Zmizení Sathosi Nakomata – České světové prvenství

Praha 23. listopadu 2025

Na začínající vánoční trh, který budou postupně zaplavovat stovky knižních titulů, přichází kniha trojice českých autorů, Josefa Habase Urbana, prof. Pavla Koláře a filmového producenta Iva Krátkého, Zmizení Satoshi Nakamota – biografie zakladatele bitcoinu. Titul vydala Euromedia Group a.s., v edici Univerzum.

Na tři sta stranách non fiction příběhu, magičnost kterého předznamenává skvělá obálka Davida Černého,  je  odvyprávěn příběh téměř desetiletého pátrání autorské trojice v různých kontinentech světa a čtenář se tak stává souputníkem a svědkem úsilí autorů objasnit příčinu podivného zmizení Satoshi Nakamota otce první digitální měny.

Kniha je, ne náhodou, doplněna sérií dokumentů z kauzy tak zvaného „ Žlutého domu“, největšího, ale jako by neexistujícího zločinu proti lidskosti od II. světové války, který Josef H. Urban popsal v několikrát oceněné knize, Návrat do Valbone.

Dva zdánlivě vzdálené příběhy nejen že se v dějové linii Nakamotova  zmizení prolínají, ale stávají se potvrzením existence globalizovaného zla – zbožštění penez. To mistrovsky prostoupilo naši existenci v podobě závodu, ve kterém ekonomika předběhla právo a oba zápolící běžce předběhla politika. Jen s tím rozdílem, že ta už běžet nepotřebuje, protože svým vítězstvím „demokraticky“ a jednou provždy, prohlásí další závod za zbytečný.

A kontextu svého vítězství změní jazyk sdělovacích prostředků, vychýlí hodnotovou růžici  faktického obsahu s člověkem existujících slov, jako je pravda a lež, pokora, poctivost, skromnost a ohleduplnost, prostě vše co po tisíciletí vede člověka jeho historií, aby jako člověk s úctou k tomuto pojmenování přežil.

Jsme součástí zápasu tohoto obyčejného lidství s něčím, co je jako systém denně vtloukáno lidem všech věkových kategorií do hlav: „ … schroupni čokoládovou tyčinku a řekni to svými slovy!“ Nevadí, když budou hloupá. Hlavně, že budou tvá. A kdyby jim náhodou chyběla potřebná vzletnost : „ Dej si Redbul.“ Ten dává křídla – většinou Ikarova.

Ono metastázující zbožštění peněz vyvolává otázku, co všechno je člověk schopen pro jejich získání udělat? A odpověď je jednoduchá: Všechno.

Investigativní vyprávění knihy tuto odpověď dokumentuje v několikavrstevném příběhu, který propojuje autentické zážitky Satoshi Nakamota – prostřednictvím zápisků, sugestivních vyprávění příběhů všech tří autorů, které se staly při jejich cestě hledání důvodů Nakamotova zmizení.

Zdánlivě banální příběh … Vynálezce bitcoinu je při cestě za bratrem do Londýna v roce 2011 okraden. A že byl okraden, netuší. Při placení útraty v baru nemá peníze, peněženku ani doklady. Stává se mužem bez identity. Chce zaplatit vlastní digitální měnou, dokonce její velkou sumu nainstaluje do barmanova počítače… Dluh vyvolá konflikt a ten po rvačce končí zmizením Franka Smitha alias Satoshi Nakamota.

A tak se rodí velký příběh  zmizení Sathosi Nakamota a příběh neméně velký, potvrzující vrozenou lidskou přirozenost : dobrat se pravdy.

Ale malé odbočení do časů nedávno minulých:

Dvacet let před záhadným zmizením tří českých studentů v Prokletých horách Albánie / kauza Žlutý dům / a dalších stovek lidí jiných národů, se ve Střední Evropě odehrál historický rozpad

Východního bloku. Byla zbourána Berlínská zeď, nadšení náhle svobodných lidí v opojné euforii

krystalizovalo od vidiny až do výkřiků: „ Za Komárka bude koruna jako marka!“ Dnes víme, že nebyla, nebude a není.

