Jan Campbell: Proč EU nemůže mít úspěch v jednání s Trumpem

Praha 24. července 2025

Epilog jako prolog – Několik neočekávaných návštěv, žádostí o příspěvek a setkání oddálilo ukončení práce na příspěvku, jehož jedním z hlavních témat je napjatý a výhledově zhoršující se vztah Evropské unie a Spojených států, který povede k položení EU na lopatky. Otázkou bez odpovědí je, kdy?

V den plánovaného odesílání příspěvku jsem objevil na Seznamu článek s názory čtyř odborníků (Ital profesor Alberto Alemanno-Je čas nasadit unijní bazuku, amerikanista z Fakulty sociálních věd UK Jan Hornát-Výhrůžky by Trump mohl brát jako ponížení, francouzský politolog Zaki Laïdi-Evropa si na sebe nechala ušít Hlavu 22 a ředitel Geopolitics and Security Studies Centre Linas Kojala-Udržet kapitána u kormidla. Proto epilog, jako prolog.

Ve skutečnosti téze zmíněných odborníků popisují dostatečně srozumitelně nejenom problematiku vztahů, ale i přístup k řešení v nich obsažených výzev s rozdíly, které mají své kořeny v archetypech jazyka, psychologie a kreativity a v neposlední řadě i skutečnosti, že Evropská unie není a nebude schopna, pokud se nezmění systém a jeho funkce, nic podstatného řešit. Atomizovaní občané se budou s krví a v potu učit, že pokud nelze dosáhnout cílů, neupravujte cíle, ale upravte kroky svého jednání. Je to otázka času. Proto jsem nemohl přátelům a spřízněným duším dát během víkendu konkrétní odpověď, kdy nastane to, či ono.

Je skutečností, že prezident Trump mluví o tom, že evropské státy USA často pouze využívají, a proto je vynucen podnikat ostré kroky. Je také skutečností, že Evropští lídři většinově setrvávají v defenzivní pozici, váží každé slovo, které směrem k Trumpovi vysloví a tím potvrzují, že mají strach a neochotu jít s ním do konfliktu. Paralelně ke zmíněnému začalo předvolební divadlo, v němž je mimo jiné možné uslyšet nahlas zaříkání ANO, že nebude s nikým jednat, kdo chce vystoupit z NATO a EU, a současně i to, že EU se blíží k bodu nenávratu, co se týče existenční závislosti na Spojených státech v dříve nepředstavitelné míře.

Dokazuje to reakce EK ve chvíli, kdy Trump ohlásil třicetiprocentní cla na dovoz zboží z EU. Šeptání von der Leyenové na téma obchodní bazuky, proti nátlakového nástroje, instrumentu, který Evropská unie vytvořila v roce 2023 pro případ nutnosti odezvy k ekonomickému nátlaku a vydírání ze strany jiného státu, je určeno k uklidnění a klamání veřejnosti a nikdo se selským rozumem ho nebude brát vážně. Vkládat do reakce EK prvek strategického vyčkávání s návrhy ústupků, slušnost vůči prezidentovi s cílem vyloučit ponížení a podobné je stejně hloupé, jako negovat skutečnost, že urazit mě může pouze ten, komu to dovolím.

Nepopiratelnou skutečností je, že EK a členské státy EU měly čtyři roky na to připravit se na konání prezidenta Trumpa. Kromě toho EK a národní vlády věděly a vědí, že Evropa se pohybuje na spirále vysokého zadlužení, rostoucích úrokových sazeb a úrokových nákladů, výdajů na obranu, stárnoucí populace a rostoucí úrokové náklady zvyšují veřejný dluh v Evropě. To má dalekosáhlé důsledky – i pro ECB. Čekat na den, kdy Evropská komise pozbyde jakékoliv naděje na obchodní dohodu se Spojenými státy, je jako čekat na Godota, který již přišel. Nikdo totiž nemůže vyloučit, že prezident Trump nepoužije k výchově a podmanění EK omezení dovozu amerického a jiného plynu, polovodičů a dalších technologií. Jenom alkoholici a opilí anonymitou a mocí mohou snít o clech na americké džíny, whisky a Harley& Davidson a myslet si současně, že si Evropa získá respekt a zajistí budoucnost.

