Jan Campbell: Interview pro CRI / CMG

Praha 14. listopadu 2025

Následující text představuje necenzurovaný přepis interview s několika doplňujícími a vysvětlujícími poznámkami pro čtenáře méně obeznámenými se současnou situací v Číně.

1. Pane předsedo (IČL), v Číně právě skončilo čtvrté plenární zasedání 20. Ústředního výboru KS Číny, které stanovilo hlavní zásady pro hospodářský a sociální rozvoj během období 15. pětiletého plánu a zdůraznilo zaměření na „modernizaci v čínském stylu“ a „kvalitativní růst“. Chystaný patnáctý pětiletý plán bude klíčovým krokem k dosažení základní modernizace Číny. Podle vašeho názoru, jaké konkrétní příležitosti pro spolupráci přinese trvale se rozvíjející a stabilně modernizující se Čína Evropě, a zejména České republice?

JC – Za prvé a než odpovím na vaše otázky děkuji redakci za příležitost nabídnout posluchačům osobní názor na fundamentální otázky v turbulentní době, která je částí mnou již léta označované antropologické války. To jest války o hodnoty s využitím a současném zneužitím antropologie a dalších sociálních věd, a tím ovlivňující část realizace vámi zmíněného hospodářského a sociálního rozvoje během období 15. pětiletého plánu.

Zmiňuji se o antropologii i proto, že to byly Spojené státy, dnes hlavní konkurent Číny, které jako první stát na planetě aplikovaly zmíněné zneužití antropologie v rámci vojenského zpravodajského programu, zvaném Human Terrain System. Tak se oficiálně podpůrný program Velitelství armády Spojených států amerických nazývá.

Program se vyvinul v mechanismus pro podporu pomoci bezpečnostních sil. A oficiálně skončil 30. září 2014. Bohužel, kdo tomu věří, je sám vinen. Je totiž velký rozdíl mezi myslet si něco, a vědět něco.

Zmiňuji se o programu HTS, protože celá řada programů a projektů modernizace v čínském stylu s kvalitativním růstem představuje magnet pro západní bezpečnostní složky, který bude zneužit. Proč, bude zneužit?

Chystaný patnáctý pětiletý plán bude klíčovým krokem k dosažení základní modernizace Číny, kterou si Spojené státy a její slouhové nepřejí. Společná prosperita pro všechny představuje koncept cizí západnímu systému. Proto i vzájemně výhodná spolupráce nepatří a nebude patřit k prioritám Západu.

Komunistická strana Číny, v době osobní účasti na mezinárodní konferenci věnované ekologii oceánů, a v předdveří zasedání APEC, uzavřela zasedání schválením doporučení pro 15. pětiletý plán země jako cestovní mapu, která bude vést k národnímu rozvoji do roku 2030.

Připomínám, že na čtvrtém plenárním zasedání 20. ústředního výboru Komunistické strany Číny, které se konalo od 20. do 23. října, prezident Si označil příštích pět let jako okno příležitosti k zajištění strategické iniciativy uprostřed zintenzivňující se globální konkurence a k dosažení rozhodujícího pokroku směrem k cíli, kterým je v podstatě dosažení socialistické modernizace.

Není mnoho lidí na Západě, kteří rozumí, respektive chtějí obsahu socialistické modernizace, a kteří přejí Číně úspěch. Připomínám současně, že Čína bude v příštích pěti letech čelit jak strategickým příležitostem, tak rizikům a výzvám v rozvoji, spolu s rostoucí nejistotou.

Za zmínku proto stojí krátký výlet do historie, který byl doporučen, ale z časových důvodů se nestal částí interview.

1) Čína si stanovila cíl v podstatě dosáhnout socialistické modernizace do roku 2035. To je milník, kterého se snaží dosáhnout prostřednictvím tří po sobě jdoucích pětiletých plánů – 14., 15. a 16. – v letech 2021 až 2035.

2) Čínský rozvojový model je „praktičnost, tvrdá práce, inovace a spolupráce.“ To se zdá být atraktivní pro rozvojové země, nikoliv pro Západní, orientované na zisk za každou cenu, a snažící se hospodářský systém udržet pomocí zbrojení a šířením strachu, jak z Číny, tak i z Ruska.

