Jan Campbell: Co potřebuje Stačilo!

Praha 24. září 2025

Úvod – Předem upozorňuji, že nemám v úmyslu kritizovat hnutí, ani jednotlivé osobnosti. Upozorňuji, protože žiji v zemi, ve které mnozí rychle a téměř vše berou osobně, proto se uráží, jednají emocionálně, často šovinisticky a idealizují vědění o tom co nás čeká, kdo rozhoduje a jak ve světě se věci mají.

Opakuji z posledního článku větu o klasické hegelovské dialektice: Vytvořit problém, naslouchat reakcím lidí, kteří na problém reagují, a pak přijít s řešením. A řešení je vždycky u známých elit takové, že prosazuje globalistickou agendu.

Není divu, že neúspěšná kandidátka na prezidenta Spojených států si vyřizuje účty s Joem Bidenem a demokraty. Nebyla to její chyba, shrnuje Kamala Harrisová ve své knize.  A dává nahlédnout do prohrané volební kampaně a do stavu své (demokratické) strany.

Úspěšný kandidát Trump dnes ve funkci prezidenta Spojených států v rekordním projevu k Valnému shromáždění se pustil do OSN, Evropy a jednotlivých spojenců. Masivně zaútočil na Německo – a z kancléře Merze udělal hlupáka. Co čeká budoucího českého premiéra nebo i prezidenta České republiky v Bílém domě, nebudu raději popisovat.

Jako příběh nejenom k zábavě připomínám včerejší jízdu prezidenta Macrona po Washingtonu, kterou musel ukončit pěšky, nehledě na telefon, číslo a slova prezidenta Trumpa. Dnes si musel počkat na zelenou dokonce i turecký prezident Erdogan. MAGA, štěstí prezidenta Macrona, kterého políbil člověk, a ne kulka nebo nůž, a Einsteinova pravda, že Svět je nebezpečné místo k životu, ne kvůli lidem, kteří jsou zlí, ale kvůli lidem, kteří s tím nic neudělají, vidímetak v plné kráse.

Trump v OSN

Vztah mezi prezidentem Trumpem a čtecími zařízeními je starý nejméně deset let. Již od doby své první prezidentské volební kampaně v létě 2015, kdy ho nikdo nebral vážně, Trump požadoval, aby byly zakázány všechny čtecí zařízení. Každý, kdo čte, podvádí – tak to mělo být pochopeno. On sám mluví v zásadě svobodně, ale od té doby pravidelně podvádí. Rétorika se stala leitmotivem Trumpových projevů, ať už hovoří kdekoliv. Téměř vždy používá čtecí zařízení. Během poslední státní návštěvy ve Velké Británii četl poslušně podle protokolu a požadavků svých loutkovodičů dlouho a z papíru. A to je důvod, proč pozoruhodná shoda okolností umožnila hned na začátku Trumpova projevu na Valném shromáždění OSN pustit se do stavu čtecího zařízení v OSN. Přičemž je zcela jedno, jestli dotyčné zařízení bylo provozováno Bílým domem.

Druhý případ se týká vstupu do plenárního sálu. Prezident Trump se zasekl na eskalátoru na cestě do plenárního sálu, musel po něm vystoupat pěšky. To vše využil jako příležitost k vyřízení účtů s Organizací spojených národů. Vykreslil obraz rozbité, nadbytečné organizace, která problémy vytváří, místo aby je řešila. Jako symbol k tomu použil technické závady. To jsou dvě věci, které jsem dostal od Organizace spojených národů: špatný eskalátor a špatné čtecí zařízení. No, děkuji vám mnohokrát! řekl Trump.

Interpretace tohoto problému nutně obsahuje frontální útok na ženu, která v současné době předsedá Valnému shromáždění OSN: Paní předsedkyně z Německa. Potvrzuje to její reakce: Je jasné, že se musíme zlepšit, řekla Annalena Baerbocková ve svém uvítacím projevu v úterý ráno. Neměli bychom však dovolit cynikům, aby těchto chyb využívali, například tvrzením, že OSN je zastaralá, irelevantní, a že jde o plýtvání penězi. Když to Baerbocková řekla, Trump byl stále na schodišti OSN. Není pochyb, jak chápat její slova a komu byla adresována.

Trump reagoval na zmíněné příběhy jako profesionální cynik, který je velmi ochotný využít i té nejmenší chyby. Jeho poselství předsedkyni Valného shromáždění lze shrnout takto: Typicky německé, velkohubé, ale nic upečené a hotové k použití. Stačilo to pro Stačilo!?