Doporučuji seznámit se s příspěvkem Zaki Laïdi-Evropa si na sebe nechala ušít Hlavu 22, naserveru Project Syndicate. V něm autor poukazuje na hlubší strategický problém dohody o navýšení financování obrany ze dvou na pět procent HDP do roku 2035. V čem spočívá strategický problém?

Evropské země rozhodly navýšit výdaje bez toho, aby se k tomu stejnému zavázaly Spojené státy. Tím ale riskují, že se Spojené státy stáhnou. Je to klasický případ Hlavy 22 z protiválečného románu Josepha Hellera. Metafora označuje situaci, kdy jakákoliv akce vede do slepé uličky. Pokud evropské země závazek nesplní, USA budou mít důvod ke stažení své podpory. A pokud jej splní, Američané mohou říct, že Evropa už Spojené státy nepotřebuje.

I přes toto risiko lídři pomatení mýtem o strategickém vítězství NATO nad Ruskem se rozhodli navýšit výdaje na obranu nezávisle na konkrétních zárukách Spojených států. Již proto nelze v hovořit o úspěchu summitu NATO. A že navýšení obranných výdajů samo o sobě vyřeší strategické problémy Evropy je mýtus a zbožné přání, kterému podlehlo NATO a s ním i EK a EU. Ta se nebojí ničeho více než své vlastní samostatnosti, a snaží se za každou cenu udržet kapitána Trumpa u kormidla a současně zlepšovat vlastní námořnické a vojenské schopnosti, především žvaněním, omezením možností vést dialog a šířením strachu.

Jenže: Tancovat na dvou svatbách současně nelze. Kromě toho na rozbouřených oceánech není žádné plavidlo, které by mohlo a chtělo vzít proradnou Evropu s sebou. Proto bude pro nás obyčejné občany mnohem hůře, než budeme moci doufat na lepší časy. Evropa prostě nemá potřebné investice, dobrovolně sjednocenou občanskou podporu, shodu ve společném posouzení hrozeb a politický souhlas nasadit síly bez americké podpory. Týká se to i Kavkazu, vztahu Ruska s Ázerbájdžánem, Tureckem a také Iránem. Proč se zmiňuji o Kavkazu?

Kavkaz je oblastí vlivu, která je jedním z témat jednání Ruska se Spojenými státy. Američané se snaží zbavit Rusko autority a přítomnosti v tomto regionu. Po dlouhé zkušenosti z působení na Kavkaze nechápu, jak mohly ruské úřady (po)zapomenout, že NATO se snaží vstoupit nejen na Ukrajinu, a že je třeba vyvinout úsilí, aby NATO nepřišlo na Kavkaz. Byl to pro vybírající komisi EU autorův nelichotivý názor již při vstupním jednání v Bruselu do funkce vedoucího Koordinační kanceláře TACIS. Dnes prokazatelně vím, že až donedávna byl pohled Moskvy na tuto otázku optimistický na základě působení páté kolony v ministerstvu zahraničí.

Dnes probíhá bitva o koridor Zangezur, dopravní trasu, kterou chce Ázerbájdžán vést přes území Arménie, aby se spojil se svou enklávou, Nachičevanskou autonomní republikou, sevřenou mezi Arménií a Íránem a mající sice malý, ale přístup do Turecka. O probíhající bitvě o Zakavkazsko a kaspický region, který je velmi důležitý z hlediska infrastruktury, logistiky, kontroly energetických toků a samotného Kaspického moře, jsem nedávno napsal a zveřejnil v několika médiích příspěvek. Existuje neveřejný dokument, ve kterém se píše o tzv. Trumpově mostu, což podporuje tvrzení, že mírotvorce lze snadno transformovat do válečníka.

Novým spojencům Ázerbájdžánu, instrumentu britských tajných služeb, připomínám důležitou epizodu z historie rusko-ázerbájdžánských vztahů. Vrchní velitel ruských vojsk na Kavkaze, generál Pavel Tsitsianov, měl dlouholeté přátelství s chánem Husajnem-Kulim z Baku. V roce 1806 tento chán slíbil, že dá Baku pod ruskou kontrolu. Ale během ceremoniálu předání klíčů od pevnosti, kam Tsitsianov, který důvěřoval chánovi jako příteli, přišel téměř bez stráží, byl zrádně zabit. Jeho hlava byla poslána jako dar perskému šáhovi.