3) Na počátku 70. let byla Čína ekonomicky izolovaná a v situaci, kdy čelila několika hrozbám ze strany tehdejších dvou supervelmocí: Sovětského svazu a Spojených států. Dnes se debata točí kolem toho, jak daleko by se čínské myšlenky mohly šířit, protože většina světa považuje Čínu za zemi usilující o globální moc a vliv.

4) Čínské reformy v posledních třech desetiletích nepochybně vyústily v rychlý růst a pozvedly stamiliony lidí z chudoby. Po léta Spojené státy využívaly svou hegemonickou moc a vliv ve Světové bance a Mezinárodním měnovém fondu k tomu, aby vedly rozvojové země ke kapitalismu a liberální demokracii. Tento scénář se nyní mění.

5) V důsledku toho se v roce 2015 více než 50 zemí rozhodlo připojit k Asijské bance pro investice do infrastruktury vedené Čínou. Peking má v nové instituci podíl přibližně 30 %. Neznám nikoho v EU, kdo by se aktivně angažoval v práci v této bance.

Na vaši otázku: Jaké konkrétní příležitosti pro spolupráci přinese trvale se rozvíjející a stabilně modernizující se Čína Evropě, a zejména České republice? mohu odpovědět s ohledem na předem řečené následovně:

Všeobecně formulováno, modernizující se Čína způsobí nejednotné Evropě z politických důvodů, následků plné závislosti na Spojených státech a následků antropologické války více starostí, strastí než radosti.

a)         Co se týče České republiky bylo by iluzí vědění předpokládat kvalitativní zlepšení bilaterálních vztahů v obchodu, výměně studentů a výzkumníků a politiků, a to vše s podporou vznikající nové vlády. Zbytečně předčasně zveřejněný návrh vládního prohlášení vznikající nové vlády České republiky a vyjádření paní Kallasové z EK, nevěští žádné jaro.

b)         Protože ale platí, že kde je hodně stínu, musí být i světlo, představuji si možnosti ke spolupráci v oblasti aplikace čínských technologií, které prostě Evropa nemá a potřebuje je, a to na individuální bázi.

Dále předpokládám, že nehledě na různá omezení a strašení se zvýší počet individuálních a skupinových setkání a kulatých stolů s cílem výměny informací a jejich hodnocení, ideálně i v Číně, Proč?

Ne všichni potenciální partneři a zájemci o Čínu v Evropě mají zájem odjet do Spojených států. Z druhé strany, rádi by se seznámili s Čínou mimo programy cestovních kanceláří. V tomto smyslu stojí před Čínskými organizacemi důležitý úkol, který nebudu dnes diskutovat, který ale zapadá do čínského konceptu myšlení a konání: trpělivost a tvoření.

Je všeobecně známo, že věda i tradice mluví stejným jazykem – jazykem trpělivosti a tvoření. Krása tvoření se nachází v prostotě. Ta vede k inspiraci a návratu k hodnotám, které dávají životu smysl, včetně spolupráce a sdílení společných hodnot.

V neposlední řadě vidím větší možnosti v oblasti rozvoje individuálních schopností mladých lidí. Zde se mně osobně nabízí možnost pro Číňany využít i Rakousko jako lokalitu speciální kursů. A pro mladé Čechy jeden ze tří možných pobytů v Číně.

Jedna mladá dáma právě začíná studia v Jinanu. Dva další studenty připravuji na studium v Číně, a jeden z mých bývalých studentů, žijící již 15 let v Číně a radící čínskému start-upu slaví v těchto dnech úspěch, a právě obdržel vyznamenání.

c)         Osobně plánuji angažovat se ve spolupráci s čínskými talenty a udělám vše, co bude v mých silách. A jako třetí aktivitu a sféru ke spolupráci vidím – a to po ukončené mezinárodní konferenci na téma ekologie oceánů – program týkající se systémového intenzivního rozvoje individuálních schopností, který obsahuje základy analytické práce a plánování a řízení extrémních situací v desetiletí prověřené formě speciálními odděleními a nadnárodními organizacemi. Pokud jsem správně pochopil obsah deklarace, program a diskuze s Číňany, jedná se o prioritu jak politickou, tak i obchodní, technickou a technologickou.

