Pavel Tezaur: O čem se nemluví – Ekonomika nevolného hospodářství

Praha 2. března 2026

Existují různé ekonomické vědy, směry, teorie apod. nesmyslů sloužící k odvádění pozornosti od pravé podstaty ekonomie a hospodářského cyklu včetně skutečných subjektů určujících pravidla a řídících ekonomiku na globální úrovni. S ekonomikou státu se prolíná veškeré společenské dění zahrnující politiku, právo, zdravotnictví atd. Úspěch na trhu a výkonnost ekonomiky je závislá na činnosti každého aktivního jedince od dělníka po nejvyšší management. V tomto článku se stručně zaměřím na hlavní body jakým způsobem je manipulována svobodně nevolná populace v ekonomickém cyklu. Problematika je velmi komplexní a těžko se najde odborník, který rozumí tématu z celostního hlediska – jak teoretického, tak především praktického, protože je řada odborných žvanilů ekonomů, kteří buď celý život jsou jen akademici a nikdy v životě v soukromém sektoru nepracovali vs. rádoby expertní ekonomové jako zaměstnanci finančních institucí, kteří mají předem zajištěné smlouvy a skoro nikdy nemuseli vyvinout vlastní aktivní úsilí.

Bankovnicví – Lichva – Peníze

Známá i neznámá historie lidské společnosti byla vždy organizována a řízena dle hospodářských aktivit produkující aktiva materiálního, ale i nemateriálního druhu, jejichž hodnota se v průběhů časů měnila a probíhala směna zboží na trzích apod. Z hmotných statků mající vypovídající reálnou hodnotu – potraviny, koření, nástroje, zbraně, drahé kovy a kameny až po technologické inovace/patenty – časem společnost vyměnila za papírové peníze, směnky, akcie až k virtuálním penězům apod. Součástí tohoto celého cyklu jsou také služby, které se z reálného prostředí přemisťují do nereálného virtuálního.

Se vznikem peněz přišel i fenomén zvaný lichva aneb poskytnutí finančních prostředků na úvěr. Od starých dob po současnost se v tomto systému prakticky nic nezměnilo kromě rafinace poskytovatelů úvěrů, kde došlo k uzákonění a ochrany lichvy skrz zákon zakoupením příslušné licence – tímto se lichva změnila na finanční instituci poskytující úvěry pod ochranou zákona, ačkoliv sama lichva se pohybuje nad zákonem anebo jak řekl jeden z vrcholných představitelů globální lichvy ve službách neznámých pánů: „Dejte mi kontrolu nad vydáváním peněz národa a je mi jedno, kdo tvoří zákony.“ Dneska už se ani peníze nemusí tolik tisknout, ale stačí zadat příslušný kód v systému a hned se na jakémkoliv účtě objeví libovolná částka. Tímto způsobem dochází k znehodnocování lidské práce a hodnot společnosti, když určití jedinci bez jakéhokoliv přičinění mají přístup k čemukoliv a můžou si dělat, co chtějí, zatímco většinová otrocká populace je postupně omezována na své nejenom finanční svobodě skrz nadnárodní směrnice a regulace sloužící údajně k ochraně, transparentnosti, boji proti praní špinavých peněz s podobnými příběhy, jehož vrcholem bude digitální peněženka s tokeny apod. směřující k totalitní kontrole společnosti nejenom z ekonomického hlediska. Populace je postupně připravována na tuto změnu zavedením internetového bankovnictví, bankovnictvím v telefonu, placením hodinkami, prstenem až po placení skenem obličeje, otiskem prstu anebo ruky – mediální manipulace skrz filmy a seriály hraje v popularizaci těchto prostředků významnou roli s rostoucí negramotností populace, kdy nejmladší generace neumí platit jinak než telefonem a hodinkami v našich končinách, zatímco v asijských zemích včetně Ruska již platí skenem obličeje nebo ruky. S bankovnictvím a finančními službami úzce souvisí téma úvěru a dluhu, jejichž výše mnohonásobně překročila množství vyprodukovaných reálných statků a pozornost se odvádí na nereálné virtuální prostředí – akcie, virtuální měny apod. Neviditelná ruka trhu je opravdu neviditelná, protože vůbec neexistuje a je jedna z mnoha fám, která je přednášena na školách jako hybatel ekonomiky. Každá hodnota akcie, komodity atd. je předem určena, kde trh a peníze jsou pouze manipulační prostředek kontroly společnosti, zatímco pravá hodnota ekonomiky a trhu jsou přírodní zdroje, výrobky a technologie s dalšími faktory, které tvoří hodnoty a v tomto případě jsou vždy nejcennější informace. Proč někteří členové elit ví to, co se bude dít na světové scéně a jaký to bude mít vliv/dopad na ekonomiku a řízení společnosti? Uměle vyvolanými konflikty/válkami počínaje, po záměrně vyvolaný nedostatek zdrojů/produktů až měnovou reformu konče? Proč některé státy kupují a přemisťují do svých trezorů fyzické zlato (ne papírová forma anebo ještě hůř ho mít uloženo v zahraničí), ale ve skutečnosti ho vlastní nepatrný zlomek oproti tzv. super elitám, které ho fyzicky vlastní v množství tisíců a desetitisíců tun, i když ho mají v podstatě také pouze ve správě pro tajemného nejvyššího?

