POHLED SENIORA – mladí a staří

Praha 6. prosince 2024

Jsem již řadu let ve starobním důchodu. Vždy jsem si myslel, že to bude důchod zasloužený a docela jsem se na něj i těšil. V současné dob si však připadám jako vyvrhel společnosti, který se na ní jen přiživuje, neumí se chovat, neměl by řídit ba ani volit, přitom ale by volen být mohl!. Je v tom asi určitý rozpor. To jsem nyní nechtěl řešit.

Jen mne překvapuje současný vztah mladší generace k nám, k těm starým, k těm důchodcům.

Když jsem byl ještě malý kluk a jel jsem s mojí babičkou v tramvaji mohl jsem si sednout jen, když bylo v tramvaji volné místo. Jinak jsem stál u babičky, která mne přidržovala. V současné době se maminky, opravdu jen maminky, muži to nedělají,  vrhnou se svou ratolestí na nejbližší volné místo, kde ho usadí a ony zůstanou stát nad ním.  Přitom si mohou sednout a vzít si dítě na klín nebo ho nechat stát před sebou. Také si vzpomínám, že když už jsem jako malý v tramvaji seděl, musel jsem ihned vstát, pokud přistoupil někdo starší a pustit jej sednout. Když mne někdo v tramvaji, metru či autobuse pouští někdo sednout, jsem z toho úplně v šoku a vždy se několikrát zeptám, zda to opravdu platí mě.

Myslím si, že už tady vzniká ten pocit, že mladí mohou všechno. Nejdříve je chrání rodiče a později mají již tolik sebevědomí, že je ani nenapadne se dívat kolem sebe. Jednou jsem schválně v metru počítal počty cestujících. Ve vagonu nás bylo 36 a z toho jen dva, jeden jsem byl já a druhý jakýsi dělník v zašpiněných montérkách, se nedívali do mobilu. Bylo mi tak trapně, že jsem mobil vytáhl též a zapojil se mezi ostatní. Současný nezájem lidí a zejména těch mladších o své okolí je zarážející, ale zřejmě za to můžeme my svojí výchovou. Dostatečně jsme naše děti nevychovali ke společenskému životu a k úctě ke stáří. Mladí nás vidí jen jako ty neschopné, co neumí na počítači či na chytrém mobilu a přitom zapomínají, že tyto věci právě ty staří vynalezli a bez nás, starých, by nic z toho jako televize, letadla, auta, prostě nic nebylo. 

Mám mladé lidi rád a fandím jim a chci, aby se měli lépe, než jsme se měli my v jejich letech, i když považuji své mládí za docela šťastné. To my jsme je tak vychovali. Vychovali a vychováme je tak, že nemají k ničemu žádný vztah a staří lidé jsou jim jen pro smích a nelichotivé poznámky.  Výchově těch mladých nijak nepomáhá to, že když mají ve škole špatné známky tak rodiče jdou a vynadají učitelce či jí přímo fyzicky napadnou nebo když, malý chlapec ve sportovním klubu nemá výsledky odnese to trenér či případný rozhodčí při zápase. V rámci získané svobody po roce 1989 jsme ponechali mladým opravdu svobodu, ale možná trochu větší, než bylo nutné. Nyní se nám to vrací. Nechci tím současné mladé odsuzovat, nejsou špatní, jen jim trochu a některým hodně, chybí některé morální hodnoty. Je však jen na nás je tyto hodnoty naučit.

MK