu v šedesátých letech, kdy festival hostit řadu osobností světové kinematografie, aby byl v následných téměř dvaceti letech uvržen do doby normalizace plné restrikcí, které ovlivňovaly, jak výběr, tak oceňování uváděných titulů. Až rozvolňování tlaků v druhé polovině osmdesátých let pomohlo postupně vracet na festivalovou půdu hodnotnější snímky zahraničních produkcí i zajímavé festivalové hosty.

První porevoluční ročník v roce 1990 se pak odehrával ve znamení návratu řady exilových či zakazovaných filmařů a uvádění do té doby cenzurovaných titulů. Místo očekávaného rozmachu však nastalo několik let tápání a úvah o smyslu organizace filmové akce a festival byl na pokraji zrušení. Díky iniciativě osvíceného filmaře, výtvarníka a pracovníka Ministerstva kultury Igora Ševčíka byla založena Nadace Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, která vyňala pořadatelství festivalu z rukou státu a do čela organizačního týmu se postavili prezident Jiří Bartoška a umělecká ředitelka Eva Zaoralová.

Bez nadsázky se dá říci, že nastala mimořádná doba přerodu v moderní a mezinárodní standardy splňující přehlídku. Bylo ukončeno nelogické střídání s moskevským festivalem a od roku 1994 se festival koná v Karlových Varech každoročně. Podařilo se rovněž zabránit pokusu o jeho přemístění do Prahy a po dvou letech konkurenčních bojů s festivalem Pražský golem si karlovarský festival upevnil postavení nejvýznamnější domácí filmové akce.

Nepřetržitý vývoj přerušila pouze jedenkrát celosvětová covidová pandemie, a tak v roce 2026 vstupuje Mezinárodní filmový festival do svého jubilejního, 60. ročníku.

Jiří Bartoška a Eva Zaoralová postupně vybudovali festivalový tým, který úspěšně pokračuje v naplňování umělecké a organizační vize i po odchodu těchto dvou zásadních osobností posledních desetiletí. Podobu festivalu pomáhali a pomáhají vytvářet například moderátor Marek Eben, tvůrci slavnostních ceremoniálů Michal a Šimon Cabanové, grafik Aleš Najbrt a studio Najbrt, fotograf Tono Stano, tisková mluvčí Uljana Donátová a desítky dalších spolupracovníků, kteří tvoří semknutou organizační strukturu celé akce.

V čele týmu stojí od loňského roku výkonný ředitel Kryštof Mucha, umělecký ředitel Karel Och a ředitel produkce Petr Lintimer. Před několika lety získal festival vstupem strategického partnera, společnosti Rockaway Art, stabilní zázemí pro svůj další rozvoj.

Cenu prezidenta převezme na 60. KVIFF herečka Magda Vášáryová

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, který v letošním roce oslavuje 80. výročí svého založení, byl po velkou část své existence významným reprezentantem československé kinematografie. Karlovarský festival chce oceněním jedné z nejvýraznějších slovenských hereček vyjádřit nejen respekt k herecké práci Magdy Vášáryové, ale i připomenout jedinečné umělecké propojení českých a slovenských filmařů, kteří tvořili společnou filmovou historii.

Průlomovou rolí Magdy Vášáryové se na počátku herecké dráhy stala titulní úloha v historickém dramatu Františka Vláčila Marketa Lazarová (1967). Toto mistrovské dílo bylo hlasováním domácích filmových kritiků a publicistů v roce 1998 zvoleno nejvýznamnějším titulem naší stoleté kinematografické historie. Film byl v roce 2011 digitálně restaurován, světová premiéra této verze se konala na 46. KVIFF.

Magda Vášáryová po hereckém povolání podle vlastních slov netoužila, po dokončení matematicko-fyzikálního gymnázia vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. Mezinárodní ohlas Markety Lazarové však přinesl další herecké nabídky. S režisérem Juraje Jakubiskem natočila povídkový film Zbehovia a pútnici (1968) uvedený na filmovém festivalu Benátkách a drama Vtáčikovia, siroty a blázni (1969). Oba snímky byly komunistickým režimem „uloženy do trezoru“.