2. Z vašeho dlouhodobého akademického pohledu na globální vývoj: Jak hodnotíte význam čínského konceptu „kvalitativního růstu“ a „čínské modernizace“ v kontextu současných systémových výzev, kterým čelí globální kapitalismus?

JC – Čínský koncept kvalitativního růstu se v podstatě a podle osobního porozumění neodlišuje od všeobecně akceptovaného kvalitativního výzkumu na Západě. Označuje totiž výzkum, který se zaměřuje na to, jak jednotlivci a skupiny nahlížejí, chápou a interpretují svět. Jako kvalitativní výzkum chápu také takový, který neužívá statistických metod a technik. V tomto pojetí je v opozici k výzkumu kvantitativnímu, který ovládá západní svět. V praxi jsou oba přístupy nejčastěji doplňkem jeden druhého.

Důležité je ale uvědomit si, že koncept kvalitativního růstu je odlišný od kvantitativního růstu. V jiných kontextech kvalitativní růst znamená například rozvoj osobních dovedností a znalostí, zlepšení pracovního výkonu nebo hlubší porozumění problému. To je přesně to, co mám na mysli v poslední části odpovědi na vaši první otázku: Osvětlit složité jevy, které nelze snadno kvantifikovat, a získat hlubší a detailnější informace, rozvíjet schopnosti tvořit alternativní řešení, ve kterých spočívá skutečná svoboda člověka.

Jak jsem již před chvílí řekl, věda i tradice mluví stejným jazykem: jazykem trpělivosti a tvoření. Krása tvoření se nachází v prostotě. Ta vede k inspiraci a návratu k hodnotám, které dávají životu smysl.

Kvalitativní výzkum v Číně pokulhává z moha důvodů, o nichž se nebudu zmiňovat. Správnost hodnocení potvrzuje programové prohlášení KS Číny a v neposlední řadě i vlastní pozorování při setkáních s Číňany doma a v zahraničí. Přitom platí, že v praxi oba výzkumy se často vzájemně doplňují a poskytují ucelenější pohled na zkoumaný jev.

Co se týče zmíněného konceptu čínské modernizace je potřeba si uvědomit, že o „čtyřech modernizacích“, to jest modernizaci země ve čtyřech oblastech – zemědělství, průmyslu, vědě a technice a národní obraně – mluvil Čou En-laj už na zasedáních nově zvoleného parlamentu v prosinci 1964 a znovu v lednu 1975.

Po smrti Čou En-laje a Mao Ce-tunga v prosinci roku 1978 Teng Siao-pching vyhlásil čtyři modernizace za cíl politiky KS Číny a formálně tak zahájil reformní proces. O něm jsem podrobně psal i ve své knize 100 let Komunistické strany.

Zasedání ústředního výboru Komunistické strany Číny, tzv. čtvrtého pléna, nezní jako sexy událost, jež by přitáhla zraky široké západní a tím i české veřejnosti. Proč?

Protože v době antropologické války, strachu z války, Ruska, potažmo i Číny a nejistoty z budoucnosti může evokovat vzpomínky na minulý režim či husákovské a podobné projevy.

Přesné znění pětiletého plánu ekonomiky na období let 2026–2030 nebude známo až do příštího roku. Diskuze před samotným setkáním, které jsem částečně sledoval a následná tisková konference mnohé napověděly. Je přitom jasné, že čínskému vedení v pozici správce druhé největší ekonomiky světa ovlivní dění ve všech světadílech, včetně Evropy a odpoví na otázky typu – Kam hodlá čínské hospodářství směřovat? Představuje pětiletka v nově se formujícím světovém obchodním prostředí směrodatný dokument?

Jedno je ale jasné již dnes: Alfou a omegou následujících pěti let se má stát hospodářský růst a rozvoj vysoké kvality. Ten má vycházet z vědecké i technologické samostatnosti Číny, modernizace industriálního komplexu, posílení národní bezpečnosti v éře zvýšeného mocenského soupeření mezi mocnostmi ve světě i v asijsko-pacifickém region.

