Milan Syruček: Ohniska studené války

Washington, DC, 23. prosince 2025 

32) Kubánská raketová krize: Rozhovory Mikojana a Castra

Klíčovou součástí práce Archivu na kubánské raketové krizi bylo zkoumání sovětských a kubánských perspektiv. To zahrnuje rozvíjení vztahů s veterány krize z těchto zemí, jakož i s předními vědci a archiváři. Důležitým příkladem je Sergo Mikojan, syn a osobní tajemník Anastase Mikojana, dlouholetého člena sovětského vedení, který si na začátku 60. let získal osobní důvěru Fidela Castra. Sergo daroval Archivu řadu odhalujících dokumentů, které mapují vývoj krize a osvětlují důležitý širší vztah Moskvy s Havanou. V tomto „memorandu“ s kubánskými vůdci 22. listopadu 1962 starší Mikojan sděluje drsné poselství, že Kreml brzy stáhne všechny taktické jaderné zbraně z ostrova, což byla v Castrových očích rána pro kubánskou bezpečnost, morálku a prestiž. Byl to okamžik zoufalství a dokonce dojemnosti – aspekty bratrského vztahu, které nebyly vnějšímu světu k dispozici v tak živých detailech, než se tyto záznamy zhmotnily. Sergo následně vydal knihu založenou převážně na těchto dokumentech, kterou editovala Světlana Savranská z Archivu a kterou deník Foreign Affairs označil za „úžasný svazek“.

33) Kubánská raketová krize: Tajné dopisy Kennedyho a Chruščova k ukončení konfliktu

Koncem 80. let získal hlavní analytik archivu Peter Kornbluh seznam dokumentů týkajících se kubánské raketové krize, které má ministerstvo zahraničí k dispozici. Mezi nimi byly stovky dosud tajných záznamů o operaci Mongoose a spisy o tajné korespondenci mezi prezidentem Kennedym a sovětským premiérem Chruščovem, která pokračovala několik týdnů po údajném skončení raketové krize. Seznam poskytl plán pro více než 40 žádostí dle zákona o svobodném přístupu k informacím (FOIA), které specifikovaly názvy složek v desítkách bankovních schránek. Získání odtajnění sovětské strany korespondence po raketové krizi však nakonec vyžadovalo formální petici ruské vládě v roce 1991, aby ministerstvo zahraničí získalo diplomatické povolení ke zveřejnění Chruščovových dopisů Kennedymu. Dříve neznámá korespondence vyvolala mediální senzaci na začátku roku 1992, kdy byla zveřejněna, včas před významnou mezinárodní konferencí k 30. výročí v Havaně, které se zúčastnil Fidel Castro. Castro účastníkům konference řekl, že čtení korespondence mezi Kennedym a Chruščovem ho přesvědčilo o nutnosti osobně se zúčastnit jedinečného setkání, které spojilo přeživší členy Kennedyho Bílého domu, sovětské vojenské důstojníky, kteří se podíleli na raketové operaci, spolu s Castrem a jeho nejlepšími spolupracovníky.

34) Viktor Anoškinův deník o krizi solidarity v Polsku v roce 1981

V listopadu 1997 Archiv spolupořádal významnou mezinárodní konferenci o krizi Solidarity v letech 1980-1981, která představila řadu mimořádných dokumentů získaných z polských, ruských a amerických archivů. Nejvíce překvapivá byla tato stránka z deníku generálporučíka Viktora Anoškina, pobočníka sovětského velitele Varšavské smlouvy, která nabídla usvědčující důkazy o tom, že tehdejší polský komunistický vůdce, generál Wojciech Jaruzelski, navzdory svému sebeprezentování jako polského vlastence, se dvořil sovětské invazi, aby zachránil stranu – a sebe – ale že se Moskva rozhodla k invazi nedojde. („To je pro nás hrozná zpráva!!“ naříkal Jaruzelski v poznámkách.) Malcolm Byrne z Archivu pozval Anoškina na konferenci pod podmínkou, že se o svůj deník podělí se světem. New York Times , Los Angeles Times a další poznamenaly důležitost těchto záznamů pro zásadní zpochybnění dlouhodobých předpokladů o studené válce. Zbigniew Brzezinski řekl listu New York Times : „Před tímto zasedáním jsem si myslel, že Rusové stále pravděpodobně přijdou. Nyní z dokumentů vyplývá, že ne.“

35) Čerňajevův deníkový záznam o pádu Berlínské zdi, 1989

Anatolij Čerňajev byl od března 1986 až do rozpadu SSSR v prosinci 1991 hlavním poradcem Michaila Gorbačova pro zahraniční politiku a oba si i nadále udržovali úzký vztah. Pozoruhodná osobnost, která se v té době vzpírala západním stereotypům, prosazovala mírové ukončení studené války a v důchodu se zasazovala o historickou transparentnost a hledání vědecké pravdy. Účastnil se řady konferencí Archivu a stal se významným zastáncem programu Archivu pro Rusko. V roce 2004 daroval programu svůj profesní i osobní deník, který si vedl v letech 1971 až 1991. V tomto krátkém, ale zásadním zápisu z dne po pádu Berlínské zdi Čerňajev s charakteristickou upřímností reflektuje význam události. Popisuje ji s úžasem a plně uznává svého šéfa za to, že přinesl „konec Jalty… [a] stalinského odkazu… To je to, co Gorbačov udělal“. V průběhu dvanácti let Archiv pod vedením ředitelky ruských programů Světlany Savtanské přeložil „veřejné“ části deníku v plném rozsahu, a tím přispěl k literatuře ze sovětské strany konce studené války mimořádným – „nenahraditelným“ příspěvkem, slovy držitele Pulitzerovy ceny Davida Hoffmana.