Magda Vášáryová společně s Janem Třískou vytvořili titulní úlohy v mýtické pohádce Radúz a Mahulena (1970), kterou na motivy divadelní hry Julia Zeyera filmově zpracoval režisér Petr Weigl. Hlavní ženskou roli ztvárnila rovněž v osobité adaptaci Verneova románu Na kometě (1970) v režii Karla Zemana nebo v pohádce Princ Bajaja (1971, r. Antonín Kachlík).

Po vysokoškolském studiu začala účinkovat v Divadle Na korze, následně působila na Nové scéně v Bratislavě a ve Slovenském národním divadle. S Jaromilem Jirešem natočila životopisný snímek …a pozdravuji vlaštovky (1972), pravidelně se objevovala v televizních filmech a inscenacích. Spolupráci s Petrem Weiglem si zopakovala na filmové verzi světoznámé Dvořákovy opery Rusalka (1977).

Mimořádnou diváckou popularitu jí přinesla úloha rozpustilé správcové z komedie Postřižiny (1984), kterou podle předlohy Bohumila Hrabala režíroval Jiří Menzel. S Dušanem Hanákem natočila psychologické drama Tichá radosť(1985), další setkání s režisérem Jaromilem Jirešem pak představovalo životopisné drama o skladateli Leoši Janáčkovi Lev s bílou hřívou (1986). Hereckou kariéru uzavřela psychologickým dramatem Súkromné životy (1990) v režii Dušana Hanáka.

Po sametové revoluci přijala nabídku prezidenta Václava Havla a stala se velvyslankyní Československa v Rakousku (1990-1993), v letech 2000-2005 působila jako velvyslankyně Slovenské republiky v Polsku. Nadále se angažovala v politice i veřejném životě. V únoru 2026 získala titul Ph.D. v oboru Historické sociologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Je autorkou několika knih, v loňském roce vyšel obsáhlý knižní rozhovor Než zmizím, v němž se otevřeně vyslovuje k aktuálním společenským otázkám.

Karlovarský festival uvede jako poctu Magdě Vášáryové film Juraje Jakubiska Vtáčikovia, siroty a blázni. Snímek, na jehož scénáři Jakubisko spolupracoval se spisovatelem Karolem Sidonem, se v československo-francouzské koprodukci natáčel na podzim pohnutého roku 1968. Mozaikovité fantaskní podobenství o absurditě světa a nenaplněných snech bylo v hodnocení speciální komise tehdejšího slovenského ministerstva kultury označeno za „nesocialistické“ a jeho distribuce byla zakázána. Po více než dvaceti letech byl snímek uveden na MFF Karlovy Vary 1990 a získal Cenu FIPRESCI.

Připravované akce k připomenutí festivalových výročí

Letošní dvojité výročí, 80 let od konání 1. ročníku a 60. ročník MFF Karlovy Vary, festival připomene pomocí filmů i fotografií. 

Výstava KVIFF 60/80 (1946-2026)

Bohatou historii festivalu připomene výstava fotografií, přibližující především méně zmapované období jeho vzniku, dobovou atmosféru předrevolučních ročníků i zásadní momenty či hosty. Na třiceti panelech umístěných ve venkovním prostoru mezi ikonickými festivalovými místy, hotely Pupp a Thermal, budou mít návštěvníci možnost symbolicky projít jeho osmdesátiletou historii a proměny v čase.

Mezi ikonickými festivalovými místy, hotely Pupp a Thermal, budou mít návštěvníci možnost symbolicky projít jeho osmdesátiletou historii a proměny v čase.

Návraty k pramenům – KVIFF 60/80 (1946-2026)

Tradiční programová sekce Návraty k pramenům bude v letošním roce orientována na významné tituly z festivalové historie.

Mimořádná festivalová předpremiéra v Mariánských Lázních

Organizační strukturu prvního festivalového ročníku připomene mimořádná předpremiéra vybraného snímku z programu letošního ročníku, která se uskuteční 1. července v historické budově Městského divadla v Mariánských Lázních.