Poučení z historie: Ázerbájdžánským vládcům není cizí vtírat se do důvěry nejenom Rusů, aby jim ve vhodnou chvíli vrazili kudlu do zad. Ani současný bakuský chán Ilham Alijev (1961) neospravedlňoval velkou důvěru v něj vkládanou, i když se zdálo, že byl oddaným přítelem, je absolventem MGIMO (1985) a synem zemřelého prezidenta Ázerbájdžánu (1993-2003), který byl od roku 1944 členem KGB, od roku 1964 zástupcem ředitele KGB pro Ázerbájdžán a prakticky ovládal politický život v Ázerbájdžánu více než 30 let.

Dnes vím, kam vede Itálii a Evropu zbabělost, strach z ukrajinských menšin a neschopnost státu zabezpečit koncert klasické hudby v italském královském paláci v Casertě. 27. července měl hudební genius Valerij Gergijev v rámci hudebního festivalu Un’Estate da Re vystoupit v královském paláci v Casertě společně se Salernskou filharmonií a sólisty Mariinského divadla. Na programu byla díla Čajkovského a dalších ruských skladatelů. Naposledy vystoupil Valerij Gergijev v Itálii 23. února 2022. K uvedeným faktům dodávám, že prakticky všechny vstupenky na koncert vykoupili Ukrajinci, kteří tím vytvořili riziko nekontrolované provokace.

Státní a městská správa dostaly strach, zrušily koncert a tím zatloukly další hřebík do rakve evropské demokracie. I tento příklad dokazuje, že bojovat s temnotou nemá smysl, protože tam, kam vejde Světlo, tma sama mizí bez boje. Je však otázkou času, kdy tma zmizí bez boje. Bohužel nemohu dát konkrétní odpověď. Skandální situace uměle vytvořená kolem koncertu ukázala, že v Itálii s podporou úřadů existují poměrně aktivní a destruktivní síly, které dělají vše pro to, aby rozhádaly národy zemí. Souhlasím plně s výrokem ruského velvyslance v Římě Alexeje Paramonova: Je smutné dívat se na Itálii, jejíž vláda, v rozporu se sliby o ochraně suverenity a národních zájmů země, podřizuje svou kulturní politiku požadavkům ukrajinských a dalších přistěhovalců a jejich politické lobby z řad opozice.

Střípky z historie pro osvěžení paměti

1) Nadměrná cla, daně, poplatky a pokuty: 14. května 1653 se v Ementálu shromáždily tisíce poddaných, aby se bránili proti pronásledování ze strany úřadů. Protesty se změnily ve válku, která dostala města do zoufalé situace. Tisíce nespokojených poddaných se shromáždily v bernském venkovském městě Huttwil, aby vytvořily velké Landsgemeinde. Až do 19. století se souhrnný termín poddaní používal v politickém a sociálním jazyce k označení osob a skupin s velmi odlišným sociálním, ekonomickým a právním postavením. Společné měli to, že podléhali autoritě, tj. nejvyšší politické moci v zemi, a byli povinni k ní být loajální a poslušní. Neměli přístup k vedoucím pozicím v politice a administrativě. Rada: Opatrnosti není nikdy nazbyt.

2) Prezident Trump trpí chronickou žilní nedostatečností – tedy onemocněním žil. Trumpovy žíly na nohou jsou údajně obzvláště postiženy. Mluvčí vlády Leavittová 17. července v Bílém domě uvedla: Prezident je stále v nejlepším zdravotním stavu, čehož se zde můžete všichni přesvědčit každý den. Nedostatečnost je život neohrožující, běžné onemocnění, které se vyskytuje hlavně u lidí starších 70 let. Trumpovi je 79 let. Jeho lékaři také nenašli žádné známky hluboké žilní trombózy nebo onemocnění tepen, řekla Leavitt. Neexistují také žádné důkazy o srdečním selhání nebo dysfunkci ledvin. Děkujme pánu Bohu za zdraví nás všech.