Řada lidí si začíná pokládat otázku odkud se vlastně berou peníze a komu se dluží? Odpovědí je, že peníze a jejich hodnota byly obrazem vyprodukovaných hodnot dané ekonomiky sloužící k výměně zboží a služeb. Rozvojem lichvy docházelo ke znehodnocování peněz a inflaci, která měla za cíl buď rozvíjet ekonomiku daného státu, když sloužil globálním elitám nebo zničit, když stát přestal poslouchat, území vyčerpalo svůj potenciál anebo se musely řešit jiné problémy. Od toho slouží všelijaké ratingy, statistiky ekonomického růstu, sankce a konflikty-války. Zajímavou a většinové populaci neznámou roli představují „nezávislé“ centrální banky, které jsou prostředníkem globální lichvy v uplatňování jejich agendy skrz regulaci úrokové sazby a měnové politiky, kde jde pozorovat rozdíl mezi ekonomikami kolonizátorů a kolonií, které ačkoliv produkují skutečné hodnoty a mají vyšší ekonomický potenciál, se nikdy nedostanou na stejnou ba i vyšší úroveň nejenom kvůli dobrovolně nedobrovolnému koloniálnímu postavení, ale především kvůli podřízenosti místních elit, které chtějí sloužit svým pánům bez ohledu na negativní důsledky pro své občany, kteří je rádi pravidelně volí. Působením těchto všech a jiných mechanismů vede k tomu, že skoro každý dluží každému a není lehké určit, kdo je konečný věřitel všech dluhů, ačkoliv jsou jisté indikace vedoucí na jeden historicky významný subjekt, kde se scházejí a poklekávají všichni „mocnáři“, jehož nezměrné bohatství bylo kumulováno po víc než dlouhou dobu z celého světa skrz propracované intriky, řízené akce a koordinaci jemu přímo podřízených věrných subjektů s dalšími užitečnými pohůnky z řad šlechty, elit apod.

Výroba – Management – Politika

V dřívějších dobách každý region měl své vlastní produkty. Způsob výroby atd. se chránil a nevyráběl nikde jinde, čímž měl člověk zajištěnou kvalitu, unikátnost a autentičnost produktu – např. móda, automobily, zbraně, hudební nástroje a elektronika. Veřejně bylo dohledatelné, kdo je majitel nebo vynálezce a výrobce se snažil dosahovat nejvyšší kvality výrobků za relativně přijatelnou cenu s dosažením zisku. Postupem času a globalizací se přešlo na přemisťování výroby a licencování za účelem snížit náklady, což mělo za následek snížení kvality – jako příklad stačí stará evropská auta, kde celý výrobní cyklus včetně dílů byl produkován v zemi původu a svou kvalitou včetně životního cyklu předčí auta nová, kde většina dílů je vyráběna koncernově s menšími úpravami dle značky automobilky za nízké náklady na druhém konci světa (Asie, Afrika) a prodejci je prodávají v našich koutech světa za mnohonásobně vyšší ceny, která se nedá srovnat s původní kvalitou domácí produkce. S přemisťováním výroby souvisí i politika zaměstnanosti a jiné, kdy dochází k manipulaci populace o nutnosti změny, vývoje apod. synonymy zakrývající řízení zdrojů elitami na globální úrovni, které hájí pouze své mocenské zájmy a nezáleží jim na životě jím podřízených otroků včetně jimi vybraných administrativních pohůnků v čele vlád, konsorcií a jiných subjektů. Každé území plní své úkoly v rámci globálního řízení zdrojů, které se řídí cyklicky s ohledem na aktuální situaci, aby byla zajištěna potřebná stabilita pro vládnoucí pány a jím podřízené elity, které se více vymykají kontrole a řízení tak ztrácí svou dřívější dynamiku.

