Jan Campbell: 25. summit EU–Čína

Praha 23. července 2025

Úvod – Tomuto týdnu dominují dva summity EU: v Japonsku, ve středu 23. července a v Číně ve čtvrtek 24. července. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a její protějšek z Evropské rady Antonio Costa a formálně nejvyšší diplomatka EU Kaja Kallasová nejprve poletí do Tokia. Tam se očekává, že obě strany posoudí plány na společné partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti vzácných zemin a dalších kritických materiálů. Proč? Protože EU se snaží, protože musí snížit svou závislost na Číně, nechce-li udělat z EU skanzen.

Pro summit v Číně je nutné vědět, že Japonsko a EU pravděpodobně zahájí nový hospodářský dialog dva plus dva. Proč? Evropská komise totiž akceptuje, že EU je závislá na Číně z 98 procent svých dodávek vzácných zemin a musí reagovat na červnová vývozní omezení Číny.

V Pekingu se bude ve čtvrtek konat 25. summit EU–Čína. Předchozí summit EU–Čína se konal dne 7. prosince 2023. V červnu 2023 vedli vedoucí představitelé EU strategickou diskusi o vztazích EU s Čínou, jednali o pokračující podpoře Ukrajiny, zejména o udržitelné vojenské a finanční podpoře, a o tom, jak posílit dlouhodobou hospodářskou sílu a odolnost EU. Jednali rovněž o migraci, vztazích mezi EU a Čínou a vnějších vztazích.

Ve svých závěrech potvrdili mnohostranný přístup EU k Číně a pokračující spolupráci s Čínou s cílem řešit globální výzvy, jako je změna klimatu, připravenost na pandemie a válka Ruska proti Ukrajině, zajistit rovné podmínky pro vyvážené hospodářské a obchodní vztahy. Evropská rada potvrdila mnohostranný politický přístup EU k Číně, v níž je Čína zároveň partnerem, konkurentem i systémovým rivalem. Připomínám, že vztahy mezi EU a Čínou se prudce zhoršily již v roce 2021, když Brusel uvalil sankce na čínské představitele kvůli údajnému porušování lidských práv v oblasti Sin-ťiang. Tento krok vedl k rychlým odvetným sankcím ze strany Pekingu, které zastavily většinu bilaterálních výměn. Od té doby se vztah ještě více a kvalitativně zhoršil.

Současný stav vztahu EU-Čína

Lídři Evropské unie cestují do Pekingu na summit u příležitosti zlatého výročí, tj. padesáti let diplomatických vztahů mezi EU a Čínou. Nálada cestujících je s pravděpodobností hraničící s jistotou spíše špatná než oslavná. Proč? Obě strany se rozcházejí v řadě otázek obchodu, lidských práv, vědecko-technické spolupráce a hodnocení rizik. Proto jsou očekávání průlomu a dohody nízká. Dokazuje to i komplikace během plánování summitu, který se měl původně uskutečnit v Bruselu. Odmítnutí pozvání do Bruselu prezidentem Si Ťin-pchingem si vynutilo přesunout summit do Pekingu. Kromě toho došlo ke zkrácení summitu ze dvou dnů na jeden.

To vše se stalo v době, kdy Trumpova administrativa pokračuje ve svém agresivním obchodním přístupu vůči oběma hospodářským a obchodním mocnostem, přičemž EU jednoznačně prohrává v jednáních. Jeví se mi na základě veřejně dostupných faktů, že EU může být přinucena poprvé ve své historii otevřít obchodní válku se svým spojencem, Spojenými státy, od kterého stále více a více závisí v oblasti energetických zdrojů, vzácných minerálií, a po strategicky neúspěšném summitu NATO. Během něho souhlasila s navýšením výdajů na zbrojení – v jazyce NATO a EU byrokratů, výdajů na obranu, aniž by si zabezpečila protislužbu spojence. NATO a EU se octly v situaci situace ztráty, kdy má člověk výběr, ale žádné rozhodnutí nevede k úspěchu. Co tím mám na mysli?

