Jan Palaščák – Jak může (a nemůže) útok na Írán ovlivnit ceny ropy a plynu

Praha 2. března 2026

Podle OPEC, jíž je Islámská republika členem, těžila země v lednu tohoto roku 3,34 milionů barelů ropy denně, což odpovídá přibližně 4 procentům globální produkce této suroviny. Jedná se především o středně těžkou až těžkou kyselou ropu, ale také kondenzát a ropné břidlice. Přitom většinu tamější klasické ropy lze těžit poměrně snadno s výrobními náklady kolem 8,50 eur za barel. To je čtvrtina, respektive šestina nákladů na extrakci kanadského a amerického černého zlata s tím, že podobně levně jako v Íránu se ropa těží jen v Saúdské Arábii, Iráku, Kuvajtu a SAE.

Ze zhruba 2 milionů barelů denně, které Írán exportuje, směřuje 80-90 procent do čínských rafinérií. Jedná se však o vývoz v nejlepším případě pololegální, který probíhá prostřednictvím íránské stínové flotily čítající podle analytiků ze společnosti Windward přibližně 430 tankerů. Drtivá většina z nich se íránskou ropou plní v terminálu na ostrově Charg, z něhož byly o víkendu slyšet exploze. Míra poškození tamějších zařízení ale není známá a celková situace se vyvíjí velmi rychle. Každopádně si všimněme, že Íránci směřují svoji odvetu především na izraelská města a americká vojenská zařízení v Zálivu či také Dubai a Dauhá.

Napadnout ropná pole nebo rafinérie v regionu si Teherán očividně netroufá – tedy rozhodně nijak masivně, zatím víme jen o požáru v rafinerii Ras Tanúra patřící Saudi Aramco, který dnes ráno vypukl po údajném dopadu dronu. Připomeňme si, že plnohodnotný útok na saúdská ropná zařízení v Abkajku a Churajsu v září 2019 „oficiálně“ spáchali Hútiové. Toto krytí by ale v současné době Íránu již neprošlo a země by na sebe mohla poštvat celý Záliv. A ani její spojenec Peking by ajatolláhy nepochválil, vždyť necelých 45 procent svojí spotřeby ropy Říše středu pokrývá surovinou vytěženou v Zálivu a na Dálný východ přepravenou před Hormuzský průliv.

Jeho uzavření je proto hlavním rizikem, které s sebou současná situace nese. Jím podle amerického úřadu EIA předloni proplulo přibližně 20 milionů barelů ropy denně, což odpovídá téměř 20 procentům celosvětové spotřeby této suroviny. V loňském roce určovaném dlouho nevídanou geopolitickou nestabilitou to sice podle Bloombergu bylo „jen“ 16,7 milionů barelů za den, průlivem ale navíc proudí téměř pětina světových dodávek LNG. A to většinou původem z Kataru, jednoho z posledních spojenců Teheránu.

Tato tepna globální ekonomiky je přitom v nejužším bodě úzká jen něco před 50 kilometrů a její hloubka nepřesahuje 220 metrů. Námořní dopravu tak mohou snadno ohrozit jak miny, tak útoky malých plavidel či z vrtulníků, o dronech, střelách s plochou dráhou letu a raketách ani nemluvě. Islámská republika několikrát hrozila blokádou průlivu, nikdy se k tomuto kroku ale neodhodlala proto, že by na sebe přivolala hněv Spojených států, zemí Zálivu a vlastně celého světa.

Íránci ovšem ani nemusí sahat po zbrani, stačí onu hrozbu vyslovit dost rázně a o zbytek se postarají pojišťovny, které průjezd průlivem zdraží natolik, že se žádnému rejdařství nevyplatí. Islámské revoluční gardy prvně začaly oznamovat lodím v průlivu, že se jeho průjezd zakazuje. Z pátku na sobotu proto opadl provoz v průlivu o 50-70 procent a v pondělí téměř ustal vzhledem k tomu, že již došlo k nejméně dvěma útokům na tankery. Alespoň jeden z nich provedla dronová loď, není však zcela jasné, kdo ji vyslal. Tankery tedy buď zůstávají v přístavech nebo kotví u přístupů do průlivu, kde se v pondělí ráno tísnilo nejméně 150 plavidel. Většina velkých rejdařství mezitím oznámila, že se jejich lodě této vodní cestě budou zcela vyhýbat.

V pondělí tak hned během prvních hodin obchodování stoupla cena barelu evropské referenční ropy Brent o desetinu na úroveň kolem 82 dolarů za barel. Cena zemního plynu prvně vystřelila o čtvrtinu, po oznámení Kataru o pozastavení produkce LNG se však vyšvihla na úroveň o polovinu vyšší než v pátek. I když se nárůst cen s každou hodinou o něco stabilizuje, zastavit jej může jen výrazná deeskalace. Nebo třeba eskortování tankerů vojenskými plavidly, což by dopravu suroviny zpomalilo a omezilo, ale nějaké dodávky by byly zaručeny.

Narozdíl od úplného uzavření průlivu, v důsledku čehož by podle analytiků ze společnosti Kepler ceny ropy vystřelily na 120-150 dolarů za barel. To by mimochodem také pomohlo Putinově válečnému úsilí financovanému z legálního i nelegálního vývozu těchto komodit.