Prezident Václav Havel a karlovarský festival

Karlovarský festival v uplynulých třiceti letech podporovala řada významných osobností. Patřil k nim mimo jiné prezident Václav Havel. Při příležitosti nedožitých devadesátin Václava Havla fotografická expozice v hotelu Thermal připomene jeho návštěvy a setkání s mnoha světovými filmaři jako vyjádření díků za dlouholetou podporu a přízeň, které prezident, spisovatel a dramatik Václav Havel karlovarskému festivalu poskytoval.

Nové architektonické řešení slavnostních prostor

Karlovarský festival rozšiřuje pro letošní i další ročníky prostor u vstupu do Velkého sálu hotelu Thermal o nové architektonické řešení, které umožní návštěvníkům divákům a návštěvníkům intenzivněji vnímat a spoluprožívat festivalovou atmosféru jak v rámci slavnostního zahájení a zakončení festivalu, tak při uvádění vybraných titulů z festivalového programu.

Návraty k pramenům se letos ohlédnou do historie KVIFF

Stěžejní součástí jubilejního 60. ročníku karlovarského filmového festivalu, od jehož zrodu letos uplyne 80 let, bude speciální edice populární „klasické“ sekce Návraty k pramenům.

„Jeden z divácky nejoblíbenějších stálých programů festivalu ohlížející se pravidelně do historie kinematografie dozná letos slavnostní podoby,“ říká umělecký ředitel festivalu Karel Och. „Bude tvořen dvacítkou pečlivě vybraných filmů z předchozích ročníků soutěžní přehlídky, které jsou s její historií pevně spjaty coby milníky klíčové pro identitu festivalu a jeho pověst,“ dodává.

Mezi „karlovarskými“ filmy s datem výroby od roku 1946 až do nedávné historie se objeví například mistrovský opus britské dvojice Michael Powell a Emerich Pressburger Otázka života a smrti, který v Československu poprvé obdivovali festivaloví návštěvníci v srpnu 1947. O více než dvacet let později, v roce 1970 si nejvýznamnější festivalovou cenu pro nejlepší film osobně převzal krajan ikonického dua Ken Loach za obdivované drama Kes.

Už od svých počátků byl festival umístěný do západních Čech vřelým domovem pro to nejlepší z mexické kinematografie. Titán tamní filmové režie Emilio Fernández poslal své filmy do Karlových Varů hned několikrát, mimo jiné v roce 1948 proslulé Río Escondido. Festivalu se vícekrát účastnila i legenda východoněmeckého filmu Konrad Wolf, jeho neobyčejné drama Lissy získalo jednu z hlavních cen v roce 1957.

Barvy tehdejšího Československa bude hájit drama Obžalovaný, držitel Velké ceny na MFF KV 1964 natočený pozdější oscarovou dvojicí Ján Kadár a Elmar Klos, a ceněný snímek Juraje Jakubiska Vtáčkovia, siroty a blázni, který osobně uvede Magda Vášáryová. Legendární trezorové podobenství z roku 1969 si skutečnou premiéru odbylo více než dvacet let po natočení, na MFF KV 1990.

Za nedochovanou byla dlouho považována kopie jednoho ze zásadních snímků australské filmové historie, dobrodružného dramatu Kapitán Thunderbolt. Až do roku 2024, kdy byla nalezena 35mm kopie v původní nezkrácené délce v českém Národním filmovém archivu. Letošní slavnostní Návraty k pramenům připomenou premiéru filmu novozélandského režiséra Cecila Holmese v soutěži 7. MFF KV v roce 1952.

Kompletní seznam filmů v retrospektivě Návraty k pramenům – KVIFF 60/80 bude zveřejněn na začátku června.

Vizuál 60. KVIFF je inspirovaný červeným kobercem

Jubilejní 60. ročník MFF Karlovy Vary pozve všechny návštěvníky na červený koberec. Právě ten totiž inspiroval letošní vizuál festivalu. Jeho autorem je Jonatan Kuna, ve spolupráci s Alešem Najbrtem.

„Přemýšleli jsme tentokrát, co by nejlépe vyjádřilo oslavu osmdesáti let existence festivalu a jeho 60. ročník, a rozhodli jsme se pro symboliku červeného koberce. Navrhli jsme ho v maximální jednoduchosti tak, aby mohl vyvolat různé asociace i interpretace a symbolizovat festival,” říkají  Jonatan Kuna a Aleš Najbrt ze Studia Najbrt.

