Milan Syruček: Lví silou vzletem sokolím

Praha 6. září 2024

Povídání se starostou České obce sokolské Martinem Chlumským

Sotva bych u nás asi našel někoho, koho nenadchl letošní všesokolský slet včetně průvodu Sokolů Prahou. Proto jsem si dohodl schůzku se starostou Sokola, abych si s ním popovídal a jeho organizaci. Tím spíše, že v mládí sám jsem byl ve Zbraslavi jejím aktivním členem.

Spoluobnovoval jsem ji ještě jako dorostenec v  roce 1945, kdy jsme také začali vydávat cyklostylovaný časopis Dorost a o tři roky později jsem se stal ve Zbraslavi jejím starostou. Tehdy mělo město 7 000 obyvatel a z toho 2 000 byli Sokoly. Měli jsme i rozsáhlý majetek – sokolovnu s ubytovnou pro dvacet lidí, divadelním sálem s jevištěm o hloubce 16 metrů, tenisovými kurty, fotbalovým stadionem a vodáckým střediskem, kde se dokonce zhotovovaly kanoje a kajaky a z něhož vzešli tři mistři světa. Získali jsme i jedno privilegium: protože podle nějaké dohody naše republika musela promítat americké filmy, ale komunisté nechtěli připustit, aby se promítaly v naší metropoli, tuto možnost získala právě Zbraslav. Však sem také z Prahy přijížděli návštěvníci, v postranních ulicích parkovaly vždy desítky aut a naše sokolská jednota z toho získávala nemalý finanční prospěch k rozvoji své činnosti.

To poznamenávám nejen z jisté ješitnosti, ale především proto, abych zdůvodnil můj rozhovor se starostou organizace, která mi tak přirostla k srdci a stala se částí mého života. Vždyť když jsme po válce chtěli založit cyklistický oddíl, zašli jsme do Tyršova domu, kde nám tehdy darovali pět favoritů s přehazovačkou, což byla ve své době nejvyšší vymoženost. Však se nás pět kamarádů po řadě denních tréninků do slapského kopce vypravilo na kolech do Vysokých Tater a za dva a půl dne jsme dojeli až na Popradské pleso. Pravdou je, že jsme už neměli peníze na ubytování a tak nám správce chaty dovolil spát v seníku.

Na Zbraslavi také žil tehdejší starosta obce sokolské Hřebík, který však po únoru 1948 emigroval do Spojených států a tam rozvíjel zejména mezi krajany sokolskou činnost.

To vše předesílám proto, abych vůči čtenářům zdůvodnil, proč jsem měl takový zájem o setkání se starostou českého Sokola. A proč to bylo spíše povídání, než jen otázky a odpovědi, jak je běžným novinářským zvykem.

Dvaačtyřicetiletý Chlumský je od školního věku členem Sokola Praha Libeň, kde léta působil jako cvičitel sportovní všestrannosti. Vystudoval Pedagogickou fakultu UK v Praze, studoval v Dánsku, kde byl i lektorem. V posledních 11 letech vedl Ústřední školu ČOS, která za tu dobu uspořádala přes 400 seminářů za účasti víc než 8000 lidí. Mnohokrát byl hostem i zahraničních seminářů a workshopů, například školil na akci Fórum gymnastiky pro všechny v brazilském Sao Paulu a byl také národním koordinátorem mezinárodní akce MoveWeek. Podílel se na přípravě akčního plánu pohybových aktivit v rámci zdraví 2020 a stojí i za digitalizaci Sokola.

Mimo jiné jsem se ho zeptal, jak vůbec přišel na myšlenku věnovat se Sokolu. Přesvědčil ho o tom kamarád, spolužák ze základní školy v Libni, že v místní jednotě také cvičí, protože je tam dobrá parta cvičenců a cvičitelů. Také rodiče ho v tom podpořili, zvláště matka jako praktická lékařka, jak je cvičení zdravé pro držení těla. Sokolská kariéra Chlumského začala od jeho patnácti let, kdy byl vyslán na školení do pražské Michle, aby sám mohl být cvičitelem a v osmnácti měl nejvyšší možnou kvalifikaci jako cvičitel. Ak začala jeho sokolská kariéra. Před třemi lety byl zvolen do předsednictva. Nejdříve zvažoval,  zda má funkci přijmout, ale posléze souhlasil.

Hovořili jsme rovněž o právě skončeném všesokolském sletu. Vyzdvihoval především, jak slet spojuje všechny generace pro společný cíl a jak napomáhá vytvářet společnou komunitu. Tak to i hodnotili večer po skončení sletu. Jak mi však podtrhl, neřeší se přitom politika. Jednou z hlavních výzev sletu zůstává: rozšířit své řady.