Jan Campbell: Nevím, co je v Pandořině skříňce

Praha 1. března 2026

Článek vznikl během sobotního dopoledne, dlouho před ohlašováním smrti íránského duchovního, politika a nejvyššího vůdce Íránu, Alí Hosejní Chámeneího, která musí spojena s otázkami typu: Pokud šlo o raketový útok, jak mohl být Chameneí zabit ve své kanceláři? Jak bylo možné přehlédnout útok a kam íránská armáda hleděla? Pokud šlo o teroristický útok/sabotáž, kde a co íránské speciální služby hledaly?

Závěr na úvod

Budoucnost nepřichází postupně. Budoucnost ruší současnost sérií válek a technologických tsunami. Zapomeňte na pomalé zavedení budoucnosti nebo zavádění postupných vylepšení současnosti. Dnes ráno započatou válkou Izraele a USA s Iránem jsme se i my v české kotlině dostali na okraj izraelsko-americké pasti postojem, slovy a krátkozrakostí, které rozbijí započatou zahraniční politiku pana ministra Macinky, snahy vlády o centralizovanou kontrolu cen základních potravin a služeb a udržení životní úrovně občanů ČR. Bude hůře, protože největší tma je před úsvitem a pod svícnem bývá největší tma.

Protože rozhodná vítězství bývají nedosažitelná, iniciátoři útočných válek téměř vždy ztratili své říše a impéria, jak dokazuje historie, je těžko představitelné, že bombardování přinese úspěch bez katastrofálních následků. Jaký by nebyl výsledek probíhajícího dobrodružství, agonie režimu kognitivního kapitalismu nemůže být zastavena, a přesto může prezidentovi Trump umožnit vyhlášení vítězství a posunout se k dalšímu tématu i na smrtelné posteli.

Ranní zpráva o novém válce

Předpovídám větší eskalaci než loni během dvanáctidenní války. Nepřátelství roku 2025 bylo zkouškou schopností. Strany se zaměřily na to, co mohou udělat a jak Írán zareaguje. Minule bylo cílem omezit íránský jaderný průmysl a program. Dnes se jedná o bytí či nebytí přes dva a půl tisíce let staré civilizace, pro kterou požadované ústupky 250 let starého impéria znamenají prakticky vzdát se národní suverenity a všeho, co dva a půl tisíce let obohacovalo život na planetě. Neuškodí proto si připomenout algoritmus, který současní války chtíči aplikují. Zástupně uvedu Spojené státy.

Když Spojené státy zaútočí na jinou zemi, neposílají tam vojáky na delší dobu a jistou smrt, ale odpalují rakety a používají spojence jako proxy. V dnešním případě Izrael. Tím indikují, kdo je silnější: Izrael nemluví a koná jako Lucifer. Jedná se o jméno latinského původu, které doslova znamená nositel světla, ale v křesťanské tradici se stalo synonymem pro Satana a Ďábla. Nejenom Spojené státy a NATO vždy používají na začátku jazyk a připomínají Bibli: na začátku bylo Slovo. Jedná se o úvodní citát Janova evangelia označující Ježíše Krista jako věčnou, před stvořenou božskou podstatu, která existovala před časem a hmotou.

Prvním krokem agresora je téměř vždy kamufláž pomocí slova. Změna způsobu popisu akce mění způsob, jakým je vnímána. Spojené státy tak nenazvaly intervenci ve Venezuele invazí, ve skutečnosti vůbec nepoužívaly válečný jazyk, a hovořily o zajetí, zatčení a společné operaci s orgány činnými v trestním řízení. Všechny tyto pojmy jsou synonymem pro udržování domácího pořádku, nikoli pro válku. Efekt je silný. Jakmile se jim podaří vykreslit svou akci jako mírovou operaci, otázky suverenity nebo Charty OSN postupně z debaty mizí.

