Zahajujeme sezonu věnovanou české hudbě – Jakobínem Antonína Dvořáka

Brno, 28. září 2023

Dvě následující sezony Janáčkovy opery NdB se budou nést v duchu Roku české hudby 2024. A kterou operou začít českou premiérovou sérii lépe než Jakobínem Antonína Dvořáka, který je sám o sobě holdem české hudbě a všem lidem, co ji mají rádi. Jeho premiéra se koná v neděli 8. října 2023 od 19:00 v Janáčkově divadle.

Premiéra Dvořákova Jakobína se dostane díky projektu OperaVision mezi diváky celého světa. Partnerem přenosu bude opět Česká televize, která představení zaznamená pro ČT ART.

Jakobín je často vnímaný jen jako idylický obrázek doby českého osvícenství, ale spolu s krásnou hudbou se v něm skrývá mnohem víc stále aktuálních témat. Tak vzhůru zpět do školních škamen spolu s režisérem Martinem Glaserem a dirigentem Jakubem Kleckerem, čeká nás humor i drama a hlavně šťastný konec ve skvělém pěveckém obsazení s Pavlou Vykopalovou (Julie), Romanem Hozou (Bohuš), Janem Šťávou (Purkrabí), Lucií Kaňkovou (Terinka), Petrem Levíčkem (Benda) a dalšími.

Je to spíš několik příběhů, které se postupně proplétají, zauzlují, chvíli to vypadá, že se z toho laškování stane temné drama, ale nakonec vše dobře dopadne, zlo je potrestáno, staré chyby odpuštěny a pravá láska zvítězí. A v tom je to právě takové české, malé ale hezké. Češství, nebo jakési zkoumání národní povahy mi přijde jako silné a nosné téma. To, jak se všemu umíme vysmát, jak rychle ohneme hřbet, jak stejně nebojácně umíme v rozhodující chvíli stát za svým a toužit po velkých věcech a po svobodě, jak se dojmeme a pod návalem emocí v mžiku změníme názor o 180 stupňů. Jakobín je takový malý „český živočichopis“, jeho hrdinové oscilují mezi figurkami a velkými dramatickými postavami, přesně podle toho, co se v dané situaci hodí víc. A vše nese hudba jako dramatický činitel a způsob, jak spolu postavy komunikují – šklebí se do tváře posměšnou písničkou, slavnostní serenádou uctívají vrchnost, zcela přirozeně se vyzpívávají ze svého smutku, nebo pomocí hudby odkryjí v duši pravé city.

Martin Glaser

Dvořákův Jakobín náleží vedle Rusalky, Čerta a Káči, Dimitrije a Armidy mezi skladatelova mistrovská díla a je jedním z nejpůvabnějších obrázků českého městečka konce osmnáctého století. Příběh o návratu ztraceného šlechtického syna, který se ve vzdálené Francii zapletl s jakobíny do revolučního dění, a o nepovedených námluvách nadutého purkrabího Dvořák naplnil mistrovskou hudbou pramenící z nejlepších domácích tradic. Každou z postav mistrně vystihl a obdařil ji plnokrevným charakterem – zejména pak venkovský učitel Benda se svou serenádou patří k tomu nejlepšímu, co skladatel vytvořil. A je to právě síla, bezprostřednost, vroucnost a laskavý humor Dvořákovy hudby, co pozvedá sentimentální příběh mezi klenoty české hudby.

Představení je věnované emeritnímu sbormistrovi Janáčkovy opery Josefu Pančíkovi, který letos slaví významné životní jubileum.

Antonín Dvořák

Jakobín

Hudební nastudování                   Jakub Klecker

Režie                                                 Martin Glaser

Scéna                                                 Pavel Borák

Kostýmy                                           David Janošek

Light design                                     Martin Špetlík

Osoby a obsazení

Hrabě Vilém z Harasova                              David Szendiuch

Bohuš z Harasova                          Roman Hoza

Julie, Bohušova žena                     Pavla Vykopalová

Adolf z Harasova                            Tadeáš Hoza

Purkrabí Filip                                   Jan Šťáva

Jiří, učitelský mládenec                 Aleš Briscein

Benda                                                Petr Levíček

Terinka, Bendova dcera                Lucie Kaňková, Eva Esterková

Lotinka, klíčnice                              Jitka Zerhauová

Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB, Dětský sbor Brno

Premiéra 8. října 2023 v Janáčkově divadle

Reprízy: 14. 10., 28. 10., 26. 11., 17. 12. 2023, 7. 1. 2024

Diskuse s inscenátory 17. 12. 2023 ve foyer Janáčkova divadla po představení.