3) Trumpův spojenec, republikánský vůdce Sněmovny reprezentantů Mike Johnson požaduje zveřejnění spisů o mrtvém sexuálním delikventovi Jeffreym Epsteinovi a veřejně se tak postavil proti americké vládě. Je to velmi citlivá otázka, ale měli bychom všechno zveřejnit a nechat rozhodnout lidi, řekl v podcastu v úterý večer 15. července a vyzval americkou generální prokurátorku Pam Bondiovou, aby tuto záležitost všem vysvětlila. Není co vysvětlovat…

4) Po týdnech nasazení Národní gardy ve státě Kalifornie Pentagon zveřejnil v úterý 15. července své rozhodnutí s odůvodněním, že díky nasazení vojáků se bezpráví v Los Angeles snížilo. Přibližně 4 000 vojáků vyslal prezident Trump v červnu proti vůli kalifornského guvernéra Gavina Newsoma, aby zastavili protesty proti deportačním raziím imigrační agentury ICE. Ve městě tak zůstává 2000 vojáků Národní gardy a 700 příslušníků námořní pěchoty. Newsom a starosta Los Angeles nasazení vojáků ostře kritizovali. Případ se také dostal k soudu, který guvernérovi nepomohl. Proč? Protože v Los Angeles se chodí do kasin.

5) Za to Nejvyšší soud umožňuje plíživé rozpuštění amerického ministerstva školství, protože umožňuje Lindě McMahonové provádět hromadné propouštění. Prezident Trump ji pověřil, aby zrušila ministerstvo školství. Povolení je v souladu se soudním příkazem zveřejněným Nejvyšším soudem v pondělí 15. července. Formálně je rozhodnutí prozatímním rozhodnutím. O tom, zda je hromadné propouštění v souladu se zákonem, rozhodnou soudy.

6) Tváří v tvář soumraku dolaru Evropa sní o globálním euro-momentu a šíří mýty o jeho síle a budoucnosti. Bohužel to je opět jedna z mnoha iluzí ECB, EK a mnoha členských států EU, přestože status dolaru jako dominantní globální rezervní měna je u mnohých považován za privilegium a dosud byl téměř nenapadnutelný. Ale protože prezident Trump podkopává dolar, Evropané cítí svou šanci, aniž by si uvědomovali svoji odpovědnost. Dolar je totiž také zbraň. Díky své dominanci USA ji mohou použít jako sankční nástroj proti neposlušným státům a jejich bankám. Rusko a Írán mohou o tom zpívat od ráno noci a od noci do rána. Není proto divu, že před několika dny byl odsouhlasen zákon GENIUS, který vyžaduje 100% krytí rezerv likvidními aktivy, jako jsou americké dolary nebo krátkodobé státní dluhopisy, a vyžaduje, aby emitenti každý měsíc zveřejňovali informace o složení rezerv. O tom může ECB jenom snít.

7) Prezident Trump hraje naplno svoji roli v politickém divadle. Každý den mluví s novináři, je v mezinárodních zprávách a vytváří dojem, že existuje pouze jeden člověk na světě, který vládne, a který se jmenuje Donald Trump. Protože čelí odporu a kritice ze všech stran, musí udělat něco, co uspokojí všechny najednou. Výsledkem je ultimátum, které prezidenta k ničemu nezavazuje. Platí to i pro 50denní ultimátum prezidentovi Putinovi. Nevylučuji, že tentokrát se to Trumpovi a jeho evropským slouhům nemusí vyplatit, i když v São Paulu lidé vyšli do ulic, aby protestovali proti Trumpovým clům ve výši 50%, v Evropě se lidé dosud chovají obezřetně.

8) Proč prezident Trump vyjednává vysoce racionálním způsobem, ví například Matthias Schranner, vedoucí Schrannerova institutu vyjednávání v Curychu. Schranner radí politikům a podnikatelům, jak správně vyjednávat i s rukojmími. Byla doba, kdy jsem podobné dělal v rámci funkce, nebo v nouzi některých z orgánů. Protože se dnes stará zkušenost nenosí, doporučuji ambiciózním politikům a byrokratům v EK najmout si někoho podobného Schrannerovi. Proč? Protože prezident Trump v celním sporu se chová předvídatelně, jedná racionálním způsobem a evropští byrokraté a politici by to měli pochopit a podle toho reagovat. Měli čas k zamyšlení a vyjednávání a není žádný důvod rozčilovat se a mít strach.