Při neplnění závazku Spojené státy mohou od svých závazků odstoupit, podobně jako tak mohou odstoupit při splnění závazku. Proč? Protože Evropa bude údajně schopna se sama bránit, nebude potřebovat Spojené státy mající jiné zájmy a povinnosti, než které má Evropa. 

Zmiňuji se o summitu NATO, protože výsledek summitu nabízí příklad a důkaz o tom, že EU není schopna něco podstatného sama řešit a změnit. Závislost na Spojených státech se zvětšuje. A to nejenom proto, že až se EU a Čína setkají v Pekingu, u jednacího stolu budou tak či onak sedět, naslouchat a pozorovat Spojené státy. EU se totiž již nejméně dvě desetiletí snaží vymezit své vlastní samostatné strategické bilaterální vztahy s Čínou, ale výsledek z geopolitického hlediska je méně než produktivní. A budoucnost nevěští nic dobrého.

Proto očekávám, že jednání EU s Čínou se omezí na standartní formulace o vůli Evropské unie nadále spolupracovat s Čínou na řešení globálních výzev, včetně ještě více ambiciózních opatření v oblasti změny klimatu, biologické rozmanitosti, zdraví a připravenosti na pandemie, potravinového zabezpečení, snižování katastrof, odpuštění dluhů a humanitární pomoci.

Čína bude signalizovat zájem o užší vazby s Evropou, přičemž neprojeví ochotu změnit kurz v klíčových ekonomických, technologických a bezpečnostních otázkách, především po analýze 18. balíčku sankcí proti Rusku, nedávné válce mezi Izraelem a Iránem a situací v Gaze.

Za připomenutí stojí skutečnost, že Čína je největším obchodním partnerem pro dovoz a třetím největším partnerem pro vývoz z EU. V roce 2024 činil obchod se zbožím a službami více než 980 miliard dolarů (845 miliard eur), přičemž EU má významný, stále rostoucí obchodní schodek. V roce 2024 vyvezla EU do Číny zboží v hodnotě 213,2 miliardy eur a dovezla zboží v hodnotě 519 miliard eur. Jinými slovy: EU a Čína společně představují téměř 30 % světového obchodu se zbožím a službami a více než třetinu celosvětového HDP.

Připomínám, že od roku 2019 zaujala Evropská komise asertivnější postoj a označuje Čínu za systémového rivala, ekonomického konkurenta a partnera pro vyjednávání. EU sama ale není schopna přizpůsobit svůj systém konání, rozhodování a vyjednávání novým podmínkám ve světě. Proto EU je frustrovaná a odhodlala se obviňovat Čínu z nedostatku reciprocity a z nekalých obchodních praktik. Proto v červnu vynechala hospodářský a obchodní dialog na vysoké úrovni. Zrušení druhého dne summitu mluví samo za sebe a odráží rostoucí napětí a nevyřešené spory mezi EU a Čínou. To, co mělo být oslavou pěti desetiletí angažovanosti, nyní riskuje být odhalením skutečné šíře propasti v době antropologické války.

Všeobecná očekávaní od summitu

Předseda Evropské rady António Costa, předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a předpokládám že i diplomatka Kaja Kallasová budou jednat s premiérem Li Čchiangem a setkají se podle slov mluvčí MZV Číny i s prezidentem Si Ťin-pchingem.

Protože Evropská unie a Čína jsou i nadále důležitými obchodními a hospodářskými partnery, Evropská unie bude usilovat o zajištění podmínek dovolujících, aby obchodní a hospodářské vztahy byly vyvážené, vzájemné a vzájemně prospěšné. Samozřejmě ve smyslu EU, a že oficiálně EU přikládá velký význam spravedlivým a vyváženým vztahům s Čínou.