Inscenační tým

Jakub Klecker pochází z brněnské hudební rodiny, od dětství hrál na klavír a k hudbě jej napevno přitáhlo působení v dět­ském sboru Kantiléna. V čele tohoto věhlasného tělesa stál v letech 2006–2020 na pozici uměleckého vedoucího a hlavního sbormistra. Se sborem dirigoval více než 400 koncertů, účastnil se řady prestiž­ních mezinárodních soutěží a festivalů. Klecker vystudoval dirigování u Jiřího Bělohlávka a Tomáše Koutníka na pražské HAMU a poté za­čal působit jako dirigent Janáčkovy opery NdB, na čas se stal i jejím šéfdirigentem. V roce 2010 začal úzce spolupracovat s operním sou­borem Národního divadla moravskoslezského, se kterým každoročně pohostinsky nastudoval několik operních i baletních titulů. V letech 2015–2020 zde působil jako hudební ředitel opery. Jakub Klecker spolupracuje pravidelně také s Národním divadlem v Praze. Na zájezdu brněnské Janáčkovy opery do Ománu v květnu 2014 řídil Dvořákovu Rusalku, která byla pod jeho vedením poprvé uvedena na Arabském poloostrově. V lednu 2013 debutoval s Verdiho Aidou ve Státním di­vadle v Norimberku. Na svém repertoáru má téměř 60 operních nebo baletních titulů. V letech 2019–2022 působil Jakub Klecker jako šéf­dirigent Moravské filharmonie Olomouc. S orchestrem nastudoval a di­rigoval desítky zajímavých koncertů zahrnujících pestrou dramaturgii různých žánrových stylů od baroka po současnost, od klasické symfo­nické hudby po hudbu filmovou, jazzovou či folklórní. Jakub Klecker je pravidelně zván k českým i slovenským orchestrům (SOČR, Symfonic­ký orchestr hl. m. Prahy FOK, PKF – Prague Philharmonia, Janáčkova filharmonie Ostrava, Filharmonie Brno, Komorní filharmonie Pardubice, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, Filharmonie Hradec Králové, Czech Virtuosi, Státní filharmonie Košice, Slovenská filharmonie). V letech 2007 a 2009 vedl Filharmonii Brno na koncertním turné po Japon­sku. Opakovaně vystoupil na Mezinárodním hudebním festivalu Brno, Janáček Brno, Smetanova Litomyšl, Rheingau Musik Festival. V roce 2009 a 2016 dirigoval na festivalu Pražské jaro, v roce 2017 debutoval s Mozartovou operou Figarova svatba ve Wroclavské opeře. Na podzim roku 2019 dvakrát hostoval ve Zlatém sále vídeňského Musikvereinu (Moravská filharmonie Olomouc a Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín).

Martin Glaser začal studovat chemii na Přírodovědecké fakultě UK, ale po dvou letech přestoupil na DAMU, kde absol­voval studia činoherní režie a dramaturgie. Ještě během studií přijal v roce 1998 angažmá v činohře Jihočeského divadla v Českých Bu­dějovicích, kterou pak od ledna 2006 vedl jako umělecký šéf. Od lis­topadu 2013 je ředitelem NdB. Během svého pů­sobení v Jihočeském divadle profiloval soubor jako moderní činohru ansámblového typu s důrazem na souhru hereckých osobností a sou­časnou dramatiku, která tvořila základní pilíř repertoáru. Řadu domá­cích i zahraničních her uvedl v české premiéře. Ve svých inscenacích se nejčastěji zabývá tématem hry, manipulace a moci (Havel – Odchá­zení, Shakespeare – Macbeth, Něco za něco, Hampton – Nebezpečné vztahy, Trier – Kdo je tady ředitel, Lausund – Benefice, Maupasant – Miláček, Mastrosimone – Jako naprostý šílenci), víry a fanatismu (Schwab – Prezidentky, Słobodzianek – Pro­rok Ilja, Corneille – Polyeuktos) a rozpadem tradičních morálních hod­not (Zelenka – Očištění, Crimp – Misantrop, La Bute – Tlustý prase). Často se vrací i k tématu outsiderství, osamělosti a vykořeněnosti (McDonagh – Osiřelý západ, Mrzák inishmaanský, Belbel – Mobil, Ved­ral – Kašpar Hauser, Egressy – Portugálie, Čechov – Tři sestry). Spolu s dramaturgyní Olgou Šubrtovou vytvořil úspěšný autorský tandem (transkripce juvenilie Jaroslava Havlíčka Muž sedmi sester, adaptace novely Nathanaela Westa pod názvem Utěšitel, původní hra Blackout). Velkému zájmu publika se těší i hry a adaptace, které napsali pro otáčivé hlediště v Českém Krumlově. M. Glaser pravidelně hostuje v divadlech v Praze, Brně, Ostravě, Olomouci, Liberci, Pardubicích a v Plzni. Za olomoucké na­studování Arabské noci Rolanda Schimmelpfenniga získal cenu Josefa Balvína, kterou uděluje Pražský divadelní festival německého jazyka. Inscenace Nebezpečné vztahy byla oceněna jako nejpozoruhodnější umělecký počin přehlídky České divadlo v roce 2008. Zelenkovo Očištění bylo v cenách Nadace Alfréda Radoka vyhlášeno jako nejlepší uvedená nová česká hra. In­scenace Tlustý prase získala Cenu studentské poroty na pardubickém Grand festivalu smíchu. Havlovo Odcházení bylo vybráno na prestižní plzeňský festival Divadlo, Prezidentky a Mobil byly uvedeny na hradec­kém festivalu Divadlo evropských regionů. Pro činoherní jeviště NdB inscenoval Františákova Havla v zemi čeledínů, Havlíčkovy Petrolejové lampy, Teror Ferdinanda von Schirach, Shakespearovo Něco za něco, vlastní adaptaci románu Hana A. Mornštajnové, Kunderovy Majitele klíčů ad. S hudebními žánry se seznámil nejprve při režii muzikálů Fun­ny Girl v plzeňském divadle a Malované na skle v budějovické činohře. První operní režií byl Verdiho Otello a následovala Schumannova opera Geno­veva, s brněnským souborem nastudoval Janáčkovu Její pastorkyňu, Čajkovského Pikovou dámu a Evžena Oněgina a Verdiho Dona Carlose a Otella.