Doufám, že stačilo, co řekl prezident Trump po setkání s prezidentem Zelenským na Valném shromáždění OSN: Ukrajina by s pomocí EU a NATO byla schopna znovu dobýt celé své území a jít ještě dál. Tato slova představují druhou nemožnost pro prezidenta Zelenského poté, co odmítl přiznat ztráty územní z bojů s Rusy. Pro těžko chápající je třeba poznamenat, že žádná z těchto dvou možností není snadným řešením, které by posílilo Zelenského pozici nebo zanechalo Ukrajinu silnou. Proto by stačilo vzít si na vědomí, že mluvit je stříbro, a mlčet je zlato a víra, že lze dosáhnout bezpečnosti vyzbrojováním národů, je osudnou iluzí.

Trump mluvil téměř hodinu

Včerejší projev prezidenta Trumpa v OSN byl nejen nejdelší, ale také nejchaotičtější ze všech Trumpových předchozích projevů v OSN. Proč? Prezident mluvil o cenách potravin v USA, větrných mlýnech ve Skotsku a věznicích v Rakousku a Švýcarsku. Tvrdil, že starosta Londýna chtěl zavést právo šaría a environmentalisté chtěli zabít všechny krávy. Vyjádřil také svou frustraci z toho, že byl kdysi přehlížen jako dodavatel na modernizaci sídla OSN. Se mnou byste dostali mahagonové stěny, připomněl všem s krátkou pamětí. A přešel k útoku na Evropu a na Německo. To by Stačilo! nemělo ignorovat.

Pomýlená uprchlická a energetická politika, tj. migranti a obnovitelné zdroje, uvrhnou kontinent do trosek, bylo jeho hlavním poselstvím. Nebylo zcela jasné, na které hlavy států a vlád Trump mířil, když řekl: Vaše země půjdou do pekla. Jedno je však jisté: počítal mezi ně Německo a tím i českou kotlinu. Bez spolupráce Německa s Českou republikou se nedá řešit migrační problematika, ani energetická, potravinová a cenová výzva, abych jmenoval některé.

Podle pravidla používat při výchově cukr a bič prezident Trump spojil kritiku Německa s chválou Německa. Německo bylo svedeno na velmi nemocnou cestu, a to jak v imigrační, tak v energetické politice. Na pokraj bankrotu vedla zemi zelená cesta, ale pak přišlo nové vedení. S fosilními palivy a jadernou energií vede Němce zpět tam, kde byli předtím, což je dobře. Baerbocková naslouchala s nehybným výrazem a mlčela, protože protokol nedovoluje komentovat přednášejícího. Připomínám, že ani německý ministr zahraničí, představitel nového vedení, nemohl vypadat šťastně. Proč? Johann Wadephul (CDU) ví, že černo-rudá koalice zatím nepřivedla do sítě žádné nové jaderné elektrárny a pár zdánlivě přátelských slov projev s útoky na Evropu a Organizaci spojených národů nijak ne(z)lepší. Ale jedno je více než pravděpodobné: Trump udělal z kancléře Merze hlupáka. Proč?

V srpnu kancléř Merz byl prezidentem označen za silného vůdce, když sedm trpaslíků z Bruselu a Evropy spěchalo do Washingtonu podpořit ukrajinského prezidenta Zelenského v Bílém domě. Současně ale existuje spekulace o tom, že Trumpova nechuť k Angele Merkelové, která ho během jeho působení v úřadu rozčilovala, pravděpodobně kancléři Merzovi pomáhá. Trump si všiml, že Merz se rozhodl ukončit politický odkaz zejména v migrační politice, že zná USA a výška jeho těla (necelé dva metry) se nikdy nesmí podceňovat.

Kromě toho Trumpova MAGA má svůj německý protějšek v AfD. A kancléř Merz si nedělá žádné iluze o prezidentovi a jeho politice. Doplňuji osobní hodnocení: V dokonalém světě, ke kterému jsme v tuto chvíli daleko, by se shromáždění OSN po tomto vystoupení rychle sešlo na tajném místě a společně by diskutovalo o bezpečnostních opatřeních. Pro Stačilo! by mělo platit osobní doporučení: Vzdát se snahy dostat se ke korytu moci. Proč se tak asi nestane?

Existují osobnosti v hnutí, které KK hodí vidle do cesty k obnově strany a země. Ale: komu není rady, tomu není pomoci. Dokazují to nejenom nedávná prohlášení představitelů Stačilo! o sňatcích, církevní restituci, ale plné ignorování možnosti doplnit svůj volební program prvky staré a nové české hudební a literární tvorby, kterou například představuje Pavlicův Hradišťan a Ulrychových Javory.