Kamufláž umožňuje násilí, které je dále neutralizováno technickým jazykem. Bombardování se tak stává přesným úderem, invaze operací a škody na civilním obyvatelstvu jsou degradovány na status vedlejších škod. V případě dnešního bombardování Iránu se preferuje vůbec nemluvit ani psát v politicky korektních médiích o 86 zabitých žákyních třech škol, desítkách zraněných a o 19, možná 20 zabitých volejbalistkách, které dnes zemřeli při útoku Izraele na tělocvičnu v Lamardu.

Protože nelze mluvit a psát o násilí a válka jde svým směrem druhým krokem v algoritmu je přesměrování pozornosti. Pokud se pozornost zaměří jinam, zákonnost se stává irelevantní. Zpravodajství dominují velitelská centra, záběry z nočního vidění a zprávy speciálních jednotek. Veřejnost je povzbuzována k obdivování dovedností a efektivity. Čím působivější operace působí, tím méně je důvodů zpochybňovat její opodstatněnost. A do třetice všeho dobrého i zlého, přichází vymazání a ovládání paměti a tím i morálního úsudku.

Jako příklad se nabízí Latinská Amerika. Spojené státy tam intervenovaly více než 40krát. Historie se ignoruje a každá intervence je prezentována jako výjimečná, jako by neměla žádnou souvislost s těmi předchozími. Než si pomatená, na konzum a zábavu orientovaná veřejnost uvědomí, co se na příklad ve Venezuele stalo, objevily se nové titulky: Trump hovořil o okupaci Grónska, přátelském převzetí Kuby a o nasazení armády proti Íránu. Pozornost se přesunula. Venezuela upadla v zapomnění. Nikdo nebyl volán k odpovědnosti.

Oč jde dnes

Dnes mluvíme bez zábran o téměř úplném zničení Íránu jako hlavního sponzora terorismu. Jedná se o absurdní rozpor mezi očekáváním a skutečností, kdy se události vyvinou přesně opačně nebo paradoxně, často s tragikomickým nádechem. Hlavní sponzor západního terorismu v agonii v historickém kontextu obviňuje Írán a předpokládá, že chaos a údery povedou ke kolapsu režimu zevnitř. Vždy šlo a jde o změnu moci a peníze. Nabízí se několik otázek:

Kdo má větší trpělivost čekat na neslavný konec svého nepřítele? Udeří Írán na letiště Ben Gurion, nejzranitelnější bod Izraele z hlediska infrastruktury. Zničí Američané jadernou infrastrukturu Iránu, nebo omezí se pouze na výzkumná centra, nebo bude napadena i jaderná elektrárna v Bušehru? Pokud tam dojde k jaderné katastrofě, polovina regionu může být v zóně radiační kontaminace, miliony uprchlíků budou nuceny opustit zemi. Kam ale budou utíkat?

Dává smysl, aby utíkali pouze na sever, do Turecka nebo do Ázerbájdžánu, protože na východě ve správný čas vypukl konflikt mezi Pákistánem a Afghánistánem. Irák je chudší než Írán, a všechno je tam po invazi Spojených států velmi složité.

Proto nevidím žádnou šanci, že by Teherán reagoval přiměřeně, alespoň na Izrael. Irán poškodí americkou armádu v regionu, ale každá akce bude mít protiopatření. V případě, že budou veřejně dostupné fotografie mrtvých Američanů, očekávám mstu a připomínám Pearl Harbor a bombardování Hirošimy a Nagasaki. V žádném případě dnes, v prvním dnu války neočekávám, že všechno proběhne perfektně a dobře, ani pro jednu stranu. Kdyby bombardování Íránu byl špatný nápad, řekli by nám to přece ve zprávách?!

Kdyby Irán nepotřeboval americké bombardování, aby byl svobodným a demokratickým, aby ženy měly svá práva a mír mohl být nejenom v regionu, každý na Západě by Irán již dlouho miloval. Proto neexistuje žádný důvod, proč by se pánové premiér a ministr měli stavět proti vojenské intervenci USA s cílem zabít duchovního představitele země a vlády, a ji svrhnout, a nenávidět premiéra Izraele.