Vizuál má podle nich vyjadřovat, že červený koberec tu je pro každého. „Nejen pro filmaře, kteří na něm představují své filmy, nebo pro hvězdy přijíždějící na zahájení a zakončení. Mohou se po něm projít všichni milovníci filmu a návštěvníci festivalu. Červený koberec je tu prostě pro všechny, aby každý mohl prožít několik okamžiků slávy. Stíny, které se na něm budou postupně objevovat, jsou toho odrazem. Jsou další vrstvou letošního vizuálu a ožívají spolu s celým festivalem. Je to jakási projekce a film odehrávající se přímo na červeném koberci,“ dodávají autoři.

KVIFF uvede premiéru digitálně restaurovaného filmu Kopytem sem kopytem tam

Na letošním ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary bude slavnostně uvedena digitálně restaurovaná kopie tragikomedie Kopytem sem kopytem tam Věry Chytilové, režisérky oceněné na KVIFF v roce 2000 Křišťálovým glóbem za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii.

Tradice světových premiér digitálně restaurovaných domácích snímků započala na karlovarském festivalu před patnácti lety. Prvním uvedeným titulem bylo v roce 2011 historické drama Marketa Lazarová režiséra Františka Vláčila.

„Uvádění klasických děl světové kinematografie bylo vždy součástí programové skladby karlovarského festivalu,“ říká výkonný ředitel MFF Karlovy Vary Kryštof Mucha. „Velmi nás zaujalo, když v roce 2010 společnost Gucci finančně podpořila digitální restaurování legendárního dramatu Luchina Viscontiho Gepard, za nímž stála nadace The Film Foundation. Podobné propojení v domácím prostoru jsme viděli jako zajímavou příležitost také pro partnery karlovarského festivalu. Proto jsme se rozhodli před patnácti lety iniciovat projekt, který pomůže zachovat a vrátit na plátna kin nejlepší domácí filmová díla.“

Tragikomedie Věry Chytilové Kopytem sem kopytem tam byla natočena v roce 1988. V centru generačního portrétu třicátníků stojí skupina přátel, kteří se baví pravidelným popíjením, často hraničními žerty a nezávaznými sexuálními dobrodružstvími. Ovšem jen do chvíle než rozevlátý, promiskuitní Pepe skončí v nemocnici. Následný anonymní krevní test, jemuž se skupinka mužů a žen podrobí, ukáže, že jeden člen nebo členka furiantské partičky je HIV pozitivní. Drsný střet se skutečností způsobí radikální rozklad dosud přátelských vztahů.

Režisérka Věra Chytilová, která spolupracovala na scénáři s Pavlem Škapíkem, vytvořila tragikomicky groteskní mozaiku nefunkčních vztahů, které byly odrazem mravního marasmu osmdesátých let. Okázale nonkonformní hrdinové se potýkají s nudou, odcizením a životní prázdnotou, ale jejich úniky od reality vedou k bezútěšným koncům. Zároveň režisérka ve své době velmi odvážně pojmenovala tabuizované téma nemoci AIDS, které se ve filmu stalo metaforou ohrožení a nezodpovědnosti. Výraznou vizuální linku filmu organicky spoluvytváří kamera Jaroslava Brabce.

Tvůrčí souznění našla Chytilová v členech Divadla Sklep, kteří do hereckého ztvárnění postav vnesli jedinečnou a pro toto sdružení typickou, sarkastickou a svobodomyslnou poetiku. Ve filmu, který se natáčel v Karlových Varech, hrají Tomáš Hanák, Milan Šteindler, David Vávra, Tereza Kučerová, Chantal Poullain a také Jiří Bartoška.

Československý kandidát na Oscara pro nejlepší cizojazyčný film za rok 1989 je dalším z řady snímků, které se díky finanční podpoře manželů Milady a Eduarda Kučerových dočkaly nové digitální podoby. Digitalizace filmu byla realizována ve společnostech UPP a Soundsquare a ve spolupráci s Národním filmovým archivem a Státním fondem audiovize. Zdrojem pro digitalizaci byly originální negativ obrazu a originální negativ zvuku uložené v Národním filmovém archivu.