Dvě hodiny hledání vzácných zrnek pravdy

Poté, co Jiří Pavlica (Hradišťan) a Hana a Petr Ulrychovi (Javory Beat) na jednom pódiu v roce 2024 společně oslavili významná jubilea sourozenců Ulrychových (Petr 80 let, Hanka 75 a 60 let na hudební scéně), bylo mi ctí navštívit včera koncert Hradišťanu a Javorů v pražském divadle Hybernia.

Není třeba zdůrazňovat, že oba orchestry a jejich vedoucí patří mezi stálice české hudební scény. Svými písněmi přinášejí radost posluchačům už více než padesát let. Jiří Pavlica, který dnes stojí v čele Hradišťanu, byl dokonce po nějakou dobu členem skupiny Javory. Ale existuje i něco cenného: charakter a obsah písní, jejich melodika, inspirační zdroje a v neposlední řadě lidský aspekt – vlídný a upřímný přístup k posluchačům. Obzvláště dnes, v době narůstající hrubosti, idealizace vědění a arogance politických stran a hnutí se svými mýty, sliby a lžemi.

Možná právě proto se obě kapely rozhodly koncertovat společně s programem, ve kterém se představily nejen samostatně, ale společně, a ve kterém zazněly nové písně i nová aranžmá. Bohužel je nevyužila žádná politická strana a hnutí k oslovení voličů.

Ulrychových Javory

Mohli bychom listovat zpět po všech těch už popsaných stránkách. Na mnohých už písmo vybledlo, na mnohých je už skoro nečitelné, některé listy se ztratily. Krásná slova, ohebné věty! Vaším rubem je krátká, děravá a ošidná paměť. Kde tedy hledat vzácná zrnka pravdy? Máme zato, že v lidském díle. Naším hlavním dílem i údělem se staly písně. Tak nějak je napsáno v knize sourozenců, kteří pořád zpívají a koncertují, dokonce se dvěma kapelami!

V dětství oba sourozence výrazně ovlivnila opera: Otec byl operní pěvec (tenor) a sólista Janáčkovy opery v Brně. Petr od sedmnácti byl tři roky mimo domov. Poté vzniklo v Brně studentské divadlo a první Petrovy písničky. Hana v nich zpívala zpočátku nesmělé druhé hlasy. Big beat Vulkán s názvuky folk rocku, vliv slavných skupin šedesátých let a spolupráce s Alešem Sigmundem, abych jmenoval několik vlivů, dvojici postupně proměnila. Jejich písničky dobývaly hitparády. S rockovými Atlantis jsou úspěšní i v zahraničí. Ulrychovy se pomalu dostaly do československých hvězdných výšin.

Kritické období nastalo v roce 1968. Petr hned ráno 21. srpna 1968 zpíval živě do ilegálně vysílaného rozhlasu píseň Zachovejte klid (To ráno bylo klidný jako všechna rána, … a nikdo netušil, že otevře se brána pro křídla strašných ptáků, která nejsou sen. Zachovejte klid, se ozvalo z ticha, přišel k nám někdo, kdo nebyl pozvaný, zachovejte klid, když těžko se dýchá a každou chvíli někdo vběhne do rány. Zbývá mi jenom píseň, a proto zpívám jděte pryč, jděte pryč, pravdu nezničí tanky, my máme pravdu a vy jenom bič, zradu a bič.)

Nedlouho na to spolu s orchestrem Gustava Broma nahrál s Hanou LP Odyssea, první doloženou fúzi rockové kapely a big bandu. Pro Petra platilo, že cimbál je bicí nástroj, že puls houslí je rytmus, který ve světové hudbě nemá obdobu. A že to platí i o vnitřním rytmu moravských táhlých písní. Vznikají Javory jako předobraz československé world music. Písničkář se přitom poznenáhlu změnil ve skladatele. Vznikla monotématická alba Nikola Šuhaj loupežník, Meč a přeslice, Markéta Lazarová. Souběžně pak řada filmových a scénických hudeb: Sonáta pro zrzku, O statečném kováři, Legenda, Radúz a Mahulena, Koločava, My holky z městečka, Díky za každé nové ráno. Toto rozkošatění vrcholí sólovým albem Hany, Tichý hlas.

V roce 2006 nahrávají Javory nové písničky na albu Stromy, voda a tráva. Hana vydává sólovou kompilaci Tichý hlas – to nejlepší z let 1968 až 2006. Jiří Plocek na obalu desky napsal: S občasným přispěním své sestry Hanky vytváří bratr kytici jednoduchých písniček, v nichž cítíme všechno, starý poctivý beat, stejně jako moravskou lyriku a špičkování klezmerské muziky.