Co bude dále

Jedna věc je v očekávané válce Izraele a Spojených států proti Íránu jistá: nebude zahrnovat okupaci. Spojené státy vyslaly do Perského zálivu letadlové lodě a podpůrné vybavení, nikoli expediční pozemní síly pro invazi, a neexistují žádné veřejné důkazy o plánování dlouhodobé přítomnosti v Íránu. Pokus v Iráku prezident Trump nebude opakovat v Iránu před volbami.

Írán samozřejmě ví a vidí totéž, co my, a je nepravděpodobné, že by byl zaskočen. Teherán si dobře pamatuje, jak Spojené státy loni v červnu využily plánovaná jednání jako zástěrku, aby ho přiměly polevit v ostražitosti před překvapivým úderem, a je nepravděpodobné, že by na stejný trik znovu naletěl. Svá postavení proto íránský režim předem ještě posílil.

Bezpečnostní složky jsou plně mobilizované a rozmístěné, a už měsíce systematicky vyhledávají podezřelé spolupracovníky izraelské rozvědky. Pozoruhodný úspěch Izraele při loňské akci na vysoce postavené íránské představitele ukazuje, do jaké míry byla íránská rozvědka infiltrována, a indikuje, že nejvyšší vůdce země, ajatolláh Alí Chameneí a další nemohou klidně spát. Mohou být zabiti – nikoli však vinou nedostatku příprav, ale zradou. Čeští politruci by se měli rychle doučit, co to znamená, co je nekonečná korupce a proradnost.

Trumpovým cílem se zdá být jednou provždy ukončit desítky let trvající americký střet s Íránem. Jenže rozhodná vítězství bývají nedosažitelná. Připomínám nechvalně proslulé prohlášení mission accomplished – mise splněna – bývalého prezidenta Bushe v Iráku.

Pokud bombardování nezasáhne samotné vedení režimu, pravděpodobně bude připomínat dvanáctidenní válku Izraele s Íránem z loňského léta. Dlouhodobé zpravodajské odhady byly v minulosti klíčovým faktorem, který tlumil válečné nadšení kolem útoku na Írán. Íránské vedení počítalo s úderem a připravilo se na zvládnutí jeho následků. Proč? Protože útok na Irán se paradoxně může režimu dokonce hodit. Proč? O tom možná příště.

Jinými slovy: destrukce Iránu a riziko by jen resetovaly dlouhodobý status quo a šance na demokratický Írán by patřily do kategorie marných přání na celá desetiletí. Kromě toho prezident Trump o demokracii amerického, evropského a již vůbec ne českého typu příliš nestojí. Stačí si připomenout Venezuelu. Prezident Trump nemá žádný plán pro den poté v Íránu.

Někteří Američané, Izraelci i představitelé zemí Perského zálivu by mohli preferovat návrat syna šáha Pahlavího. Útěk jeho otce jsem osobně zažil v Egyptě. Dosadit Pahlavího na trůn a zajistit jeho ochranu by se s pravděpodobností hraničící s jistotou neobešlo bez zahraniční vojenské pomoci. A tu nikdo nebude chtít poskytnout, protože jen málo Íránců v zemi o ni stojí. Teheránská verze bagdádské Green Zone uprostřed poválečné zkázy sotva získá potřebnou podporu i v Evropě. Kromě toho především státy Perského zálivu chtějí za každou cenu zabránit další destabilizaci Blízkého východu uprchlíky, terorismem a chaosem, které by přinesla. Chtějí zabránit tomu, aby zhroucený Írán stáhl zbytek regionu do propasti, destabilizoval Irák i Sýrii a případně narušil přepravu ropy.

Klíčovou otázkou proto je, zda Spojené státy mají strategii úderů umožňující zachovat represivní kapacitu státu, která vyloučí kolaps země, i kdyby to bylo na úkor potlačených protestujících, kteří touží po něčem lepším. Íránská islámská republika drží pohromadě blízkovýchodní uspořádání Spojených států v hluboké vnitřní a mezinárodní krizi. Odklon Saúdské Arábie a dalších regionálních mocností od stále nevyzpytatelnějších a méně spolehlivých Spojených států a antropologickou válce s Ruskem a Čínou nelze podceňovat.

