Ladislava Chateau: Teď a tady
Praha 2. září 2024
Petr Volf Petr Vaněček, Pomalý pohyb ticha, Obrazy, kresby, ilustrace, Kant 2024
Významní umělci se neobjevují náhodou. Aby se stal člověk výjimečným v jakékoli lidské oblasti, musí být i výjimečně vnitřně ustrojen, musí mít nejen talent a intelekt, ale i výjimečné povahové vlastnosti. Malíř Petr Vaněček takový byl. Kniha Petr Vaněček, Pomalý pohyb ticha, kterou o něm napsal Petr Volf, a nakladatelství Kant vydalo v letošním roce, o tom jen svědčí. Jde o rozsáhlou bohatě ilustrovanou publikaci, biografii málo známého umělce, který nikdy netoužil po oficiálním uznání, poctách a prebendách.
Akademický malíř Petr Vaněček přišel na svět v roce 1959, narodil se ve smíšené rodině, matka Galina pocházela ze vzdělané ruské rodiny, která žila ve Sverdlovsku, dnešním Jekatěrinburgu, magickém místě na hranici Evropy a Asie. Galina vystudovala pedagogiku. Krátce po válce se provdala za českého geologa, Mirko Vaněčka; přišla do Prahy, působila na Karlově universitě, kde přednášela ruskou literaturu. Galina Vaněčková je dosud jednou z největších znalkyň osobnosti a díla ruské básnířky Mariny Cvětajevové.
Jejich prvorozený syn Petr byl charismatická osobnost, inteligentní, nadaný a šarmantní, podobal se romantickým hrdinům, jak je známe z literatury i filmu. Bylo mu lhostejné, co o něm jiní soudí, netoužil po uznání, nevnucoval se galeristům ani jiným znalcům umění. Nechtěl sloužit žádnému účelu, také se žádnému nepropůjčil, spokojil se tím, že sám sebe uskutečňoval ve své tvorbě; jeho jméno sotva najdeme v uměleckých encyklopediích či institucích. Studoval v ateliéru Arnošta Paderlíka, v roce 1985 svá studia na Akademii úspěšně ukončil už tehdy zralým dílem, ilustracemi ke knize Artefakty svého milovaného argentinského autora Jorge Luise Borgese, viz obrazová příloha knihy. Jen namátkou jmenuji ještě další barevně jemný, pozoruhodný obraz s motivem hlávky zelí, ten nese název Tatínkovi k narozeninám 7. 9. 1985. Vaněček měl i úžasnou kreslířskou schopnost, kresbu považoval za rovnocennou malbě, jak se v knize Petra Volfa dočteme. Vaněček na jednom místě v knize říká: Na cigaretovém papíře jsem schopen udržet tenkou, co nejtenčí čáru. Nejčastěji píšu „Teď a tady“. Je to moje mantra. Žít v přítomnosti. Neplánovat dopředu. Ve společnosti, která je posedlá ustavičnými plány, programy a zakázkami, působil Vaněček přinejmenším divně, byl ale v tomto směru neovlivnitelný.
Vaněčkovanástěnná malba z roku 1992, kterou vyzdobil hlavní místnost pražské kavárny Velryba v Opatovické 24, je fascinující, tvoří ji tisícovka trojúhelníčků různých velikostí, které se vzájemně prolínají a vlní. Tato výzdoba vytváří jedinečnou atmosféru tohoto místa. A sousední Jericho zkrášlil malíř podobným způsobem, sloup uprostřed místnosti nese jeho vzkaz „Tady a teď“. Obě místa dnes právem patří ke kultovním pražským kavárnám.
Petr Vaněček dospěl tak trochu s dětským srdcem, jeho tvůrčí citlivé myšlenky, vjemy a pocity se však časem staly destruktivními, obrátily se proti němu. Vaněček propadl alkoholu a drogám, vyčerpával se a postupně se ztrácel v sobě samém. Zoufalství jeho rodičů na tom nezměnilo nic. Nadaný introvertní a přemýšlivý umělec zemřel předčasně v roce 2019.
Letos na jaře, v době od 14. května do 30. června proběhla v Praze trojvýstava jeho díla s názvem Trvání Vaněčka. Ta první (14. 5.) se uskutečnila – jak jinak – v Galerii Velryba v Opatovické 24, současně i v sousedním Jerichu. Třicátého května pak pokračovala druhá výstava v Galerii Josefa Kalouska, také už nežijícího galeristy, na Hradčanském náměstí, a do třetice 13. června byla výstava zahájena v Letohradské ulici 104. Výstavy postupně představily Vaněčkovo dílo známé i neznámé. A právě vydaná kniha Petra Volfa Petr Vaněček, Pomalý pohyb ticha, obrazy, kresby, ilustrace je krásná pocta svébytnému malíři Petru Vaněčkovi, jehož dílo je tak živé a zasahující.