Je představitelné, i když ne zcela pravděpodobné, že summit využije příležitost k organizaci jednání s Čínou na nejvyšší úrovni. Nelze totiž vyloučit, že EU bude přinucena vyhlásit obchodní válku Spojeným státům. Proč? Protože ji doma nečeká nic dobrého již kvůli hospodářské, migrační, demografické, vojenské a dluhové situaci, nemluvě o pokračujícím zatloukáním hřebíků do rakve principů demokracie. Dokazují to odřeknutí koncertu Valerije Gergijeva na hudebním festivalu v italské Casertě, plánovaná smlouva Slovenské vlády s Westinghouse na výstavbu jaderné elektrárny bez výběrového řízení v Jaslovských Bohunicích za 13 až 15 miliard eur (320 až 370 miliard korun) a v neposlední řadě konání českých politických elit ve vládě a v opozici.

Summit se zaměří na stav dvoustranných vztahů a globální geopolitické výzvy, včetně války Ruska proti Ukrajině, přestože speciální vojenská operace na Ukrajině se přibližuje k vítězství i s pomocí 50denního ultimáta prezidenta Trumpa.

EU se bude zasazovat o to, že je třeba chránit a prosazovat multilateralismus a mezinárodní řád založený na pravidlech, která sama narušuje, a která by ale raději sama formulovala, kdyby to USA dovolily.

Skutečnost, že Čína je stálým členem Rady bezpečnosti OSN a má tudíž zvláštní odpovědnost za prosazování mezinárodního řádu založeného na pravidlech, Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva, EU delegace bude marně vyzívat Čínu, aby vyvíjela tlak na Rusko, aby zastavilo válku a okamžitě, úplně a bezpodmínečně stáhlo své jednotky z Ukrajiny.

Paralelně k předem zmíněné předpokládané výzvě vyjádří EU delegace své znepokojení ze situace ve Východočínském a Jihočínském moři a Tchajwanském průlivu. Uvedená moře mají strategický význam pro regionální a globální prosperitu a bezpečnost. Protože Evropská rada se oficiálně staví proti jakýmkoli jednostranným pokusům změnit status quo silou nebo nátlakem, delegace EU zcela jistě potvrdí politiku jedné Číny.

Co se týče lidských práv, nevidím žádnou možnost k dohodě a pochopení. Proč? Prosazování západních a východních konceptů lidských práv v digitální epoše vyžaduje regulaci a dohled s vysokými morálními a etickými standardy kvality, odpovědnost podniků, digitální gramotnost a přístup. Jako téměř neřešitelný se jeví problém ochrany soukromí a ochrany dat ze strany vlád a korporací. Lze proto očekávat i v EU, jak narušování bezpečnosti dat a vývoj trendů naznačují, že právo na soukromí (článek 12 Všeobecné deklarace lidských práv) a svoboda projevu a přístupu k informacím (článek 19) zůstanou teoretické a ne reálné.

Mezi klíčové aspekty lidských zdrojů a práv patří orientace v kulturních rozdílech, přizpůsobení se čínským pracovním zákonům a řešení výzev souvisejících s náborem, školením a vztahy se zaměstnanci. Úspěšné evropské podniky v Číně, o českých nevím nic, si osvojily citlivé porozumění jak obchodnímu prostředí, tak kulturnímu kontextu se silnou personální strategií.

V důsledku toho, co se děje ve světě můžeme pozorovat systémovou krizi západního pojetí lidských práv a zdrojů, pokud jde o omezování svobody projevu, volebních procedur na státní, národní a osobní úrovni a zpolitizované právní úrovně konání ESLP. Totéž platí pro volbu a jmenování elit, akademiků a profesionálů k účasti na veřejném vzdělávání, správě a nadnárodních korporátních aktivitách. Západ nadále prosazuje narativ, že jeho hodnoty jsou univerzální a že jiné civilizace jsou buď zaostalé, nebo dokonce nebezpečné a extremistické, přičemž překrucuje konfuciánskou tradici jako symbol autoritářství. Takový přístup není pro Čínu akceptovatelný.

Co Čína může očekávat od summitu

Čína potřebuje Evropu, aby udržela své trhy otevřené čínským elektromobilům a dalšímu zboží, které vyrábí často s nadměrnou kapacitou. Vzhledem k tomu, že Spojené státy zavírají své brány, Evropa se stává hlavním odkladištěm zboží s vyšší přidanou hodnotou.  Proto očekávám, že Čínští vyjednavači budou hledat záruky, že se Evropa nepostaví na stranu Spojených států proti Číně nebo nepřijme to, co Peking považuje za příliš přísnou ochrannou politiku.

