Žák Ladislav: Lépe méně, ale lépe…
Žák Ladislav: Lépe méně, ale lépe…
Praha 27. února 2026
Nabízím čtenářům své vystoupení na výročním meziuniverzitním kulatém stole za účasti zástupců podnikatelského a výzkumného klastru „Tvůrčí odkaz akademika Dmitrije Semjonoviče Lvova“ Kulatý stůl věnovaný tvůrčímu odkazu akademika Lvova, uspořádala katedra „Modelování a systémové analýzy“ Finanční univerzity při vládě Ruské federace spolu s Ústředním ekonomicko-matematickým ústavem Ruské akademie věd, se konal 26. února 2025.
Vážení kolegové, milí přátelé, dámy a pánové,
Všem vám srdečné pozdravy z Prahy. Především děkuji za opětovné pozvání a možnost vystoupit na dnešním Kulatém stolu, který je tradičně věnován odkazu akademika Dmitrije Lvova. Rád bych se ve svém vystoupení s trochu netradičním názvem dotknul dvou témat, která obsahoval Informační dopis. Jde o téma svoboda a odpovědnost při určování a interpretaci socioekonomických ukazatelů a téma vlivu trendů a perspektiv rozvoje digitální ekonomiky a umělé inteligence na teorii a praxi měření socioekonomických systémů.
Zkrátka a dobře, řeč bude o svobodě a odpovědnosti přirozené inteligence při analýze a interpretaci výsledků, které nám přináší inteligence umělá. S tím zcela nevyhnutelně souvisí o svoboda a odpovědnost přirozené inteligence při zadávání otázek, úkolů a cílů umělé inteligenci. Svým způsobem se tak mohu vrátit k závěru svého loňského vystoupení na tomto Kulatém stolu, kde jsem operoval právě souvislosti s úrovní aktuální lidské dospělosti a odpovědnosti operoval s tezí o „házení perel sviním“.
Všichni známe úsloví jaká otázka, taková odpověď. Je v něm řečeno vše a je platné pro jakoukoliv komunikaci. Stará židovská moudrost je ještě ostřejší a zní nikdy neměň dobrou otázku za dobrou odpověď. Bohužel jenom nedostatečně si tuto prioritu otázek před odpověďmi uvědomujeme a zcela nedostatečně ji vštěpujeme dětem a mládeži. Schopnost klást otázky je důkazem porozumění problému. Odpovědi svědčí spíše o míře schopnosti se něco naučit.
Otázky stojí v podobě nejrůznějších strategií, poptávek a zakázek v základu vedení lidských společenství. Stav vedení nejrůznějších korporací, organizací a institucí v nejrůznějších politických systémech nám stále častěji jednoznačně ukazuje, že nemáme dobrých otázek a jedinců schopných je pokládat opravdu nazbyt. Nejsme tak schopni přijmout realitu našeho světa včetně toho, že se její součástí stala umělá inteligence. Stále častěji žijeme mimo realitu a to je mimo jiné významný zdroj našeho pohybu na cestě k debilizaci jednotlivců a následně k debilizaci společenství. A tato narůstající chudoba ducha vede zákonitě i k chudobě tvorby hodnost a chudobě jako takové…
Důvody jsou dva. Především jde o to, že většina otázek a zadání, které v sociálně ekonomických systémech klademe, jsou spojené s distribucí veřejných statků a příliš mnoho zadavatelů vymýšlí otázky jenom proto, aby se část těchto zdrojů, především v podobě peněz vrátila temnými cestami do jejich soukromých kapes. Přitom vytvářejí systém společenských vazeb, který ty, kteří otázku zadali, chrání před důsledky jejich nesplnění nebo jen nevyhodnocení. Charakteristickým rysem je skutečnost, že se vytvořeným bludištěm odpovědí nelze vrátit ke vchodu a posoudit původní otázku, která je spolu se svým autorem jakoby zapomenuta. Vytváří se systém pseudonezávislých odborníků a institucí, ve kterém nikdo za nic neodpovídá a nikdo za nic nemůže. Často chybí odpověď na otázku, na co vlastně hledáme odpovědi, proč to celé vlastně děláme.
Nikdo nevyžaduje po těch, kterým je dáno klást otázky, jakoukoliv kompetenci. Nikdo se nezabývá systematickou přípravou těch, kterým bude jednou dáno zadávat otázky, zakázky a nakládat s našimi statky. Takže obecně nemáme lidi, kteří by uměli klást dobré otázky a z těch, kteří to umějí, většina své dovednosti využívají ve vlastní soukromý prospěch. Situace se zhoršuje se vzrůstající úrovní veřejné správy, protože v jejích horních, více komplexních patrech je jednak složitější klást dobré komplexní otázky a jednak je tam o hodně více peněz a zároveň anonymity.
Klást dobré a aktuální, a přitom komplexní otázky, které mají potenciál ovlivňovat naše budoucí jednání je dáno jenom nemnohým z nás. Je sice mnoho povolaných, ale velmi málo skutečně vyvolených. Navíc se vyvolení netěší přílišné oblibě, naopak, spíše se těší závisti. A tak raději podléháme otázkám či spíše nápadům, které přicházejí odjinud, vedeni heslem všech idiotů, že odborník přece vždy přijíždí z jiného města.
Umělá inteligence dává té přirozené ohromné, až nevídané nové možnosti. Záleží jenom na naší svobodě a odpovědnosti jak je využijeme. Všechna rizika, která jsou s umělou inteligencí skloňována, jsou riziky spojenými s jejím zneužíváním lidmi. Dávno před tím, než umělá inteligence jako nezávislá entita ovládne lidstvo, to budou lidé, kteří se pokusí ovládnout lidstvo pomocí technologie zvané umělá inteligence. Počátků tohoto procesu jsme hromadně svědky už dnes. Musíme se učit masově komunikovat s umělou inteligencí, zadávat jí dobré otázky. Jinak upadneme do otroctví těch, kteří to umějí.
Na druhé straně, my jako dospěli, odpovědní a svobodní lidé můžeme odolat při našich hodnoceních a interpretacích výsledků předložených nám AI vábení samotné AI škodit bližním, manipulovat jimi a nakonec je kontrolovat a ovládnout. Jednoduše řečeno, užívání AI je kvalitativně novou prověrkou naší osobní mravnosti a integrity.
V závěru mého vystoupení mi dovolte vrátit se k Leninovu článku Lépe méně, ale lépe, kde zaznělo poprvé ono okřídlené učit se učit se, učit se… Více než sto let poté si dovolím parafrázi. Učit se klást otázky, učit se klást otázky, učit se klást otázky. Název článku bych ponechal… Při komunikaci s AI je to ještě daleko důležitější…
Děkuji vám za pozornost a přeji vám vše dobré…