Vývojem technologií došlo k urychlení, zdokonalení výroby s minimalizací negativních rizik na životní prostředí a zmenšuje se potřeba mít k dispozici zaměstnance. Problémem pro globální řízení se stala přebytečná populace (elitami nazývána „zbyteční jedlíci“), která představuje problém při zavádění (staro)nových pořádků, kde nevolník nemohl jít mimo daný okrsek bez svolení svého lenního pána apod., což se dá srovnat s plánovanými 15min městy apod., jenže nyní „svobodný“ nevolník nebude znát ani jméno svého pána a vše bude řízeno automatizovaným softwarem/AI, protože už ani ty tisíce „uvědomělých“ úředníků, politiků a jiných „užitečných“ lidských šimpanzů časem nebude třeba. Ukázkovým příkladem jsou převládající zaměstnankyně personálních oddělení (HR), pracující se svazáckým odhodláním v roli novodobých politruckých kádrovaček mající vědomosti všeho o ničem, kde např. v jedné mně známé společnosti si před 8 lety nevědomky „trénovaly“ svou náhradu – AI robota a ještě se všude hrdě prezentovaly, jak aktivně přispívají k činnosti firmy – majitel společnosti měl určitě dle svého úsměvu velkou radost z takových uvědomělých zaměstnankyň, ale rozhodně vím, že měl znamenitého kuchaře hodného Michelinské hvězdy, na jehož kulinární umění dodnes rád vzpomínám. Fenoménu AI by se rozumně uvažující lidé neměli obávat, protože se jedná o nafouknutou bublinu – lidský mozek a tvořivost nedokáže nahradit žádný software, pakliže sám člověk nezdegeneruje na úroveň lidského šimpanze, i když řada lidí se na podobnou úroveň dostala a nemohou se obejít bez svítící obrazovky, sluchátek v uších a podobných zbytečností, které degradují jejich kognitivní schopnosti prostřednictvím EMF – stačí s všimnout proč tzv. hvězdy používají sluchátka s drátem a ne bluetooth apod.

S degenerací společnosti a kulturním úpadkem přímou úměrou dochází ke zříkání se odpovědnosti za své činy – čím vyšší pozice ve společnosti, tím má být vyšší odpovědnost, ale opak je bohužel pravdou, kdy největší tlak na výsledky a odpovědnost v rámci své činnosti se přenáší na nejnižší pozice společnosti, které tvoří opravdové hodnoty. Největším problémem firem je mnou nazvaný tzv. „manažerský komplex“ lidí pracující v managementu společnosti, kde manažer nabyde přesvědčení, že on/ona/ono je firma a nejdůležitější člověk, který rozhoduje o všem, ale přitom se stále jedná o obyčejného zaměstnance, který může být kdykoliv nahrazen „lusknutím“ prstů za levnější, výkonnější a poslušnější alternativu. V souvislosti se snižováním nákladů a zvýšením výkonnosti firem se přechází na ženské pohlaví, protože ženy mají z psychologického hlediska nutkání pořád něco dokazovat svému okolí. Navíc jsou to dokonale manipulovatelné „bytosti“ a mají pro normálního muže i další využití kromě nošení kávy na rozdíl od zaměstnance v podobě sebevědomého heterosexuálního muže. Ze své mezinárodní zkušenosti můžu konstatovat, že jakmile se v mužském pracovním kolektivu objeví žena a není to sekretářka/asistentka, tak se začínají objevovat problémy (čest výjimkám). Navíc je proti přírodě, aby si muž nechal poroučet od ženy – příkladem jsou kultury Asie, Afriky, ale i země latinské Ameriky navzdory propagovanému feminismu a speciálních ministerstev na ochranu žen – Ministerio de Mujer (Ministerstvo Ženy). Propagace žen na manažerských postech není ani vhodné řešení pro řadu obchodních aktivit – jednou mě oslovila jedna velká západní nadnárodní společnost vyrábějící stavební techniku s potřebou rozšířit obchodní aktivity v Saudské Arábii. Hlavní manažerka se divila a nechtěla pochopit, když jsem jí vysvětlil, že je logické, když se tam s ní nikdo nebaví, protože je to žena a navíc nevěřící křesťanka. Ignorace faktů a propagace agend s iracionálním podtextem vnucovaná západními společnostmi vede ke snižování ekonomické stability, růstu a ničí léta vybudované vztahy spolupráce s mnoha státy a společnostmi, což si řada zaměstnanců vedení společností s velkým egem není ochotna uvědomit, protože se to vymezuje vůči jejich omezenému tabulkovému univerzitnímu vzdělání anebo naučeným ideologickým agendám. Snižování zisků, rostoucí náklady vedou ke snižování mezd a propouštění spojené s dalšími společensko-ekonomicky negativními jevy, kdy prostituce a konzumace psychotropních a omamných látek se postupně normalizuje pro většinovou společnost, aby se zakryla realita nastupující ekonomické a společenské krize. Je paradoxem, že tzv. nejbohatší a nejvyspělejší země světa mají nejvyšší počet prostitutek a prodej drog bez ohledu na státní zřízení a převládající náboženství, kde pokrytectví hraje hlavní roli navzdory přísným trestům pro běžné občany. Turismus tvoří v mnoha státech značný zdroj místních rozpočtů a proto se řada negativních jevů toleruje, ale i nepřímo podporuje, aby byl zajištěn ekonomický růst a stabilita.

