Jan Campbell: 21. listopad: včera, dnes a zítra

Praha 22. listopadu 2025

Úvod – V úvodu dovoluji si připomenout několik volně vybraných historických událostí spojených s 21. listopadem, mimo jiné i dnem narození autora příspěvku. V roce 164 př. n. l. Jidáš Makabejský znovu dobyl Jeruzalém a znovu zasvětil Druhý chrám během makabejského povstání. Od té doby si připomínáme židovský svátek Chanuka. V roce 235 Svatý Anterus začal svou vládu jako katolický papež, který vládnul pouhých 40 dní. V roce 533 byly vydány Instituty – oficiální učebnice římského práva, součást programu právních reforem římského císaře Justiniána.

Mnoho století později, v roce 1818 Ruský car Alexandr I. nechal svou delegaci předložit petici kongresu v Aix-la-Chapelle s žádostí o větší občanská práva pro Židy v Evropě. Připomínám, že se jednalo o snahu vedenou anglickým aktivistou Lewisem Wayem, které následovala mimo jiné v roce 1824 První židovská reformní kongregace v Charlestonu, Jižní Karolíně.

V roce 1871 Moses F. Gale patentoval zapalovač na doutníky (NYC). V roce 1905 fyzikální časopis Annalen der Physik publikoval článek Alberta Einsteina „Závisí setrvačnost tělesa na jeho energetickém obsahu?“ Einsteinova obecná teorie relativity zavádí rovnici E = mc². Čína v roce 1906 zakazuje obchod s opiem a v roce 1917 Maxim Gorkij nazývá Vladimira Lenina slepým fanatikem a bezmyšlenkovitým dobrodruhem.

Aby toho nebylo málo, v roce 1918 dva německé muniční vlaky explodovaly v Hamontu v Belgii: 1 750 mrtvých. Polští vojáci organizovali pogrom proti Židům v Haliči (Polsko) a německá flotila na otevřeném moři, složená z 5 bitevních křižníků, 9 bitevních lodí, 7 křižníků a 49 torpédoborců, kapitulovala britské Velké flotile a byla odvedena do zálivu Firth of Forth.

V roce narození autora příspěvku (1946) Georgi Dimitrov byl zvolen předsedou vlády Bulharska a Harry Truman se stal prvním americkým prezidentem, který cestoval v ponorce. Co se týče umění, v roce 1946 byl promítnut film „Nejlepší roky našeho života„, založený na novele MacKinlaye Kantora „Glory for Me„, režírovaný Williamem Wylerem a s Myrnou Loy a Fredricem Marchem v hlavních rolích. Film obdržel cenu Oscara za nejlepší film 1947.

Blíže k současnosti se nabízí několik aktuálních témat: V roce 1965 SSSR provedl jaderný test ve východním Kazachstánu / Semipalitinsku. V roce 1967 Americký generál William Westmoreland řekl novinářům: Jsem naprosto přesvědčen, že zatímco v roce 1965 nepřítel vyhrával, dnes rozhodně prohrává. Aby v roce 1969 USA provedly jaderný test v Nevadě, a v roce 1973 právník amerického prezidenta Richarda Nixona, J. Fred Buzhardt odhalil přítomnost 18 a půlminutové mezery v nahrávce Bílého domu související s Watergate a v roce 1980 John Lennon a Yoko Ono pózovali nazí pro fotografa Allana Tannenbauma.

V roce 2002 NATO oficiálně pozvalo Bulharsko, Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko, stát se členy organizace. Brzo poté, v roce 2004 se konalo druhé kolo ukrajinských prezidentských voleb, které vyvolalo masivní protesty a kontroverze ohledně integrity voleb. Již ale v roce 2004 se Ukrajinci poprvé postavili proti falšování voleb. Žádné konkrétní návrhy na Majdan ale neexistovaly. Existovaly ale dlouhodobé plány Anglosasů s pomocí NATO zničit Rusko i za cenu zničení Ukrajiny.