                                                                                                                                                                 2

A v tomto čase, ve kterém přání bylo otcem myšlenky, se v Londýně v srpnu 1989 konala 4. mezinárodní konference Světové profesorské akademie míru. Z množství příspěvků Edward C. Banfield uspořádal sborník Občanské cnosti. / vydala Victoria Publishing v roce 1995 /.                                                                                                                                                              

Onen zlomový rok 1989 byl doslova nabit traktáty na výsluní přišlých politiků, historiků, filosofujících profesorů o úloze občanské společnosti, právech a povinnostech člověka v ní. Nutnosti její existence v nově se formující, svobodné a demokratické společnosti. Tolik se o ní toho namluvilo. Tolik jsme si od ní  z okázalých i nahodilých tribun i sami v sobě slíbili. Ale

„ Postoj a étos, který charakterizuje politiku občanské společnosti, je občanský étos, tj. zájem celé společnosti, starost o obecné blaho. Občansky vyspělý člověk, když se má rozhodnout a jednat v konfliktní situaci, jako předmět svého závazku nepojímá v prvé řadě členy své rodiny, obce, strany, etnické skupiny, sociální vrstvy nebo spolupracovníky v zaměstnání, nýbrž občanskou společnost.“ / Citace Edwarda Shilse, jednoho z účastníků konference. /

Kam se nám ztratil sen existence občanské společnosti, kam se ztratila za tři desítky let starost o obecné blaho a s blížícím se Štědrým večerem o „ bližního svého“?

Nebo jsme se ztratili my v něčem, čemu nerozumíme nebo programově rozumět nechceme?                                                                                                                                                             Zvonění klíči na Václavském náměstí nebylo jen „zvonění hrany“ za něčím minulým, ale odemykáním dveří k něčemu novému.

A to nové …? A jakou má a jakou bude mít tvář? A bude ji vůbec mít.

Odpovědi na všechny tyto položené otázky čtenář nalezne na stránkách vycházející knihy Joserfa H. Urbana, prof. Pavla Koláře a Iva Krátkého.

Spisovatel, fyzioterapeut, producent. Různorodé profese z vějíře lidských činností najednou spojuje posedlost dobrat se pravdy. Dobrat se pravdy o zmizení člověka za každou cenu i s hrozbou ztráty ceny nejvyšší.

Sama kniha není jen mistrovsky odvyprávěným dokumentem stále existujícího lidského úsilí odhalit podstatu věci a mít právo o odhaleném podávat svědectví.

Je to potvrzení obyčejné lidské vlastnosti, kterou jsme pojmenovali pomoc druhému, která nezmizela skloňováním termínu demokratický a liberálně demokratický, či s jiným ismem. Je a zaplať za to bůh, že je.

Po pravdě řečeno, přiblížit  dějový rámec velkého pátrání po příčině zmizení Satoshi Nakomoty není podstatou tohoto textu, ten přinese každému čas strávený nad stránkami knihy a vzájemné oslovení a pochopení jednoho druhým.

Jeden z prvních recenzentů o Zmizení Satoshi Nakamoty napsal: „ Ať už jejich závěry knihy přijmete nebo ne, důkazy, které autorský tým předkládá, mohou přepsat dějiny botcoinu.“

A nejen to: 

Zmizení Sathosi Nakamota, román,  který je možno bez ostychu zařadit  vedle velkých evropských prozaických děl, potvrzuje jako jeden z mála, že v naší   masmediální současnosti, která je protkána povrchností, polopravdami a balastem vrstvených slov, korunovaných variantami osvíceného televizního obžerství, literatura, i když vytlačována mnohým a mnohými, stále existuje.

A že existuje i filosofická a lidská pravda  Feuerbachových  slov, že: „ Praví spisovatelé jsou svědomím lidstva.“

František Mareš