Milan Syruček: Charles de Gaulle poněkud jinak

Praha 18. ledna 2026

O francouzském vojákovi, později prezidentovi je možné napsat z mnoha různých úhlů pohledů. Poprvé jsem o něm napsal v roce 1975 a tak jsem se spřátelil s tehdejším francouzským velvyslancem v Praze Emmanuelem d´Harcourtem, který s ním měl velmi blízké vztahy. Nemohu napsat přátelské, protože de Gaullovou zásadou bylo, že stát a státník, chtějí-li být velkými, nesmějí mít přátele. Ale bez ohledu na tuto skutečnost jsem o de Gaullovi získal neocenitelné poznatky.

Například to, že narozeniny svých dětí zásadně slavil devět měsíců před jejich narozením, že i v rodině si vykali – tykal si pouze ze svými kolegy posluchači vojenské školy v Saint Cyr a kolegy z 33. pluku, v němž absolvoval základní vojenskou službu a bylo to také jeho první služební místo, které si sám zvolil.

Aby otupil ostří nevraživosti, která existovala už řadu let mezi Francouzi a Němci, dohodl se s tehdejším německým kancléřem Adenauerem, že ročně bude prázdniny trávit sto tisíc francouzských dětí v Německu a naopak stejný počet německých dětí ve Francii.  Bylo toho ještě mnohem více, co jsem vykládal u příležitosti prezentace mé nové knihy o Charlesi André Josephu Marie de Gaullovi ve Slovenském domě, kde sál o 80 židlích byl zaplněn  do posledního místa. Kniha má na obálce dovětek Proměny Francie, Evropy a světa a chtěl jsem tím vyjádřit, jak tento francouzský voják a později politik ovlivnil nejen evropskou, ale i světovou politiku dvacátého století. Ale bude  lepší, když místo mého povídání si ji také přečtete. Je to sice 410 stran, ale jsem při své ješitnosti přesvědčen, že se při jejím čtení nebudete nudit.