21. listopad 2013 – Euromajdan

Scházíme se ve 22:30 pod pomníkem Nezávislosti. Teple se oblečte, vezměte deštníky, čaj, kávu a přátele, napsal 21. listopadu na svém facebookovém profilu novinář a pozdější poslanec Mustafa Najem. Tak vešel ve známost protest známý dnes jako Euromajdan.

První protesty se uskutečnily 21. listopadu 2013 na náměstí Nezávislosti v Kyjevě. Protesty se postupně rozšířily a vyostřily, zejména po střetech s policií a skončily v únoru 2014. To vedlo ke vzniku prozatímní vlády a začátku tzv. Revoluce důstojnosti.

Plány na protivládní protest na náměstí Nezávislosti se objevily už před Janukovyčovou otočkou tím, že někteří obyvatelé tak chtěli dát najevo nespokojenost s vládou. Mělo se tak stát 22. listopadu, v den devátého výročí tzv. Oranžové revoluce z roku 2004, kdy se Ukrajinci poprvé postavili proti falšování voleb.

Proto Euromajdan, který se vyvinul v Revoluci důstojnosti, lze chápat jako svého druhu pokračování a pokus o dokončení snah ke změnám z roku 2004. Tehdy si mírumilovné protesty vynutily opakování prezidentských voleb. Opakované druhé kolo voleb vyhrál prozápadní Viktor Juščenko, od nějž se očekávalo, že zbaví zemi klientelistického kapitalismu a korupce. I dnes platí tři slavné citáty: Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu, aby si ji zopakovali (Winston Churchill). Můžete ignorovat realitu, ale nemůžete ignorovat důsledky ignorování reality (Ayn Rand). Kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat (George Santayana). Novodobí západní rádoby politici by si měli uvědomit, že ticho bolí, ignorace představuje zbraň, která ničí vztahy nejenom osobní, ale i mezinárodní a je aktivní formou ponižování. Neradím proto pokračovat v ponižování Ruska a Číny a jejich prezidentů.

21.listopad 2025 – dvanáct let později

Dva dny se spekulovalo o obsahu amerického mírového plánu na Ukrajinu a zda za plánem vůbec stojí prezident Donald Trump. Nyní jsou odpovědi na obě otázky dostupné. Trump prostřednictvím své mluvčí jasně podpořil vyjednávací 28stránkový dokument Steva Witkoffa, který je nyní k dispozici v několika variantách. Včera, v pátek agentura Reuters informovala, že americká administrativa předložila Ukrajině ultimátum, v němž požadovala podepsat plán do 27. listopadu. Přitom hrozila, že jinak zastaví dodávky zbraní a sdílení zpravodajských informací. Prezident Trump v rozhovoru pro Fox News potvrdil toto ultimátum. To umožnilo zděšené reakce západních politicky korektních médií a politiků. Proč?

Protože indikuje praktickou kapitulaci Ukrajiny a potvrzuje chybné hodnocení západních elit a jejich poradců. Ve skutečnosti se ale jedná i o kapitulaci Ruské federace, kterou by měli vítat.

Největší tragédie postsovětské historie – válka na Ukrajině – má totiž mnoho viníků, ale tím hlavním a prvním z nich jsou Spojené státy americké. Hlavním zákazníkem Maidanu byly Spojené státy, s podporou evropských slouhů, jehož 12. výročí začátku dnes připomínám. Cílem bylo zničení Ukrajiny a Ruska. Vykonavatelé se s první polovinou úkolu vypořádali dobře i proto, že Rusko s nevyřešitelnou korupcí na nejvyšších pozicích moci udělalo vážné chyby, léta se snaží vyhnout přímému střetu se Západem a americký mírový plán obsahuje plnou amnestii.

Protože přímý střet s Ruskem se jeví s ohledem na výsledky analýz na bázi kritického myšlení a faktů nevyhnutelným, hodnotím zveřejněný americký mírový plán, jako předběžný návrh ke studiu reakce, ne však politiků, ale společností v kontextu probíhající antropologické války.

