Hieros gamos: Adam Kašpar & Jan Uldrych: Síla dvou malířských světů v posvátném spojení
Praha 2. prosince 2025
Galerie Kvalitář uvádí výstavu Hieros gamos, první společné představení malířů Adama Kašpara (1993) a Jana Uldrycha (1983). Oba autoři se dlouhodobě pohybují na výrazných, avšak velmi odlišných pólech české malby. Adam Kašpar svou tvorbou otevírá temné prameny mýtů, instinktivních hlubin a prvotních archetypů, zatímco Jan Uldrych rozvíjí komplexní jazyk posvátné geometrie, ornamentu, přírodní zkušenosti a struktur, které přesahují individuální prožitek. Výstava představuje jejich společné setkání v prostoru, kde se archetypální energie, hlubinné příběhy i malířské strategie protínají, aniž by směřovaly k jednoduchému sjednocení.
Kurátor Jan Dotřel staví výstavu na prastarém konceptu hieros gamos, posvátného spojení dvou sil, jež se nevylučují, ale navzájem vyvolávají. Nejde o romantickou představu rovnováhy. Tento „svatební“ akt v nejstarších civilizacích nebyl něžný, ale nutný, mocenský, rituální. Šlo o způsob, jak přežít v nestabilním světě. Tuto nutnost výstava vrací zpět. Adam Kašpar a Jan Uldrych nestojí proti sobě, ale vedle sebe, jako dvě verze lidského pokusu porozumět tomu, co nás přesahuje.
Kašparova malba tematizuje sumerskou bohyni Inannu a mytického draka, bytost starší než svět, představitelku praoceánu, instinktivního světa a ženského principu, který v sobě spojuje plodnost i destrukci. V jeho velkoformátovém díle se drak metamorfuje v horu, šupiny v geologické vrstvy, krajina v organismus, v němž se smrt zrcadlí v zrození. Inanna s kopím stojí proti této pradávné tvořivosti, nikoli v gestu absolutní destrukce, ale v okamžiku přerodu; „drakobijectví“ symbolizuje vznik lidského vědomí, okamžik, kdy se temná samozřejmost světa obrací v rub. Adam Kašpar přitom nepracuje s romantickou představou návratu k přírodě; jeho malba tematizuje nemožnost takového návratu, jak sám zdůrazňuje: „Jsme přírodnímu světu brutálně a nenávratně odcizeni vznikem vědomí. Je to já, kdo jsem já, a ty, kdo jsi ty. Žádný návrat nenabízím, jediná cesta vede vpřed.“
Uldrychova malířská genealogie vyrůstá z téhož archetypálního horizontu, ale překládá jej do jiného jazyka. Jeho praoceán je tvořen posvátnou geometrií, psychedelickými vzory a ornamentem, který není měřením, ale rytmem světa. Nekonečný rastr se táhne do dálky, za obzor, směrem k první hvězdě a k mystériu prvotního světla. Tento dokonalý vzor narušuje ještěří pohyb – jemný, ale zásadní moment, v němž se harmonie obrací v dynamiku a struktura je znovu vystavena zrození. Jan Dotřel k tomu uvádí: „Oba autoři pracují s principem, v němž se dvě odlišné síly vzájemně vyžadují. Každá dokonalost potřebuje své narušení, jinak není šance zrodu.“ Uldrychova pozice tak stojí v opozici k dramatické naléhavosti Kašpara; jeho práce nabízí spíše možnost orientace, přijetí a průvodcovství napříč prostorem, který není ani čistě přírodní, ani čistě duchovní, ale propojuje fyzické tělo, archetypální paměť i symbolickou strukturu.
Doprovodný text k výstavě napsala teoretička Barbora Kundračíková, která situaci obou autorů zasazuje do širšího kulturního a estetického rámce. Její esej nahlíží na Kašparův a Uldrychův přístup prizmatem mýtů, pohádek a současné potřeby orientace v rozkolísaném světě. Kundračíková zdůrazňuje, že oba autoři se dotýkají prastarého příběhu o hrdinovi a drakovi, jehož odrazy se objevují v sumerském mýtu Tiamat, v biblických apokryfech i v evropské tradici: „Umění, na které hledíme Kašparovýma očima, není uměním vykoupení, je to umění bolesti. Jan Uldrych pak představuje figuru průvodce – toho, kdo nenabízí úlevu, ale možnost rozpoznání.“ Její pohled doplňuje kurátorskou linii vrstvením dalších perspektiv, které umožňují číst oba přístupy nejen jako estetické strategie, ale jako současný způsob zápasu s nestabilitou světa.
Hieros gamos tak není jen výstavou o střetu či spojení dvou malířských přístupů. Je to komplexní vizuální vyprávění o lidské potřebě porozumět světu, který se rozpadá a znovu skládá v rytmu pradávných vzorců. Drak a praoceán, ornament a glitch, Inanna a světlo hvězdy; všechny tyto motivy se v Kvalitáři stávají společným prostorem, v němž se potkávají dvě rozdílné cesty, dva pohledy, dvě zkušenosti. Výstava ukazuje, že mýtus není uzavřená minulost, ale živá struktura naší současnosti.
V době, kdy veřejný prostor zahlcuje povrchní obrazivost, vracejí Adam Kašpar a Jan Uldrych pozornost k tomu nejstaršímu, k tomu, co je kulturou i naším děsem. Výstava je pozváním položit si otázky, které se jinak neodvažujeme artikulovat: Co v nás zemřelo? Co se ještě může zrodit? A jaká síla drží pohromadě svět, když přestáváme věřit v řád, ale zároveň neumíme přijmout chaos? Hieros gamos není návratem k minulosti. Je to aktuální akt. Setkání dvou autorů, kteří odmítají povrchnost současného obrazu a vrací malbě schopnost dotýkat se něčeho skutečného. Je to výstava, která neuhýbá a neulevuje; která může vzbuzovat odpor stejně jako fascinaci. A to je v dnešním prostředí možná její největší síla: probouzet vědomí tam, kde veřejný prostor usíná.