Čína se také bude snažit utlumit rostoucí evropskou paniku ohledně kontrol vývozu vzácných zemin. EU se dostala i zde do situace ztráty, kdy má člověk výběr, ale žádné rozhodnutí nevede k úspěchu. Proto se Čína snaží navléknout jehlu mezi jistotou a nátlakem na vzácné zeminy a bude i nadále tvrdit, že nedávný nedostatek je výsledkem běžných byrokratických úprav v době, kdy Čína zavedla svůj nový režim kontroly vývozu, a že se tedy do budoucna není čeho obávat.

Jak by tomu nebylo, z analytického pohledu je nutné mít se na pozoru, protože nelze vyloučit, že kontroly vývozu by se mohly v budoucnu stát mnohem přísnějšími, pokud Evropa přijme politiku, proti které Peking protestuje. Jak se taková myšlenka odrazí v komuniké, nevím.

Závěr – Čína si uvědomuje, že nedosáhne oboustranně výhodného festivalu vztahů a přátelství, v nějž původně doufala. Pokus znovu spustit Komplexní dohodu o investicích mezi EU a Čínou, se nezdařil. EU dala jasně najevo, že chce místo toho hovořit o zhoršující se obchodní bilanci. Má z ní strach a neví, jak bilanci řešit.

Evropská unie bude nadále prosazovat dodržování lidských práv a základních svobod. Bohužel ve smyslu Anglosasů a Západní Evropy. Proto vítání obnovení dialogu o lidských právech s Čínou hodnotím jako pokrytectví, nehledě na skutečnost antropologické války, a že žijeme v době, kdy v dějinách začalo zbrojení, které nás nejen ochuzuje jako každé zbrojení, ale také nás nevyzbrojuje, ale naopak, ožebračuje.

Výsledkem summitu může být přiznání urgentní potřeby zamyslet se nad digitálními a lidskými právy v době antropologické války. Žijeme v epoše s různými typy nových válek, lží produkovaných lidskou bytostí a umělou inteligencí, pokrytectví, ignorance, arogance. Měli bychom se přitom všem vyvarovat toho, abychom byli ovládáni a řízeni iluzí, že víme, co se stane zítra, pozítří atd.

Neočekávám diskuzi o rezervních měnách, včetně stablecoinu a novém zákonu Genius Act. Ten poprvé nastavuje jasná pravidla pro stablecoiny kryté americkým dolarem – tedy digitální tokeny s fixní hodnotou, vydávané soukromými společnostmi na blockchainu. EU v době slabého dolaru podlehla mýtu o euro, jako náhradě dolaru a bude nucena hledat pro tento mýtus spojence, přestože stablecoiny už nejsou experimentem, ale základním nástrojem digitálních financí. Evropská centrální banka (ECB) dokazuje a současně riskuje, že promarní šanci, stejně jako tomu bylo v případě technologických inovací minulosti. Protože ECB se snaží spíše bránit inovaci než ji podpořit, nejeví se mi vhodným partnerem Číny ani v budoucnosti. Očekávám, že platební systém BRICS bude brzo EU vynucena akceptovat, proto si mohu představit, že Čína během summitu nabídne EU delegaci zamyslet se nad platebním systémem BRICS.

V důsledku uvedeného, a protože Čína ví mnohé o slabostech EU, Čína zřejmě snížila svá očekávání od summitu a místo toho se bude snažit zefektivnit bilaterální závazky. To podle osobního hodnocení autora povede k dalšímu narušení a pozvolnému rozdělení bloku, které je nutné pro realistické zabránění Bruselu přijmout ještě závažnější obchodní opatření, jako jsou cla, na příklad na elektromobily nebo omezení e-obchodu a podobně. Souhlasu netřeba.

Příspěvek byl napsán pro CGTN a zveřejněn v Číně