Plán fakticky nepřímo uznává nutnost řešit řadu palčivých problémů obyvatel, včetně obav z deflace a vize ekonomického modelu tzv. dvojí cirkulace. Komunistická strana si dobře uvědomuje, že na hospodářském blahobytu stojí politická a společenská stabilita a hospodářský růst patří spolu s teritoriální integritou a vedoucí úlohou Komunistické strany Číny k oficiálním klíčovým zájmům země! Proto technické inovace a investice do vědy jsou klíčovým kamenem čínského hospodářského plánování, které je přes všechny nedostatky velkou předností před západní schopností improvizovat.

Připomínám, že Peking dlouhodobě čelí restrikcím ze strany Spojených států a EU na dovoz pokročilých amerických technologií. Spojené státy proto nedovolí Evropě a tím i České republice spolupracovat s Čínou ve strategických oblastech. Komunistická strana Číny je si této skutečnosti vědoma, proto investuje masivně do strategických sektorů a daří se jí vybudovat domácí pionýry. Úspěchy společnosti Huawei či producenta čipů SMIC mluví za sebe.

Připomínám, že idea navazuje na již před dekádou oznámený plán Made in China 2025. Ten v ambiciózním duchu definoval klíčová průmyslová odvětví, v nichž měla Čína získat dominanci, či alespoň jednu z klíčových pozic v rámci dodavatelských řetězců, což se jí – k překvapení a hrůze řady západních stratégů – v mnoha ohledech úspěšně podařilo.

Proto pokračování průmyslové modernizace je logickým leitmotivem nového pětiletého plánu, který pomůže překonat tzv. past středního příjmu. Chytrý, zelený, udržitelný a integrovaný rozvoj je tedy nutností, která má střed společnosti vyšvihnout na vyšší ekonomický stupeň.

To, co prezident Si nazval novými produkčními silami, tedy vývoj a rozvoj umělé inteligence, kvantových technologií, digitální infrastruktury, vesmírné ekonomiky, zelených technologií či moderního zdravotnictví, to vše a více bylo předmětem obsahu nedávné mezinárodní konference organizované Shandong University of Science and Technology pod vedením oddělení Foreign expert service, které jsem se účastnil referátem na téma Vliv Vernadského.

Hlavními rysy čínské rozvojové politiky jsou inovace, koordinace, zelený rozvoj, otevřenost a sdílená prosperita (Koncepce nového rozvoje), jakož i domácí poptávka (Strategie duální cirkulace), jejímž cílem je vyvážit vnitřní ekonomickou sílu se zahraničním obchodem. Mezi klíčové principy patří také podpora silných státních kapacit a provádění postupných změn v pobídkách k přepracování, které se řídí konečným cílem udržitelné ekonomické modernizace založené na inovacích. Co mám na mysli?

Inovace klade vysokou prioritu na vědecké a technologické inovace jako na ústřední hnací sílu rozvoje. Cílem koordinace je vyvážit a koordinovat rozvoj napříč různými sektory a regiony. Zelený rozvoj se zaměřuje na ekologickou a environmentální ochranu spolu s ekonomickým růstem.  Otevřenost zdůrazňuje význam otevřenosti vůči globální ekonomice při řízení rizik a integraci s mezinárodním rozvojem. A v neposlední řadě, sdílená prosperita se snaží zajistit, aby přínosy rozvoje byly šířeji sdíleny napříč obyvatelstvem, se zaměřením na snižování chudoby a sociální zabezpečení.

Strategie Dual Circulation obsahuje domácí poptávku. Jejím cílem je posílit domácí ekonomiku zvýšením vnitřní spotřeby, aby byla odolnější vůči vnějším šokům. A zahraniční obchod s cílem nadále se zapojovat do globální ekonomiky, ale s větším důrazem na zajištění národních zájmů a strategických dodavatelských řetězců.

Aby se zmíněných cílů dosáhlo, je potřeba zabezpečit silnou, kompetentní vládu se schopností provádět rozvojové politiky v různých sektorech.  Jinými slovy: Ekologickou, efektivní a ekonomickou správu věcí veřejných. Ta je mírovým způsobem neřešitelnou výzvou pro EU a specificky i Českou republiku.