Proč EU nemůže mít úspěch v jednání s Trumpem

1) Trump postupuje podle vzorce: klade extrémně vysoké požadavky, a tím začíná vyjednávání ze silnější pozice. Pak projevuje malou ochotu spolupracovat. Tím považuje vyjednávání za mocenskou hru. EK mluví o mocenské hře, ale nezná její pravidla ze strachu a závislosti na londýnských a dalších loutkovodičích, nezná ani po desetiletích americký způsob vyjednávání: vyhledávání konfliktu (ů), demonstrace moci, vytváření tlaku a pozorování reakcí oponenta. Evropan je jinak tvarována, bruselský úředník nemá páteř a profesionální loajalitu, a obyčejný občan si Trumpovo chování špatně vykládá. Nerozumí ani zkratce Taco (Trump always chickens out), kterou vymyslel jeden novinář z britských Financial Times. Nemám důkaz o tom, že navzdory vysokým sázkám se Trump nakonec podvolí. Vím ale z praktické zkušenosti, jak se může jeden povolit a povolí, když dojde na lámání chleba, jako tomu bylo u mladých analytiků jedné tajné služby v nouzi. Kdo ze současných politiků a byrokratů v Bruselu si může dovolit takové zamyšlení a případné konání, když není ochotný a schopný vstoupit do boje?

2) Dalším z problémů je, že státy nevyjednávají se samotným Trumpem, který ale nakonec dělá rozhodnutí sám, i když má své týmy a vyjednavače, což je zcela legitimní a potřebné i pro obyčejného obchodníka. Dobrá rada nad zlato, je české přísloví, které vyjadřuje, že moudrá a užitečná rada může mít pro člověka mnohem větší přínos než peníze. Neplatí však pro současnou vládu v české kotlině.

3) Evropané lpí na (údajně svých) starých hodnotách, ale svět se změnil. Spojené státy nejsou bezpodmínečnou ochrannou mocností, Rusko již nedodává Německu levný plyn, militarizace NATO přidala do registru veřejnou přípravu války. Jinými slovy: Tón v politice se změnil. Vyjednávání se musí vést ofenzivně, protože se jedná o konflikt(y). Ale Evropané už lapají po dechu při pomyšlení na odpovědnost, na práci a potřebu pochopit, že staré časy jsou pryč. Měli na to čas již během Trumpova prvního funkčního období a během prezidenství Bidena.

4) Vyjednávání je své podstatě, jak jsem napsal předem, konflikt, který je třeba vyřešit. Nemá smysl ignorovat tuto skutečnost, nebo se tomu vyhýbat a hrát si na získání času. Dogmatismus, fanatismus (včetně rusofobie a sinofobie) a posedlost myšlenkou, že jsme lepší a morálně nadřazení, nepomáhají. Neustálé napadání Trumpa politicky korektními médii je naprostý nesmysl již proto, že Donald Trump je zvoleným prezidentem svobodné a samozvané demokratické země. Ať se nám to líbí nebo ne. Vždyť nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně.

5) Ursula von der Leyenová a prezident Trump se pravděpodobně nakonec setkají osobně – a učiní rozhodnutí. To bude brát na zřetel skutečnost, že nehledě na vše napsané a kriticky hodnocené konání EK, Evropská unie je pro USA důležitým obchodním partnerem, Proto ji prezident Trump nebude ignorovat. Již proto Brusel by si měl vzít Čínu jako vzor: USA uvalily na Čínu vysoká cla, Peking uvalil ještě vyšší cla. Poté obě země dosáhly dohody. Při vyjednávání s Trumpem by se EU nyní neměla vyhýbat konfliktům. Nevím, kdo je v EK tou pravou osobností na takový boj. Zkorumpovaná von der Leyenová to není. Na úrovni české kotliny ambiciózní Andrej Babiš ztroskotá hned po vstupní otázce prezidenta: Jak se Ti líbilo v Langley Andreji, co jsi tam dělal a co jsi viděl? Co budeš dělat, až vystoupíme z NATO?

