Řeka pod hladinou: Ceny

Praha 30. listopadu 2024

Když se mnoho mluví o velkých věcech, ztrácejí svoji velikost. Mnoho slov je jako eroze, která stírá rysy, v našem případu napsaného, neobyčejného příběhu, románu Pavla Koláře, Řeka pod hladinou, držitele ceny Unie českých spisovatelů za prózu.

Nemá smysl v této chvíli a zde interpretovat jeho doslova fascinující děj, je napsán proto, aby se četl.

Ale je třeba hovořit o velkém podobenství bouřlivé hladiny a proudech pod ní.

Je to podobenství o těch miliardách nás všech – bílých, černých, žlutých…věřících v bohy i bezbožných, uskupení filosofických, vojenských a bůhví jakých, tedy o stále ještě takové řece lidstva a člověku, který se vydává – protože člověk má sám v sobě tu sílu, vstupovat ve své mysli do časů minulých i budoucích, pod její hladinu.

A současnost mu dává onen „peníz“ vědění, kterým platí za vstup do podsvětí té veliké, lidské řeky.

Ta ve své podstatě není o peřejích, vodních lavicích, skalami svírané mase vody, je o lidském konání na časové lince dnů, roků a staletí.

Je o tom, co všechno se událo a stalo od chvíle, kdy kdosi mohl říci: „Ejhle, člověk!“

A tato osudová chvíle, darovala člověku výsadu zrcadla pojmenování. Ale jak je naším zvykem člověk rozmělnil pravdu na polopravdu a lež, hrdinství, aby obhájil jeho smysl, vyvážil potřebnou zbabělostí, touhu poznávat a tvořit prohlásil

za bláznovství pomatených, jít přes jedny horizonty k druhým za bezcenné plýtvání časem.

Prostě ku svému prospěchu promarnil tuto chvíli a v tomto promarnění je mu, až na výjimky, po tisíciletí blaze.

Stvořil tak ležatou osmičku lidského nekonečna, po které jdeme a jdeme a půjdeme, v houfu, sami, v různých ismech, diktaturách i demokraciích.

A protože jsme, je každému dána a dopřána jeho cesta. Každému z nás je dána možnost jít. Jít, žít, poznávat a pojmenovávat. Záleží jen na nás a na něm samém.

Pavlu Kolářovi se v jeho románu Řeka pod hladinou, podařilo zkoncentrovat onu neobyčejnou sílu literárních hrdinů – od Odyssea až po současnost, a předat ji hlavnímu hrdinovi Josefovi jako vrozenou touhu poznávat, žít, zápasit…bortit vše, co nemá přirozenou poctivost.

Ono „pod hladinou“, ať má hladina jakoukoliv podobu, je neměnný odkaz historie, se kterým se potkáváme a utkáváme, každý z nás, den co den.

Každý den jdeme po cestách toho, co bylo a je, a jen na nás co si ze všeho toho vezmeme pro to, co bude – co bychom chtěli, aby bylo.

Za sebe chci pogratulovat profesoru Pavlu Kolářovi za skvostný román.

Vám všem chci doporučit jeho přečtení.

A na otázku proč? Odpovídám slovy moudrého Senecy:

„Veritatis simplex orátio est.“

Prostá je řeč pravdy.   

Recenze:

V červnu roku 2018 přivezli do Nemocnice svatého Pavla ve Vancouveru vážně poraněného muže, jehož objevili indiánští lovci na břehu řeky Tatshenshini v oblasti Yukon. Neznámý v bezvědomí zmateně vypráví o Sofii Hartenové, která je již delší dobu na listině pohřešovaných. Záhy je tento muž identifikován jako vodácký průvodce z Čech. Na jeho příběhu odehrávajícím se na hranici života a smrti je ukázáno, co v lidském životě znamená čas.

Mgr. František MAreš