Statistická data potvrdila obavy zemědělců
Praha, 31. března 2026
Změna dotací opřená o ideologický mýtus ničí české produkční zemědělství
Aktualizovaná data Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI) za rok 2024 potvrzují, že změna nastavení přímých plateb v rámci Společné zemědělské politiky v ČR výrazně poškodila ekonomiku středních zemědělských podniků. Vede to mimo jiné k prodeji některých z nich větším hráčům na trhu. Právě střední zemědělci přitom tvoří páteř české produkce potravin. Zemědělský svaz proto navrhuje změnu nastavení redistributivní platby. Finální výsledky hospodaření zemědělců za loňský rok představují zhruba stoprocentní nárůst oproti předcházejícímu roku, z hlediska dlouhodobého vývoje se ale jedná o podprůměrný rok a s ohledem na nízké ceny komodit a konflikt na Blízkém východě není výhled pro rok 2026 optimistický.
V případě podniků okolo 600 hektarů poklesla ziskovost o více než 80 %
Od roku 2023 začala v České republice platit nová redistributivní platba, která přesouvá 23 % rozpočtu přímých plateb na prvních 150 hektarů každého podniku. Politicky byla tato změna obhajována představou, že větší podniky se mají více „uživit trhem“ a menší podniky potřebují větší podporu.
Aktualizovaná data Zemědělské účetní datové sítě (FADN), která pro Českou republiku zpracovává ÚZEI, za rok 2024 ale ukazují, že tento předpoklad neodpovídá realitě.
Ještě v roce 2022 činil důchod ze zemědělské činnosti na hektar u podniků o průměrné velikosti 37 hektarů 10 022 Kč/ha, u podniků o velikosti 155 hektarů 9 951 Kč/ha, u podniků kolem 595 hektarů 8 511 Kč/ha a u největší kategorie podniků 7 833 Kč/ha. Rozdíly existovaly, ale nebyly tak dramatické.
Po zavedení redistributivní platby se však ekonomické nůžky rychle rozevřely. V roce 2023 klesl důchod na hektar u podniků kolem 600 hektarů na 1 490 Kč/ha a u největších podniků na 2 894 Kč/ha, zatímco menší podniky zůstaly na úrovni 8–9 tisíc Kč/ha.
Data FADN za rok 2024 tento trend potvrzují. Podniky kolem 600 hektarů dosahují pouze 1 681 Kč/ha, největší kategorie podniků 546 Kč/ha, zatímco menší podniky se pohybují mezi 7 775 a 8 621 Kč/ha.
„Data ukazují, že všichni zemědělci byli bez dotací ve ztrátě už před změnou systému. Rozdíl je pouze v tom, že jedněm jsme přilepšili a druhým jsme významnou část podpory vzali. Přitom právě střední a větší podniky zajišťují rozhodující část české produkce potravin,“ říká předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha.
Nemůžeme chtít obojí současně
Současná debata o zemědělské politice je podle Zemědělského svazu vnitřně rozporná. Na jedné straně zaznívá kritika větších podniků za to, že hospodaří příliš intenzivně a měly by více omezovat výrobu, snižovat používání přípravků, nechávat část půdy ladem nebo zvyšovat náklady na ochranu krajiny a welfare zvířat. Na druhé straně se od stejných podniků očekává, že se „uživí trhem“ bez veřejné podpory.
„Nemůžeme chtít obojí zároveň. Buď po zemědělcích chceme, aby se živili trhem – pak jim ale musíme nechat prostor vyrábět efektivně a konkurovat. Anebo po nich chceme, aby hospodařili méně intenzivně a plnili více environmentálních požadavků. Pak jim však musíme tyto vyšší náklady kompenzovat,“ upozorňuje Martin Pýcha.
Zvláště problematické je, že nejvyšší podporu dnes dostávají podniky s nejnižší produkcí na hektar. U nejmenších podniků se výše dotací na korunu produkce po zavedení redistribuce zvýšila přibližně z 50 na 70 haléřů. Naopak větší podniky, které produkují nejvíce, o významnou část podpory přišly a podíl jejich dotací na jednu korunu produkce klesl na 16 hal.
Právnické osoby ve ztrátě
Když se v datech FADN za rok 2024 podíváme na skupinu právnických osob, celá tato kategorie je v průměru ve ztrátě.
FADN přitom pracuje s velikostními kategoriemi podle počtu hektarů, kterým přiřazuje poměrně zavádějící názvy. Například nejvíce postižená kategorie farem o výměře okolo 600 hektarů figuruje pod názvem „velké” farmy. Přitom z hlediska standardní klasifikace EU rozdělující firmy na malé, střední a velké podle obratu a počtu zaměstnanců, je drtivá většina farem této velikosti středními firmami, v případě čistě rostlinné výroby některé spadají i do kategorie malých firem
Také je třeba rozlišovat mezi ziskem, tedy účetním výsledkem konkrétního podnikatele, který mu zůstane po odečtení všech nákladů, odpisů, úroků a daní, a důchodem ze zemědělské činnosti, který je statistickým ukazatelem používaným Eurostatem a ČSÚ pro celé odvětví. Započítává se do něj mimo jiné i odměna za neplacenou práci vlastníků a rodinných příslušníků, výnos z vlastní půdy a kapitálu.