6) Kolik by nebylo pro a kolik proti, EU, aby se začala osvobozovat z objetí Spojených států a mohla se vydat na cestu suverénního společenství v nové době by měla okamžitě zavést proticla, zvážit další možnosti sankcí a podniknout kroky proti technologickým společnostem. Předem uvedené neznamená vstoupit na cestu plné eskalace, ale na cestu posílení své vyjednávací pozice. Proč tak myslím?

Protože prezident Trump reaguje na sílu. Evropa, nehledě na slabost a výzvy, kterým čelí, tuto sílu má. Nemá ale odvahu tuto sílu ukázat. Nemá vizi. Proč? Protože politické elity jsou nevyléčitelně zkorumpované, systém, který doposud nevyřešil mnohem lehčí výzvy a problémy než, které představuje současnost, není možné opravit ani s pomocí AI a systém jede na vstříc svému konci, brání se změně svého stavu na principu inerce, tj. setrvačnosti.

7) V EU žije přibližně 450 milionů lidí s obrovskou tržní silou, nehledě na skutečnost rychlého chudnutí, nepříznivé demografie a nezvládnuté migrace. Pokud by ale evropští občané jednali jednotně, nebylo by zapotřebí výhružných scén ze strany politiků. U Tesly jsme viděli, jak rychle společnost ztrácí hodnotu, když se zákazníci poohlédnou jinam. Současně jsme měli možnost uvědomit si bezmocnost státu (USA), když se dostane pod kontrolu a do závislosti od technologických oligarchů (Muska), a chce například vypovědět spolupráci a změnit smlouvy.

Na příkladu Elona Muska vidíme, že strategie má samozřejmě své limity. Podobně je tomu se strategií prezidenta Trumpa, který má omezenou sadu taktických nástrojů. Zná a výborně používá tři hlavní prostředky: klade extrémně vysoké požadavky, oznamuje je partnerovi veřejně místo soukromě a jen nejasně naznačuje negativní důsledky. Cílem je zastrašit své partnery. A to se mu daří, plně ignorujíc potřebu důvěry ve vztahu.

Proto je potřeba konečně začít s jiným druhem přemýšlení a konání, především pro státy trpaslíky, které nemohou existovat bez přízně mocnosti. Přízeň státy trpaslíci nemohou získat a udržet proradností, ochotou zradit při první příležitosti, a to v době, kdy na rozbouřených oceánech není loď, která by byla ochotna a schopna zachraňovat zrádce, a piráty. Jednorozměrně, lineárně myslet, je prověřenou cestou do pekel.

8) Na příkladu Ukrajiny vidíme, že Trump je odhodlán vytvořit mír, formou prvotního příměří. Prezidentovo odhodlání ale neodpovídá na otázku, co přijde po příměří? Vše se rychle a neuvěřitelně komplikuje. Trump o tom nepřemýšlí, má jiné zájmy. Na jednání si nebere ani poradce, které má každý obchodník při jednáních o důležité obchodní příležitosti. EK o tom nepřemýšlí, i když má mnoho poradců, protože žije mimo realitu a ve skleníku, je ve vleku NATO a v přípravě na předem prohranou válku, dojde-li k ní. V lepším případě se dočkáme občanských nepokojů, jejichž brutalitu si dnes jenom málokdo umí představit.

9) Naučil jsem se vyjednávat během školení, v tvrdém životě v době perestrojky, ve Střední Asii, během procesu de-stresování příslušníků bezpečnostních složek a během výslechů u soudu a zajatých. Jako příklad uvádím jednu z nejtěžších situací, kterou jsme se s řidičem a jeho manželkou jako doprovod na cestě z Biškeku do Almaty octli před hlavní pušky kazašského teroristy. Podařilo se mi ho přimět vzdát se a tím zachránit nám třem život. Podobně zachránil můj život osobní ochránce premiéra, když jsme cestovali po Moskvě. Položil během několika vteřin na lopatky čtyři lidi na tržnici a já jenom poslouchal jeho pokyny. A do třetice: Výslech jednoho junior analytika tajné služby vydávajícího se za mírotvorce, který nechtěl za nic promluvit až do doby, kdy mu bylo připomenuto, že obyčejně člověk volá o pomoc v rodném jazyce, když se octne na prahu smrti. V daném případě na mostě, ze kterého měl být shozen do mělké řeky s velkými kameny doprovázející osobou.