Pavel Borák, brněnský rodák scénograficky činný od roku 1994. V roce 1999 absolvoval DIFA JAMU. Při dosud více než stovce realizací opakovaně spolupracoval s režiséry Matějem T. Růžičkou, Zojou Miko­tovou, J. A. Pitínským, Ondřejem Elbelem, Pavlem Šimákem, Martinem Glaserem a dalšími, od roku 2008 pravidelně spolupracuje s režisérem Romanem Polákem. Za scénu k inscenaci Molièrova Misantropa ve Slo­venském komorném divadle v Martině získal ocenění DOSKY za nejlep­ší scénografii sezony 2009/2010 na Slovensku, scéna pro představení Bratia Karamazovovci získala nominaci na cenu DOSKY 2013, stejně jako scéna pro drama Nevesta hôľ v roce 2015. V NdB vytvořil scéno­grafie pro opery Bludný Holanďan, Její pastorkyňa, Piková dáma, Don Carlos a Otello, na repertoáru jsou též představení Petrolejové lampy, Teror a Hana v režii Martina Glasera. V NdB oceňuje vstřícnost a profesio­nalitu zdejších dílen, která vysoce přesahuje průměr mnohých českých i slovenských divadel. Výběr z realizací: Hedda Gabler, Arkádia, Buddenbrookovci, Mercedes Benz, Herodes a Herodias, Tri sestry, Triptych, Bratia Karamazovovci, Bačova žena – vše režie Ro­man Polák, SND Bratislava; Láska na Kryme, režie Marián Amsler, Diva­dlo Astorka Korzo 90’, Bratislava; Potkany, režie R. Polák, DAB Nitra; Víra, láska, naděje, režie Kamila Polívková, Divadlo Komedie, Praha; Ucho, režie Ondřej Elbel, HaDivadlo, Brno; Tvář v ohni, režie Martin Ti­chý, Divadlo F. X. Šaldy, Liberec; Smrt Hippodamie, režie J. A. Pitínský, Městské divadlo Zlín; Hvězdy nad Baltimore, režie J. A. Pitínský, Diva­dlo Husa na provázku, Brno; Romeo a Julie, režie Pavel Šimák, Horácké divadlo Jihlava; Ředitelská lóže, režie Ondřej Elbel, HaDivadlo, Brno; Večer tříkrálový, režie Roman Polák, Městské divadlo Brno; Murlin Mur­lo, režie Pavel Šimák, Divadlo Husa na provázku, Brno; Jeden den Ivana Děnisoviče, režie M. T. Růžička, Divadlo v 7 a půl, Brno; Calandriáda, režie Zoja Mikotová, Městské divadlo Zlín; Divá Bára, režie M. T. Růžič­ka, Divadlo v 7 a půl, Brno; Faidra, režie Martin Tichý, Činoherní studio Ústí nad Labem. Inspiraci čerpá pokud možno všude, kromě divadla.