Důchod ze zemědělské činnosti tak může opticky vypadat lépe než skutečný zisk podniků. Důvodem je, že statistika počítá celé odvětví dohromady a zahrnuje i nepeněžní položky či odměnu vlastní práce, zatímco podnik musí reálně zaplatit zaměstnance, splátky úvěrů, nájmy, investice nebo daně.
Střední farmy končí
Dopady současného nastavení se již začínají promítat i do rozhodování konkrétních zemědělců. Příkladem je farmář Pavel Reš, který se nedávno rozhodl svůj podnik prodat.
V průběhu tří dekád vybudoval z nuly farmu obhospodařující okolo 600 ha převážně vlastní půdy, diverzifikoval také do nezemědělských aktivit. V loňském roce vyhodnotil všechny ekonomické a dotační faktory a rozhodl se podnik prodat dříve, než by se dostal do ztráty. Za hlavní problémy považuje celkové nastavení zemědělské politiky, které podle něho neumožňuje středně velkým zemědělcům ekonomicky přežít. Balíček důvodů pro prodej farmy tak zahrnoval zhoršující se ekonomiku podniku, pokles veřejných podpor po zavedení redistributivní platby a především ztrátu perspektivy do budoucna.
„Člověk celý život buduje hospodářství, investuje do něj a pak zjistí, že mu stát každým rokem přidává další povinnosti, zatímco ekonomika se zhoršuje. Přál bych si, aby se zemědělská politika na úrovni EU i České republiky zásadně změnila, aby k podobnému kroku jako já nemuseli sáhnout i další farmáři,“ říká bývalý zemědělec Pavel Reš.
Podle Zemědělského svazu nejde o ojedinělý případ. Stále více středních zemědělců dnes řeší, zda má smysl pokračovat, nebo podnik raději prodat.
Souvisí to nejen s ekonomikou, ale také s otázkou generační obměny. Mladí lidé obtížně hledají motivaci převzít podnikání, které znamená více práce, více rizika, minimální volný čas a často i nižší příjmy než v jiných oborech. Podobný problém se týká i zaměstnanců. Zemědělství patří dlouhodobě mezi odvětví s nejnižšími mzdami v České republice.
„Těžko můžeme chtít po mladé generaci, aby zůstávala v zemědělství, když jí současně nabízíme stále náročnější práci, stále přísnější regulaci, nižší výnosy a nejistou budoucnost,“ dodává Martin Pýcha.
Neúměrně vysokou sazbu redistributivní platby je potřeba změnit
Pokud stát dramaticky změní rozdělování veřejných prostředků v sektoru, ve kterém jsou ekonomické subjekty, bez ohledu na svoji velikost, v průměru celé ČR po odečtení dotací ve ztrátě, je třeba takové rozhodnutí dělat citlivě a po důkladné diskusi se všemi aktéry, protože logicky významnějším snížením podpor některé skupině podnikatelů rozhoduje o jejich existenci a neexistenci. Data za rok 2024 potvrzují velmi tvrdý dopad změny z roku 2023 na střední kategorii farem, která stojí za většinou produkce potravin v ČR. Proto je důležité otevřít debatu o úpravě současného systému přímých plateb na národní úrovni.
„Data FADN potvrzují, co jsme říkali už dříve. Současné nastavení redistributivní platby v ČR likviduje střední podniky. A proto bychom toto nastavení měli změnit,” dodává Martin Pýcha.
Hospodářský výsledek zemědělství za rok 2025
V lednu Zemědělský svaz odhadoval dle interního šetření mezi svými členy hospodářský výsledek českého zemědělství za rok 2025 na 9,6 miliardy korun. Poté, co zemědělci v pokračování šetření uvedli hodnoty zisku, které skutečně odevzdali v daňovém přiznání, celková hodnota je 10,7 miliardy korun. Jde sice přibližně o dvojnásobek oproti mimořádně špatnému roku 2024, v delší časové řadě však stále patří mezi podprůměrné výsledky.
Zlepšení bylo způsobeno především dobrou cenou mléka. Mléčných farem je v České republice přibližně pouze 1 500 z celkových 30 tisíc zemědělců. Pozitivní byl rok 2025 také například u cen hovězího masa. To ale nedokáže vykompenzovat několik let stabilně nízkých cen rostlinných komodit, které jsou často pod výrobními náklady.
„Navíc výhled pro letošní rok se po zhoršování cen živočišných komodit a současném růstu cen pohonných hmot a hnojiv v souvislosti s konfliktem na Blízkém východě opět zhoršuje. Pokud se nezmění základní nastavení zemědělské politiky, může být aktuální rok pro české zemědělství značně obtížnější než ten předchozí,” uzavírá Pýcha.
Zemědělský svaz České republiky (ZS ČR) je největší zaměstnavatelskou organizací v zemědělství. Členové ZS ČR hospodaří téměř na 1/3 užívané zemědělské půdy a zaměstnávají přes 42 % všech pracovníků v zemědělství. Svaz je člen Konfederace zaměstnavatelských podnikatelských svazů a zastupuje zemědělce v Radě hospodářské a sociální dohody (tripartitě). Svaz také zastupuje zemědělce a zemědělská družstva v evropské organizaci COPA/COGECA. Prostřednictvím svého členství v Družstevní Asociaci ČR se také podílí na činnosti Mezinárodního družstevního svazu v evropském regionu – Družstva Evropa. Více informací naleznete na www.zscr.cz, fb.me/zscrCZ/, www.zemedelstvizije.cz, fb.me/zemedelstvizije/,