Pouze ekologická, efektivní a ekonomická správa věcí veřejných může totiž uplatňovat postupný přístup k reformám a strategickou restrukturalizaci pobídek a překážek růstu a tím zabezpečit strategický posun modelu zaměřeného na investice a vývoz k modelu, který je poháněn inovacemi, podporován domácí spotřebou a sociální stabilitou.

Na tomto místě si dovoluji připomenout předem zmíněného reformátora Tenga. Ten na sjezdu komunistické strany v době zřizování zvláštních hospodářských zón a prvních pokusů s kapitalismem (rok 1962) řekl: Nezáleží na tom, jestli je kočka bílá nebo černá. Důležité je, aby chytala myši.

Jsem upřímně rád, že po 40 letech pozorování Číny se potvrzuje mé prvotní hodnocení pětiletek, jako možnost k diskusi nad strategií hospodářského rozvoje a směřování země jako celku do následujících dekád. A že hladových koček odhodlaných chytat myši je v Číně mnoho. Systémové výzvy globálního kapitalismu nelze řešit bez inspirace, analýzy úspěchů a správy věcí veřejných a bez spolupráce s Čínou.

3. Čínský model rozvoje klade důraz na harmonii mezi hospodářským pokrokem a sociální stabilitou. Vidíte v tomto přístupu inspiraci nebo paralely pro levicové a progresivní politické síly v Evropě, které také usilují o udržitelný a sociálně spravedlivý rozvoj?

JC – moje odpověď je v tomto případě krátká: Čínský model rozvoje a důraz na harmonii mezi hospodářským pokrokem a sociální stabilitou představují pro všechny pokrokové levicové síly nejenom v Evropě neocenitelný instrument. Proč?

Tradiční západní narativy jsou totiž v mnoha ohledech vyčerpány, nedokážou najít řešení a politici nenabízejí žádné vize. Proto musíme hledat inspiraci mimo rámec západních schémat a modelů. Jeví se mi, že učení Konfucia, Buddhy, Lao-c‘, Kanta a samozřejmě i zmíněného modelu rozvoje Číny by mohlo tvořit základ odpolitizovaného modelu řešení globálních výzev, ve kterém by zákony přírody byly neoddělitelnou součástí vědecké a politické práce.

4. „Patnáctá pětiletka“ má být v Číně klíčovým krokem k dosažení pokročilé modernizace. Z vašeho analytického pohledu, jaké hlubší geopolitické a civilizační implikace by úspěšné naplnění tohoto cíle mohlo mít pro nastavení budoucích vztahů mezi Východem a Západem?

JC – Otázka je komplexní a odpověď proto nemůže být jednoduchá a krátká. To ale nebrání tomu uvědomit si, že geopolitické a civilizační implikace úspěšného splnění cílů patnácté pětiletky budou především záviset od vývoje a délky antropologické války, která jak předpokládám bude trvat déle než pětiletka, ale skončí dříve než 2049.

Dále mnohé klíčové bude záviset od stupně a kvality technologické a lidské převahy včetně kulturních a jiných hodnot Číny nad Západem. Další aspekt implikace tvoří výsledek komplexní práce s mladou generací a systémem její výchovy a vzdělání.

Jestliže je pravdivé tvrzení, že mladé generace jsou kvalitativně jiné, než například moje nebo mých rodičů, tak ale současně platí, že archetypy jazyka, psychologie a kreativity, které tvoří základ řízení vnitřního a vnějšího stresu člověka, se v tak krátkodobém horizontu nemění. V tomto smyslu má Čína se svojí historickou pamětí, vnímáním času a trpělivostí absolutní výhodu nejenom před Evropou a Spojenými státy.

Předpokládám, že již po ukončení patnácté pětiletky svět bude formálně rozdělen do civilizačních bloků, daleko od známé formy globalizace, ale na cestě ke spolupráci a sdílení.

 To znamená, že budoucí vztahy mezi Východem a Západem nebudou založeny na imperiálním principu, ale na předem zmíněné spolupráci a sdílení. Tento princip ale představuje ohromnou práci pro euroatlantickou společnost, kterou ale bude muset vykonat dojde – li k přesvědčení, že válkou nic nevyhraje a snahou o prodloužení nabídky a existence mrtvého systému nic nevyhraje. V tomto smyslu je čínský model pokročilé modernizace i modelem míru na planetě.

