Michal Dlouhý: Četnické podpovídky

Praha 24. dubna 2024

Slovo „podpovídka“ poprvé užil spisovatel Karel Čapek k označení velmi krátké povídky, obsahující pouze pointu. Přesně taková je i kopa četnických podpovídek, časově zasazených do doby Čapkových Povídek z jedné kapsy a Povídek z druhé kapsy. Jednotlivé podpovídky vycházejí ze skutečných případů a událostí, se kterými se setkávali četníci během výkonu své náročné služby.

Vraždy v Pyšelích

V Pyšelích v politickém okrese Jílové u Prahy v Čechách sídlil od roku 1925 Ústav pro chov a výcvik služebních psů četnictva, kde probíhaly pravidelně několikrát do roka kursy pro výcvik služebních psů a jejich vůdců a následně i redresurní kursy starších služebních psů a jejich vůdců.

Ústav, kterému se mezi četníky, ale i veřejností přezdívalo „psí universita“ řídilo od roku 1929 Ústřední četnické pátrací oddělení v Praze.

Od pondělí 12. dubna 1937 probíhal namísto standardního výcviku služebních psů a jejich vůdců v pyšelském ústavu speciální výcvik frekventantů četnické školy zaměřený na praktické pátrání a vyšetřování zločinů.

V místnosti hlavní budovy byla fingována loupežná vražda v místnosti hostince a druhá byla fingována ve volném terénu jako vražda hajného pytlákem v nedalekém lese u Lorety.

Obě vraždy byly fingovány přesně tak, jako by se skutečně udály, na místech činu byly zanechány otisky prstů, stopy bot pachatele a použité vražedné nástroje a zbraně pachatelů.

Úkolem přítomných frekventantů četnické školy bylo provést ohledání míst činů, vyhledat a zajistit pachateli zanechané stopy a využít služebních psů uvedených na stopu pachatele a vyšetřování činů v širokém okolí.

Podařilo se přitom nalézt pachatelem druhého z případů odhozenou skládací pytláckou pušku. V obou případech se podařilo vypátrat „pachatele“, čímž bylo potvrzeno, jak jsou posluchači dobře pro praktický výkon pátrací služby teoreticky vyškoleni.

V sobotu 17. dubna 1937 časně ráno byl velitel pyšelského ústavu vrchní strážmistr Adolf Horák telefonicky požádán okresním četnickým velitelem v Sedlčanech poručíkem výkonným Václavem Virthem o pomoc při pátrání pachateli vražedného útoku spáchaného nedaleko Vrchotových Janovic. Důvodem této neobvyklé žádosti byla skutečnost, že služební pes četnické pátrací stanice v Táboře německý ovčák Dráb nebyl z důvodu svého zranění schopen nasazení na stopu.

Na třicet kilometrů vzdálené místo činu se vydal vrchní strážmistr Horák spolu se dvěma nejlepšími služebními psy a jejich vůdci, které z přítomných četníků a psů pro uvedený úkol vybral.

Na místě činu bylo zjištěno, že předchozího dne, v pátek se pozdě večer vracel dělník Josef Jiroušek z Vrchotových Janovic na kole ze zaměstnání v nedaleké Velké Lhotě domů. Nedaleko samoty Číhavka sestoupil z kola a pěšky stoupal do vrchu. Zhruba kilometr před Vrchotovými Janovicemi byl znenadání zastaven neznámým mužem, který mu elektrickou svítilnou posvítil do tváře a beze slova po něm dvakrát vystřelil z revolveru. Přitom jedna z vypálených střel jej zasáhla do ramene a druhá ho poranila na krku. V okamžiku pustil kolo a dal se z kopce zpět na útěk směrem k Velké Lhotě. Přitom po něm neznámý pachatel vystřelil potřetí. Jeho střelou byl zasažen do zad.

Po spáchání činu neznámý pachatel zřejmě odcizil jízdní kolo napadeného dělníka Jirouška.

Těžce střelbou zraněný muž byl nalezen projíždějícím automobilistou a dopraven do veřejné nemocnice v Benešově, jeho stav byl lékaři, kteří jej ihned operovali, označen jako velmi vážný. Všechny tři vypálené střely způsobily čisté průstřely.

Oba služební psi vypracovali stopu z místa, odkud bylo po dělníku Jirouškovi stříleno po silnici do Vrchotových Janovic, kde ji na náměstí vzhledem ke značnému pohybu osob ztratili.

Vzhledem k tomu, že pachatel po svém činu zřejmě odjel na jízdním kole napadeného, jednalo se zřejmě o jeho stopu z Vrchotových Janovic, odkud šel pěšky na místo činu.

Hlídka táborské pátrací stanice provedla ohledání místa nálezu zraněného a jeho široké okolí, včetně místa, kde k incidentu obou mužů došlo. Byly pořízeny fotografie a náčrtek. Jelikož se nepodařilo nalézt žádnou vystřelenou nábojnici, bylo potvrzeno, že pachatel skutečně použil ke střelbě revolver. Přes veškerou snahu se nepodařilo nalézt ani jednu z pachatelem vypálených střel, které všechny po zranění Josefa Jirouška opustily jeho tělo.

Pátráním místních četníků se nepodařilo zjistit, že by se ve Vrchotových Janovicích a jejich okolí, v době před činem a po jeho spáchání vyskytoval nějaký podezřelý muž, ani výskyt odcizeného jízdního kola.

Výslechem, který prováděl poručík výkonný Virth a velitel táborské četnické pátrací stanice vrchní strážmistr Jokl se nepodařilo od poškozeného zjistit podrobnější popis pachatele a uvedl, že nemá tušení, kdo by mu mohl ukládat o život.

Na rozdíl od dvou případů fingovaných vražd v Ústavu pro chov a výcvik služebních psů četnictva v Pyšelích se pachatele záhadného vražedného útoku na dělníka Josefa Jirouška nikdy nepodařilo vypátrat a případ objasnit, ačkoliv do něho byla zapojena táborská četnická pátračka a četnické stanice z politických okresů Sedlčany a Benešov.

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ PODPOVÍDKY, právě vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.

Kniha bude vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.

 Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.