Jan Campbell: Mnichov, včera a dnes

Praha 18. února 2018

Před 11 roky (2007) popsal prezident Putin na Mnichovské bezpečnostní konferenci svět, jehož vývoj mírovými prostředky se dnes jeví nemožný. Stačí se podívat na témata probíhající bezpečnostní konference, výrazy obličeje referentů při projevu, uvědomit si propast v názorech a hodnocení situace ve světě, včetně prakticky obkrouženého Ruska raketami, základnami a státy s pomatenými vůdci. Představené možností řešení rostoucích a nekontrolovatelných bezpečnostních rizik, a použitý jazyk referentů, dovoluji i nevěřícímu se přesvědčit, že pes zahnaný do kouta nejenom štěká, ale i kouše.

Prezident Trump se narodil v roce Psa. Povrchní rozvaha nad referátem jeho bezpečnostního poradce H.R. McMastera, ve kterém označil RF jako revizionistickou mocnost a nad výrokem, který vyprovokoval intervencí Senátor Konstantin Kossačov, potvrzují transformaci štěkání do kousání. Ruský senátor sdělil přítomným, že v Rusku je 10x více amerických kybernetických útoků, než ruských v USA.  Intervenci senátora vyprovokovala 37 stránková žaloba zvláštního vyšetřovatele Robert S. Muellera. Týká se údajného ovlivňování amerických prezidentských voleb. Tvrzení McMastera, že důkazy jsou nepopiratelné, indikuje, že nejenom prezident Trump může přejít od štěkání ke kousání. První na řadě bude EU, po té asymetričtí spojenci. Přímé kousnutí RF si mohu představit pouze v případě změny prezidenta v Kremlu. Dnes ne, ani po výroku McMastera.  Ministr zahraničí Lavrov označil žalobu za blábol do té doby, než budou předloženy dokumentární důkazy. Prezident Trump má za to ale ode dneška problém: 1) Bezpečnostní poradce se v Mnichově veřejně ztotožnil s názorem amerických tajných služeb, s prací a žalobou vypracovanou vyšetřovatelem Muellerem. 2) Vicepresident Pence a zmocněnkyně Ministerstva pro kybernetickou bezpečnost, Jeanette Manfra, ovlivňování voleb v USA RF dementovali. Překvapení členů americké delegace z výroku McMastera mohl nezaregistrovat jenom slepý a hluchý. 3) Trestuhodná neznalost nejbližších poradců prezidenta Trumpa, především skutečnosti, že historie trestá za (její) neznalost.

Evropští občané by si měli uvědomit nejenom, že rostoucí vliv Ruska ve světě není jeho vinou, ale vinou Západu, a že Mnichovská bezpečnostní konference, které se účastní přibližně 20 hlav států a přibližně 80 ministrů obrany a zahraničních věcí, se odehrává 80 let po té, co byla podepsána Mnichovská dohoda mezi Velkou Británií, Francií, Itálií a Německem. Dohoda byla podepsána v prostředí podobném dnešnímu: Přepisování historie, nesprávné hodnocení situace a následků rozhodnutí, transformace kapitalismu do nacionalismu a fašismu. Dohoda odstartovala druhou světovou válku, byla použita v poválečném Norimberském procesu k omluvě a odůvodnění válečných zločinů: Vytěsnit Rusko. Žádná bezpečnostní konference bez referátu z Albionu se nemůže nazývat bezpečnostní. To dokazuje vystoupení britské premiérky May v Mnichově. Po slovech chvály o sdílené snaze v boji proti nebezpečím neznajícím hranic, výhodách spolupráce a společné obraně (evropská bezpečnost je (také) naše bezpečnost) a podobných komplimentech si mnozí přítomní mohli myslet, že paní May přiletěla do Mnichova ohlásit konec brexitu. Na špek z Albionu naletěl dokonce zkušený diplomat a šéf konference Wolfgang Ischinger, když se ptal: Nebylo by vše jednoduší, kdyby Velká Británie zůstala v EU? Potlesk naivních byl rychle u konce, když paní May s cynickým úsměvem odpověděla stručně a jasně: My odejdeme z EU. Porovnání slov chvály o sdílené snaze s odpovědí panu Ischingerovi mi dává na vědomí, že pragmatická paní May přijela do Mnichova omezovat škodu. A vyslovit varování poukazem na vojenskou sílu velké Británie, její moderní vojska a profesionalitu tajných služeb. To vše zabalila do tvrzení, že Velká Británie zůstane bez podmínek oddaná evropské bezpečnosti (Das Vereinigte Königreich bleibt der europäischen Sicherheit bedingungslos verpflichtet) a krátkých, jasných vět: Vy nás potřebujete. Nezapomínejte na to! Neměli bychom se nechat řídit politickou doktrínou a ideologií. Přeloženo do srozumitelné řeči to znamená varování EU: Netrvejte na tom, aby výhody EU mohli využívat pouze ti, kteří nesou její povinnosti. Že se paní May trefila do černého, dokazuje reakce prezidenta EK Jean-Claude Junckera: Nejsme ve válce s Velkou Británií…neměli bychom ale míchat jablka (bezpečnost) s hruškami (s obchodem). Skutečností zůstává: EU potřebuje Velkou Británii.

