Rok komunitního sdílení elektřiny v praxi. Celoroční pilot ukazuje limity i reálné přínosy

Praha 26. listopadu 2025

Komunitní sdílení elektřiny je jedno z nejdiskutovanějších energetických témat posledního roku. Očekávání jsou velká – úspory, lepší využití přetoků i vyšší návratnost FVE. Jenže realita často vypadá jinak než modely. Jak tedy sdílení funguje v běžném provozu? Konkrétní zkušenost z reálného nasazení nabízí detailní a stále poměrně vzácný pohled na skutečnou praxi – včetně míst, kde sdílení opravdu pomáhá, i okamžiků, kdy naráží na své limity.

Společnost Yello, alternativní dodavatel energií v Česku, má po celém roce praktického testování jasno. Pilotní projekt na rodinném domě s fotovoltaikou ukázal, kde sdílení dokáže nabídnout skutečné výhody, kde naráží na fyzikální limity a jak velkou roli hraje každodenní chování spotřeby. A právě tato praktická data – často překvapivá a jinde naprosto jednoznačná – otevírají nový pohled na to, co může komunitní sdílení domácnostem opravdu přinést.

„Rok dat z reálných domácností je k nezaplacení. Teprve když vidíte konkrétní kilowatthodiny, skutečné odběry a spotřebitele, pochopíte, co sdílení dokáže a kde už prostě nepomůže. A přesně taková data jsme chtěli přinést,“ říká Michal Kulig, ředitel společnosti Yello v České republice.

Praktická realita sdílení: rok s nonstop měřením

Test probíhal od listopadu 2024 do října 2025. Základem byla instalace na rodinném domě – fotovoltaika o výkonu 5,32 kWp, baterie 7,2 kWh a roční spotřeba kolem 11 MWh. Do sdílení byly zapojeny další tři objekty s rozdílnými režimy spotřeby. Alokační klíče byly v zimě nastaveny takto: rodinný dům 10 %, byt s rodinou 50 %, byt seniorů 20 % a chata 20 %.

Právě rozdílné režimy odběru jednotlivých objektů ukázaly, jak zásadní je praktická soudobost výroby a spotřeby. Zima byla přirozeně slabší – celkem se nasdílelo 0,5 MWh a 0,21 MWh bylo odevzdáno zpět do distribuční sítě. Důvod byl velmi praktický: zaokrouhlování v rámci alokací při sdílení mezi více odběrných míst. Výsledná úspora tak dosáhla zhruba jednoho procenta roční platby domácnosti.

„Zimní měsíce potvrdily, že sdílení není magie. Nevyrábí se, není co sdílet. A když se přetoky rozdělují mezi více objektů, systém počítá po čtvrthodinách a přesné alokace prostě nikdy nevycházejí bez ztrát. Je to praktická zkušenost, kterou žádný teoretický model neumí přesně napodobit,“ vysvětluje Michal Kulig.

Léto: více slunce, více dat a podrobný pohled na chování spotřeby

Na jaře a v létě přišlo to hlavní. Od dubna do července běžely původní alokační klíče a hned se ukázalo, že reálné chování spotřebičů v běžném provozu hraje často větší roli než matematika sdílení. Díky mnohem vyšší výrobě bylo možné nasdílet 0,37 MWh, což odpovídalo pokrytí zhruba 6 % celkové spotřeby všech objektů.

V létě se také ukázal zásadní praktický fakt: u objektů, které mají spotřebu v době slunečního svitu, docházelo k výrazně lepšímu využití sdílené energie. Seniorům v bytě sdílení pokrylo více než 22 % spotřeby, na chatě to bylo přes 11 %. Nešlo o žádnou optimalizaci – jednoduše byli v tu dobu doma, používali běžné spotřebiče a elektřinu uměli spotřebovat v okamžiku výroby.

„Právě tohle je jedna z nejdůležitějších praktických lekcí. Je jedno, jak dobře nastavíte procenta. Pokud v danou chvíli nikdo neodebírá, nepomůže ani sebechytřejší klíč. Naopak když máte objekt, kde je někdo doma přes den, rázem dokážete využít podstatně více,“ říká Michal Kulig.