David Janošek vystudoval Střední školu umění a designu v Brně, obor Design nábytku a interiéru, kde však už od druhého ročníku výrazně inklinoval k divadlu a scénografii. Následovalo studium Vyš­ší odborné školy restaurátorské, kterou absolvoval v roce 2012 a již od 3. ročníku studoval souběžně s činoherním herectvím na JAMU. Absolvoval v roce 2015 a krátce nato se stal členem činoherního sou­boru Národního divadla moravskoslezského. Od roku 2019 pracuje jako herec a scénograf na volné noze. Od roku 2016 spolupracuje coby scénograf a kostýmní výtvarník s divadly napříč republikou, zejména pak s Národním divadlem Brno – Veselá vdova (2023), La bohème (2021), Ferda Mrave­nec (2020), Zápisník zmizelého (2020), Labutí jezero (2019), Kocour v botách (2018), Amadeus Mozart (2018), Národním divadlem mo­ravskoslezským – Bludné balvany (2020), Robert ďábel (2019), Te­ror (2018), Tajemství (2017), Zob, zob, Zoban (2017), Divadlem Petra Bezruče – Mechanický pomeranč (2020), Heda Gablerová / Teorie dospělosti (2019), Mistr a Markétka (2019), Slováckým divadlem – Tom na farmě (2019), Moravským divadlem Olomouc – Cornevillské zvonky (2020), Dům Bernardy Alby (2020), Mamzelle Nitouche (2019), Splašené nůžky (2018), Vzpoura nevěst (2017), Komorní scénou Aré­na – Slepice (2017), Východočeským divadlem Pardubice – Sherlock v nesnázích (2020), Slezským divadlem Opava – Čarostřelec (2019), Mamzelle Nitouche (2019), Pták Ohnivák (2018), Arizona lady (2017), Jihočeským divadlem v Českých Budějovicích – Così fan tutte (2021), Evžen Oněgin (2021), Její pastorkyňa (2018), Městským divadlem Zlín – Saturnin (2019), Mikve (2018), Divadlem loutek Ostrava – Mu­minci: Čarodějův klobouk (2018), Brněnskou filharmonií – Vítězství nad sluncem (2017), Divadlem Polárka – Nasreddin / Enšpígl (2017), Siddhartha (2018), Homo Zabijens (2018) atd. Na Slovensku spo­lupracoval se Státní operou Banská Bystrica na inscenaci Sedlácká čest / Komedianti (2019) a se Slovenským národním divadlem při přípravě Storočnice SND (2020). Opakovaně spolupracuje s režiséry J. A. Pitínským, Magdalenou Švecovou, Jankou Ryšánek Schmiedtovou, Luborem Cukrem, Hanou Mikoláškovou, Zuzanou Fischerovou, Terezou Říhovou a dalšími. Coby herec momentálně spolupracuje s Letními shakespearovskými slavnostmi v Praze a Ostravě, Národním divadlem moravskoslezským, Národním divadlem a Divadlem Spejbla a Hurvínka v Praze. Mimo hraní a scénografii se věnuje řezbářství, práci ve filmu a reklamě a pedagogické činnosti. Od roku 2021 je ředitelem Divadla Spejbla a Hurvínka.

Martin Špetlík vystudoval Gymnázium Jana Palacha v Turnově, kde byl přítomen zformování amatérského divadelního souboru, v němž od roku 1996 působil i jako osvětlovač. Po maturitě byl přijat na Fakultu architektury ČVUT v Praze. Univerzitního studia v druhém roce zanechal a po sérii obskurních zaměstnání se navrátil k divadlu. V roce 2003 pracoval jako osvětlovač v Dejvickém divadle, v roce 2004 nastoupil do Švandova divadla na Smíchově na pozici mistra scénické­ho osvětlení. Během tohoto angažmá spolupracoval i s dalšími divadel­ními skupinami, např. Divadlo Continuo. V roce 2007 na vlastní žádost odešel ze Švandova divadla a od té doby pracuje jako light designer na volné noze. Spolupracoval mimo jiné s následujícími divadelními sku­pinami: Compagnie Décalages (CZ/FR), Teatr Novogo Fronta (RUS/CZ), Krepsko (FIN/US/CZ), Spitfire Company (CZ), Divadlo Continuo, Silo Theatre (NL), Debajehmujig Theatre Group (CAN). Specializuje se na fy­zické či taneční divadlo a na sitespecific, případně objektové a vizuální divadlo. Z pedagogických zkušeností lze zmínit několikaměsíční půso­bení v kanadské indiánské rezervaci Wikwemikong, kde krom instalace scénického osvětlení pořádal workshopy light designu. Přednášky vedl mimo jiné i na berlínské Die Etage. V roce 2011 vedl osmidenní semi­nář Světlo a tma na festivalu Jiráskův Hronov.