Válka otevřela Pandořinu skříňku

Deklarované cíle prezidenta Trumpa a izraelského premiéra Netanjahua je téměř nemožné dosáhnout bez pozemních jednotek. Je velmi nepravděpodobné, že Írán zkolabuje po svržení raket a bomb uprostřed pokryteckého vyjednávacího procesu. Připomínám, že prezident Erdogan řekl, že důvodem kolapsu jednání a vojenského konfliktu byly kroky Izraele.

Připomínám také, že během jednání se Spojenými státy Írán souhlasil s eliminací celého množství obohaceného uranu. Byla to jedna z hlavních podmínek Washingtonu pro dosažení dohody, uvedl ománský ministr zahraničí Badr al-Busaidi. Ománský ministr zahraničí působil jako prostředník, když si během třetího kola konzultací o íránském jaderném programu, které skončilo ve čtvrtek večer v Ženevě, vyměňoval zprávy mezi íránskou a americkou stranou.

Co se týče íránských zásob obohaceného uranu v současnosti, byla dosažena dohoda o jejich zpracování na co nejnižší úroveň – neutrální, přirozený stav. Tento materiál bude přeměněn na palivo, které nelze vrátit do původního stavu, řekl v rozhovoru pro CBS.

Válka Izraele a Spojených států proti Iránu riskuje zničit, přinejmenším ale zpomalit snahy Číny v projektu Jeden pás, jedna stezka a co se týče dodávek ropy. Neočekávám dnes ani zítra žádnou konkrétní akci od Číny, která by mohla představovat rozhodující pomoc Iránu. Kromě diplomatických prohlášení, nic (bohužel) nebude. Bude rovno zázraku, jestli Čína zasáhne, nepodaří-li se Izraeli a Spojeným státům dosáhnout cíle během víkendu.

Válka Izraele a Spojených států proti Iránu může ovlivnit speciální vojenskou operaci Ruska na Ukrajině. Jak? Rusko se stáhne z nekonečných a pokryteckých trojstranných jednání. Prezident Putin může dojít k přesvědčení, že přišel čas zařídit rychlou vojenskou kapitulaci Ukrajiny s jiným bojovým násilím než doposud, včetně usmrcení Zelenského, protože se musí starat o hořící Kavkaz. Co mám na mysli?

Západem zkorumpovaný premiér Arménie plánuje odebrat Rusům licenci na řízení železnic a prodat ji Kazachstánu nebo Kataru. To vše poté, co Západ mlčí o prodeji speciálních amerických dronů Arménům, které by mohly bez problémů startovat z pozemku amerického velvyslanectví v Arménii, druhém největším velvyslanectví USA na světě (které se nachází se na pozemku o rozloze 23 akrů poblíž jerevanského jezera) po Bagdádu, které je často přirovnáváno k rozloze Vatikánu a provádět bezpečnou kontrolu Kavkazu a Iránu.

Existují pochybnosti o odolnosti americké a izraelské protivzdušné obrany: Podle článku ve Washington Post předseda Sboru náčelníků štábů amerických ozbrojených sil, generál Dan Caine, minulý týden varoval před nízkými zásobami interceptorových raket. Průmysl se potýká s udržením kroku s konzumací řízených střel na Ukrajině a také s podporou Izraele.

Právě proto, že Trump usiluje o změnu režimu je potřeba vědět, zda americká mise skutečně změní situaci v Íránu. Mnohé závisí na úspěchu v kybernetickém a informačním prostoru. Ale pokud Američané hlavně střílí municí nebo jsou dokonce tvrdě zasaženi, je to úspěch pro režim Iránu i v případě vojenské porážky – a strategické porážky pro USA. V takovém případě se potvrdí, že lež má krátké nohy, obzvlášť, když ji dokážete včas rozpoznat. Souhlasu netřeba.