Miroslav Svítek, Ladislav Žák: Lidem blíže…

Praha 28. dubna 2025

Tento text byl připravován jako pracovní podklad pro jednání několika odborných uskupení hledajících cesty k alespoň částečnému vyrovnání kvality možností a příležitostí pro dobrý a důstojný život v jednotlivých částech naší země.

V rámci různých územních koncepcí jsou dlouhodobě diskutovány plány udržitelné mobility (SUMP – Sustainability Urban Mobility Plan), jak zlepšit rychlost a dostupnost služeb mobility (MaaS – Mobility as a Service). Tyto koncepty jsou vytvářeny zejména pro města, kde je systematicky budovaná dopravní, energetická, obchodní, zdravotní, vzdělávací a jiná infrastruktura a není problém, aby se díky městské mobilitě lidé dostali na místa, kde jsou poskytovány různé druhy služeb.

Rurální nebo vyloučené oblasti však mají opačný problém, kdy je třeba zajistit určitou úroveň služeb v geograficky rozlehlých nebo sociálně těžko přístupných oblastech. Proto jsme zavedli nový pojem mobilita služeb (MoS – Mobility of Services), jehož základní charakteristikou je blízkost spojená s možnostmi daného území. Mobilita služeb se může stát významným prvkem stability i rozvoje EU jako celku, jednotlivých členských států, regionů, obcí, rodin i jednotlivců.

Vyčíslitelné parametry služeb mobility (MaaS) jako je rychlost a dostupnost vyjadřují, že sice dosáhneme nějakého místa v kratším čase a s lepším komfortem, ale to ještě neznamená, že nám je toto místo blíže. Pro většinu lidí platí, že potřebují získat pocit, že na ně společnost nezapomněla, a že jim nabízí možnosti, jak tuto blízkost užívat a vhodně obohacovat.

V evropských společnostech existují nezanedbatelné skupiny lidí, kteří pocit blízkosti oprávněně nemají. Tyto často odloučené skupiny někdy mohou zásadním způsobem ovlivňovat politická rozhodnutí, jako byl například brexit, jehož výsledky rozhodla nově objevená skupina voličů, kterých se desítky let nikdo na nic neptal a kteří žili v určitém zapomenutí na okraji společnosti.

Nejde jenom o klasickou samotu u lesa, tedy okraj teritoriální. Je třeba zdůraznit, že diskutované okraje společnosti se mohou nacházet i v centrech velkých měst. Totalitní režim kdysi vytvořil podobná bohem zapomenutá místa při hranicích s kapitalistickou cizinou, odkud se očekával vojenský útok. Nová doba naopak přinesla rozvoj těchto území díky mezinárodní přeshraniční spolupráci, ale na druhou stranu vytvořila systém mnoha krajů, mezi nimiž začaly postupně vznikat nové vnitřní hranice. Bylo tak vytvořeno čtrnáct teritorií, na jejichž hranicích už dnes začínají chybět základní veřejné služby, školy, pošty, lékárny, ordinace, ale i lokální doprava. Obyvatelé těchto míst začínají mít oprávněný pocit, že je veřejná správa kamsi odložila a nemá o jejich účast na společenském dění zájem. Jsou ponecháni svému osudu v místech, kde žijí.

Narůstající rozdíly v kvalitě života mezi jednotlivými teritorii jsou alarmující. Stojí za zamyšlení, jak je dnes společnost rozdělena, což bylo zkoumáno několika sociologickými agenturami ve spolupráci s Českým rozhlasem. (https://www.irozhles.cz/rozdeleni-svobodou) Ukázalo se, že existuje odlišný podíl šesti zvolených tříd ve čtrnácti teritoriích a celkový počet opomíjených, neuznávaných jednotlivců a skupin, pro které platí spíše vyhoďte je z kola ven, než pojďte s námi tvořit společnost, je rozhodně nezanedbatelný. Na druhou stranu je zajímavá korelace mezi vyloučenými okraji společnosti a pestrostí možností, které se v nich jednotlivcům i skupinám nabízejí.

Bylo by proto zajímavé mít k dispozici jakousi základní mapu možností a příležitostí, které se v jednotlivých částech území nabízejí a propojit ji s nabídkou jednotlivých obcí, měst a regionů, aby právě zde se lidé mohli usídlit. Podobně k tomuto problému přistupují například švýcarské kantony, které občanům nabízejí různorodou směs možností a příležitostí a s nimi samozřejmě spojená práva a povinnosti. Pestrost, množství i kvalita možností a příležitostí je tou základní službou, kterou může svým bližním nabídnout veřejná samospráva nebo občanská společnost ve spolupráci se soukromým sektorem a zároveň od nich očekávat, že oni sami se dané možnosti a příležitosti chopí a budou ji dále rozvíjet.

