Petr Trombik: Brusel, komisaři, konvent a historie říši

Praha 19. prosince 2017

Nikdo z českých politiků,  včetně jednoho ze Slovenska,  nemůže nebo nechce uvěřit,  že Schulz to myslí s budováním nové Evropy nebo Nové Evropy či Evropské federace vážně. Někteří si dokonce myslí,  že chce jen neněmecké Evropany proti EU naštvat.

Pokud vám euroterminologie zní nebezpečně,  pak vás ještě nevýuka historie nepostihla na vzdělání i paměti.

Jak to v Bruselu posledních pár desetiletí chodí? Nejdříve si euroelity pořídily sbor komisařů,  jako po VŘSR v Rusku a víme,  jak to pak v SSSR na dlouhá léta dopadlo. Gulagy a podobné vymoženosti výchovy člověka nového typu. Jak to dosud znalci dějin připomínají,  kupodivu Rusům,  nikoliv třeba Dzugasvilimu a tím pádem Gruzincům.

Teď nám chce pan Schulz pořídit konvent,  jak po velké francouzské revoluci,  v letech (1792-1795,  odvozeno od conventus: sejít se dohromady). Víme,  jak to tehdy dopadlo. Sešli se dohromady a mnozí sešli potom,  následkem konventu,  ze světa. Gilotina dopadala na hlavy urozené i neurozené. Francouzi jsou na svou velkou revoluci,  která je srovnala,  hrdi.

Věřte,  pan Schulz to myslí smrtelně vážně,  jinak Němci myslet ani neumí. S budováním 2. říše  Bismarckem,  s budováním 3. říše Hitlerem. Němci myslí vždy všechno vážně,  jak byste neznali německé filmové komedie. Už jste se na nějaké zasmáli?

V XIX. st. to budování německé říše začalo dobře,  budováním jakéhosi spolku, celního,  pak hospodářského a těch Němecek bylo tehdy přes tisíc. Království, knížectví,  vévodství,  mnoho samostatných měst a snad i vesnic. Habsburkové se na to celá staletí koukali,  z Prahy a pak Vídně a nakonec,  ještě za Napoleonova zavádění nových evropských pořádků,  od toho nepřehledného pinožení německých států a státečků raději odvrátili zrak a zřídili si vlastni,  rakouské císařství. Což dělat neměli,  aspoň z hlediska vlastní budoucnosti.

Pomalu ale jistě se různorodá německá samostatná panství začala sjednocovat okolo Pruska,  což byl také německý stát. Zpočátku po dobrém,  třeba na sněmu ve Frankfurtu,  kam pan Schuselka pozval i pana Palackého. Stará,  1. říše už neexistovala,  nová ještě nebyla,  tak se to Němcům i Prusům pletlo,  na rozdil od českého historika,  který minulost znal.

A když to nešlo po dobrém,  tak to šlo jinak. Prusko-Dánská válka (1848-1851, pokračování 1864) Prusko -Rakouská válka (1866). A když  proběhla Prusko-Francouzská válka,  bylo vymalováno,  2. říše byla na světě,  rovnou ve Versailles, 1871.

I Británie,  tehdy  ještě  opravdu velká, se tomu nestačila divit. Jen začala mít obavy, aby 2. říše nesjednotila zbytek Evropy. Škoda, mohli jsme mít už sjednocování Evropy dávno za sebou.

Nějak tomu sjednocování kontinentu musela Velká Británie učinit přítrž. Jistě že si válku nepřála, ale když  2. říše začala budovat loďstvo, musela GB něco podniknout, nějak na kontinentu musela opět začít konat.  Na což dva bratránkové anglického krále doplatili,  jeden dokonce hrdlem, druhy jen ztratil trůn.. Němec Němce nešetřil. Ať je to Hannover nebo Hohenzollern. Kdo na trůnu vydrží, přejmenuje se z Hannovera na Windsora nebo z Battenberga na Mountbattena. Babička Viktorie by měla z vnuků radost.

