Milan Syruček: Vzpomínky na kardinála jako přítele
Praha 4. listopadu 2025
S kardinálem Dukou jsem se seznámil, když mi v roce 1975 vyšla knížka o francouzském prezidentovi Charlesi de Gaullovi. Na této mé knize ocenil, že jsem u de Gaulla zdůraznil především jeho náboženské cítění. Jak chodil pravidelně na nedělní mše a když už ze zdravotních důvodů nemohl, jezdil za ním admirál d´Argenlieu s přenosným oltáříčkem a u něj se společně modlili. Tato víra skutečně pomáhala de Gaullovi překlenout všechny životní těžkostí – když byl za první světové války těžce raněn a ocitl se ve vězení, z něhož pětkrát utekl, ale pro svou vysokou postavu byl vždycky chycen, když marně přesvědčoval nejvyšší francouzské činitele nutnosti připravit se na blížící se světovou válku, jak znovu mobilizoval Francii, když se stal jejím prezidentem. Je toho mnoho, co kardinál na něm obdivoval a o čem jsem se během našich schůzek s ním bavil.
Už si přirozeně nepamatuji, kolikrát jsem se s kardinálem Dukou setkával – bylo to nejméně jedenkrát za měsíc, když jsem zašel na arcibiskupství a u šálku kávy a skleničky vína jsme spolu besedovali. Naše setkání trvala vždy nejméně hodinu. Vždycky jsme našli společnou řeč, ač já jsem nebyl ani členem katolické církve – byl jsem křtěn patriarchou Církve československé, ale to vůbec nebylo rozhodující. Až nyní si vlastně plně uvědomuji, jak kardinál byl tolerantní, jak mě vždycky srdečně přijímal a na rozloučenou políbil na obě tváře a když jsem prožíval nějaké těžkosti, vždycky mě povzbudil, potěšil a především posílil. Také jsem o něm vytvořil jednu knížku. Jmenuje se Zpověď. Životní pouť a vyznání kardinála Dominika Jaroslava Duky. On mi napsal předmluvu či doslov k několika mým knížkám. Když jsem se rozhodl uctít de Gaullovu památku jeho bustou na Barrandově, poskytl mi finanční prostředky a zejména potřebný pozemek vedle kostela Krista Spasitele a zúčastnil se jejího odhalení a každoročního setkání u této busty. Bude mi nyní v mé další životní pouti velice chybět. Je mi třiadevadesát let a lituji, že se společně se mnou už nedožije.
V knize Zpověď, kterou jsem ji ocitoval, kardinál v našem rozhovoru na závěr uvádí: Celý můj život by nemohl existovat bez naděje. Držme se i my tohoto jeho odkazu.