Mobilita služeb je nástrojem pro postupné utváření souboru dílčích konkrétních nabídek, které budou jednak přizpůsobeny dané lokalitě, ale také budou reagovat na sociální, profesní nebo zájmové komunity v daném území. Každá služba musí lidem přinášet pocit užitečnosti, přijetí, uznání a vlastní důstojnosti. Je patrné, že nejde jenom o komunikační služby, ale samozřejmě o služby vzdělávací, zdravotní, administrativní, dopravní atd. a jejich vhodnou kombinaci. Součástí mobility služeb musí být způsob, jak naučit potenciální poskytovatele tyto služby v daném území poskytovat, ale i potenciální příjemce tyto služby prakticky využívat.

Alegorií nabídky mobility služeb může být představa švédského stolu, který je příkladem pestrosti a různých možností, ale přitom nejde jen o tupý soubor promíchaných poživatin po vzoru dortu pejska a kočičky. Vytvořit švédský stůl různých služeb na úrovni společenských požadavků a technickoekonomických možností dané doby je nejen dovednost, ale svým způsobem šedévr interdisciplinárního porozumění konkrétnímu území a lidem, kteří v něm žijí.

Není důležité, zda k nám konkrétní služba a s ní spojená možnost přijde, přijede, připlave, přiletí nebo se dostaví prostřednictvím datové sítě. Tomáš Baťa kdysi říkal, že vzduch je naše moře. Možná novou etapu v naplňování tohoto odkazu otevírá masovější využívání dronů. Dnes je však Baťovým podobenstvím spíše moře nebo oceán dat a nadstavbové datové služby s nimi spojené.

V dějinách lidstva měly infrastrukturní projekty velký význam a přispěly významně nejen k vlastnímu technickému pokroku, ale i k rozvoji společnosti jako celku. S tím ale byla spojena fragmentace společnosti na ty části, které byly infrastrukturou preferovány, a na ty, které jí byly opomenuty. Připomeňme přístavy, silnice, železnice, tržnice… Nyní nás čeká důležitý úkol tuto fragmentaci, vzniklou v minulosti, pomocí nově budované datové infrastruktury a mobility služeb, co nejlépe překonat.

V rámci datové infrastruktury vzniká propojení virtuálního a reálného světa mobility služeb (Physical-Cyber Patform for Mobility of Services), v jehož rámci dochází ke sdílení fyzických (dopravních, ale i jiných) prostředků podle jednotlivých individualizovaných poptávek různých skupin uživatelů. Může proto docházet ke sdílení služeb pro turisty, pracující, rezidenty v konkrétních oblastech, čímž se zvyšuje atraktivita těchto územních celků, ale i kvalita života v nich.

Pro zavedení mobility služeb je potřebná nejen technická infrastruktura, jako jsou telekomunikační sítě, datová centra, ale i vyškolení úředníci na obecních úřadech, kteří budou schopni tyto služby zprostředkovávat dalším méně informačně pokročilým občanům. Strategickým cílem by měl být postupný vývoj Digitálního dvojčete mobility služeb tak, abyse vhodně a efektivně využily znalostní báze přírodní, hospodářské a technické infrastruktury, ale i dlouhodobě získávané socioekonomické informace pro poskytování specializovaných balíčků služeb pro různé skupiny obyvatel.

Ukázkovým příkladem může být doručování léků seniorům, kde na úřadu může pracovat pověřená osoba využívající Digitální dvojče mobility služeb. Tato osoba bude schopna elektronické komunikace s lékařem (získání e-receptu) v zastoupení například seniora, zároveň bude schopna sdílet tyto požadavky s logistickou firmou, která léky na úřad doveze spolu s dalším zbožím. Senior si léky na úřadu může osobně vyzvednout a nemusí složitě cestovat a řešit svůj problém sám.  Obrazně řečeno, služba cestuje za ním.

Mnohé služby lze občanům zprostředkovat pomocí sítě výdejních boxů, ale právě v oblasti mobility služeb je toto instrumentárium nedostatečné, protože bylo budováno přednostně pro dodávky zboží. Dnes již například v Jihočeském kraji na bázi telemedicínské aplikace Meddi funguje Jihočeská pohotovost (www.jihoceskapohotovost.cz), která dává občanům kraje možnost přístupu k lékařské péči 24/7. Služba se zjevně osvědčila a je až s podivem, jak pomalu se rozšiřuje v dalších krajích.

Předložená alegorie švédského stolu v nabídce možností a příležitostí, kterou může lidem přinést mobilita služeb, není rozhodně ani všemocná ani samospasná. Nejde o sociální inženýrství ani o jakékoliv pohrdání těmi, kteří nabídku z těch či oněch důvodů nevyužijí nebo odmítnou, protože lidé mají právo vybrat si způsob, jakým chtějí žít. Je také důležité se smířit s tím, že jistá část populace je pevně rozhodnuta být černými pasažéry společnosti. Bylo by ale skvělé, kdyby se pomocí konceptu mobility služeb podařilo počet černých pasažérů v různých lokalitách udržovat na přijatelné úrovni, v lepším případě jejich počet snižovat.