Ale povedlo se, stará diplomatická finta s kontinentální válkou se Britům vyplatila. Ve Versailles ukončili pomstychtiví Francouzi existenci 2. říše,  i když  jen Francie a Beneš mohli věřit, ze versailleský mír vydrží déle než 20 let. Za pobaveného pohledu z póza kanálu a za tiché ignorance z póza Atlantiku. Myslíte,  že tehdejší evropští politici byli příčetní,  když  uspořádali mírovou konferenci a dvě z hlavních evropských mocností, Německo a Rusko,  na ni nepozvali? Tak se podívejte na ty současné evropské politiky.

Nedělejte si iluze,  ani tomu nejzpupnějšímu současnému českému politikovi, včetně toho ze Slovenska, nevydrží jejich euroskepse déle než Benešova vira ve Versailleský mír.

Z britského souostroví se už opět dívají po brexitu na kontinent v klidu, jsou za vodou. Jejich bratránkové za Atlantikem sice v klidu nejsou, ale mají dost globálních starostí všude jinde, dokonce i doma. Tak těm na kontinentu dovolí, aby opět řešili své problémy sami. Nakonec někomu přijdou zase na pomoc,  jako v těch předchozích světových válkách.

První světová válka skončila tak jak skončila a my Češi můžeme být rádi i když  ne kvůli úřednicko-zednářským schopnostem našich politiků ve Versailles. Určitě však máme důvod k spokojenosti,  protože jeden záměr 2. říše Viléma II., vnuka císařovny indické a královny anglické, prozatím nevyšel. Co bylo tím záměrem? Nebyl to nějaký prázdný žvast Hohenzollerna, když  Vilém II. řekl otevřeně, že je to válka Germánů proti Slovanům. To se týkalo nejen carových poddaných, ale i valné části c. a k. poddaných Františka Josefa,  známého mezi Čechy jako starý Procházka. To, co nedovolil Bismarck Hohenzollernům po vítězné válce 1866, totiž rozbití Habsburské monarchie,  by nutně následovalo po vítězství ústředních mocnosti, Trojspolku.

To byl asi skrytý, postranní cíl posledního Hohenzollerna a vítěznou válku ústředních mocností bychom tak pocítili na vlastni slovanské kůži.. Nakonec své odveké nenávisti k habsburské  monarchii dali průchod Francouzi, jako praví dědicové Bourbonu. Monarchie už svůj smysl,  jako ochrana křesťanské Evropy proti Turkům, beztak ztratila.

Snad nás Nová Evropa, třeba s panem Macronem v čele,  ochrání před novými hrozbami, tak jako francouzská diplomacie nás vždy ochránila před starou bídou evropské politiky.

Snad  není Schulzova evropská vize jen rafinovaným tahem paní Merkelové francouzským pěšákem,  na jehož počest pojmenoval tento knihovnický poténtat novou sjednocovací evropskou sešlost „konventem“. Snad opět s hlavou na krku přežijeme tu francouzsko-německou svobodu i blahobyt. Tak jako Frankfurtský sněm a následující Říše.

Omlouvám se za ten zkratkovitý a zbrklý historický exkurz, ale je to kvůli extrapolaci naší blízké národní i státní budoucnosti,  která k nám dorazí rychle, díky německé důkladnosti a francouzské všestrannosti. A britské lhostejnosti. Od roku 1815 až do roku 1945 totiž vodili francouzskou mocenskou  atrapu vždy Britové. Posledního půl století ji vedou Němci. Aspoň nějaký vývoj lze tedy v Evropě sledovat.

Kladete si otázky jako např. proč nejel Palacký v r. 1848 do Frankfurtu na sněm a proč jsme se nenaučili už v XIX. st. všichni raději německy a nezapomněli na jakousi slovanskou hantýrku? Tak si už můžete odpovědět. Protože ještě  v téhle dekádě dostaneme pozvání na konvent do Bruselu. Palacký se bude v hrobě obracet,pozvánku totiž neodmítneme. S angličtinou to nepřehánějte a vyčkejte, zda po konventu budeme mluvit francouzsky nebo německy.

 A pamatujte: „historia magistra vitae“. Nebo raději zapomeňte.