Že tomu tak je, potvrdil i spolkový ministr zahraničních věcí Sigmar Gabriel. Ve svém referátu popsal svět jako ponurý a tmavý. Není možné si být jist, zda li poznáme Američany (wir nicht mehr sicher sind, ob wir die Amerikaner wiedererkennen) v době, kdy čelíme výzvě ČLR a máme strach z Ruska. Tyto státy, podle Gabriela, zpochybňují liberální západní světový řád. Vývoj v Sýrii směřuje k válce partnerů (USA a RF) a olympiáda pozastavila eskalaci na Korejském poloostrově. Ministr Gabriel požadoval evropskou chvilku (europäischen Moment) dovolující transformovat  nepřítele, přes partnerství, do přítele. Byla to reference na vznik EU. Ale i pomůcka pro vysvětlení skutečnosti sdělené panem Ischingerem: Někteří šéfové vlád z členských zemí NATO a EU nechtěli sedět vedle sebe na pódiu. Ministr Gabriel doplnil: Nikdo by se neměl snažit rozdělovat EU, ani Rusko, ani Čína, ale ani Spojené státy. (Niemand sollte versuchen, die Europäische Union zu spalten, nicht Russland, nicht China, aber auch nicht die Vereinigten Staaten).

Proto nepřekvapil mladý rakouský spolkový kancléř Sebastian Kurz poznámkou, že EU se podobá starému manželskému páru (altes Ehepaar). Metafora na migrační politiku – tady a tam občas špatně odbočila (da und dort falsch abgebogen), zprostředkovává společně s výzvou na lepší ochranu vnějších hranic EU dojem, že mladý kancléř si pomalu a jistě uvědomuje, kdo drží eso v ruce. Proto štěkal tiše a přešel k potřebě zkrotit regulační běsnění EU, které, nejenom podle kancléře, ale i podle mého přesvědčení ze studia některých bruselských dokumentů představuje opravdové nebezpečí pro malé a střední podnikatele.

Nepřekvapil pes z Polska, ani čokoládový pes z Ukrajiny. Ten přišel na pódium – po té, co NATO odmítlo jeho státu brzké členství, s prostřílenou vlajkou EU a výzvou zakázat celosvětově ruskou. Asi i proto mohl referovat – repetovat na konci dne v prakticky prázdném konferenčním sálu. O vystoupení českého herce – ministra nevím, a nemám potřebu vědět. V Praze mi to sdělí média. Dnes se řídím starou pravdou: Čím méně vím, tím lépe spím. Souhlasu netřeba.