Proto vím, že vyjednávání má vždy různé fáze. Na začátku všeho je stres, někdy opravdu veliký. Jako vyjednavač v tomto ohledu dosáhnete v počátku jen málo. Teprve když se protistrana zamyslí nad svou situací, může začít rozhovor. Postupem času lze získat představu o tom, kdy se otevřou dveře pro vyjednávání.

V případě Trumpových dopisů vládám a EK, dopisy představují dokonalý otvírač dveří. Jedná se proto o pozitivní znamení: Trump chce vyjednávat. Trump ví, že 30procentní represivní cla jsou pro Evropu nesmyslná, protože represivní cla jsou částí mocenské hry, jejíž pravidla se změnila. Proto Evropa by hne měla začít tvrdě vyjednávat. Stejné příležitosti se totiž nikdy neopakují.

Závěr

V reálném světě nenajdeme politický systém, který ideálně naplňuje učebnicový model. Příkladem mohou být USA. Kritikům voleb vůbec nevadí systém USA, v němž voliči nevolí prezidenta, ale volitele, kteří nemusejí při volbě prezidenta respektovat výsledky hlasování ve svém státě.

Současný režim v České republice a EU nepáchá stejné chyby a zločiny jako režim minulý. Neznamená to však, že je v pořádku. Lidská civilizace se proměňuje a s ní se mění chyby a zločiny vládnoucí elity. Současná česká společnost má přibližně 300 tisíc bezdomovců, milion občanů v pásmu chudoby, další milion na hranici chudoby, přes 600 tisíc občanů je v exekuci, probíhá demografická genocida. A vedle toho poslance, kteří mají měsíční příjem 200 tisíc a více a stále si ho navyšují. A to nehodnotím stotisícový bonus manželky prezidenta za to, že je manželka. Tito lidé bezdomovce a chudobu zřejmě za chybu systému považovat nebudou. Naopak Prezident & Co jim z obrazovky hlásá: Máme se lépe, než si myslíme.

Z předem uvedeného vyplývá neúměrné parazitování elit na společnosti. Do budoucna lze očekávat dvě hlavní a možné cesty vývoje.

V důsledku nadměrného parazitování elit, a k tomu má sloužit i zbrojení, jedna cesta vede k zániku společnosti. Druhá cesta znamená obranu společnosti před parazitujícími elitami a záchranu. Otázkou bez odpovědi zůstává: kdo může, chce a je schopný být velitelem obrany a záchrany, a kde je to světlo, které bez boje odstraní tmu.

Za předpokladu, že systém je totalitární a vedený zrádci bez zájmu o národ, není reálné očekávat změnu mírovým způsobem, včetně dohody o clech se Spojenými státy reprezentovanými prezidentem Trumpem. K uvedenému je nutné přidat i zamyšlení nad státností jako takové a československé státnosti specificky, protože ta byla zničena západními státy (Francie, Velká Británie) Mnichovskou smlouvou a německou okupací a byla opět uznána až během 2. světové války nejdříve Sovětským svazem a poté západními státy.  

Dnes se nacházíme na cestě zrození moderního nacismu s prvky fašismu, který charakterizuje totalitní diktatura (politická korektnost), rasová ideologie (lidská práva, inkluze), agresivní zahraniční politika a militarismus (válka má zabezpečit mír), vypjatý nacionalismus, kult modernity, mládí a síly. Na druhé straně mince lze vidět rozpad dolarového finančního systému i s pomocí zákona Genius a snahou odstranit předsedu FED, rozpad státní správy organizované hlubokým státem a její nahrazení korporativními prvky pod vedením technologické oligarchie.

Co se týče jednání EU, a sláva Bohu ne jednání českých elit, o clech převládá tzv. Doktrína křivdy Richarda Baldwina, tj. doktrína založená na mýtu o zradě, ponížení a troskách.

