Sukcese a voda: Jakou roli hraje voda v obnovené krajině?
Praha, 29. listopadu 2025
Rekultivace území po těžbě už dávno neznamená jen navršit zeminu a vysadit stromy. Nedílnou součástí obnovy krajiny je i voda jako prvek, který rozhoduje o stabilitě nových ekosystémů, jejich správě i schopnosti čelit suchu. Jakou roli tedy hraje voda v krajině, která se znovu nadechuje?
V minulosti se při rekultivacích kladl důraz především na technické zásahy, jako je vyrovnání terénu, stabilizace svahů, a následná výsadba zeleně. V době, kdy se globálně řeší otázka sucha, se do popředí dostává také hospodaření s vodou, ať už jde o její zadržování v daném území, obnovu mokřadů či přirozené napouštění bývalých těžebních jam.
Právě přirozené zapojení vody do rekultivace, například formou sukcesních jezer, přináší dvojí efekt: ekologický i ekonomický. Tam, kde se voda ponechá přírodním procesům, může dojít k obnovení podzemních toků a vytvoření stabilních biotopů bez nutnosti nákladného dopouštění. Příkladem může být lokalita severočeského lomu ČSA, kde má vzniknout sukcesní jezero napuštěné vodou, kterou by jinak těžaři museli neustále odčerpávat. Tento přístup ukazuje, že tzv. přírodní sukcese může být nejen ekologičtější, ale i finančně méně náročnou cestou k obnově krajiny. „Spontánní či blokovaná sukcese dokáže vytvořit specifické prostředí, která jsou unikátní a mohou tak hostit spoustu vzácných druhů rostlin a živočichů, které už jinde místa k životu nemají,“ uvádí David Storch, ekolog a biolog se zaměřením na makroekologii, biodiverzitu a ekologickou terorii, který působí v Centru pro teoretická studia na Přírodovědecké fakultě UK v Praze.
Krajina po těžbě vytváří prostor pro návrat vody
Zadržování vody v krajině přispívá k ochlazování mikroklimatu, návratu živočichů i posílení přirozené retenční schopnosti půdy. Zásadní roli hraje i podzemní voda, která může být jak zdrojem, tak i rizikem. Přirozené napouštění jezer nebo vznik mokřadů ovlivňuje místní vodní režim a může přispět k obnově pramenišť, vyžaduje však dlouhodobý dohled a citlivý přístup. Zkušenosti ukazují, že i krajina zasažená těžbou má schopnost přirozené regenerace, stačí jí dát prostor a čas. „Žijeme v době velkých změn, proto je třeba experimentovat – někde se vyplatí rychle reagovat a směřovat k řešením, která pomohou ohroženým druhům, zatímco jinde mohou území sloužit jako refugia pro druhy čelící změnám v budoucnosti, kde je klíčová trpělivá obnova přírodních procesů,“ přibližuje biolog.
Ne každé území je však pro přirozené napouštění vhodné. Proměnlivost srážkových režimů a rozdílné geologické podmínky mohou ovlivnit stabilitu hladiny i kvalitu vody. V některých lokalitách je proto nezbytné kombinovat přirozené procesy s technickými zásahy, například pro zajištění bezpečnosti svahů nebo stabilizaci dna.
V posledním letech dochází k posunu od čistě technických zásahů k integrovaným, ekologicky orientovaným rekultivacím. Kombinace technických a přírodě blízkých postupů umožňuje vznik území, která jsou stabilní, ekologicky cenná a ekonomicky efektivnější. „Posttěžební plochy jsou velké, nezarostlé, alespoň po určitou dobu, a poskytují již v dnešní době jinde nevídané biotopy, například rozsáhlé plochy holé půdy bez drnu. Na ty jsou tradičně vázány mnohé druhy bezobratlých i obratlovců, které dnes z běžné krajiny téměř vymizely. I proto mají tato území pro obnovu druhové rozmanitosti zásadní význam,“ dodává.
O projektu: Projekt Krajina 2.0 spojuje odborné poznatky, zkušenosti z praxe i názory veřejnosti. Jeho cílem je inspirovat návštěvníky, podporovat otevřený dialog a hledat udržitelná řešení, která pomohou české krajině projít smysluplnou proměnou. Klade důraz na mezioborový přístup a ověřená fakta, díky nimž se může stát užitečným nástrojem pro odborníky, obce i širokou veřejnost.
X: https://x.com/krajina_dvanula
Threads: https://www.threads.com/@krajina_dvanula
Facebook: https://www.facebook.com/profile.php?id=61579009019417