Žák Ladislav: Jaké kádry potřebujeme dnes…
Praha 11. března 2026
Nabízím čtenářům text svého vystoupení na mezinárodní vědecko-praktické konferenci s názvem „Udržitelné personální zajištění podnikání prostřednictvím rozvoje vzdělávání“, která se konala na Astrachánské státní univerzitě za účasti Institutu vědeckých komunikací ve dnech 11.–12. března 2026.
Vážení kolegové, milí přátelé, dámy a pánové,
všem srdečné pozdravy z Prahy, kde působím jako ambasador INK. Děkuji za pozvání a možnost vystoupit. Prostudoval jsem pečlivě znění desítky našich diskusních platforem a musím říci, že každá z nich v sobě ukrývá kladnou odpověď. Ano, všechno to, co tyto platformy obsahují si říká při přípravě kádrů o podporu. Jsou bohatou pestrou odpovědí na klasickou otázku „co dělat…?!?“
Dovolte mi trochu jinou otázku „jaké kádry dnes potřebujeme“.
Hned na počátku budiž řečeno, že potřebujeme kvalitativně tytéž kádry jako kdykoliv v minulosti a snad i v budoucnosti. Především si ujasněme, že pojem „kádr“ nebo „kádry“ apriori nepředstavuje jednotlivce, ale spíše tým. Naše doba více klade důraz na tvorbu efektivních týmů, protože naprostá většina úkolů, které musíme řešit, přesahuje svou složitostí možnosti jednotlivce. Ve vědě to platí mnohonásobně. Konec konců, činnost INK a její výsledky toho jsou nejlepším důkazem. Zároveň jasně ukazují, že cesta k dobrým týmům vede přes přípravu jednotlivců k týmové práci. To platí i o těch největších individualitách, které si často myslí, že nikoho a nic nepotřebují. Bez schopnosti týmové práce mají i ty největší hvězdy poloviční hodnotu. To platí o vědě, technologické praxi, správě věcí veřejných, sportu i celé řady dalších činností.
A jakým dovednostem mají naše kádry dospět…?!?
Především mají být dospělé. K dospělosti se nelze dobrat stárnutím. Dospělost vyžaduje především dovednost přijmout svět. Uvědomit si, že jiný svět nemáme a je zároveň tím nejlepším a nejhorším ze všech možných. Jestliže se nám to podaří, pak je důležité se v tomto světě vyznat, dokázat v něm přijmout řešení a reprodukovat se biologicky, sociálně ekonomicky i duchovně. A do třetice jde o to, že bychom měli celý život hledat a nalézat v tomto světě své místo, svůj vztah k němu a nakonec je jenom některým z nás dáno najít v něm sebe sama. Chci zdůraznit, že dovednost přijetí světa je spojena dovedností klást sobě i druhým dobré otázky.
Kádry mají být samozřejmě plně odpovědné. Dnes jsme svědky zbavování se zodpovědnosti a neochoty žít svým jménem na svůj účet. Musíme lidi naučit chápat, že nemohou na druhé delegovat nebo jiným způsobem dát něco, co sami nemají. Pokud se o to pokusí, stávají se parazity. Přijdou o jméno i účet. Někomu to vadí a pochopí, kde udělal chybu a snaží se ji napravit. Někdo dá přednost lenosti a příživnictví. V této souvislosti bychom měli umět dokázat ocenit nejrůznější imunity z odpovědnosti, udělované moci. Jde o nejrůznější licence, koncese a institut omezené odpovědnosti v podnikání.
Do třetice mají být kádry svobodné. To přímo vyplývá z odpovědnosti. Namohu být odpovědný, pokud jsou moje rozhodnutí vynucena mými touhami nebo cizí vůlí. Ti kteří propadají svým vášním nebo se řídí vůlí druhých, nejsou doopravdy svobodnými. Svoboda leží někde mezi tím, že „nemusím dělat to, co nechci“ a tím, že „nemusím dělat to, co mohu“. Rád bych zde uvedl, že to nezbavuje cti ty z nás, pro které je životní náplní nebo dokonce posláním služba. Ale mohou být jenom těžko kádry. Dobře sloužit je důležitá dovednost, bez které se současná lidská společenství neobejdou.
Nepřijetí světa může mít vážné důsledky. Navozuje rizikovou tendenci ke změně nevyhovujícího světa prostřednictvím revolučních kroků, které zpravidla napáchají více škody než užitku. Svět je možné měnit jenom velmi nenápadně, rozhodnutími v prchavém okamžiku přítomnosti na hraně minulosti a budoucnosti, a především prostřednictvím změn sebe sama.
S trochou nadsázky můžeme říci, že dospělost, odpovědnost a svoboda jsou znaky aristokracií naší doby. Kádry nejsou aristokraty rodem, ale duchem.
Nyní mi dovolte jednu důležitou poznámku, která se týká nové kvality našeho světa, který máme svobodně a s plnou odpovědností přijmout. Tou je přítomnost toho, co nazýváme „datovou nebo digitální vrstvou“. Je všude kolem nás obepíná nejen předměty, ale i jevy a události, obepíná celou planetu. Zprostředkovává nám to, co nám dříve zprostředkovávaly především naše smysly. Datová vrstva nám zprostředkovává rovněž mikrosvět, svět kvant a další světy, kterých jsme se nebyli, nejsme a nebudeme schopni smysly dotknout.
Především je nutné umět přijmout svět s datovou vrstvou, protože ona je skutečností a je integrální součástí světa vedle světa analogového. Představuje to především schopnost získat z dat informace a tyto informace transformovat do znalostí a posléze do dovedností. Přijetí světa bylo prostřednictvím přirozené inteligence i dříve podporováno technologiemi. V případě světa digitálního se nám nabízí jako technologie umělá inteligence, která samozřejmě nabízí i přehodnocení celé řady dosavadních parametrů světa určených inteligencí přirozenou.
Digitální vrstvu můžeme vnímat můžeme vnímat jako „digitální pastvinu“. Ta se od tradiční „obecní pastviny“ odlišuje především menší náchylností ke známému podobenství o tragédii. Je to dáno tím, že digitální pastvinu ti, co ji spásají, zároveň zúrodňují a vyživují pro jiné. Dovednost zacházení s digitální vrstvou je již dnes důležitá a do budoucna se stane pro kádry naší doby nutností…
Buďme dospělí, odpovědní a svobodní… A zkusme přitom být alespoň trochu moudří…