Miroslav Svítek, Ladislav Žák: Kdo hledá, nachází, He who seeks finds …

Praha 24. června 2025

Vážení čtenáři,

dostává se vám do rukou naše třetí trilogie, která se snaží hledat a nacházet hranice našeho poznání. Při mapování těchto hranic jsme si stále častěji uvědomovali, jak málo toho víme. To, co víme, nebo co jsme nalezli, nemá ostré hranice, ale skoro vždy jde o hraniční pásmo, ve kterém se lze toulat s mnoha očekáváními, ale nikoliv bez nebezpečí bloudění. Vznikající eseje jsme brali s velkou pokorou jako platformu pro naše diskuse. Při jejich psaní jsme si připadali jako poutníci, procházející jednotlivými zákoutími světa poznání, které jsme sledovali z různých úhlů pohledu.

 Často jsme byli překvapeni, kolik krásných a inspirativních myšlenek může vzniknout při úvahách nad známými principy. Hledali a nacházeli jsme je v souladu s myšlenkou „kdo hledá, nachází“, která je součástí biblického „Kázání na hoře“. Přiznáváme, že ne vždy jsme nacházeli to, co jsme hledali. Na druhé straně jsme často nalezli to, co jsme nejen nehledali, ale o čem jsme ani netušili, že existuje. Taková je krása poznání světa kolem nás, stejně jako světa v nás samých.

 Možná právě hledání a nacházení sebe sama v okolním světě je zdrojem věčného mládí. Jde o krásnou činnost, která nezná hranic, protože naše fantazie je téměř nekonečná. Pokud nás pohltí, náš život nemá konce, protože na skutečné poznání je jeden lidský život příliš krátký. Při procesu poznání se nemůžeme vyhnout nejrůznějším hranicím či rozhraním. Jsou to časti prostředí, které dokážou o podstatě našeho světa vypovědět daleko více než ostatní jeho části. Zároveň mají zvláštní kvalitu, protože v sobě zahrnují současně několik komplementárních pohledů. Klasickým rozhraním je buněčná membrána, ale rovněž existují na podbuněčné úrovni další rozhraní, bez kterých by život nemohl fungovat. Ve velkých meřítcích mluvíme o ekotonech, jako prostorových rozhraních, a transgresích jako rozhraních časových. Schopnost existence a fungování na rozhraních více prostředí je klíčovým znakem životaschopnosti jednotlivce, ale i skupiny.

Sepsání „třetí trilogie“ jako kdyby by napovídalo, že může být poslední a autoři něco takového rozhodně nemohou vyloučit. Na druhou stranu je známo, že minimálně jedna legendární trojice byla čtyřčlenná, takže je možné, že se jednou objeví trilogie čtvrtá.

Na závěr si dovolujeme uvést náš citát: Prožíváme období, kdy se otevírají brány poznání. Podobně tomu bylo, když se objevily neeuklidovské geometrie, relativita, kvantový svět nebo fraktály. Bylo to tehdy, když to, co jsme doposud pokládali za jediné možné, určité a jisté, se ukázalo jenom jako jednou z několika, mnoha, ba nekonečna, možností. Bylo by krásné, kdyby se někdy některá z našich skromných myšlenek či úvah ukázala jako klíč k další bráně poznání.   

Pokračování… TŘETÍ TRILOGIE O LIMITECH POZNÁNÍ