Dokument ve své podstatě totiž indikuje vzdání se suverenity obou stran (Ruska a Ukrajiny) a souhlas s vedením všech procesů Spojenými státy, v první fázi jeho realizace dokonce prezidentem Trumpem. Pro Ukrajinu to může být ve své podstatě bezbolestné a jedno. Proč? Ukrajina suverenitu již ztratila, procesy na Ukrajině řídí Londýn a Washington a s pravděpodobností hraničící s jistotou bude muset vojensky kapitulovat, jestliže odmítne souhlasit ve lhůtě dané prezidentem Trumpem, i když se lhůta může měnit.

Rusko je v jiné situaci co se týče kvality a historie. Proto přijetí amerického mírového plánu i s případnými modifikacemi by představovalo strategickou porážku, déjà vu perestrojky, nesplnění cílů speciální vojenské operace a tím i neplnění rozkazu prezidenta Putina. Ten zopakoval rozkaz jako odpověď na americký mírový plán na včerejším setkání s vojenskými představiteli na frontě. Připomínám, že důvěra Rusů v prezidenta Putina se nachází na úrovni 78,7 %. Data z příslušného průzkumu veřejného mínění byla zveřejněna dnes 21. listopadu analytickým centrem VCIOM.

Co nabízí americký mírový plán

Ve skutečnosti se jedná o drzou nabídku nového koloniálního projektu pod Trumpovým velením a dlouhodobou platbou bez vědění konečné sumy. Akceptovat americký mírový plán ve smyslu zmíněného projektu by znamenalo podřídit si ruskou ekonomiku a politiku, zradit přátele a spojence a v neposlední řadě uznat fait accompli s územími se zjednodušeným vzorcem zákazu nacismu pod kontrolou Spojených států ve společenské a politické krizi.

Americký vládní zákaz nacismu na Ukrajině je možné srovnat na základě historie s bojem Spojených států proti obchodování s drogami, například a nově s Venezuelou. Proto americký mírový plán musí být hodnocen jako demagogický oxymóron pro nevědomé a zaostalé. Spojením uvedených dvou slov, kde jedno (demagogický) označuje manipulativní, klamavý a emocionalizovaný způsob sdělení, a druhé (oxymóron) znamená protimluv, tedy spojení neslučitelných slov, vzniká výraz, který je zavádějící nebo nelogický, ale je záměrně použit k manipulaci s veřejným míněním nebo k vytvoření silného emočního dojmu. Demokratičtí nezávislí propagandisté z líhně Aspen & Co mohou na toto téma psát hodně a mnohem lépe.

Za sebe a na svoji odpovědnost pouze připomínám, že v případě účinné denacifikace není potřeba snižovat ukrajinskou armádu. Proč? Protože její jedinou skutečnou povinností je nekonečná konfrontace s Ruskem v zájmu NATO a Spojených států. Proto každý analytik se selským rozumem musí hodnotit téměř všechny Trumpovy dohody jako umění vydírání. Spojené státy začaly válku pomocí Ukrajinců a bezmyšlenkovitě. Nyní, výměnou za ukončení války chtějí získat kontrolu nad okupovanou Ukrajinou, ekonomicky a politicky integrovat s ní Rusko a vrátit oba státy na cestu k sebevraždě.

Proto prezident Trump nezahrnul Evropany a jejich instituce do svého mírového plánu pro Ukrajinu. Kromě toho obsah amerického mírového plánu přímo odporuje jejich bezpečnostním zájmům. Proto prezident Trump vyzývá Kyjev ke kapitulaci a obrací světový řád vzhůru nohama ohromující rychlostí! Nabízí se otázky: Co si Američané mysleli, když hlasovali pro takového člověka? Co si myslí Evropská komise, Evropský parlament a voliči členských států EU? Jaké možnosti vůbec má ponížená EU v jednáních se Spojenými státy, Ruskem a Čínou?