5. Často se hovoří o technologické a obchodní spolupráci. Avšak z pohledu levicového intelektuála: Je zde prostor pro hlubší dialog a spolupráci mezi Čínou a Evropou v oblastech jako je sociální politika, řešení nerovností nebo modelování moderního sociálního státu v 21. století?

JC – Paradoxně ke všemu, co jsem doposud řekl, existuje a bude a nadále existovat prostor pro hlubší dialog mezi Čínou a Evropou v oblasti sociální politiky, nerovností a modelování moderního státu. Proč?

Protože ani Evropa, ani Čína nezmizí z geografické a geopolitické mapy, pokud nedojde ke zničení planety. Za druhé: nehledě na následky digitalizace, aplikací umělého intelektu a kognitivních změn v důsledku kultury výživy, předpokládám na Západě dostatek kriticky myslících lidských zdrojů schopných vědomě pracovat na modelech moderního státu a s nimi spojených výzvách. Za třetí: předpokládám, že Čína a její vedení zaujmou roli moderátora nebo mentora vybraných modelů moderního státu a nabídnou spolufinancování projektů spolupráce a šíření výsledků spolupráce. Mluvím o spolufinancování, protože v současné situaci represí a strachu je vyloučena podpora spolupráce státem.

Ale někdo se musí zabývat tvorbou modelu moderního sociálního státu již kvůli krátkozrakosti současných evropských politiků bez vize, ústupu tradičních politických stran do zapomenutí a v neposlední řadě, kvůli existenci úspěchu na Východě, to jest v daném případě v Číně.

Jeví se mi také důležité pro dialog organizovat více jazykovou publikaci se zkrácenými obsahy (executive summary), které by mohly doplnit nebo nahradit upadající roli tzv. lidové a kulturní diplomacie.

6. Evropská veřejná diskuse o Číně je často zjednodušující a polarizovaná. Jakou roli by podle vás měla hrát akademická a intelektuální obec při vytváření kultivovanějšího, nuance plného a fakty podloženého dialogu mezi našimi kulturami? A jak rozumíte Iniciativě pro globální správu věcí veřejných (GGI)? Tato iniciativa charakterizuje pět základních principů: za prvé je suverénní rovnost, za druhé je mezinárodní právní stát založený na Chartě OSN, za třetí je multilateralismus, za čtvrté je přístup zaměřený na lidi a sdílený rozvoj a za páté je pragmatismus se zaměřením na měřitelné výsledky.

JC – Spoléhat se na tak zvanou akademickou a intelektuální obec, závislou na projektovém financování a hodnocení Scope apod., podobně jako na pracující masy, nebo revoluce, je spojeno s historicky dokázaným nevděkem a neúspěchem.

Snad jediným se dnes nabízejícím modelem je paralelní výstavba fungujících modelů na úrovni mikro. V kontextu mikro se totiž nachází i iniciativa pro globální správu věcí veřejných, se svými ve vaší otázce vyjmenovanými pěti principy.

Pokud jde ale o moji představu moderního sociálního státu očekávám, že i čínská strana nebude proti modifikacím globální správy věcí veřejných již proto, že Charta OSN se bude měnit, multilateralismus nahradí civilizační bloky a měření výsledků nemůže zůstat v rovině HDP a podobných přežitých a o kvalitě nic neříkajících parametrů.

Rád bych sloužil tvorbě alespoň jednoho mikro modelu v regionu střední Evropy, na jehož konceptu spolupracuji. Protože další krok představuje identifikace zahraničních partnerů, včetně jednoho z Číny, potřebuji zdraví, radost a štěstí na mé příští cestě k vám.

7. Koncepce „společenství sdílené lidské budoucnosti“ je ústředním filozofickým rámcem čínské zahraniční politiky. Rezonuje tento koncept podle vás s některými z tradičních hodnot evropské levice, jako je internacionalismus a solidarita, a může se stát mostem pro hlubší vzájemné porozumění?