Pavlicův Hradišťan

Jiří Pavlica (1953) od roku 1970 působí v orchestru Hradišťan (jako houslista) a od roku 1978 až do současnosti je jeho uměleckým vedoucím. Byl ve svobodném povolání (člen skupiny Javory Petra Ulrycha), pracoval jako redaktor hudebního vysílání Československého (nyní Českého) rozhlasu v Brně, od roku 1994 je opět ve svobodném povolání. Jeho interpretační a tvůrčí činnost je spjata především se souborem Hradišťan.

Na verše Jana Skácela (1929-1989), českého básníka moravské národnosti, prozaika a autora poezie pro děti vznikl celovečerní komponovaný pořad a stejnojmenné album O slunovratu (1999). Za toto dílo získal jako autor hudby cenu nezávislých hudebních kritiků Žlutá ponorka. Zatím posledním autorským albem jsou Vteřiny křehké (2014).

Jako skladatel je Pavlica zařazován do oblasti crossoveru, což vychází z jeho bohaté spolupráce s hudebníky jiných žánrů (jazz, folk, rock, vážná hudba). V českém prostředí spolupracoval např. s Vlastou Redlem, Pavlem Žalmanem Lohonkou, Emilem Viklickým, s hudebními tělesy jako Spirituál kvintet, Bambini di Praga, Brněnský komorní orchestr, sbor Ars Brunensis, Pražská komorní filharmonie. Ze zahraničních osobností to byl např. Alister Anderson z Velké Británie, Yaz-Kaz z Japonska, Dizu Plaatjies z Jihoafrické republiky, Joel Frederiksen z USA.

Kromě koncertování na domácích scénách často vystupoval v zahraničí: hudební festival Cervantino v Mexiku, Stellenbosche v Jihoafrické republice, Womad ve Velké Británii, World Festival of Sacred Music Los Angeles v USA apod.

Výrazné je jeho působení v oblasti scénické kompozice (divadlo, film, rozhlas, televize) a v oblasti duchovní hudby (Missa brevis, 1997, přepracována 1999, orchestrace pro symfonický orchestr 2014, Oratorium smíru 2004, Brána poutníků, oratorium Porta peregrinorum 2012).

7. července 2006 vystoupil na XIV. Všesokolském sletu v Praze se zřejmě jeho nejslavnější písní – Modlitba za vodu – na text básníka Jana Skácela. S písní je spojen následující příběh: V roce 2013 za ním přišli lidé z reklamy, aby ji prodal, což odmítl. Ale držitel práv písně dal tvůrcům reklamy svolení. Pavlica jim ale řekl, ať si to tedy nahrají a nazpívají sami, když na to stejně nemá vliv. To se jim ale nezdálo. Nakonec si dal podmínku, že všichni, kdo se na tvorbě reklamy podílejí, svůj honorář odevzdají na dobročinné účely, což se stalo…

Včera jsem slyšel, pokud se nemýlím celkem 28 písníček. Jedna hezčí a svým textem přesvědčivější než druhá. Viděl a slyšel jsem, proto po dvouhodinovém představení jsem krátce mluvil s aktivními seniory v šatně a dovoluji si vyslovit obdiv a úctu, které v žádném případě nedovolují předvolební debaty. Přičemž by stačilo tak málo nenechat se vézt sliby, mýty a iluzemi vědění, nedovolit infiltraci několika osob a místo toho podívat se do studnice pravdy, krásy a české kultury, udělat si srovnání a nabídku občanům všech generací.

Taková část programu by dovolila integrovat i aktuální téma, které zpracovali James Robinson, Daron Acemoglu a Simon Johnson, kteří obdrželi v roce 2024 Nobelovu cenu za ekonomii za svou průkopnickou práci v oblasti ekonomické historie. Robinson a Acemoglu, vyrostli v Turecku, spolupracují v USA již desítky let, zdůrazňují hodnotu inkluzivních demokracií a společně napsali knihu Proč národy selhávají. Ve svých úsudcích o aktuálním vývoji v USA a ve světě však docházejí k pozoruhodně odlišným závěrům. A o to jde i v nastávajících volbách.

Ty budou pravděpodobně mít s pomocí nápovědy, že Ten, kdo se ve jménu bezpečnosti vzdává svobody, nezaslouží si ani svobodu ani bezpečnost (Benjamin Franklin, 1706–1790) a nejnovějších prohlášení ze zámoří klidnější průběh. Ústavní soud, který dnes rozhodl, pravděpodobně uslyšel růst trávy. Proč?

Kozel je nebezpečný zepředu, kůň zezadu, hlupák ze všech stran, praví staré židovské přísloví. Abych se té trojici vyhnul, jdu si poslechnout Šalomounovu Píseň písní, Motlitbu za vodu a Vynšujem vám, najít vzácné zrnko pravdy, dokud není pozdě. Souhlasu netřeba.