V minulosti jsem byl požádán jedním neevropským investorem, abych mu pomohl založit výrobní pobočku společnosti, ale vzhledem k ekonomické a politické nestabilitě v EU, se investor nakonec rozhodl investovat na jiném kontinentu, kde mu byly poskytnuty stabilnější podmínky navzdory trendu, že některé státy (především východní kolonie) poskytují bohatým investorům řadu výjimek, o kterých se místním investorům/podnikatelům ani nesní, např. kompletní daňové úlevy po dobu x let, poskytnutí pozemku a postavení haly kompletně anebo částečně hrazených státem, ale i částečně hrazená mzda budoucím zaměstnancům z veřejných peněz prostřednictvím dotací apod. Média s nadšením oznamují budoucí projekty, jak se sníží nezaměstnanost apod., ale veřejnost neví, že vše bude hrazeno z jejich peněz a navíc tam nebudou ani z většiny pracovat za minimální mzdy místní občané, ale dovezená laciná pracovní síla až z druhého konce světa – proto řada prohlášení o nutnosti importovat statisíce cizinců. Finálním nákladem takové společnosti je pouze laciná mzda lokálním otrokům s odvedenou nízkou daní. O dopadu na vyplácení důchodů v budoucnosti těmto pracovníkům už vůbec nikdo neuvažuje a otázkou je, zda budou mít státy na to prostředky? Mně osobně známá jedna americká kolonie banánové republiky poskytuje lepší ochranu místních pracujících občanů a podnikatelů než koloniální státy EU a klade pevné požadavky na zahraniční pracovníky/investory před vstupem na její území, to samé se týká řady bohatých států jihovýchodní Asie apod.

Kam to všecho spěje?

Jakmile se všechny prostředky řízení vymknou kontrole anebo je potřeba udělat restart společnosti, tak posledním prostředkem „záchrany“ je konflikt/válka, která vyřeší všechny problémy a zapomene se na vše, co tomu předcházelo. Odlivem kapitálu, mozků a nedostatkem průmyslových zdrojů s rostoucí chudobou, společenskou nespokojeností a nestabilitou řízení povedou k větším systémovým krizím, kde se nedá vyloučit na mnoha místech nejenom EU, že situace bude podobná dnešnímu Mexiku. Proto dochází k vydávání komiksových letáků o 72h přežití Blackoutu apod. Zájemcům o realistickém ztvárnění podobných situací bych doporučil shlédnout německý seriál Blackout (2021) anebo mexický film o povstání chudých proti bohatým elitám New Order – Nuevo Orden – Nový Řád (2020). Pokračováním a urychlováním realizaci Agend 2030-2050 dojde k velké celostně společenské změně globálního charakteru, kterou covidovými opatřeními otestovaná a dále mediálními/technologickými produkty vychovávaná společnost pravděpodobně přijme a bude brát za novou životní normu jako když se zaváděly staronové zvyky ze zapomenutých minulých dob do nově vytvořených náboženství, zvyků a doby temna splnily svůj účel. Scénářů je připravených mnoho, ale cíl je jen jeden a pečlivý zahrádkář nebo chovatel dobytka je trpělivý s motem „Trpělivost přináší růže“ a „Když se kácí les, létají třísky.“

Wissen Macht Frei – Pavel Tezaur / LuxTezaurus © 2026 Všechna práva vyhrazena.

Jakékoli užití tohoto textu nebo jeho částí je možné pouze s předchozím souhlasem autora. Citace jsou povoleny s uvedením zdroje.