Experiment: 100% alokace do jediného objektu

Od 1. srpna proběhl klíčový test. Došlo ke změně alokací tak, že 100 % přetoků šlo pouze do jednoho odběrného místa – do bytu s rodinou. Cílem bylo zjistit, zda se tím výrazně zvýší využití výroby. Na papíře by to mělo fungovat perfektně.

V praxi se během této fáze nasdílelo 0,26 MWh, což představovalo 12,7 % spotřeby bytu. Jedno číslo, které se na první pohled tváří jako výrazné zlepšení. Jenže při porovnání s daty ostatních objektů se ukázalo, že efekt není tak jednoznačný, jak by se mohlo zdát. V létě totiž seniorům i chatě stoupla schopnost okamžitého využití elektřiny – a oba objekty tak paradoxně dokázaly své sdílené kilowatthodiny využít ještě lépe než v zimě.

Závěr? Správné sestavení skupiny objektů je v praxi mnohem důležitější než samotné rozdělování procent.

Klíčová praktická zjištění po roce nonstop provozu

Rok měření přinesl velmi jasné závěry, které jsou důležité pro každého, kdo sdílení zvažuje nebo o něm píše. Souběh výroby a spotřeby se ukázal jako absolutně základní faktor. Alokační klíče mají mnohem menší význam, než se může zdát, zejména v létě, kdy výroba zvyšuje šanci na přesnější rozdělení.

Ukázalo se i to, že sdílení není vhodný způsob náhrady součtového měření v rámci jednoho objektu, a to ani se symetrickým střídačem. Podíl takto využité elektřiny byl v létě i v zimě pod jedním procentem.

Celkové roční přetoky činily 1,8 MWh. Aktivně se podařilo nasdílet 921 kWh, tedy něco málo přes polovinu. Roční finanční úspora dosáhla téměř 2 900 korun, což představuje přibližně 4 % celkové roční platby.

„Tři tisíce korun roční úspory nejsou žádná revoluce. Ale jsou to peníze, které přijdou bez práce – jen díky tomu, že máte FVE a někomu dalšímu můžete poslat to, co nevyužijete. Zapojení do komunitního sdílení je jednoduché, nic nestojí a pak už se o nic nemusíte starat. V tom spočívá praktická výhoda tohoto nakládání s elektřinou,“ říká Michal Kulig.

Závěr: sdílení dává smysl, pokud stojí na realitě, ne na představách

Rok praktických dat potvrdil, že komunitní sdílení má smysl, jsou-li splněny tři základní podmínky: existuje reálný přebytek z FVE, existuje odběr v době výroby a skupina objektů je poskládaná tak, že jejich spotřební návyky se vhodně doplňují. Alokační klíče nejsou zdaleka tím, čím se mohou na první pohled zdát. A sdílení neumí a ani nemá řešit technické nedostatky měření uvnitř jednoho objektu.

„Komunitní sdílení není kouzelné tlačítko. Ale je to férový způsob, jak dát smysl přetokům, které by jinak skončily bez užitku v síti. Naším cílem je pokračovat v testování a přinášet další praktická data, protože právě ta posouvají celý trh k realistickým očekáváním,“ uzavírá Michal Kulig.

Společnost Yello (www.yello.cz) je alternativní dodavatel energií v České republice. Založena byla v roce 2012 a od počátku na tuzemském trhu napomáhá desítkám tisíc klientů k férovým cenám. Jedná se o adaptaci úspěšného německého konceptu Yello Strom, který sází na jednoduchost a přímočarost. Německé Yello je dceřinou společností třetího největšího dodavatele energií EnBW, česká verze Yello je součástí Skupiny PRE. Po startu v roce 2012, ve kterém začala s prodejem silové elektřiny, přidala hned v roce 2013 prodej zemního plynu. V roce 2019 spustila jedinečnou službu Férová baterie, která ukládá nespotřebovanou elektřinu k pozdějšímu využití.