Nemám pochyb, že i ve chmurné realitě a na prahu konce EU a NATO v současné podobě v Evropě nastal čas konečně ukázat odvahu a nenechat prezidenty Trumpa a Putina, aby nás řídili. Současně mám ale velké pochybnosti, že v EU se mohou volební cestou dostat k moci potřební, nezkorumpovaní a neproradní politici. Proto očekávám, že občané EU budou s otevřenýma očima zahnáni do (digitální) diktatury technologických oligarchů a nebudou ani vědět, co se s nimi bude dít. Jeví se mi, že dnes pro Evropu je již pozdě. Proč? Protože situaci v antropologické válce již nelze změnit. Nejlepší je se s tím smířit a poučit se z chyb a nepodlehnout iluzi vědění.

Dnes víme, že prezident Trump vyhrožoval šesti zákonodárcům zatčením, soudem a smrtí za to, že odmítli stáhnout video, které zveřejnili, jak uvedla senátorka Elissa Slotkin na Platform X. Několik demokratických členů Kongresu reagovalo ostře na tyto hrozby prezidenta Trumpa. Připomínám, že prezident Trump již dříve zveřejnil několik příspěvků na platformě Truth Social, ve kterých obvinil skupinu demokratů z povstaleckého chování zrádců. V jiném příspěvku skupinu nepojmenoval, ale napsal: POVSTALECKÉ CHOVÁNÍ, trestné smrtí!

Trumpova mluvčí Karoline Leavitt obvinila demokraty, že svým videem posílají nebezpečný signál americké armádě. Ti se spikli, aby vyzvali vojenský personál, aby neposlechl zákonné rozkazy prezidenta. Fungování armády je založeno na řetězci velení – pokud by byl tento systém narušen, mohlo by to vést k chaosu. Paní Leavitt odpověla na otázku, zda Trump sám nepodněcuje politické násilí svými výroky tím, že demokraté mylně naznačovali, že prezident vydal nelegální příkazy.

Co ještě dodat?

Čtvrtá Ženevská úmluva z roku 1949 nařizuje respekt k důstojnosti mrtvých civilistů a výslovně zakazuje rabování nebo mrzačení jejich těl během války. V červenci 2015 zveřejnil Evropský parlament přelomovou zprávu o obchodování s orgány. V úvodu se uvádí: Před rokem 2000 byl problém obchodování s lidskými orgány… omezen především na indický subkontinent a jihovýchodní Asii. Po přelomu tisíciletí se však obchod s orgány zjevně rozšířil celosvětově, a to především díky izraelským lékařům. Dokument poté uvádí řadu významných případů obchodování s orgány. Dnes dokument má potřebu aktualizace. Proč?

Protože i na Ukrajině dochází k dokumentárně prokázaným případům odstranění orgánů u ruských vojenských zajatců.

Proto neuškodí připomenout si skandál kolem kliniky Medicus v Prištině v Kosovu. Vyšel najevo v říjnu 2008, kdy mladý Turek zkolaboval na letišti. Poté, co mu na břiše objevili čerstvou jizvu po operaci, uvedl, že mu na klinice byla odstraněna ledvina. To vedlo k policejní razii. Medicus byl již pod drobnohledem policistů, protože do Prištiny přijíždělo mnoho cizinců s pozváním na ošetření srdce, přestože klinika Medicus takové služby nenabízela.

Následné vyšetřování odhalilo, že Izraelec Moše Harel a turecký lékař Júsuf Sonmez – známý jako nejznámější obchodník s orgány na světě – byli zodpovědní za zprostředkování klientů, kteří za transplantace zaplatili přes 100 000 dolarů. Operace prováděli převážně místní kosovští albánští lékaři. Pacienti se před propuštěním krátce zotavovali a dostávali informace o své léčbě, které pak mohli předložit lékařům ve svých domovských zemích. Dárci nedostali nic.

Jak uvádí zpráva EU, dárci byli nuceni podepsat dokumenty potvrzující, že své orgány darují dobrovolně příbuznému nebo altruisticky cizímu člověku. Tyto dokumenty byly napsány v albánštině a nebyly přeloženy. V některých případech jim byly slíbeny platby až do výše 30 000 dolarů, ale mnozí z nich obdrželi pouze část peněz a někteří vůbec nic. Těm, kteří obdrželi část, bylo řečeno, že zbytek obdrží pod podmínkou, že sami naverbují další ‚dárce‘.