JC – Neuškodí připomenout si, že Čínský prezident Si již dávno přemýšlel nad budoucností a osudem lidstva a navrhl důležitý koncept budování komunity se sdílenou budoucností lidstva. V obrovském vesmíru je naše planeta společným domovem více než 8 miliard lidí. Dnešní svět však čelí vážným výzvám deficitů v oblasti míru, rozvoje, bezpečnosti a správy věcí veřejných, které formovaly vaše otázky.

Koncepce společenství sdílené lidské budoucnosti představená prezidentem Si v roce 2013 na půdě MGIMO v Moskvě obsahuje i aktuální otázku: Co je špatně se světem a co bychom měli dělat? Během uplynulých dvanácti let se Čína spojila s ostatními zeměmi světa, aby podpořila budování komunity se společnou budoucností lidstva a nově a více přispěla k vytvoření prosperující a lepší budoucnosti. Proto státy by měly si pomáhat, aby propluly bouřlivými vlnami a pluly vstříc lepší budoucnosti bez válek a bídy.

Pokud rozumím konceptu, se kterým jsem se setkal několikrát i v diskuzích, Si koncept rezonuje s mnoha z tradičních hodnot evropské levice, jako je internacionalismus a solidarita. Nejsem si jist, zda v současné antropologické válce a nejisté době se může stát mostem pro hlubší vzájemné porozumění. Proč?

a) Evropská levice není jednotná, ale je roztříštěná. Platí to i pro národní levicové strany, včetně té české. Vlastně nikdo z jejich představitelů ani neví, zda existuje a v jakém obsahu a kvalitě, rozdíl mezi levicí a pravicí.

b) Mladou generaci, fungující na neznalosti historie, zábavě, profesionální neloajálnosti a s prokazatelnými změnami kognitivních funkcí, abych jmenoval některé, levice neumí oslovit, a proto nemá pro ni zvláštní komunikační přístup, cestu a program. Ten znemožňuje alternativní názor a tvorbu alternativních modelů. Proto velká většina občanů žije v iluzi vědění a falešné naději udržení současného stavu.

c) Potřeba zajištění trvale udržitelné lidské existence je pro dnešní i budoucí lidstvo zcela základním praktickým úkolem, který mladé generace ne zcela chápou, podobně jako nechápou, že evoluční princip veškerého života na zemi, definuje základní pojmy spjaté s trvale udržitelným životem lidské společnosti a vymezuje zásady, které by vedly ke změně společenského řádu od sféry materiální ke sféře duchovní.

d) Jestliže internacionalismus znamená politickou a hospodářskou spolupráci mezi státy a národy s cílem mezinárodního řešení globálních problémů a v širším slova smyslu jde o pocit mezinárodní sounáležitosti a snahu o sjednocení jazyků nebo dokonce unifikaci, to současný politický a hospodářsky systém založený na egoismu, individualismu a dluhu neumožňuje efektivně používat termín v každodenní práci. A to i pro jeho asociační potenciál a spojení se zakázaným komunismem a novodobými trendy.

e) Podobně je tomu i se solidaritou, představující pocit jednoty, vzájemné podpory a sdíleného cíle, zejména tváří v tvář nepřízni osudu, nespravedlnosti nebo společným zájmům. Hovořit o solidaritě v době nemorálních zisků z války, strachu z pronásledování za vyslovený názor či absolutní neodpovědnosti politiků, je jako házet hrách na stěnu a věřit, že na ní zůstane.

Proto v závěru odpovědí na vaše otázky zdůrazňuji, že v době militarizace Evropy s cílem spasení hospodářského a politického systému na úkor zastrašených občanů, pouze trvalé a na faktech založené vysvětlování politických rozhodnutí, včetně posilování a modernizace vojenských schopností Číny, aktivní a pravidelná spolupráce, společná paralelní tvorba moderních mikro systémů a sdílení radostí a starostí, mohou ukončit proces změn stávajících systémů, který nahradí jedinečná příležitost růstu prověřeným mikro modelům moderního sociálního státu lemujícím cestu ke společenství sdílené lidské budoucnosti.

Děkuji vám, všem v redakci a posluchačům za čas a pozornost.