Jak oči reagují na stres, depresi i schizofrenii

Praha 20. prosince 2025

Oči nám neslouží jenom k tomu, abychom viděli. Jejich zadní část – sítnice – nervová vlákna a cévní síť uvnitř oka mohou odrážet dění v mozku a nervové soustavě, a tím i změny spojené s duševním zdravím. Co se tedy děje v mozku, může se částečně promítnout i do očí. Moderní technologie umožňují nahlédnout do oka velmi detailně a neinvazivně. Tím vzniká prostor pro fascinující perspektivu – oko může být jakýmsi oknem do zdraví mozku a duševního stavu.

Mnohé struktury oka, od sítnice po zrakový nerv, mají stejný embryonální původ jako mozek. Díky pokročilým zobrazovacím technikám, jako je Optical Coherence Tomography (OCT), odborníci dokážou detekovat změny ve struktuře oka s vysokou přesností – měřit tloušťku vrstev sítnice, stav nervových vláken, případně i změny cév. To otevírá určitou možnost zjistit skrze oko stav duševního zdraví.

„V posledních letech přibývá studií, které zkoumají, jak se u lidí s duševními a neurologickými onemocněními mění sítnice nebo jiné části oka. Přestože se jedná o jemné změny a závěry nejsou jednoznačné, výsledky rozhodně stojí za pozornost,“ vysvětluje MUDr. Valér Vojník, oftalmolog z Očního centra Poděbrady.

Co mohou prozradit oči i jejich pohyby?

Změny v očích a zraku mohou být varovným signálem pro duševní zdraví, např. rozmazané vidění nebo problémy s pohybem očí mohou často souviset s depresí, úzkostí či schizofrenií. Funguje to obousměrně – špatný zrak zhoršuje psychiku a naopak. Běžné oční vyšetření může odhalit rizika poměrně brzy. A jaké pohyby očí mohou doprovázet psychické poruchy?

• Schizofrenie: Trhané pohyby očí (místo plynulého sledování), méně mrkání, problémy s detekcí pohybu – často geneticky podmíněné.​
• Deprese a bipolární porucha: Pomalejší pohyby očí, ztenčené vrstvy sítnice (viditelné na OCT), v manii rychlé pohledy a rozšířené zornice.​
• Úzkost: Rozšířené zornice, rychlé skenování okolí, suché oči nebo křeče zaměření oka (stažení očních svalů zodpovědných za ostrost vidění) – kvůli stresu.​

„Sítnice je jako ‚okno do mozku‘, protože je propojená s nervovými drahami – stres nebo onemocnění mění její tloušťku či reakce. Lidé se špatným zrakem mají dvakrát vyšší riziko deprese či úzkosti, i když nosí brýle. I proto je důležité chodit na pravidelné oční prohlídky,“ upozorňuje MUDr. Vojník.

Jenže pro některé lidi je náročné sehnat očního lékaře. V tomto případě by mohla pomoci zdravotní pojišťovna. „V roce 2024 naše Asistenční služba zaznamenala více než 740 žádostí o pomoc se zajištěním očního vyšetření. Jako velká a stabilní zdravotní pojišťovna máme ale po celé České republice nasmlouváno téměř 900 ordinací očních lékařů,“ říká MUDr. Jana Ježková, vedoucí Asistenční služby OZP.

Co se děje v mozku a jak se to projeví v oku

U některých psychických poruch, jako je schizofrenie, bipolární porucha nebo deprese, studie často popisují ztenčení specifických vrstev sítnice. To může souviset se zánětem nervové tkáně, nerovnováhou neurotransmiterů (zejména dopaminu, serotoninu a glutamátu) nebo úbytkem šedé hmoty v mozku. „U pacientů s depresí nebo bipolární poruchou tak může být vyšší riziko retinopatie – onemocnění sítnice vedoucí ke zhoršení zraku i slepotě – či věkem podmíněné makulární degenerace, což je závažné oční onemocnění, které postihuje makulu (žlutou skvrnu) sítnice a vede to ke ztrátě centrálního vidění,“ zmiňuje MUDr. Vojník.

Vzhledem k těmto poznatkům se dnes doporučuje pečlivější oční sledování lidí s psychiatrickými poruchami. Nejen kvůli očím samotným, ale i kvůli tomu, co nám mohou napovědět o stavu celého nervového systému.

Nicméně výsledky studií nejsou vždy konzistentní. Změny na sítnici se liší podle délky nemoci, stupně obtíží, věku, současných onemocnění (např. cukrovka, hypertenze), kouření či medikace.

„I když oko může naznačit určité změny v organismu, vždy jde jen o část celkového obrazu. Proto pomáháme pojištěncům sledovat své zdraví komplexně. Naše preventivní programy STOP jsou připraveny tak, aby umožnily včasné zachycení onkologických, civilizačních i dalších onemocnění, například osteoporózy, Alzheimerovy nemoci či kardiovaskulárních potíží,“ upřesňuje MUDr. Ježková.

Co říkají studie o psychiatrických poruchách

Velká studie z roku 2025, která pracovala s více než 95 miliony zdravotních záznamů, zjistila, že lidé s bipolární poruchou nebo těžkou depresí mají o něco vyšší riziko vzniku onemocnění sítnice. U schizofrenie se překvapivě ukázalo riziko naopak nižší. Pokud se však onemocnění sítnice objeví zároveň s některou z těchto poruch, zvyšuje se u pacientů pravděpodobnost zhoršeného vidění.

Vyšetření ERG – oční test, který měří elektrickou aktivitu sítnice v reakci na světelnou stimulaci – pak často ukazuje sníženou sílu elektrických signálů, které sítnice produkuje.

„Další výzkumy navíc potvrzují, že až polovina lidí se schizofrenií nebo rizikovými stavy má subjektivní potíže se zrakem. Ty souvisejí i se závažností deprese, kvalitou života a změnami v mozkových sítích odpovědných za zpracování vizuálních informací,“ vysvětluje MUDr. Vojník oftalmolog z Očního centra Poděbrady.

Stav sítnice – další dílek do skládačky diagnostiky

To, že oko může odrážet dění v mozku, má pro nás několik důležitých dopadů. Stojí za to dívat se na ně jak s nadějí, tak i s určitou dávkou nadhledu.

„U lidí s chronickými psychickými nebo neurologickými potížemi může být užitečné zařadit kromě běžné péče také pravidelné oční kontroly. Nejen kvůli samotnému zraku, ale i kvůli tomu, že změny na sítnici mohou odhalit i jiné onemocnění,“ doplňuje MUDr. Jana Ježková, vedoucí Asistenční služby zdravotní pojišťovny OZP a ještě dodává: „Současný výzkum navíc ukazuje, že sítnice může sloužit jako relativně snadno dostupné ‚biologické okno‘ do těla. To otevírá možnosti pro nové vědecké přístupy – od monitorování nemocí až po hledání jemných biomarkerů, které by v budoucnu mohly pomoci s dřívějším rozpoznáním některých poruch.“

Celý obor si proto žádá úzkou spolupráci různých specializací. Když se propojí psychiatrie, neurologie, oftalmologie a někdy i genetika, vzniká komplexnější pohled na onemocnění, která jsme dříve vnímali jen jako čistě psychická. Tato interdisciplinarita může posunout diagnostiku i léčbu novým směrem.

Zároveň je však důležité zachovat realistický pohled – změny na sítnici prozatím nejsou samostatným diagnostickým nástrojem. Mohou ale představovat hodnotnou doplňkovou informaci, pokud se interpretují citlivě a v souvislostech, které zohledňují další faktory ovlivňující zrak i funkci mozku.