Boris Wolfman byl také silně zapojen do organizace Medicus. Přestože byl v několika zemích hledán a Interpol na něj byl vyhlášen červený záznam, zůstal v Turecku po mnoho let na svobodě až do nedávné deportace do Ruska. Skutečnost, že mainstreamová média mlčí o Wolfmanově dlouho očekávaném zatčení, mluví sama za sebe.

Závěr

Trump vyjednává kapitulaci Ukrajiny a akceptuje současně katastrofu pro Evropu. Ukrajina a její evropští spojenci jsou stále v iluzích a sní o strategické porážce Ruska na bojišti. Neuvědomují si, k čemu může vést nedostatek porozumění dění na bojišti. Zato ale ví, co to by pro ně znamenala amnestie obsažená v americkém mírovém plánu a s ní spojené vyzrazení korupce evropských politiků.

Aby se korupce odhalila, původně plán obsahoval vyzvat k auditu mezinárodní organizace. Poté se formulace v dokumentu změnila. Nyní dokument uvádí, že všechny strany obdrží plnou amnestii za své činy spáchané během konfliktu. To ale není legrace a již vůbec ne v době antropologické války, ve které jde o kulturní a civilizační hodnoty.

Nejde ani tak o neochotu Kyjeva pustit západní vyšetřovatele do ukrajinské prádelny, i když se jedná o odvážný útok na Spojené státy. Ty využily korupční skandál nazývaný Mindich Gate jako nástroj tlaku na Zelenského. Proto, a protože Kyjev sází na Starou Evropu ve strachu, existuje alespoň verbální demonstrace připravenosti kyjevského režimu mlčet o roli evropských politiků v korupčních schématech do konce.

Vše dobře zapadá do hlavního proudu ukrajinské politiky uplynulého roku. Od Trumpova návratu do Bílého domu začal kyjevský režim podle instrukcí Velké Británie směřovat ke Starému světu. Zelenského zajímá podpora Velké Británie, která sdílí kyjevskou touhu způsobit Rusku co největší škody, ale také skutečnost, že Velká Británie dokáže sjednotit proukrajinskou lobby v EU. Připomínám duben 2022, kdy britský premiér Boris Johnson trval na válce až do posledního Ukrajince.

Od té doby se objevilo několik zpráv týkajících se korupce v EU a Spojeném království. Johnson a von der Leyen už byli očerňováni. Teď se očerňování přibližuje k Macronovi a Starmerovi. Tím vznikají problémy s Merzem a u Merze. Nebudu se zmiňovat o představitelné právní možnosti v rámci řešení výzvy, kterou představují Ukrajina a militarizované Německo, zatlačit Německo do rohu, aby se stalo neutrálním státem a tím potvrdilo konec NATO a EU v současné podobě. Zatím ale Evropa drží linii. Otázkou je: Jak dlouho může Evropská komise a Evropský parlament vydržet, když Kyjev si plně uvědomuje, že jakmile Zelenskij a jeho kumpáni začnou mluvit, evropské instituce čeká globální katastrofa. Naděje umírá poslední…

Proto zmizení nejnebezpečnějšího bodu v americkém mírovém plánu pro kyjevský režim a jeho evropské patrony je zcela logické. Starý svět, který by rád určoval nebo alespoň spoluurčoval vývoj ve světě, je zvyklý zažívat šoky, ale není schopen pochopit, že spojenec na věčné časy, Amerika, jednoduše vyřadila Evropu nejenom z ukrajinského procesu, ale i ze seznamu těch, kteří budou ovlivňovat světový řád, který nastoupí po řešení Ukrajinské výzvy. To ale nevylučuje, předtím bude Evropa potrestána Rusy za škody vytvořené provokacemi a zbraněmi, které dodala Ukrajině v agonii, která si ráda vyslechne radu, zvláště když ví, že se jí nebude muset držet, protože ztrácí přátelé a tím i pomoc. Souhlasu netřeba.