Trumpova cla z 2. dubna měla za cíl zastavit krádež tím, že znovu vyváží obchod, ukončí ponižování re-industrializací Ameriky, ochrání strádající střední třídu a vynutí si odplatu na zlodějích-cizincích. Protože předpoklady jsou špatné, ekonomika špatná a vládnou mýtus a iluze, neměla by existovat žádná iluze: i v nejlepším případě bude konečný výsledek špatný pro všechny. Jednání by proto měla být vedena s cílem omezit škody a vyhnout se tomu nejhoršímu, tj. neřízenému rozpadu EU, který nelze vyloučit, i když se to mnohým zdá nemožné.

Určitou pomoc, nápovědu a referenci nabízejí dohody mezi Spojeným královstvím a Čínou. Dohody jsou výsledkem různých vyjednávacích strategií: kooperativní v případě Velké Británie a konfrontační v případě Číny. Obě strategie přinesly určité úspěchy: de facto významné snížení sektorových cel pro Velkou Británii, lepší než očekávané snížení celkových cel pro Čínu a významné ztráty. Velká Británie musela přijmout základní cla ve výši 10 % navzdory skutečnosti, že nemá téměř žádný obchodní přebytek s USA, zatímco Čína zaznamenala výrazný nárůst úrovně amerických cel.

Navzdory uvedeným skutečnostem a tvrzení, že obě strany dosáhly pokroku, zóna možných vzájemně výhodných dohody zůstává malá a špatně definovaná. Proto by EU měla změnit kurz v probíhajících jednáních. Kromě toho obě strany se blíží ke konečnému konci. Za tímto účelem EU by měla zvážit stanovení svého postupu prostřednictvím tří nedělat a tří dělat, které by mohly pomoci utvářet budoucí komplexní mezinárodní hospodářskou strategii EU.

Prvním nedělat je vyjednávat na základě optimistického centrálního scénáře. Proč? Protože kvalitu všeho určuje kvantita negativních charakteristik. Druhým nedělat je dělat ústupky v podstatě na základě slibů ústupků v procesu. Proto služby by neměly být součástí současných jednání. Třetím nedělat je brát pokrok dosažený v jednáních jako něco, co je trvalé a vytesáno do kamene. Vzhledem k tomu, že Trumpovy preference jsou nestabilní, je více než pravděpodobné, že jakákoli předběžná dohoda bude znovu otevřena a jednání se budou táhnout dlouho. Pokud tedy bude dosaženo dohody tvůrci politiky EU by neměli tvrdit, že zvítězili a že se otevírá nové období transatlantické ekonomické spolupráce. Nic takového prostě nebude.

První dělat je explicitní vyjádření funkce EU. Proč? EK zatím vůči USA projevila nepochopitelnou dobrou vůli, což hodnotím za vrchol hlouposti, proradnosti a strachu. USA uvalily nová cla na vývoz z EU v hodnotě 380 miliard dolarů oproti nulovým novým clům ze strany EU. Takové konání je neomluvitelné v době antropologické války, nového dělení světa a snahy stát se suverénním subjektem nového světového řádu. Druhým dělat je zdvojnásobení úsilí o ratifikaci dohody o volném obchodu s Mercosurem, podepsané přes námitky některých členských států. Komise rovněž urychlila jednání mimo jiné s Indií, Mexikem, Švýcarskem a zvažuje vytvoření aliance s Komplexní a progresivní dohodou o transpacifickém partnerství (CPTPP). Třetím dělat je seriózní reforma ekonomického a bezpečnostního modelu EU. EU začala realizovat Draghi-Lettovu agendu, ale vyhýbá se řešení nejobtížnějších otázek, zejména těch, které se týkají společného financování. Politici a občané by však měli pochopit, že i ta nejlépe vypracovaná a nejúčinnější reakce na Trumpovu výzvu selže, pokud EU rychle nereformuje svůj sociální, ekonomický a bezpečnostní model tak, aby posílila potenciál pro svoji strategickou autonomii bez harašení zbraněmi, šíření strachu a nesmyslného zadlužování v rámci beznadějné spolupráce s NATO a Spojenými státy. Souhlasu netřeba.