Velký vydavatelský počin
Praha 26. ledna 2026
Kvete, či vadne česká poezie? Za bé je správně. Kde jsou staré časy vysokých nákladů knižních sbírek veršů. Navíc, přátelé, což je dnes neuvěřitelné, autorům až do konce osmdesátých let minulého století redakcemi slušně honorované. Tu a tam se dnes některé z řady dvou tisíc našich vydavatelství odhodlá vydat útlý svazek básní, navíc ve valné většině financovaný autorem ve dvou či třech stovkách nákladu. Ale ty almanachy bychom spočítali na prstech jedné dlaně. Proto musíme zatleskat pražskému nakladatelství Vzděláním a sportem k sebevědomí, které se rozhodlo změnit situaci. A to navzdory „neviditelné ruce trhu“, která literatuře, především pak poezii, již třicet let nepřeje.
Jmenované nakladatelství se totiž rozhodlo vytvořit pravidelnou knižnici veršů zjara roku 2026. Ředitel vydavatelství, publicista a editor František Mareš se svým redakčním kolektivem ji nazval Edice poezie Karla Sýse, a to na počest velké postavy našich básníků, který zemřel v předloňském roce.
„Jmenovaná řada vzniká především proto, že je poezie v současné době z literatury doslova vytlačena, opomíjena a její význam je podceňován, přestože je základem literatury a vzdělanosti vůbec,“ řekl nám oslovený František Mareš.
Hovořit v této souvislosti o tom, že jak literatura, tak i poezie má za úkol čtenáře nejenom pobavit a potěšit, ale i vzdělávat a vychovávat, je jistě zbytečné. Situace je tristní. Nejenom učitelé na základních i středních školách konstatují, že řada jejich žáků mají potíže s psaným slovem, stylizací, vyjadřují se běžně pouze tzv. esemeskovou češtinou a rozvité souvětí jim dělá problémy. Jak by ne, když nečtou…
„Rád bych poznamenal,“ zamýšlí se František Mareš,“ že naše republika je tradiční kulturní zemí, kde literatura hrála a měla by dosud hrát významnou úlohu v uvědomění si příslušnosti ke vzdělanému národu, ve vzdělanosti jednomu z předních tohoto světa, v uvědomění si velikosti ve své podstatě vskutku Davidovské ve srovnání s jinými velkými, byla poezie často jedinou veličinou sjednocující a vyslovující pocit národní svébytnosti.“
Vzniklou edicí tedy chcete vrátit poezii plnohodnotně na pulty našich knihkupectví. Jste tedy přesvědčen, že sociální sítě, kde dnes především mladí autoři publikují, nestačí?
„O tom není diskuse. Psané slovo je totiž to jediné, co přetrvá věky. A to už nemluvím o tom, že zvláštní či bibliofilské výtisky a podobně jsou i sběratelskou záležitostí, které lze, tak jako kupříkladu výtvarné umění, časem finančně zhodnotit. Ještě k těm blogerům, rozhodně je jiný pocit, držet v rukou nový výtisk básní, než obtelefonovávat přátele s připomínkou, kde mohou vaše verše na internetu najít, pokud ovšem půjde proud…“ usmívá se František Mareš.
Trocha poezie, člověka nezabije…
…jak zpívá legendární básník a kabaretiér Jiří Suchý. Ba naopak, poezie nás pohladí po duši a dokonce kultivuje, jak jsme naznačili již v předchozích řádcích. Ostatně, jak říká klasik, lidé kteréhokoli národa, zřeknou-li se své poezie, zapomenou-li na ni, vyobcují-li ji z knihoven a pultů knihkupectví, jako by se zříkali části sama sebe…
„Právě proto vytváříme Edici Karla Sýse, aby poezie byla znovu mezi námi, a v knižní vazbě, stále s námi. Současně tímto chceme oslovit i její tvůrce – básníky, aby nám nabídli svá díla k vydání v našem nakladatelství. Uvidíme, jak se celý projekt rozjede, ruku v ruce bychom poté chtěli založit Klub čtenářů poezie s autorskými besedami a klubovými slevami na ceny sbírek, čas od času dáme i prostor velkým jménům z předchozích století a otevření budeme i básníkům z cizích zemí, v současné době žijících v České republice., ale to jsou již skutečně vize na léta příští.“
Tím se dostáváme takříkajíc k jádru pudla. Závěrem: Kterým autorem či titulem edici otevřete?
„Vážně nemocný Karel Sýs v okamžicích, kdy vycítil blížící se konec, uložil u své celoživotní Múzy i tvůrčí spolupracovnice Evy Frantinové rozepsaný rukopis své poslední básnické sbírky s přáním, aby ho, až přijde čas, v nějakém nakladatelství vydala. Vzhledem k tomu, že osobně jsem mj. s legendárním Vlastimilem Maršíčkem vedl nejenom v časopisu Československý voják rubriku, věnovanou začínajícím básníkům a celoživotně jsem se této problematice zabýval, slušně se v tomto prostředí orientuji. A tak tedy, když jsem se od profesora Blahynky, našeho předního literárního teoretika, recenzenta a editora řady básnických sbírek mladých českých autorů a autorek dozvěděl, že Eva Fratinová Karlův rukopis obhospodařuje, nezaváhal jsem ani minutu. To by přece byl skvělý a symbolický začátek Edice poezie Karla Sýse , jejíž zrodem se již nejméně rok zabývám. Eva Frantinová je nejvhodnějším editorem Sýsova díla, zvláště pak za okolností, kdy si vzala za své starat se o Sýsův literární odkaz. Eva pilně organizuje besedy, autorská čtení a další literární akce, související s jeho dílem, pro veřejnost…“
Pro doplnění:
Eva Frantinová v současnosti vydala autobiografickou knihu vzpomínek na to, jak šel jejich společný čas, pod názvem Na přeskáčku.
Jedná se takříkajíc o poezii v próze, která bezesporu obohatí literární dějiny našeho věk Zcela výjimečnou publikaci ocení nejenom milovníci poezie, ale lidé, věnující se tomuto dnes zanedbávaného odvětví české knižní kultury profesionálně, jako jsou kupříkladu recenzenti novin a časopisů či učitelé literatury.
František Mareš: Předpokládám, že slavnostní křest se odehraje v nové Knihovně Karla Sýse v centru Prahy, kde je možné posedět a přečíst si některou z Karlových knihy, či sbírek jeho básnických souputníků. To ale již bude námět na nový článek…
Karel Sýs, jak ho znali jeho přátelé a čtenáři
Za rozhovor děkuji Ivan Černý
Foto archiv